ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.371.2018:50
sp. zn. 8 Azs 371/2018-50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. v právní věci
žalobkyně: N. T. T. M., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25,
Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám.
Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2018, čj. MV-140629-6/SO-
2017 v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
20. 11. 2018, čj. 57 A 15/2018-57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám zástupce žalobkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 25. 9. 2017, čj. OAM-11473-10/TP-2017, zastavilo
podle §66 odst. 1 písm. c) s. ř. řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu na
území České republiky. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná shora specifikovaným
rozhodnutím zamítla a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdila. Žalobu proti rozhodnutí
žalované krajský soud zamítl.
[2] Krajský soud uvedl, že k tomu, aby mohl správní orgán posoudit, zda žalobkyně
splňovala či nesplňovala podmínky pro vydání rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu, bylo
nezbytné, aby žalobkyně krom jiného tvrdila a prokázala, že má zajištěny prostředky k trvalému
pobytu na území a zajištěno ubytování na území. Za situace, kdy žalobkyně uvedené netvrdila
ani nepředložila žádný doklad, nebylo možné splnění či nesplnění podmínek pro vydání
rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu posoudit. Ve správním řízení nebylo porušeno
ustanovení §36 odst. 3 a §82 odst. 4 s. ř. ani §174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítla, že se krajský soud
nedostatečně, respektive nesprávně vypořádal s žalobní námitkou, jíž stěžovatelka brojila proti
postupu správních orgánů. Stěžovatelka připustila, že její žádost neobsahovala všechny
náležitosti. Tyto vady však stěžovatelka odstranila spolu s podaným odvoláním, avšak žalovaná
k tomu nepřihlédla. Stěžovatelka je přesvědčena, že správní orgány mohly a měly v souladu
se zásadou vstřícnosti a zásadou dobré správy a hospodárnosti upustit od rigidního lpění na
koncentraci řízení a vzhledem k odstranění vady ihned s podaným odvoláním tzv. „přivřít oči“
a k dodatečnému doložení chybějících dokumentů přihlédnout a žádosti vyhovět. Postup
správních orgánů byl nepřiměřeně přísný, přepjatě formalistický a v důsledku toho je napadené
rozhodnutí v rozporu s požadavkem spravedlnosti.
[4] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení; rovněž navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na spisový materiál a uvedla,
že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a s rozhodnutím krajského soudu se plně
ztotožňuje; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepodpořila.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Žádnou z vad
zakládající nepřezkoumatelnost ve smyslu judikaturou Nejvyššího správního soudu vytýčených
požadavků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, publ. pod
č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS,
ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne
8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74) napadený rozsudek netrpí. Krajský soud se zabýval všemi
v žalobě uplatněnými námitkami. Srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč
správní orgán prvního stupně postupoval správně, zastavil-li řízení o stěžovatelčině žádosti.
Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatelky, podle které nebyly splněny
podmínky pro zastavení řízení podle §66 odst. 1 písm. c) s. ř. Podle tohoto ustanovení [ř]ízení
o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které
brání pokračování v řízení.
[9] Z obsahu správního spisu v souzené věci vyplývá, že stěžovatelka podala žádost o vydání
povolení k trvalému pobytu podle §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Tato žádost
trpěla vadami, resp. neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti. Správní orgán
stěžovatelku vyzval k odstranění vad žádosti, a sice k předložení dokladu o zajištění prostředků
k trvalému pobytu na území a dokladu o zajištění ubytování na území, tj. dokladů, které je cizinec
povinen předložit podle §70 odst. 2 písm. d) a f) zákona o pobytu cizinců; stanovil jí lhůtu
k odstranění vad a poučil ji o následcích nevyhovění výzvě. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě
vytýkané vady žádosti neodstranila. Správní orgán proto řízení o stěžovatelčině žádosti zastavil.
[10] V souzené věci je zřejmé, že stěžovatelka, ač řádně vyzvána k doložení chybějících
zákonem stanovených náležitostí její žádosti, zůstala nečinná. Nejvyšší správní soud již dříve
v rozsudku ze dne 10. 3. 2010, čj. 6 As 57/2009-72, judikoval že „[s]právní řád obecně spojuje
s žadatelovou nečinností zastavení řízení ve smyslu §66 odst. 1 písm. c) správního řádu“. V rozsudku ze dne
28. 7. 2016, čj. 2 Azs 76/2015-24, na který odkázal i krajský soud, Nejvyšší správní soud
zdůraznil, že „řízení lze zastavit jedině tehdy, pokud jsou vady takové intenzity, že právě kvůli nim nelze
v řízení pokračovat.“ Stěžovatelka nepředložila doklady, které byla povinna k žádosti o povolení
k trvalému pobytu předložit ze zákona [§70 odst. 2 písm. d) a f) zákona o pobytu cizinců].
Nedoložení těchto dokladů ve svém důsledku znamenalo nemožnost tyto podklady z formálního
i obsahového hlediska posoudit, a proto lze konstatovat, že stěžovatelka neodstranila podstatné
vady žádosti. Správní orgán proto postupoval zcela správně, zastavil-li správní řízení.
[11] Námitka stěžovatelky, podle níž měla žalovaná přihlédnout k předložení chybějících
dokladů spolu s odvolání, není důvodná. Žalovaná na základě podaného odvolání přezkoumávala
postup a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jak bylo výše uvedeno, předmětné
rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v souladu se zákonem. Chybějící listiny stěžovatelka
mohla a měla předložit v průběhu řízení v prvním stupni. Tyto listiny proto nelze považovat
za nové důkazy podle §82 odst. 4 s. ř., ke kterým by bylo možno přihlédnout v průběhu
odvolacího řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2018, čj. 8 Azs 195/2018-59).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nedůvodnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
[14] Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť po provedení nezbytných procesních úkonů přistoupil k bezodkladnému
projednání a rozhodnutí věci. Vzhledem k tomu rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč stěžovatelce. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce Mgr. Petra Václavka,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. ledna 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu