ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.396.2018:37
sp. zn. 8 Azs 396/2018-37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
A. H., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 8. 2018, čj. OAM-84/LE-LE05-LE24-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2018, čj. 63 Az 28/2018-39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 4 0 0 Kč , která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě shora
uvedeným rozsudkem zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) argumentoval tím, že žalovaný nevyhodnotil správně
hrozbu vážné újmy ze strany soukromých subjektů jako hrozbu relevantní z hlediska možnosti
udělení mezinárodní ochrany. Ukrajina podle něj není schopna zabezpečit stěžovateli ochranu
před soukromými původci vážné újmy z důvodu nefunkční policie a dalších bezpečnostních
složek. Argumentoval tím, že informace Ministerstva zahraničních věcí nemůže obstát pro svou
neaktuálnost; uvedl, že přitom není možné pominout všeobecně známé informace o ukrajinských
bezpečnostních složkách i úřadech trpících korupcí. Ukrajina je podle něj všeobecně považována
za nejvíce zkorumpovaný stát v Evropě. Po stěžovateli proto nebylo možné požadovat, aby
se obrátil na vnitrostátní orgány.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno
v souladu se zákonem o azylu a správním řádem. Správní orgán se zabýval podrobně tvrzeními
stěžovatele a neshledal je azylově relevantními. Správnost napadeného rozhodnutí potvrdil také
krajský soud svým rozsudkem.
[4] Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve věcech
mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud kasační stížnost
pro nepřijatelnost odmítá, nemusí být dle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno. Přesto však Nejvyšší
správní soud uvádí následující.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu je shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které
dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou
řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Ačkoliv
stěžovatel tvrdil opak, neshledal v jeho věci Nejvyšší správní soud ani zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[7] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Ustanovenému zástupci stěžovatele přiznal soud odměnu za jeden úkon právní služby
(kasační stížnost a její doplnění) v částce 3 100 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových
výdajů za jeden úkon v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb, celkem tedy 3 400 Kč. Částka v celkové výši 3 400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. března 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu