ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.94.2019:30
sp. zn. 8 Azs 94/2019-30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: B. M.,
zastoupený JUDr. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2018, čj. OAM-359/LE-LE05-BA04-PS-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2019,
čj. 17 A 13/2019-40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Jakubovi Backovi se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši
8228 Kč; tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a dne 11. 3. 2016 mu bylo uloženo správní
vyhoštění na dobu 3 let. Ve stanovené lhůtě nevycestoval, a byl proto 30. 4. 2016 zajištěn
v zařízení pro zajištění cizinců. Zde podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Řízení o udělení
mezinárodní ochrany bylo pravomocně ukončeno a žalobci byla stanovena lhůta k vycestování
do 5. 12. 2018. Žalobce v této lhůtě nevycestoval a nadále na území pobýval, a byl proto
8. 12. 2018 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Následně 14. 12. 2018 podal další žádost
o udělení mezinárodní ochrany. V návaznosti na podanou žádost žalovaný žalobce rozhodnutím
z 19. 12. 2018 zajistil dle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí o zajištění bránil žalobou podanou u Krajského soudu
v Plzni, který ji zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že zvláštní opatření dle §47 zákona o azylu
nelze aplikovat, a to s ohledem na dosavadní chování žalobce na území republiky (páchání trestné
činnosti, nelegální pobyt na území, maření výkonu správního vyhoštění, účelová žádost
o mezinárodní ochranu). Zajištění je tedy zákonné.
III.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil možnost uložení
zvláštních opatření dle §47 zákona o azylu, respektive podmínky zajištění dle §46a odst. 1
zákona o azylu. Stěžovatel se považuje za osobu, která již v minulosti prokázala, že je ochotna
spolupracovat a plnit své povinnosti. Uložení zvláštních opatření tedy bylo na místě. Žalovaný
je povinen se při závěru o nemožnosti užít zvláštní opatření vypořádat se všemi klíčovými prvky
stěžovatelovy pobytové historie, a to zcela individuálně.
[4] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného
zrušil.
IV.
[5] Žalovaný uvedl, že kasační námitky nejsou důvodné. Stěžovatel vědomě porušoval právní
předpisy a žádost o mezinárodní ochranu podal účelově. Žalovaný vycházel z konkrétních
okolností a věc individuálně posoudil.
[6] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[7] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom, zda
napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Žalovaný stěžovatele zajistil dle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dle uvedeného
ustanovení lze cizince zajistit, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána
v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení
mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo
předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí
svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
[10] K zajištění cizince lze přistoupit, není-li možné či vhodné uložení zvláštního opatření
méně intenzivního; je proto zapotřebí se vždy zabývat možností využití uložení zvláštního
opatření s ohledem na konkrétní okolnosti toho kterého individuálního případu. Přitom platí,
že zvláštní opatření je možno považovat za účinná jen tehdy, pokud jimi lze dosáhnout
konkrétního účelu zajištění mírnějšími prostředky. Nejvyšší správní soud již v rozsudku
čj. 1 Azs 349/2016-48 uvedl: „Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle §47 zákona o azylu, nelze
odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž
by jinak zajištění směřovalo. Je proto namístě zohlednit pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu, včetně
případného maření předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění.“
[11] Žalovaný a krajský soud založili své závěry o nemožnosti užití zvláštních opatření dle §47
zákona o azylu na pobytové historii stěžovatele. Žalovaný se na stranách 5 a 6 napadeného
rozhodnutí dostatečně zabýval možností využít zvláštní opatření a s jeho závěry Nejvyšší správní
soud souhlasí. Z chování stěžovatele je patrné, že nectí české právní předpisy. Na území pobýval
bez pobytového oprávnění, páchal trestnou činnost, nerespektoval rozhodnutí o správním
vyhoštění a žádost o mezinárodní ochranu podal „přinejmenším sekundárně rovněž z důvodu zamezení
realizace správního vyhoštění“, jak sám uvedl v kasační stížnosti. Uložením zvláštního opatření by byl
zmařen cíl, k němuž zajištění stěžovatele původně směřovalo, spočívající v zabezpečení jeho
dostupnosti pro výkon rozhodnutí o vyhoštění.
[12] Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že stěžovatel podal již druhou žádost o mezinárodní
ochranu, ve které uvádí nové skutečnosti, jež však mohl uvést již v první žádosti. Z toho lze
důvodně soudit na účelovost podání žádosti, kterou předpokládá §46a odst. 1 písm. e) zákona
o azylu. Za těchto okolností nebyl prostor k uložení zvláštních opatření dle §47 zákona o azylu.
Krajský soud věc posoudil správně.
VI.
[13] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
[15] Ustanovenému zástupci stěžovatele přiznal Nejvyšší správní soud odměnu a náhradu
hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby
(sepsání kasační stížnosti, doložená porada s klientem dne 26. 3. 2019) a související režijní paušál
(2 x 300 Kč) v celkové výši 6800 Kč; zástupce stěžovatele předložil osvědčení o registraci k DPH,
tato částka se proto zvyšuje o DPH ve výši 21 %; celkem tedy ustanovenému zástupci bude
z účtu Nejvyššího správního soudu vyplaceno 8228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. července 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu