ECLI:CZ:NSS:2019:9.ADS.43.2019:20
sp. zn. 9 Ads 43/2019 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: A. S., zast. Mgr. Janem
Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému:
Úřad práce - krajská pobočka pro hlavní město Prahu, se sídlem Domažlická 1139/11,
Praha 3, ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. 8 A 186/2018 - 12,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. 8 A 186/2018 - 12, se zru š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, předcházející řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo pro nezaplacení
soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti. Stěžovatelka se touto
žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost
vydat rozhodnutí v řízení o odejmutí příspěvku na bydlení pro období ode dne 1. 4. 2018
do 30. 6. 2018 zahájeném dne 20. 7. 2018.
[2] Ze soudního spisu je patrno, že dne 20. 7. 2018 bylo stěžovatelce doručeno oznámení
o zahájení řízení o odejmutí předmětného příspěvku. Dne 21. 8. 2018, rozhodnutím
č. j. 1329984/18/AB, byl příspěvek odejmut. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím
ze dne 1. 11. 2018, č. j. MPSV-2018/218352-911, vyhovělo odvolání stěžovatelky a rozhodnutí
žalovaného zrušilo a věc mu vrátilo k dalšímu řízení. Žalovaný však ke dni podání žaloby
nerozhodl.
[3] Městský soud po obdržení žaloby dne 13. 12. 2018 zjistil, že nebyl zaplacen soudní
poplatek, proto stěžovatelku vyzval usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. 8 A 186/2018 - 7,
aby soudní poplatek uhradila ve lhůtě 15 dní. Stěžovatelka tak neučinila, proto městský soud
řízení na ochranu proti nečinnosti napadeným usnesením zastavil dle §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“),
ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Proti tomuto usnesení podala
stěžovatelka kasační stížnost.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[4] Stěžovatelka napadá usnesení městského soudu pro jeho nezákonnost a uplatňuje kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Má za to, že městský soud pominul skutečnost,
že předmětné řízení je osvobozeno od soudního poplatku. Podle §11 odst. 1 písm. b) zákona
o soudních poplatcích je řízení ve věcech státní sociální podpory osvobozeno, přičemž podle
judikatury Nejvyššího správního soudu se toto osvobození vztahuje rovněž na soudní řízení
o ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Důvod k zastavení řízení tak nebyl dán. Navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení.
[5] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že vzhledem k tomu, že se jedná o procesní otázku,
nebude se vyjadřovat a rozhodnutí nechá plně v kompetenci Nejvyššího správního soudu.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením formálních náležitostí kasační
stížnosti, přičemž konstatoval, že se jedná o včasnou kasační stížnost, podanou osobou řádně
zastoupenou, která míří proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Nejvyšší
správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů a současně zkoumal, zda netrpí vadami, ke kterým musí přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Předmětem sporu je otázka, zda žaloba na ochranu proti nečinnosti podaná v řízení
o odejmutí příspěvku na bydlení podléhá soudnímu poplatku či nikoli.
[9] Podle §11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozují
řízení ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku
k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní
pojištění, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek, podpory v nezaměstnanosti,
podpory při rekvalifikaci a kompenzace a dávek pěstounské péče. Jedná se tak o tzv. osvobození
věcné, kdy zákonodárce považoval za vhodné a spravedlivé vyjmout z poplatkové povinnosti tato
řízení jako celek, a to z důvodu obecného předpokladu, že v případě těchto řízení jsou žalobci
ve velmi složitých životních situacích, kdy zpravidla též čerpají rozličné sociální dávky,
na nichž jsou existenčně závislí. Proto je žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků
přímo ze zákona, čímž jim zákonodárce umožnil jednoduchý přístup ke správnímu soudu.
[10] Podle §2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších
předpisů, je dávkou státní sociální podpory mimo jiné příspěvek na bydlení. Řízení ve věci týkající
se příspěvku na bydlení, tedy i řízení ve věci odejmutí takového příspěvku, je nutno podřadit
pod řízení ve věci státní sociální podpory, a jako takové je dle shora uvedeného osvobozeno
od soudních poplatků pro svou povahu věci.
[11] Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, upravená v §79 a násl. s. ř. s.,
jako taková obecnému osvobození od soudního poplatku pro svou povahu věci nepodléhá.
Nejvyšší správní soud však v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 10. 2014,
č. j. 4 Ans 11/2013 - 25, publ. pod č. 3152/2015 Sb. NSS, dostupném na www.nssoud.cz, dospěl
k závěru, že osvobození od soudních poplatků podle §11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních
poplatcích se vztahuje na všechny typy soudních řízení upravené v soudním řádu správním.
Tento závěr je nutno aplikovat i v nyní posuzované věci. Je-li řízení ve věci příspěvku na bydlení
věcně osvobozeno od soudního poplatku, je tomu tak i v případě řízení o žalobě na ochranu
proti nečinnosti, jíž se stěžovatelka domáhá své ochrany právě v rámci řízení o odejmutí
příspěvku na bydlení. Jak uvedl rozšířený senát zdejšího soudu, který rozhodoval v obdobné věci,
„[b] ylo by absurdní, aby žalobce byl osvobozen od soudního poplatku ve věci žaloby proti rozhodnutí o přiznání
starobního důchodu, zatímco v situaci, kdy tvrdí, že správní orgán je s vydáním takového rozhodnutí v prodlení,
by tentýž žalobce soudní poplatek musel hradit. Důvody osvobození ve věcech nečinnostních jsou z povahy věci ještě
intenzivnější než důvody osvobození ve věcech žaloby proti rozhodnutí (arg. a fortiori, konkrétně a minori
ad maius)“.
[12] Ve světle shora uvedeného shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou
a napadené usnesení nezákonným.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s napadeným závěrem městského soudu, kasační
stížnost proto vyhodnotil jako důvodnou a usnesení městského soudu dle §110 odst. 1, věty
první, s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu