ECLI:CZ:NSS:2019:9.AFS.53.2019:30
sp. zn. 9 Afs 53/2019 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: P. B., zast. JUDr. Markem
Nespalou, advokátem se sídlem Vyšehradská 421/21, Praha 2, proti žalovanému: Finanční
arbitr, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, proti nečinnosti žalovaného v řízení sp. zn.
FA/SR/ZP/696/2017, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 15. 1. 2019, č. j. 8 A 111/2018 - 77,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2019, č. j. 8 A 111/2018 - 77,
se r uší .
II. Řízení o žalobě se zastavuje.
III. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč,
který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem
Vyšehradská 421/21, Praha 2.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci
vedené pod sp. zn. FA/SR/ZP/696/2017, o návrhu žalobkyně proti společnosti Česká
pojišťovna, a. s., jehož podstatou je požadavek na určení absolutní neplatnosti smlouvy
investičního životního pojištění a na vydání bezdůvodného obohacení. Řízení bylo zahájeno dne
26. 6. 2017, dále žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění vad návrhu, čemuž žalobkyně vyhověla,
avšak žalovaný byl nadále nečinný. Dne 22. 11. 2017 upozornila žalobkyně žalovaného na jeho
nečinnost a vyzvala ho k odstranění nečinnosti a k vydání nálezu v zákonné lhůtě. Dle názoru
žalobkyně shromáždil žalovaný podklady nutné pro rozhodnutí v okamžiku, kdy žalobkyně
odstranila vady návrhu, tedy dne 15. 8. 2017. Měl proto ve věci vedené pod
sp. zn. FA/SR/ZP/696/2017 vydat nález bez zbytečného odkladu, nejpozději do 13. 11. 2017.
[2] Rozsudkem ze dne 15. 1. 2019, č. j. 8 A 111/2018 - 77 (dále jen „napadený rozsudek“),
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobě vyhověl, uložil žalovanému povinnost
vydat do 90 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o návrhu žalobkyně a zaplatit žalobkyni
náklady řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Namítá, že městský soud pochybil, když o žalobě meritorně rozhodl dne 15. 1. 2019, přestože
dne 14. 1. 2019 vzala žalobkyně svou žalobu zpět. Městský soud byl tak povinen řízení o žalobě
zastavit. V době vydání napadeného rozsudku sice rozhodující senát o zpětvzetí žaloby nevěděl,
nicméně dozvěděl se o něm ještě před nabytím právní moci, proto měl městský soud rozsudek
podle §96 odst. 2, věty druhé, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušit a řízení zastavit. Jestliže
tak neučinil sám, pochybil, a napadený rozsudek by měl být zrušen, neboť nerespektuje vůli
žalobkyně. Žalovaný proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek v plném
rozsahu zrušil.
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že žalobu vzala zpět, neboť měla obavy
z nepříznivého rozhodnutí městského soudu na základě znalosti jeho rozhodovací praxe. Protože
se domnívala, že žalobu soud odmítne pro nepřípustnost, vzala ji zpět. Následné rozhodnutí
městského soudu ve prospěch žaloby žalobkyni upřímně překvapilo. Současně uvedla,
že v uvedené věci žádnou „odměnu za zastupování“ nepožaduje.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] V nyní posuzovaném případě je nesporné, že žalobkyně ještě před vyhlášením rozhodnutí
městskému soudu doručila zpětvzetí žaloby. Do dispozice rozhodujícího senátu se však tento
úkon žalobkyně nedostal včas, proto městský soud o žalobě rozhodl meritorně, přestože měl
řízení zastavit. Nejvyšší správní soud ověřil na č. l. 52 spisu městského soudu, že zpětvzetí žaloby
bylo soudu doručeno ještě před vydáním napadeného rozsudku.
[8] I městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že správně mělo být řízení
o žalobě zastaveno, nicméně již nemá prostředky, jak by své rozhodnutí mohl sám odstranit.
Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že městský soud pochybil, když nepostupoval
podle §96 odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek sám nezrušil spolu se zastavením řízení.
Jak městský soud v bodě 32 napadeného rozsudku správně uvedl, toto ustanovení se vztahuje
na situaci, kdy žaloba byla vzata zpět až poté, co soud rozhodl. Zejména však užití tohoto
ustanovení odporuje výslovné úpravě obsažené v s. ř. s., proto jej nelze na základě §64 téhož
zákona aplikovat. Dle §37 odst. 4 s. ř. s. lze vzít návrh zpět, dokud o něm soud nerozhodl,
přičemž dle §49 odst. 10 je soud vázán vyhlášeným rozsudkem. Naproti tomu úprava obsažená
v o. s. ř. umožňuje vzít návrh zpět až do právní moci rozhodnutí a je tak vystavena na odlišné
koncepci. Podpůrné, a nadto analogické, užití §96 odst. 2 o. s. ř. v soudním řízení správním
tak není možné. I ve vztahu k §96 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší správní soud vyslovil, že jej v soudním
řízení správním nelze použít, neboť postup správního soudu při zastavení řízení pro zpětvzetí
návrhu ve správním soudnictví je upraven samostatně a úplně (viz rozsudek ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 1 As 47/2011 - 75).
[9] Přestože městský soud nemohl postupovat podle §96 odst. 2 o. s. ř., je nepochybné,
že napadený rozsudek neobstojí, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět, a soudu tak chyběla
podmínka pro vydání meritorního rozhodnutí ve věci. Jedním z projevů zásady dispoziční, která
ovládá řízení před správními soudy, je možnost navrhovatele disponovat řízením nebo jeho
předmětem. Navrhovatel tedy může i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl (§37 odst. 4 s. ř. s.). Pokud tak učiní, musí soud řízení zastavit. V tu chvíli již nelze
rozhodnout jiným způsobem.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Vzhledem k tomu, že městský soud žalobu projednal, byť ji vzala žalobkyně zpět,
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek pro zmatečnost zrušit a současně
zastavit řízení o žalobě podle §47 písm. a) ve spojení s §110 odst. 1 s. ř. s., neboť již v řízení
před městským soudem byl dán důvod pro zastavení řízení.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. S ohledem na vyjádření žalobkyně, která
uvedla, že žalobu vzala zpět pro obavy z neúspěchu ve věci (nikoliv z důvodu pozdějšího chování
odpůrce), nejde o situaci, kdy by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení vůči stěžovateli.
[12] Vzhledem k tomu, že řízení o žalobě bylo zastaveno, vrací se podle §10 odst. 3 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zaplacený soudní poplatek
snížený o 1 000 Kč. Citované zákonné ustanovení sice podmiňuje vrácení soudního poplatku
zastavením řízení před prvním jednáním, resp. ve smyslu §10 odst. 5 zákona o soudních
poplatcích před vydáním rozhodnutí ve věci samé, tato ustanovení je však třeba aplikovat
analogicky i na situaci, kdy vydání rozhodnutí ve věci samé bylo kasačním soudem zrušeno,
protože řízení o žalobě mělo být zastaveno namísto rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně zaplatila
za správní žalobu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (č. l. 24 spisu městského soudu). Jelikož
soudní poplatek se v případě zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu vrací snížený o 20 %, nejméně
však o 1 000 Kč, bude žalobkyni vrácen zbytek soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ve lhůtě
podle §10a zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. března 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu