ECLI:CZ:NSS:2019:9.AFS.77.2018:55
sp. zn. 9 Afs 77/2018 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně
LÉKÁRNÍCI 95 s.r.o., se sídlem Františkánské náměstí 34/8, Cheb, zast. JUDr. Vlastou
Dohnalovou, advokátkou se sídlem nábřeží Petra Bezruče 598/5, Sokolov, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 10. 2016, č. j. 46080/16/5300-21441-708995, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2017, č. j. 57 Af 35/2016 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Předmětem sporu je nárok stěžovatelky na odpočet daně z přidané hodnoty (dále také
„DPH“) uplatněný ve zdaňovacích obdobích březen, květen, červen, červenec, srpen, listopad
roku 2011 a duben roku 2012 v souvislosti s přijetím reklamy od APM Agency s.r.o. (dále jen
„společnost APM“ či „dodavatel“) prostřednictvím reklamních bannerů na webovém portálu
www.business-inform.com. Správce daně měl na základě oznámení Útvaru odhalování korupce
a finanční kriminality SKPV podezření, že společnost APM vystavovala fiktivní daňové doklady,
a proto v rámci daňové kontroly stěžovatelku vyzval k prokázání přijetí deklarovaných služeb
v rozsahu uvedeném na příslušných daňových dokladech.
[3] Dle stěžovatelky sloužily reklamní bannery k odkazům na její internetovou lékárnu, služby
byly řádně poskytnuty registrovaným plátcem DPH a úhrada byla provedena v obvyklé ceně
bezhotovostně. Důkazní prostředky o konkrétní podobě reklamy lze velmi těžko zajistit,
protože internetový portál již není funkční a internetová lékárna byla prodána.
[4] Krajský soud ze spisu ověřil, že v daňovém řízení nebyla předložena žádná smlouvu
ani jiné listiny či dokumenty, které by prokazovaly kdy, kde, kým a v jakém rozsahu bylo
zdanitelné plnění uskutečněno. Ohledně návštěvnosti webových stránek stěžovatelky nebylo
možné zjistit, odkud se zájemci na stránky dostali. Oslovené společnosti (INTERNATIONAL
BUSINESS CONSULTING, s. r. o., a Google Czech Republic, s.r.o.) neposkytly informace,
zda se na webových stránkách www.business-inform.com v období 2010-2012 vyskytovala
reklama odkazující na webové stránky stěžovatelky. Tato skutečnost nebyla zjištěna ani z historie
těchto webových stránek. Rovněž správcem daně nebyl z historie webových stránek za uvedené
období v rámci tří zobrazení těchto stránek zjištěn žádný takový odkaz.
[5] Za podstatné dále krajský soud považoval, že F. Vrba (jednatel společnosti APM) ve své
výpovědi (protokol o výslechu obviněného ze dne 11. 6. 2013) nejprve uvedl, že vystavoval
fiktivní daňové doklady a fakturované činnosti nebyly prováděny. Zároveň však uvedl, že webové
reklamy byly prováděny, ale byly nadhodnoceny, webové stránky registroval sám, software
na provoz stránek vytvořili programátoři na objednávku, bannery zpracovávali grafici na web
design, články kupoval u ČTK, ve věci statistiky návštěvnosti webových stránek vytvářel v Excelu
smyšlené hodnoty a údaje.
[6] Konkrétně ve vztahu ke stěžovatelce uvedl, že jednal spolu s J. S. (další obviněný – pozn.
NSS) s PharmDr. Mgr. P. K. (jednatel stěžovatelky) někdy v roce 2009-2010. Předmětem jednání
byla daňová optimalizace, která spočívala ve webové reklamě, kdy z každého fiktivního daňového
dokladu vracel odběrateli hotovost poníženou o provizi 10 %. Webová reklama byla banner
zobrazený na www.business-inform.com. Peníze si K. jezdil přebírat osobně nebo poslal někoho
z kolegů do Prahy. Předání hotovosti probíhalo na různých místech (např. Flora). Hotovost
předával Vrba sám.
[7] Vzhledem k uvedeným skutečnostem a také k tomu, že Vrba považoval fakturaci
za fiktivní, její výši za nadhodnocenou, z jeho výpovědi nelze zjistit rozsah ani období
poskytovaných služeb, nebyly pochybnosti správce daně odstraněny a soud shodně s žalovaným
vyhodnotil, že tato výpověď poskytnutí konkrétních služeb v deklarovaném rozsahu neprokázala.
Výpověď B. H. (zaměstnance společnosti Interchemie Praha, protokol o výslechu obviněného ze
dne 21. 5. 2014 a svědecká výpověď ze dne 12. 8. 2015) se týkala jiných společností.
[8] Výše uvedené skutečnosti Vrba zopakoval i při své svědecké výpovědi (13. 5. 2015),
provedené na návrh stěžovatelky v daňovém řízení. Dále uvedl, že společnost APM neměla
žádné zaměstnance, pouze vystavovala daňové doklady. Fiktivní nákladové daňové doklady
pro ni vystavoval jménem společnosti INTERNATIONAL BUSINESS CONSULTING, s. r. o.,
V. Jednalo se o marketing a webovou reklamu. Jednorázově byly náklady na vytvoření a umístění
bannerů cca 1 500 Kč na jednoho klienta. Uvedl, že K. vracel 90 % z fakturované ceny. Žádné
doklady na tuto operaci nemá. Jeho společnost kontaktovala stěžovatelku za účelem daňové
optimalizace, tj. snížení daňové povinnosti.
II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného, replika stěžovatelky a duplika žalovaného
[9] Stěžovatelka krajskému soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom,
že nevypořádal správně jednotlivé žalobní námitky. Krajský soud založil své rozhodnutí
na nesprávném posouzení právní otázky týkající se nároku na odpočet DPH.
[10] Obchodní spolupráce s dodavatelem reklamních služeb byla navázána v březnu 2010
uzavřením ústní smlouvy o dílo. Z dostupných rejstříků si stěžovatelka ověřila vše, co bylo
možné. Žádné existenční problémy či jiné problémy dodavatele zjištěny nebyly. Internetovou
lékárnu nelze provozovat bez internetové reklamy, účinného digitálního marketingu a tvorby
internetové prezentace.
[11] Svému dodavateli plně důvěřovala. V této souvislosti odkazuje na příslušné části žaloby
(body 4.15., 4.16. a 5). Co konkrétního mínil svědek Vrba daňovou optimalizací, stěžovatelka
neví, pokud tím mínil snížení daně, pak takové snížení nepotřebovala, protože byla v rozhodném
období ve ztrátě. Žádná měřící zařízení vyhodnocující četnost návštěvnosti webových stránek
neexistovala, jakékoliv umělé navyšování prokliků nemohl jednatel stěžovatelky, co by laik, zjistit.
O nekalých praktikách svého dodavatele se dozvěděla až v souvislosti se zahájeným trestním
řízením. Společnost APM byla do 19. 11. 2016 vedena v příslušném rejstříku jako spolehlivý
plátce daně. K této skutečnosti se ani správní orgány ani soud nevyjádřily. Byla-li snad
stěžovatelka součástí nějakého podvodu jiných osob, pak o tom nevěděla a vědět nemohla.
[12] Předložené důkazní prostředky správní orgány ignorovaly, nebo si účelově vybraly ty,
které svědčily obsahu policejní informace.
[13] Cena za reklamní banner (v roce 2010 paušální měsíční částka 200 000 Kč) byla zcela
obvyklá, ostatně žádný obecný ceník na trhu neexistoval. Stěžovatelka postupovala při sjednávání
reklamy s dostatečnou obezřetností.
[14] Celý spor byl vyvolán na základě společenské objednávky. Započal náhodným zjištěním
(trestní oznámení manželky jednoho z obviněných) a přerostl do obrovských rozměrů,
kdy nakonec byly obviněny jen některé osoby. Vybrány byly takové, které mohly DPH zaplatit
dvakrát, dodavateli služby a na základě trestního stíhání raději podruhé dobrovolně, aby nebyly
vláčeny po soudech. Proti nim bylo trestní stíhání zastaveno. Ostatní, kteří s obviněním
nesouhlasili, také zaplatili podruhé na základě daňové kontroly. Účelem celého sporu bylo
zaplacení DPH dvakrát.
[15] Stěžovatelka připomíná, že v policejním spisu je založen Protokol o místním šetření
u společnosti APM, sepsaný FÚ pro Prahu 3 dne 23. 4. 2011, ze kterého vyplývá,
že na kontrolovaných daňových dokladech nebyly za zdaňovací období roku 2010 zjištěny žádné
nedostatky. Faktury se týkaly jiného subjektu než stěžovatelky, přesto je jednatel tohoto subjektu
také obviněn. Na druhé straně je z policejního spisu zcela zřejmé, že jiné subjekty např. České
dráhy, a.s., které také odebíraly od stejného dodavatele reklamní služby, obviněny nebyly.
[16] Krajskému soudu vytýká zejména závěr o neunesení důkazního břemene. Je jednoznačné,
že reklama byla v letech 2010 a 2011 provedena na portálu, který provozovala společnost APM,
což potvrdil svědek Vrba. S ohledem na její obsah a způsob provedení již nelze zjistit její rozsah,
obdobně jako reklamy na billboardech ve volební kampani. Vrba také potvrdil, že obsahem služby
byla reklama prostřednictvím reklamního banneru na konkrétním portálu, s odkazem na prokliky
na webové stránky stěžovatelky.
[17] Závěr soudu, že odpovědi společnosti Google Czech Republic, s.r.o., a dalších,
nevyvrátily pochybnosti správce daně, neodpovídá předloženým důkazům [viz část 1, čl. V. bod
1.2. písm. d) a další kasační stížnosti].
[18] Sporné zdanitelné plnění uskutečnil dodavatel reklamní služby, který k této činnosti měl
i příslušné oprávnění uvedené v příslušném rejstříku. Oslovené společnosti nemohly informaci
poskytnout [viz odůvodnění v části 1, čl. V. bod 1.2. písm. d) kasační stížnosti a historie
webových stránek z roku 2010].
[19] Předmětem služeb nebyla daňová optimalizace, stěžovatelka ani neví, v čem by měla
spočívat. Rozporuje jednotlivá tvrzení svědka Vrby, který v postavení spolupracující osoby
vypovídal účelově, aby vyvázl s co nejnižším trestem. Společnosti Centrum Consult s.r.o.
a INTERNATIONAL BUSINESS CONSULTING, s. r. o., nezná.
[20] Žádné peníze za poskytnuté služby nebyly stěžovatelce nikdy vráceny. Vrba svoji
výpověď opakovaně měnil s tím, že ve výsledku peníze vhodil na Floře do auta, jehož řidiče
si nepamatuje. Takové tvrzení nemůže prokázat závěr správce daně, že peníze za reklamu byly
stěžovatelce z 90 % vráceny. Výši ceny neurčoval K., ale byla dohodnuta paušálně ve výši 200 000
Kč měsíčně pro rok 2010 a 100 000 Kč měsíčně pro rok 2011.
[21] V závěru kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost všech napadených rozhodnutí.
[22] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[23] Žalovaný ve vyjádření uvádí, že stěžovatelka nepředložila žádné důkazy,
ze kterých by bylo zřejmé, že přijala plnění v rozsahu deklarovaném na příslušných dokladech.
Veškeré důkazní prostředky byly správcem daně řádně vyhodnoceny, což vyplývá ze zprávy
o daňové kontrole i z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí.
[24] Informace z trestního spisu založily prvotní pochybnosti správce daně. Následně správce
daně vedl v rámci daňové kontroly vlastní dokazování, na jehož základě dospěl k závěru,
že stěžovatelka uplatněný nárok na odpočet DPH neprokázala.
[25] Registr nespolehlivých plátců nebyl v kontrolovaných obdobích v právní úpravě zaveden,
a proto jsou veškeré námitky týkající se nezaevidování společnosti APM do tohoto registru
irelevantní.
[26] Důvodem neuznání nároku na odpočet daně nebylo zapojení stěžovatelky do podvodu
na DPH, o kterém měla nebo mohla vědět.
[27] Nesouhlas stěžovatelky se závěry krajského soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí
nezakládá.
[28] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[29] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka opakuje kasační argumentaci s důrazem
na vykonstruovanost celého případu, placení DPH dvakrát a účelový postup správce daně.
[30] V duplice k replice stěžovatelky žalovaný setrval na své argumentaci s důrazem
na nepřiléhavost námitek týkajících se tvrzení stěžovatelky o nezapojení se do podvodu na DPH.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[31] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[32] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Vlastní přezkum rozhodnutí
je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní kasační soud přihlíží i bez
námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[33] Veškerá výše uvedená kritéria splňuje jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí
žalovaného. Rozhodnutí jsou srozumitelná, je z nich patrné, o čem a jak bylo rozhodnuto,
a důvody rozhodnutí jsou v nich uvedeny zřetelným způsobem. Ostatně se závěry krajského
soudu i žalovaného stěžovatelka v kasační stížnosti věcně polemizuje, což by v případě jejich
nepřezkoumatelnosti nebylo možné.
[34] Z obsahu žaloby soud ověřil, že stěžovatelka v řízení před krajským soudem namítala
tendenční provedení daňové kontroly postavené zejména na trestním spisu a nerespektování
presumpce neviny, nesprávné hodnocení předložených či navrhovaných důkazů. Tvrdila,
že faktické přijetí deklarovaných služeb prokázala (zejména bezhotovostní úhrada ve výši ceny
obvyklé za obdobné služby, splnění formálních náležitostí, nutnost reklamy pro provoz
internetové lékárny). Namítala také nevědomost o nekalých praktikách společnosti APM,
obezřetnost při sjednávání posuzovaných služeb, neevidování společnosti APM v rejstříku
nespolehlivých plátců, nezrušení její registrace k DPH správcem daně z úřední povinnosti. Dále
rozporovala výpověď Vrby, který se stal v probíhajícím trestním řízení spolupracujícím
obviněným, neunesení důkazního břemene správce daně ve věci podvodu na DPH a vyloučení
ručení dle §109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od dubna
2011.
[35] Z výše uvedené rekapitulace obsahu žaloby je zcela zřejmé, že kasační námitky
dovolávající se toho, že celý spor byl dělán na základě společenské objednávky za účelem
zaplacení DPH dvakrát, což mj. dokládá nedoměření daně u společnosti České dráhy, a.s., nebyly
v žalobě uplatněny. Tyto kasační námitky proto představují nepřípustné novum ve smyslu §104
odst. 4 s. ř. s.
[36] Z uvedeného ustanovení vyplývá, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Ustanovení §104
odst. 4 s. ř. s. představuje zavedení koncentračního principu do řízení před Nejvyšším správním
soudem. Užití tohoto principu lze považovat za zcela racionální, neboť zajišťuje, aby výhrady
účastníků řízení proti vytýkanému nezákonnému jednání či pravomocnému správnímu
rozhodnutí byly pořadem práva nejprve projednány krajskými soudy, přičemž Nejvyšší správní
soud přezkoumá již pouze zákonnost závěrů krajských soudů k jednotlivým skutkovým
a právním otázkám, které jim byly v žalobách předestřeny (promítly-li se, pochopitelně,
do námitek kasačních). Pokud by bylo v řízení o kasační stížnosti připuštěno uplatnění
skutkových a právních novot (srov. též §109 odst. 4 s. ř. s.) vedlo by to fakticky k popření
kasačního principu, na němž je řízení o tomto mimořádném opravném prostředku vystavěno.
[37] V případě kasačních důvodů neuplatněných v žalobním řízení je konstantně judikována
nemožnost jejich meritorního přezkoumání v řízení před Nejvyšším správním soudem
(srov. např. rozsudek ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, č. 419/2004 Sb. NSS).
Po účastnících předcházejícího žalobního řízení lze jistě spravedlivě požadovat, aby na základě
principu vigilantibus iura scripta sunt postupovali v řízení shora popsaným způsobem s tím,
že v případě, kdy tak neučiní, ponesou (z hlediska možnosti uplatnění nové argumentace v dalším
stupni) případné nepříznivé důsledky.
[38] K obsáhlým a současně opakujícím se kasačním námitkám ohledně nevědomosti
stěžovatelky o nekalých praktikách svého dodavatele, její nevědomosti o daňovém podvodu
na DPH, neevidování dodavatele v rejstříku nespolehlivých plátců, nezrušení jeho registrace
k DPH správcem daně z úřední povinnosti či nutnosti reklamy pro provoz internetové lékárny
NSS uvádí, že se zcela míjí s podstatou sporu, tedy s rozhodovacími důvody jak krajského soudu,
tak žalovaného.
[39] Podstatou sporu je otázka, zda stěžovatelka hodnověrným způsobem prokázala faktické
přijetí deklarovaných služeb v rozsahu uvedeném na daňových dokladech.
[40] Námitka, že správní orgány i krajský soud ignorovaly předložené důkazní prostředky
je velmi obecná. NSS navíc žádné konkrétní důkazy o faktické podobě a rozsahu provedené
reklamy ze strany stěžovatelky nezaznamenal.
[41] Tvrzená obvyklá cena za reklamu, její bezhotovostní úhrada, obezřetnost stěžovatelky
při sjednávání ústní smlouvy se společností APM nevypovídají nic o faktickém provedení
reklamy, ani o jejím rozsahu. Stěžovatelka konkrétní podobu deklarované služby žádným
způsobem nedoložila, naopak sama uvádí, že rozsah a podobu poskytnuté služby již zjistit nelze,
protože příslušný portál není funkční a internetová lékárna byla prodána. Faktické provedení
konkrétní reklamy nelze doložit ani tvrzením, že dodavatel měl oprávnění internetovou reklamu
provádět či bezvadnými daňovými doklady.
[42] Jak správně uvedl krajský soud, společnosti (INTERNATIONAL BUSINESS
CONSULTING, s. r. o., a Google Czech Republic, s.r.o.), neposkytly žádné informace o tom,
zda se na webových stánkách www.business-inform.com v období 2010-2012 vyskytovala
reklama odkazující na webové stránky stěžovatelky.
[43] NSS se ztotožňuje i s hodnocením svědecké výpovědi Vrby. Svědek opakovaně uvedl,
že vystavoval fiktivní doklady jako nákladové doklady pro účely daňové optimalizace, výši částek
v případě stěžovatelky určoval K., kterému následně vracel 90 % fakturované částky a 10 % si
ponechal jako provizi. Jakkoliv později tvrdil, že si nepamatuje, komu peníze vracel, jeho
výpověď rozhodně k prokázání tvrzeného rozsahu poskytované reklamy žádným způsobem
nepřispěla.
[44] NSS souhlasí se stěžovatelkou, že v protokolu ze dne 13. 5. 2015 na straně 4 Vrba
v obecné rovině potvrdil, že z fiktivních plnění zahrnujících webové reklamy, průzkumy trhu
a marketingové studie byla realizována pouze webová reklama formou bannerů. Na téže straně
protokolu však také potvrdil, že za tuto činnost vystavoval jménem společnosti APM fiktivní
faktury.
[45] K opakovanému dotazu správce daně ohledně rozporu v tvrzení o fiktivních dokladech
na jedné straně a faktické realizaci reklamy prostřednictvím bannerů na straně druhé Vrba následně
do protokolu upřesnil, že pokud reklama prostřednictvím bannerů proběhla, byla fakturace značně
nadhodnocena, protože měla hodnotu v řádech jen několika set korun měsíčně, částky a měrné
jednotky byly fiktivní. Stejně tak statistiky návštěvnosti na webových stránkách byly pouze
fiktivní.
[46] Je tedy zcela zřejmé, že Vrba poskytnutí reklamy v příslušných zdaňovacích obdobích
žádným konkrétním způsobem nedoložil, přičemž jeho výpověď stěžovatelkou deklarovaný
rozsah služeb nepotvrdila. Naopak z výpovědi Vrby vyplývá, že k poskytnutí sporného plnění
v rozsahu uvedeném na daňových dokladech ve skutečnosti nedošlo.
[47] Námitka, zda stěžovatelka rozumí či nerozumí tvrzení Vrby o daňové optimalizaci,
je zbytečná, navíc je tato otázka pro posouzení unesení jejího důkazního břemene v projednávané
věci nepodstatná. Podstatným je to, že stěžovatelka k faktické podobě a rozsahu tvrzené reklamy
doložila pouze po formální stránce bezvadné daňové doklady a bezhotovostní úhradu služeb.
To však za dané skutkové situace k prokázání přijetí deklarovaných služeb a nároku na odpočet
DPH z těchto plnění nepostačuje. Tvrzení samotné stěžovatelky, že konkrétní důkazní
prostředky o provedené reklamě již nelze vzhledem k nefunkčnosti internetového portálu
a prodeji internetové lékárny doložit, ji důkazního břemene nezbavuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[48] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[49] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci plný
úspěch, proto by mu soud dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přiznal náhradu
nákladů řízení, avšak žádné náklady řízení o kasační stížnosti mu nad rámec úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu