ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.135.2019:33
sp. zn. 9 As 135/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Ing. Bc. N. T.,
pro doručování zast. V. T., proti žalovanému: České vysoké učení technické v Praze,
se sídlem Zikova 1903/4, Praha 6, proti rozhodnutí rektora Českého vysokého učení technického
v Praze ze dne 16. 4. 2018, č. j. 005/2018/51922/IK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. 9 A 150/2018 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým nebylo
vyhověno její žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí děkana Fakulty jaderné a fyzikálně
inženýrské žalovaného ze dne 21. 2. 2018, č. j. 7009-V3/18/14920/Záb., o nepřijetí žalobkyně
ke studiu v doktorském studijním programu Aplikace přírodních věd, studijním oboru Fyzikální
inženýrství v prezenční formě studia.
[2] Městský soud o její žádosti rozhodl na základě informací, které stěžovatelka na výzvu
městského soudu uvedla ve vyplněném „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“ ze dne 20. 12. 2018 (dále „Prohlášení“). V tomto Prohlášení uvedla, že je rozvedená,
žije ve společné domácnosti s matkou na v záhlaví uvedené adrese, ona a její matka nejsou
na sobě nikterak finančně závislé, sama nemá žádné příjmy z pracovního či jiného poměru,
od 1. 10. 2018 pobírá stipendium ve výši 9 450 Kč měsíčně, nevlastní osobní majetek větší
hodnoty, má dluh vůči své matce v celkové výši 122 414 Kč, který splácí měsíční splátkou ve výši
2 147 Kč, její životní náklady na zdravotní pojištění, nájemné, léky a zajištění základních životních
podmínek představují částku 13 404 Kč měsíčně a je u ní prokázána déle trvající vážná nemoc.
[3] Městský soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků, neboť při
porovnání jejích tvrzených měsíčních příjmů a výdajů (9 450 Kč – 15 551 Kč) vyjde záporný
výsledek přesahující částku až 6 000 Kč, přičemž stěžovatelka tento rozpor žádným způsobem
nevysvětlila a neuvedla jiné příjmy. Městský soud tak dospěl k závěru, že její tvrzení jsou
nevěrohodná a nezakládají ucelenou představu o její faktické finanční situaci, kterou byla povinna
prokázat. Proto neshledal předpoklady, které by odůvodňovaly její osvobození od soudních
poplatků, a to ani částečné osvobození, neboť nebylo možno určit míru, v jaké by měla být
od soudních poplatků osvobozena. Na závěr uvedl, že vzhledem k tomu, že je vždy nutno
posoudit každou žádost individuálně s ohledem na aktuální situaci žadatele, je možné při změně
jejích poměrů se odchýlit od rozhodnutí o dřívějších žádostech o přiznání osvobození
od soudních poplatků.
[4] Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala kasační stížnost, z jejíhož obsahu vyplývá,
že jej napadá z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
městským soudem. Konkrétně stěžovatelka nesouhlasí s výpočtem provedeným městským
soudem ve vztahu k příjmům a výdajům. Má za to, že městský soud vědomě uvedl nepravdivé
údaje a dostatečně nezohlednil její zdravotní stav. Poukazovala na to, že již nehradí veřejné
zdravotní pojištění ve výši 1 647 Kč, které z důvodu studia hradí nadále stát. Rovněž odkázala
na řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na základě nichž byla od soudního poplatku
osvobozena či jí byl ustanoven advokát. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
zrušil.
[5] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti zdejší soud nevyžadoval, neboť se jedná o věc,
která se týká výlučně a osobně stěžovatelky.
[6] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil splnění podmínek řízení pro projednání kasační
stížnosti. Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle
položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační
stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.
[7] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014 - 19, konstatoval, že stěžovatel je povinen zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.
V uvedené věci nesměřuje kasační stížnost proti konečnému rozhodnutí městského soudu ve věci
samé (tj. ve věci rozhodnutí žalovaného), nýbrž proti procesnímu rozhodnutí o neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce. Na stěžovatelku se proto v tomto řízení
nevztahuje poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném
rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
V případě stěžovatelky tak není třeba trvat ani na doložení zastoupení advokátem. Nejvyšší
správní soud proto bez dalšího přistoupil k věcnému přezkumu usnesení městského soudu
v rozsahu námitek uplatněných stěžovatelkou, neboť shledal i ostatní podmínky řízení za splněné
a neseznal žádnou vadu napadeného usnesení, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Spornou otázkou v nyní projednávané věci je, zda městský soud správně posoudil žádost
stěžovatelky o uznání osvobození od soudního poplatku. Podle §36 odst. 3 věty první a druhé
s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela
lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození
od soudních poplatků představuje výjimku z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního
orgánu je na základě zákona zpoplatněna. Účelem je zejména ochrana účastníka řízení
nacházejícího se v tíživé finanční situaci před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních
poplatcích (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 - 12).
[10] Účastník řízení, který žádá z důvodu své nemajetnosti o osvobození od soudních
poplatků, je povinen své osobní, majetkové a výdělkové poměry nejen tvrdit, ale rovněž doložit.
Nese tedy jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Nejvyšší správní soud s ohledem
na uvedené ověřil ze spisu městského soudu podklady (Prohlášení a přílohy k němu přiložené),
na základě nichž stěžovatelka tvrdila a dokládala své poměry a na základě nichž dospěl městský
soud ke svým závěrům v napadeném usnesení. Zjistil přitom, že informace, z nichž městský soud
vycházel, jsou zcela v souladu s informacemi uvedenými v předmětném Prohlášení a jeho
přílohách. Následně přezkoumal, zda výpočty a úvahy městského soudu vycházející z těchto
informací jsou správné a dospěl k závěru, že městský soud nepochybil. Z Prohlášení vyplývá,
že stěžovatelka prohlásila, že žije v jedné domácnosti s matkou, jejím jediným příjmem je měsíční
stipendium ve výši 9 450 Kč, měsíční náklady činí: 5 278 Kč za nájemné, 6 479 Kč za léky a další
životní náklady, 2 147 Kč v souhrnu měsíční úhrada dluhu matce a dále stěžovatelka uvedla výdaj
ve výši 1 647 Kč za zdravotní pojištění. Celkové náklady tak v souhrnu činí 15 551 Kč. Nejvyšší
správní soud tak dospěl k totožnému závěru o výši nákladů jako městský soud. Z uvedených
skutečností však Nejvyššímu správnímu soudu stejně jako městskému soudu rovněž vyplývá,
že výdaje stěžovatelky značnou měrou převyšují její příjmy (15 551 Kč – 9 450 Kč). Přitom
stěžovatelka tento rozdíl nijak nevysvětlila a není tak patrno, z čeho rozdíl mezi náklady a příjmy
hradí. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s městským soudem, že za takového stavu nelze její
tvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech považovat za věrohodná a prokazující
faktický stav jejích poměrů. Stěžovatelka tak nesplnila svou povinnost prokázat svá tvrzení,
což je nutnou podmínkou pro vyhovění její žádosti.
[11] Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že již nehradí částku 1 647 Kč na zdravotní
pojištění, městský soud však od ní v Prohlášení obdržel informaci zcela opačnou a tu pak zcela
správně do svých úvah zahrnul. Nicméně i kdyby k započtení tohoto nákladu došlo nesprávně,
výše nákladů by stále výši příjmů převyšovala (15 551 Kč – 1 647 Kč – 9 450 Kč). Na správnosti
závěru městského soudu by to ani v takovém případě nic nemohlo změnit. Zdejší soud neshledal
opodstatněnou ani výtku stěžovatelky, že městský soud řádně nepřihlédl k jejímu zdravotnímu
stavu. Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že městský soud svůj závěr o nesplnění
podmínek pro přiznání osvobození založil na neprokázání především majetkových poměrů,
kdy na základě doložených tvrzení stěžovatelkou vznikly vážné pochybnosti o její skutečné
finanční situaci, které nikterak neobjasnila. Zdůrazňuje, že důvodem nevyhovění žádosti nebylo
shledání toho, že stěžovatelka má dostatečné finanční zdroje, resp. možnosti, jak si je zaopatřit.
K posouzení této otázky by městský soud mohl dospět až po té, kdy by naznal, že má tvrzení
stěžovatelky o jejích poměrech za prokázaná. V daném případě však nebyl městský soud povinen
se podrobně touto otázkou vůbec zabývat.
[12] V případě odkazů na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nichž
má vyplývat, že stěžovatelka byla již několikrát osvobozena od soudního poplatku či jí byl
ustanoven i advokát, zdejší soud konstatuje, že lze odkázat na závěry uvedené městským soudem,
že žádost stěžovatelky je vždy posuzována s ohledem na aktuální situaci, tak jak ji stěžovatelka
dokládá a v níž se právě při posuzovaní konkrétní žádosti nachází. Proto nelze bez dalšího
vycházet z dříve vydaných rozhodnutí. Nutnost posouzení aktuální situace navíc akcentuje
i skutečnost, že i při přiznání osvobození od soudních poplatků soud přiznané osvobození
kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly (§36 odst. 3, věta čtvrtá, s. ř. s.).
[13] Ostatní námitky, které stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti, jsou nesrozumitelné
či nemají bližší vztah k věci, proto se s nimi zdejší soud nevypořádával.
[14] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110
odst. 1 s. ř. s. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu