ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.228.2018:58
sp. zn. 9 As 228/2018 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: A.C.E. Media
Ventures, Inc., se sídlem 3500 South DuPont Highway, Dover, Delaware, Spojené státy
americké, zast. Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,
ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 A 59/2018 - 45,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 A 59/2018 – 45, se zrušuje
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným
zásahem žalovaného. V žalobě navrhovala, aby městský soud určil, že zásah žalovaného
spočívající ve výzvě k odstranění reklamního zařízení ze dne 5. 1. 2018, č. j. 524/2017-120-
SSU/6, byl nezákonný, a dále aby žalovanému zakázal zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního
zařízení umístěného na pozemku parc. X, v k. ú. Drahelčice, obci Drahelčice, okrese Praha-
západ.
[2] Výzva k odstranění reklamního zařízení byla adresována neznámému vlastníkovi podle
§25 odst. 11 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Stěžovatelka, která uvedené
reklamní zařízení vlastní, má za to, že pro tento postup nebyly splněny podmínky, a zpochybňuje,
že žalovaný učinil dostatečné kroky za účelem její identifikace. Posledně uvedená otázka
je podstatou sporu mezi ní a žalovaným.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka
je zastoupena advokátem [(§102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[4] Následně zjistil, že městský soud přijal žalobu k věcnému projednání, aniž by věnoval
dostatečnou pozornost splnění podmínek řízení, konkrétně včasnosti podané žaloby a skutkovým
okolnostem nezbytným k jejímu ověření. K této vadě byl povinen přihlédnout z úřední
povinnosti [§109 odst. 4 ve spojení s §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ]. S ohledem na její povahu
nepřistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozsudku a pro nadbytečnost nerekapituluje
obsah kasační stížnosti ani vyjádření žalovaného – vztahují se výlučně k věci samé.
[5] Podle §84 odst. 1 s. ř. s. musí být zásahová žaloba podána do dvou měsíců ode dne,
kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (subjektivní lhůta), nejpozději ji však lze podat
do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo (objektivní lhůta). Podle odst. 2 nelze zmeškání lhůty
prominout.
[6] Pro účely posouzení včasnosti žaloby je nejprve nezbytné vyjasnit, jaké jednání veřejné
správy žalobce označuje za nezákonný zásah. Na tomto podkladě soud dále zkoumá, zda,
kdy a za jakých okolností se jednání odehrálo, případně zda, kdy a za jakých okolností se udály
další skutečnosti rozhodné pro posouzení včasnosti žaloby, zejména kdy se do sféry žalobce
dostaly relevantní informace o jednání označovaném za nezákonný zásah. Posouzení těchto
otázek musí soud postavit na objektivních okolnostech, nikoli pouze na tvrzení žalobce (srovnej
např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016 – 138, a ze dne
4. 4. 2019, č. j. 5 As 5/2017 – 23).
[7] Důležité je rozlišovat, o jaký typ zásahu se jedná (jednorázový, trvající či jednorázový
s trvajícími účinky) a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů, u nichž začíná lhůta k podání
žaloby běžet každý den znovu, jestliže zásah stále trvá (srovnej nález Ústavního soudu ze dne
15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18).
[8] Stěžovatelka v nynější věci podala žalobu dne 5. 4. 2018 a uvedla v ní, že obě lhůty
považuje za zachovalé z povahy věci, neboť výzva k odstranění reklamního zařízení byla vydána
5. 1. 2018. Kdy se o výzvě dozvěděla, netvrdila ani nedokládala. Dále zmínila, že dle jejího názoru
zásah stále trvá.
[9] Názor stěžovatelky je správný ve vztahu k objektivní dvouleté lhůtě, to je zřejmé na první
pohled. S dvouměsíční subjektivní lhůtou je to však složitější, protože mezi vydáním výzvy
a podáním žaloby uplynuly tři měsíce a žádné další relevantní skutečnosti stěžovatelka v žalobě
neuvedla a městský soud nezjišťoval. Za této situace městský soud nedisponoval dostatečnými
skutkovými zjištěními pro posouzení včasnosti žaloby, a to ať už by povahu žalovaného zásahu
hodnotil jakkoli.
[10] Pokud měl za to, že žalovaný zásah je typově trvající, měl za účelem posouzení včasnosti
žaloby ověřit, zda zásah stále trvá, respektive kdy byl ukončen, neboť od tohoto okamžiku
by se odvíjel běh subjektivní i objektivní lhůty k podání žaloby (viz citovaný nález Ústavního
soudu sp. zn. II. ÚS 635/18). Žádné takové skutkové okolnosti však nezjišťoval a nejsou
uvedeny ani v žalobě.
[11] Domníval-li se, že žalovaný zásah je typově jednorázový či jednorázový s trvajícími
účinky, měl pro účely posouzení včasnosti žaloby zjistit, kdy se stěžovatelka dozvěděla o výzvě
žalovaného. Ani tato okolnost nebyla prověřována.
[12] Jestliže zastával názor, že se jedná o kombinaci dvou jednorázových, trvajících
či jednorázového a trvajícího zásahu, musel by zjišťovat totéž.
[13] Vzhledem k tomu, že žádné z uvedených okolností nebyly v řízení o žalobě zjišťovány,
bylo její přijetí k věcnému projednání předčasné. Nejvyšší správní soud proto postupoval
podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s., napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení.
[14] Městský soud v něm bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110
odst. 4 s. ř. s.). Zváží, o jaký typ zásahu se v nynější věci jedná, a na základě toho učiní kroky
k doplnění skutkových zjištění potřebných pro zhodnocení včasnosti žaloby. Při posuzování typu
zásahu a včasnosti žaloby bude mít na paměti, že je stěžejní, v jakém jednání stěžovatelka spatřuje
nezákonnost a z jakých důvodů (srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 4. 2019, č. j. 9 Afs 406/2018 – 53, nebo ze dne 31. 7. 2019, č. j. 10 As 355/2017 – 101).
Neopomene též, že pokud by povahu zásahu hodnotil jinak než stěžovatelka, je jí v intencích
citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 povinen umožnit, aby na odlišný
náhled soudu reagovala.
[15] Městský soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatelky
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu