ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.255.2017:47
sp. zn. 9 As 255/2017 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: GasNet, s.r.o., se sídlem
Klíšská 940/96, Klíše, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem
Rubešova 162/8, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje,
se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2015,
č. j. MSK 93241/2015, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 22 A 108/2015 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 4 114 Kč k rukám zástupce Mgr. Kamila Stypy, advokáta se sídlem
Rubešova 162/8, Praha 2, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí specifikované tamtéž
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatel svým rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně
a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu Háj ve Slezsku ze dne 8. 6. 2015, č. j. OUHAJ 1166/2015,
jímž bylo zastaveno územní řízení zahájené na základě žádosti žalobkyně o umístění stavby
„Reko VTL V35150 Jilešovice, Háj ve Slezsku, Jilešovice“ – přeložky vysokotlakého plynovodu
na pozemcích v katastrálním území Jilešovice. Důvodem zastavení řízení bylo nedoložení
souhlasu vlastníků pozemků, na nichž má být umístěno drenážní potrubí.
[2] Podstatou projednávané věci je otázka, zda drenážní potrubí je stavbou, pro kterou
je možné vyvlastnit pozemek nebo stavbu, neboť právě od odpovědi na tuto otázku je odvislé,
zda byla žalobkyně povinna doložit souhlasy vlastníků pozemků nutné ve smyslu §86 odst. 3
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
v době rozhodné.
[3] Správní orgány dospěly k závěru, že tomu tak není. Na rozdíl od samotného
vysokotlakého plynovodu se totiž dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání
a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický
zákon), ve znění v době rozhodné, nejedná o součást distribuční sítě, pro jejíž stavbu lze
pozemky vyvlastnit.
[4] Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost podle §76
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále „s. ř. s.“). Vysvětlil, že stěžovatel se nezabýval otázkou, zda drenážní potrubí nepředstavuje
související technické vybavení vysokotlakého plynovodu a tedy technickou infrastrukturu
ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona. Pokud by tomu tak bylo, mohlo
by se jednat o stavbu, pro jejíž účely lze vyvlastnit pozemek za podmínek §170 odst. 1 písm. a)
stavebního zákona. Stěžovatele proto zavázal, aby v dalším řízení na podkladě důkazů
předložených žalobkyní posoudil, zda drenážní potrubí provozně souvisí s vysokotlakým
plynovodem a tedy jde o technickou infrastrukturu, a případně zodpověděl, zda je tato technická
infrastruktura veřejně potřebná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uzavřel,
že tyto otázky je žalovaný povinen v územním řízení předběžně zhodnotit.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatel předně namítá, že krajský soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodu, který
nebyl uplatněný v žalobě a překročil tedy meze přezkumu dle §75 odst. 2 s. ř. s.
[6] Dále uvádí, že ve správním řízení vycházel v souladu s dispoziční zásadou z předmětu
a účelu navržené stavby tak, jak ji vymezila žalobkyně ve své žádosti, tedy že drenážní potrubí má
být součástí plynovodu ve smyslu §2 odst. 2 písm. b) energetického zákona a má pro něj být
možné vyvlastnit pozemky dle §59 odst. 2 téhož zákona. Nebylo úkolem stěžovatele hledat
pro drenážní potrubí jiné možnosti vyvlastnění či měnit účel stavby.
[7] Má za to, že jeho postup byl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu.
Ani z jednoho z rozhodnutí citovaných krajským soudem nevyplývá, že by měl z moci úřední
hledat takový účel navrhované stavby, pro který by bylo možné pozemky vyvlastnit.
[8] Konečně namítá, že důkazy zmiňované krajským soudem žalobkyně nepředkládala jako
důkaz ve vztahu k účelu a charakteru drenážního potrubí.
III. Vyjádření žalobkyně
[9] Žalobkyně především zdůrazňuje, že drenážní potrubí je technologickou součástí
umísťovaného vysokotlakého plynovodu v jeho funkčním pojetí, jelikož se jedná o opatření
zabezpečující bezpečné uložení a provoz plynovodu. Po právní stránce jej považuje za provozně
související zařízení s energetickým vedením a tedy součást distribuční soustavy ve smyslu
§2 odst. 2 písm. b) bodu 1. energetického zákona.
[10] Má za to, že stěžovatel krajskému soudu podsouvá hodnocení, dle kterého drenážní
potrubí není součástí distribuční soustavy dle citovaného ustanovení. K ničemu takovému krajský
soud nedospěl, žalovanému nicméně opodstatněně vytkl, že se nezabýval otázkou, zda drenážní
potrubí nepředstavuje veřejně prospěšnou infrastrukturu dle §2 odst. 1 písm. k) bodu 2.
stavebního zákona.
[11] Nesouhlasí s tvrzením, že krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí nad rámec
žalobních námitek, a proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná zaměstnanec,
který má vysokoškolské vzdělání vyžadované zvláštními právními předpisy pro výkon advokacie
(§102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[14] Jak již bylo uvedeno, podstatou věci je otázka, zda drenážní potrubí je stavbou,
pro kterou je možné vyvlastnit pozemek nebo stavbu, neboť právě od odpovědi na ni je odvislé,
zda byla žalobkyně povinna doložit souhlasy vlastníků pozemků nutné ve smyslu §86 odst. 3
stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení [j]estliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo
doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí,
lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit.
[15] Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu, že uvedenou otázku měl stěžovatel
v územním řízení řešit na základě relevantní úpravy ve stavebním zákoně a na podkladě žalobkyní
předložených listin.
[16] Podle §170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona [p]ráva k pozemkům a stavbám, potřebná
pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit,
jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšnou stavbu dopravní
a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel.
[17] Vysokotlaký plynovod je technickou infrastrukturou (a tedy i veřejnou infrastrukturou)
ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona. Podle citovaného ustanovení je dále
technickou infrastrukturou provozně související zařízení technického vybavení, přičemž právě taková
kvalifikace připadá v úvahu u drenážního potrubí.
[18] Krajský soud tedy zcela správně uzavřel, že stěžovatel se měl zabývat tím, zda drenážní
potrubí není provozně souvisejícím zařízením technického vybavení s vysokotlakým plynovodem
a následně také předběžně posoudit splnění ostatních podmínek dle §170 odst. 1 písm. a)
stavebního zákona. V této souvislosti relevantně poukázal na rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 7. 2016, č. j. 2 As 21/2016 - 83, a ze dne 2. 3. 2017, č. j. 10 As 294/2016 - 29,
dle jejichž závěrů stavební úřad hodnotí výše uvedené v územním řízení jako předběžnou otázku
(posuzuje, zda vyvlastnění teoreticky připadá v úvahu, aniž by do důsledku řešil, zda jsou
podmínky pro vyvlastnění skutečně dány, neboť to je předmětem případného vyvlastňovacího
řízení). Uvedené otázky měl stěžovatel posuzovat na základě podkladů shromážděných
v územním řízení, tedy listin předložených žalobkyní.
[19] Nejvyšší správní soud pro úplnost ve správním spise ověřil, že žalobkyně v podaném
odvolání na str. 2 v odst. 1 uvedla, že drenážní potrubí má sloužit jako technické opatření
zabezpečující bezpečné uložení a provoz umísťovaného plynovodu, a na podporu svého názoru
na tomto místě odkázala na hydrogeologický posudek ze dne 11. 3. 2015, č. j. 2015016, který byl
přiložen k její žádosti. Minimálně tento podklad tedy měl stěžovatel hodnotit a vyjádřit
se k němu, jak mu uložil krajský soud. Naopak totožný poukaz krajského soudu na vyjádření
Magistrátu města Ostravy, dle kterého není stavba vodním dílem, nebyl přesný, neboť žalobkyně
jím dle všeho dokládala pouze tvrzení, že stavba není vodním dílem. Tato nepřesnost nicméně
neměla na posouzení věci vliv.
[20] Vzhledem k tomu, že stěžovatel (ani správní orgán prvního stupně) vůbec nehodnotil,
zda jsou splněny podmínky dle citovaného ustanovení stavebního zákona, napadené správní
rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[21] Tato vada je přitom natolik závažná, že by k ní krajský soud byl povinen přihlédnout
i z úřední povinnosti. Nepřezkoumatelnost z povahy věci brání věcnému přezkumu důvodů
rozhodnutí a v nynější věci znemožňovala krajskému soudu posouzení žalobních námitek:
žalobkyně stavěla a staví svoji argumentaci na tvrzení, že drenážní potrubí je nezbytné
pro uložení a fungování vysokotlakého plynovodu a tudíž i ono je stavbou, pro kterou je možné
vyvlastnit pozemky, a to z různých právních důvodů [jde o jednu věc v právním smyslu, součást
distribuční soustavy podle §2 odst. 2 písm. b) bodu 1. energetického zákona či technickou
infrastrukturu podle §2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona, viz zejména str. 3 žaloby].
Nadto i žalobkyně v podané žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů (str. 2 odst. 4 žaloby). O překročení mezí přezkumu napadeného
rozhodnutí ze strany krajského soudu tedy nemůže být řeč.
[22] Konečně Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti vychází z mylné
představy o významu dispoziční zásady v řízení o žádosti. Lze mu jistě přisvědčit v tom, předmět
řízení je v těchto řízeních vymezen žádostí, jejímž podáním je řízení zahájeno. To však v žádném
případě neznamená, že žadatel je povinen v průběhu řízení prezentovat komplexní právní rozbor
a řešení věci, které, pokud není správné nebo zcela přesné, má vést k zamítnutí jeho žádosti,
případně zastavení řízení pro neodstranění vad podání – nedoplnění některých podkladů. Úkolem
žadatele je tvrdit a doložit veškeré podstatné skutečnosti, ve věci však rozhoduje správní orgán,
který má znát relevantní právní úpravu a na věc ji aplikovat. Pokud žadatel v zájmu ochrany
svých práv prezentuje v průběhu správního řízení právní námitky, správní orgán se s nimi má
vypořádat, to však na jeho postavení jako rozhodujícího orgánu a s tím souvisejícími povinnostmi
nic nemění.
[23] V nynější věci byl předmět řízení vymezen žádostí o vydání územního rozhodnutí
pro stavbu nazvanou „Reko VTL V35150 Jilešovice, Háj ve Slezsku, Jilešovice,“ konkrétně šlo
o přeložku vysokotlakého plynovodu na pozemcích v katastrálním území Jilešovice, jejíž součástí
mělo být dle předložené dokumentace i drenážní potrubí. Správní orgán prvního stupně
a stěžovatel jako rozhodující správní orgány si měly samy ujasnit otázku, jaké podklady
je žalobkyně povinna ke své žádosti doložit, přičemž součástí tohoto posouzení mělo být zvážení,
zda se v případě drenážního potrubí nejedná o provozně související zařízení technického vybavení a tedy
technickou infrastrukturu dle §2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona. Vzhledem k tomu,
že žalobkyně v řízení prvního i druhého stupně namítala skutečnost, že drenážní potrubí
technologicky a funkčně souvisí s vysokotlakým plynovodem, měly se vyjádřit k otázce,
zda je po právní stránce nelze kvalifikovat jako technickou infrastrukturu. Stěžovatel tak měl
postupovat tím spíše, neboť žalobkyně sama v odvolání na relevantní zákonné ustanovení
odkazovala.
[24] S ohledem na právní názor stěžovatele prezentovaný v kasační stížnosti a napadeném
rozhodnutí (byť zejména při vypořádání jiné odvolací námitky, viz str. 6 odst. 5 a str. 7
odst. 1 napadeného rozhodnutí) Nejvyšší správní soud uvádí, že právní námitku může účastník
správního řízení uplatnit kdykoli v průběhu řízení prvního i druhého stupně, nevztahuje
se na ni pravidlo koncentrace. Ustanovení §82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
ve znění pozdějších předpisů, se nevztahuje na právní, ale skutkové novoty, jak jednoznačně
vyplývá z jeho textu: [k] novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání
nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník
nemohl uplatnit dříve.
[25] Stěžovatel bude v dalším řízení postupovat v souladu se závazným právním názorem
krajského soudu. Posoudí, zda drenážní potrubí představuje provozně související zařízení technického
vybavení a tedy technickou infrastrukturu dle §2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona
a v návaznosti na to zhodnotí, zda připadá v úvahu vyvlastnění dle §170 odst. 1 písm. a)
stavebního zákona.
V. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[27] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Plný úspěch ve věci měla žalobkyně, které proto náleží náhrada
nákladů řízení, jež v řízení o kasační stížnosti důvodně vynaložila. Výše těchto nákladů činí
4 114 Kč.
[28] Důvodně vynaložené náklady tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby (podání
vyjádření ke kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5., §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm.
d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. Dále tyto náklady tvoří paušální
náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Odměna
advokáta a náhrada jeho hotových výdajů se dále zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty ve výši 714 Kč. Částku v celkové výši 4 114 Kč je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni
k rukám zástupce Mgr. Kamila Stypy do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu