ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.444.2018:13
sp. zn. 9 As 444/2018 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci ochrany proti
nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 12. 12. 2018, č. j. 57 A 156/2018 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného
usnesení, kterým krajský soud zamítl jeho návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud
nařídil žalované, aby se zdržela všech dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonu své
funkce, které snižují důstojnost stěžovatele.
[2] Podle §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.
[3] Typově se bude jednat o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem
je pouze prozatímně upravit poměry účastníků řízení. Dle dikce §38 odst. 1 s. ř. s. je takovým
procesním institutem i předběžné opatření. Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní
(tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude
pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem,
kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.).
Z uvedených citací ustanovení soudního řádu správního je zjevné, že předběžné opatření
v žádném případě nemůže působit déle, než do nabytí právní moci meritorního rozhodnutí,
případně do okamžiku pravomocného zastavení řízení na základě usnesení soudu. Dočasná
povaha usnesení o zamítnutí návrhu na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento
právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže rozsudek
ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 94/2018 - 28, a ze dne 6. 3. 2014, č. j. 10 As 4/2014 – 19, nebo
ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 Ads 52/2007 - 145).
[4] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. a §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. odmítl.
[5] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
neřešil splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení stěžovatele, neboť je-li v době
podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento
nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést,
ale naopak řízení bez dalšího ukončit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48). V dané věci by se jednalo o bezúčelný a zcela neefektivní
postup (srovnej usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3 As 109/2014 - 10; přiměřeně
i usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne
14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4255/12).
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu