ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.5.2019:24
sp. zn. 9 As 5/2019 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. V., zast. obecným
zmocněncem JUDr. J. V., proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem
Křížkovského 511/8, Olomouc, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2018, č. j. UPOL-
74784/9410-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
– pobočky v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, č. j. 65 A 72/2018 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen
„krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla
žalobcovo odvolání proti rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci o ukončení studia ze dne 26. 2. 2018, č. j. UPOL-40231/7940-2018. V žalobě
zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci osvobození od soudních poplatků
nepřiznal. Uvedl, že základní podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je, že účastník
nemá dostatečné prostředky, a zároveň je jeho povinností, aby již při podání návrhu tvrdil
a náležitě doložil všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Žalobce měl na svém bankovním účtu 113 346,32 Kč. Sice tvrdil, že 100 000 Kč
z celkové částky je zápůjčka od jeho babičky k úhradě nákladů na studium vysoké školy, to však
nijak nedoložil. I pokud by toto tvrzení bylo prokázáno, žalobci by na účtu stále zbývalo
13 346,32 Kč, což je vzhledem k tomu, že neuváděl žádné výdaje, dostatečná částka na uhrazení
soudního poplatku.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepřihlédl k tomu, že stěžovatel
nemá vlastní příjem a žádost o osvobození doložil řádně vyplněným formulářem. Mezi prarodiči
a potomky se neuzavírá písemná smlouva, proto nemohl zápůjčku od babičky doložit písemně.
Zapůjčené prostředky je vázán využít na studium, které nadto musí absolvovat od počátku,
neboť mu bylo napadeným rozhodnutím znemožněno jej ukončit. Protože náklady na studium
na vysoké škole neustále rostou a nelze je dopředu vyčíslit, ani poskytnutá zápůjčka mu
pravděpodobně nebude stačit k jejich pokrytí. Krajský soud proto svým usnesením jen navyšuje
škody, které stěžovateli vznikly v důsledku vydání rozhodnutí žalované.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podmínky, za kterých je možné přistoupit k osvobození od soudních poplatků, zakotvuje
§36 odst. 3 s. ř. s., podle kterého [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody… (podtržení
doplněno soudem). Podle judikatury NSS „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
(rozsudek ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Neúplnost
tvrzení zároveň vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (rozsudek ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, č. 1962/2010 Sb. NSS).
[7] Stěžovatel v prvé řadě nesouhlasí s posouzením otázky, zda unesl břemeno tvrzení
a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání majetkových poměrů. Krajský soud konstatoval,
že stěžovatel nijak nedoložil, že 100 000 Kč na jeho účtu je zápůjčkou, kterou je povinen použít
pouze na náklady na studium. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje, neboť stěžovatel toto tvrzení
jakýmkoliv relevantním způsobem nedoložil. V kasační stížnosti sice namítá, že mezi prarodiči
a potomky se písemná smlouva neuzavírá, ani to mu však nebránilo, aby toto tvrzení doložil
jiným způsobem, jako je například čestné prohlášení zápůjčitele. Navíc krajský soud dospěl
k závěru, že majetkové poměry stěžovatele by neodůvodňovaly osvobození od soudních
poplatků, ani kdyby doložil své tvrzení, že částku zapůjčenou od babičky nemůže použít na nic
jiného než na náklady na studium.
[8] Stěžovatel se dále neztotožnil s posouzením otázky, zda jeho poměry odůvodňovaly
přiznání osvobození od soudních poplatků. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na výše
citovanou judikaturu, podle které je břemeno tvrzení a břemeno důkazní na navrhovateli,
přičemž soud z úřední povinnosti jeho majetkové poměry nezjišťuje. Nejvyšší správní soud
nesouhlasí s námitkou, že stěžovatel k žádosti připojil řádně vyplněný formulář. Je tomu právě
naopak –ve formuláři uvedl, že je finančně závislý na svých rodičích, se kterými žije ve společné
domácnosti, nijak blíže nespecifikoval své náklady na živobytí a případné další výdaje, ani jakým
způsobem takové výdaje hradí, a to i přesto, že například z jím doloženého výpisu z bankovního
účtu vyplývá, že přijal platbu ve výši 3 000 Kč od své matky J. V. V kasační stížnosti stěžovatel
dále argumentuje stále se zvyšujícími náklady na studium, avšak ve formuláři nic takového ani
rámcově netvrdil a nedokládal. Krajský soud proto nepochybil, pokud vyšel pouze z jeho tvrzení,
přičemž pokud stěžovatel netvrdil a nedokládal jakékoliv výdaje, nelze považovat za chybný
závěr, že vlastnictví částky 13 346,32 Kč je dostatečné k tomu, aby nebylo nutné jej osvobodit od
soudních poplatků.
IV. Závěr a náklady řízení
[9] Soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.). O věci rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla
bez jednání.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení
o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu