ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.102.2019:30
sp. zn. 9 Azs 102/2019 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: H. Ch., zast. Mgr.
Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 10. 2018, č. j. OAM-1275/DS-PR-P12-2018, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2019, č. j. 60 Az 71/2018 - 49,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se odkladný účinek ne p ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla výrokem
I. podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného, výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a výrokem III. byla ustanovenému zástupci stěžovatele přiznána odměna a náhrada
hotových výdajů ve výši 8 228 Kč. Podle rozhodnutí žalovaného je státem příslušným k přijetí
stěžovatele zpět podle čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin
III“), Spolková republika Německo, žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle
§10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle §25
písm. i) zákona o azylu zastavuje.
[2] Součástí blanketní kasační stížnosti ze dne 20. 3. 2019, která byla doplněna dne
23. 4. 2019, byl návrh na přiznání odkladného účinku. Hrozící vážnou újmu stěžovatel spatřoval
v nebezpečí nutnosti návratu do Libye, jelikož Itálie není jeho věc schopna řádně posoudit; v této
souvislosti odkázal na usnesení NSS ze dne 8. 4. 2016, č. j. 8 Azs 18/2016 - 39. Pokud by nebyl
kasační stížnosti odkladný účinek přiznán, nemohl by v ČR, kde požádal o udělení mezinárodní
ochrany, setrvat až do skončení soudního řízení a využít svých práv účastníka řízení, musel
by vycestovat do Německa a podvolit se deportaci do Libye, čímž by došlo k nenapravitelnému
zásahu do jeho práv a ohrožení jeho osoby. Přiznání odkladného účinku nemůže mít závažný
dopad do práv jiných osob.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že jeho přiznání
je vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy, kdy by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. Mučení, trestání, nelidské či ponižující
zacházení ve smyslu zákona o azylu stěžovateli v SRN nehrozí. SRN je vzorovou multikulturní
zemí s plně zajištěnými standardy azylového systému. Podstatou řízení podle nařízení Dublin III
je pouze určení státu příslušného k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
přičemž SRN svou příslušnost uznala. ČR vrací stěžovatele do SRN k dalšímu řízení, nikoli
do země původu (Státu Libye). Návrhu by proto nemělo být vyhověno.
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro
přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (kasační stížnosti)
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud zjišťuje jen to,
zda jsou uvedené zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny. Nezabývá se tedy
věcným posouzením věci.
[5] Odkladný účinek představuje prostředek mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem, u něhož
nelze automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí
být vyhrazen pouze pro výjimečné případy (srov. usnesení ze dne 22. 12. 2003,
č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS). Současně je na žadateli o odkladný účinek,
aby vylíčil individualizované a závažné okolnosti, pro něž se domnívá, že v jeho případě nastala
mimořádná situace, která vyžaduje, aby byly účinky pravomocného rozhodnutí odloženy.
[6] Pouze obecná argumentace osobním setrváním v ČR až do skončení soudního řízení
o kasační stížnosti za účelem využití práv účastníka řízení (tedy argumentace právem
na spravedlivý proces) pro přiznání odkladného účinku nepostačuje (srov. usnesení ze dne
6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32; ze dne 11. 10. 2017, č. j. 6 Azs 270/2017 - 28; nebo ze dne
20. 3. 2019, č. j. 9 Azs 52/2019 - 19). Pokud stěžovatel spojuje újmu, jež mu hrozí, s návratem
do Libye, popřípadě s azylovým řízením v Itálii, soud připomíná, že podle rozhodnutí žalovaného
má být přemístěn do SRN, která je státem příslušným k posouzení jeho žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. Proti azylovému řízení v SRN však žádné výhrady nevznesl, neuvedl
ani jiné důvody pro přiznání odkladného účinku.
[7] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nejsou
splněny. Tímto usnesením soud nepředjímá meritorní posouzení případu a rozhodnutí ve věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu