ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.255.2019:42
sp. zn. 9 Azs 255/2019 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: H. H. C., zast. Mgr.
Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem Farní 19, Frýdek – Místek, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 8. 2018, č. j. OAM-213/ZA-ZA11-K01-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, č. j. 41 Az 24/2018 – 102,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á pr á vo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl, že se stěžovateli mezinárodní
ochrana dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] Z předloženého správního spisu lze zjistit, že stěžovatel podal dne 15. 3. 2017 žádost
o udělení mezinárodní ochrany. Je konžské národnosti a státní příslušnosti, není organizován
v žádné politické straně či hnutí, je svobodný a bezdětný. Ve vlasti žil naposledy v hlavním městě
Kinshase.
[3] Stěžovatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že se v Demokratické republice
Kongo počátkem roku 2015 účastnil opoziční demonstrace proti zásahům do ústavy
prováděných prezidentem. Toto shromáždění bylo rozehnáno policií a stěžovatel byl zatčen.
Následně byl vězněn na dvou místech, ve vyšetřovně ANR (Národní zpravodajská služba)
a následně ve věznici NDOLO. V červnu 2016 uprchl s pomocí důstojníka pocházejícího
ze stejného kraje, jako jeho matka. Následně se zdržoval u přátel, odkud kontaktoval svoji matku,
která mu poskytla finanční prostředky na odchod z vlasti a falešnou průkazku na jméno J. M. L.
Poté vycestoval ze země, hranici přešel s pomocí převaděče mimo hraniční přechod. Přes Zambii
a Zimbabwe se dostal do Jihoafrické republiky, kde si prostřednictvím osoby, s níž se seznámil
v autobuse, sjednal pohovor na české ambasádě, získal schengenské vízum do České republiky a
obstaral si letenky.
[4] V září 2016 odcestoval z Johannesburgu do Paříže a následně do Holandska, odkud byl
v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. b) nařízení ministra vnitra č. 48/2016 a Nařízení (EU)
č. 604/2013, transferován do České republiky.
[5] Krajský soud obsáhle zrekapituloval napadené rozhodnutí a ztotožnil se s rozhodovacími
důvody žalovaného. Azylový příběh zhodnotil jako nevěrohodný, zejména z důvodu rozporu
v otázkách týkajících se pobytu stěžovatele ve dvou věznicích a cestovního pasu. Konstatoval
rozdíly mezi výpovědí a listinami obsažených ve správním spise, zejména z žádosti o schengenské
vízum a z údajů, které lze vyčíst z kopie cestovního pasu. Jako naprosto nepravděpodobné
vyhodnotil krajský soud tvrzení o výslechu provedeném nizozemskými orgány bez osobní
přítomnosti tlumočníka. Z podkladů taková skutečnost neplyne, navíc ji stěžovatel uplatil poprvé
až v průběhu soudního řízení.
[6] Otázkami zdravotního stavu se žalovaný dle krajského soudu řádně zabýval, ve správním
spise je založena toliko jedna lékařská zpráva z ORL oddělení Nemocnice Havířov, kde byl
stěžovatel hospitalizován z důvodu zánětu mandlí. Tuto zprávu žalovaný zhodnotil, nejednalo
se však o tak závažný zdravotní problém, že by bylo třeba k němu přihlédnout. Přestože
stěžovatel opakovaně hovořil o psychických problémech, které mají být důsledkem jeho pobytu
v konžském vězení, nedoložil žalovanému žádnou odbornou zprávu. Tu, ačkoliv o návštěvách
psychologa hovořil i v průběhu soudního jednání, nepředložil ani krajskému soudu, ač mu v tom
nic nebránilo. Krajský soud proto považuje i toto tvrzení za účelové a neztotožňuje
se s námitkou, že se žalovaný jeho zdravotním stavem dostatečně nezabýval.
[7] Podmínky pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu nebyly naplněny,
stejně jako podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Krajský soud
proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a podle §78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody lze
podřadit pod důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[9] Má za to, že v projednávané věci došlo k závažným procesním vadám, pro které kasační
stížnosti přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je tedy přípustná.
[10] Krajský soud pochybil, když žádným způsobem nezohlednil zdravotní stav stěžovatele
i přesto, že žalovaný zanedbal svoji povinnost vyplývající z §10 odst. 5 zákona o azylu
a neinformoval stěžovatele o možnosti provést lékařskou prohlídku k prokázání dřívějšího
pronásledování a neobjektivizoval příslušným vyšetřením, zda nemohou být výpovědi stěžovatele
ovlivněny jeho zdravotním stavem či předepsanou medikací. Zdravotní stav mohl ovlivnit
výpovědi týkající se prožitých traumat, je velmi pravděpodobné, že stěžovatel trpí
posttraumatickou stresovou poruchou, dosud trpí poruchami spánku. Žalovaný se nevyjádřil
ani k předloženým lékařským dokumentům, jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
[11] Za zcela nepochopitelnou část rozsudku označuje úvahu týkající se doložení lékařských
zpráv a zprávy z návštěvy psychologa. Stěžovatel tyto dokumenty přiložil k žalobě, skutkové
závěry soudu jsou proto v rozporu s obsahem soudního spisu. Krajský soud celou řadu
předložených lékařských zpráv nekomentoval, do rozhodnutí je nezahrnul, naopak uvedl,
že stěžovatel tyto listiny nedodal, jeho rozhodnutí je proto rovněž nepřezkoumatelné. Vzhledem
k tomu, že nebyl objektivizován zdravotní stav stěžovatele, nelze jeho výpovědi hodnotit jako
nevěrohodné.
[12] Výpověď v Nizozemí byla překládána pouze telefonicky a překladatel v některých bodech
hrubě zkreslil stěžovatelova tvrzení. Proto nelze kategoricky prohlásit, že tvrzení jsou rozporná
a celá výpověď je nevěrohodná. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení rozsudku krajského
soudu.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že dle jeho přesvědčení nepřesahuje
kasační stížnost stěžovatele jeho vlastní zájmy a je ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná. Lékařské
zprávy zmiňované v kasační stížnosti nebyly soudu ani žalovanému předloženy, stěžovatel
na ně nepoukazoval ani jejich provedení při ústních jednáních u krajského soudu nenavrhoval.
Proti nesprávnému překladu výpovědi v Nizozemí měl stěžovatel brojit přímo při tamním řízení,
pokud tak neučinil, lze stěží jeho tvrzení uvěřit. V opačném případě by se mu otevřel prostor
pro modifikaci jeho azylového příběhu v návaznosti na argumentaci použitou v rozhodnutích
žalovaného a soudu. Navrhuje odmítnutí kasační stížnosti.
[14] Stěžovatel v replice na vyjádření žalovaného zopakoval část tvrzení z kasační stížnosti,
zejména zdůraznil pochybení žalovaného při objektivizaci jeho zdravotního stavu. Trvá
na zrušení rozsudku krajského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[16] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s.
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní
vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje
na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[17] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a to v mezích vytyčených výše uvedeným usnesením prvního senátu. Dle §104a odst. 3 s. ř. s.
nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto Nejvyšší správní soud dále stručně
uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí soud podrobně věcně
zabýval.
[18] Nejprve se soud zabýval otázkou nesprávně zjištěného skutkového stavu a s tím
související nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Pokud by totiž krajský soud
přezkoumal rozhodnutí správního orgánu, které nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatížil
by vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006 - 91).
[19] Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu (správního orgánu) je totiž možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[20] Veškerá výše uvedená kritéria obě napadená rozhodnutí splňují. Jedná se o srozumitelná
rozhodnutí opřená o vyčerpávající odůvodnění, ze kterých je zcela zřejmé, proč krajský soud
i žalovaný rozhodli tak, jak je uvedeno ve výroku obou rozhodnutí.
[21] Žalovaný shromáždil jak potřebné informace o osobě stěžovatele, tak i celou řadu zpráv
ze země původu. Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrné, že se i krajský soud zabýval
obsahem správního spisu. Situace stěžovatele byla hodnocena individuálně a nebyly zjištěny
žádné pochybnosti. O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu v dané věci nelze
hovořit, neboť rozsudek není nesrozumitelný, obecný ani není v rozporu se současnou
judikaturou. Krajský soud se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami.
[22] K otázce psychického stavu NSS ověřil, že stěžovatel krajskému soudu ani žalovanému
skutečně nedoložil žádnou lékařskou zprávu ani vyjádření psychologa. Přílohou žaloby,
založenou ve spise krajského soudu, je pouze výpis z internetového vyhledávače s ručně psanou
poznámkou pravděpodobně objednacího termínu do psychologické poradny PhDr. O. H.,
psycholožky v Havířově. Tato listina však sama o sobě nic neprokazuje, nijak nepodporuje
tvrzení o zásadních psychických problémech, které měly vliv na úroveň věrohodnosti výpovědi.
Krajský soud správně uvedl, že stěžovatel žádnou zprávu prokazující jeho psychické problémy
nepředložil. Není proto pravdou, že by se takovým důkazem opomněl zabývat.
[23] Ani další listiny přiložené k žalobě neprokazují zásadní zdravotní obtíže. Z obsahu
soudního i správního spisu je patrné, že stěžovatel sám aktivně průběžně vyhledává lékařskou
péči, byl opakovaně vyšetřen lékaři různých odborností, aniž by byly zjištěny zásadní zdravotní
problémy. Zdravotním stavem se krajský soud zabýval a zhodnotil jej v bodě 107 napadeného
rozsudku. Zcela v souladu s obsahem spisového materiálu i výpovědí stěžovatele při jednání
u krajského soudu dospěl k závěru, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by mohly mít vliv
na věrohodnost výpovědí. Z Protokolu o jednání u krajského soudu ze dne 5. 6. 2016 lze rovněž
ověřit, že stěžovatel provedení žádných dalších důkazů nenavrhoval.
[24] V souladu se setrvalou judikaturou to je právě sám žadatel, který je primárním zdrojem
informací podstatných pro řízení o udělení mezinárodní ochrany. Uvádí informace, na základě
kterých následně správní orgán shromažďuje další podklady pro rozhodnutí o mezinárodní
ochraně. Osobní pohovor, který se žadatelem vede pracovník správního orgánu, tak představuje
velmi důležitý moment, neboť doplňuje v žádosti většinou pouze poměrně stručně nastíněnou
základní dějovou linii a v celkovém kontextu vytváří významný obraz věrohodnosti žadatele
(srov. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2010, č. j. 9 Azs 17/2010 – 182 či rozsudek NSS ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70). Věrohodná výpověď žadatele je dostatečným důkazním
prostředkem, kterým žadatel prokazuje pronásledování vlastní osoby, resp. hrozby skutečného
nebezpečí vážné újmy. Poznatky získané z výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu správní
orgán porovnává se skutečnostmi, které plynou z dalších shromážděných materiálů. Pokud má
správní orgán ohledně předestřeného příběhu pochybnosti, je na něm, aby shromáždil všechny
dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele vyvracejí či zpochybňují (viz rozsudek
NSS ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57). Zjistí-li správní orgán ve výpovědi rozpory,
musí mít žadatel možnost tyto nesrovnalosti vysvětlit (srov. např. rozsudek NSS ze dne
25. 6. 2015, č. j. 4 Azs 71/2015 - 54).
[25] Žalovaný shromáždil dokumenty, jejichž obsah je v přímém rozporu s tím, co stěžovatel
tvrdí. Zejména se jedná o údaje obsažené v žádosti o udělení schengenského víza a v kopii
cestovního dokladu stěžovatele. Zásadní rozpor ve výpovědi stěžovatele k otázkám týkajícím
se jeho cestovního dokladu při pohovorech v Nizozemí a následně v ČR rovněž vedou k závěru,
že v na prvním pohled konzistentním azylovém příběhu vyskytují natolik závažné rozpory,
že výpověď nelze hodnotit jako věrohodnou. Stěžovatel měl možnost tyto rozpory vysvětlit
(srov. rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2008, č. j. 1 Azs 18/2007 – 55), nicméně tak uspokojivým
způsobem neučinil. Nepřesnosti v údajném telefonickém překladu při pohovoru v Nizozemí
by navíc musely být přítomny prakticky u všech otázek týkajících se cestovního dokladu (viz bod
3 protokolu založeného na č. l. 113 správního spisu), což se i NSS jeví jako velmi
nepravděpodobné a účelové tvrzení. Stěžovatel při pohovoru nevznesl žádné námitky
k tlumočení, uvedl, že rozuměl všem otázkám. V úvodu zprávy je navíc obsažena informace
o tom, že pohovor proběhl za přítomnosti tlumočníka, což rovněž odporuje tvrzení stěžovatele.
Kasační soud proto přisvědčil názoru krajského soudu, že učiněná výpověď, resp. předestřený
azylový příběh není jako celek věrohodný.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou
a odmítl ji.
[27] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první, s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu