ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.294.2019:32
sp. zn. 9 Azs 294/2019 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: O. P. zast. Mgr. Janem
Lipavským, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 5. 2018, č. j. OAM-144/ZA-ZA11-P15-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2019, č. j. 31 Az 22/2018 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Lipavskému, advokátu se sídlem Velké
náměstí 135/19, Hradec Králové, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jím rozhodl, že se stěžovateli
neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu z důvodu obavy z pronásledování,
které pocítil v souvislosti s uplatňováním svých politických práv v zemi původu a které mu hrozí
i v případě návratu. Konkrétně ve svém azylovém příběhu uvedl, že spolupracoval se Stranou
regionů, na jejíž straně se účastnil tzv. Antimajdanu. Následkem této aktivity mu nastaly ze strany
státních orgánů, resp. Služby bezpečnosti Ukrajiny (dále „SBU“) potíže v zemi původu, a byl
donucen podepsat dobrovolný souhlas s nástupem do jednotek ATO.
[3] Krajský soud ve svém rozhodnutí přisvědčil závěrům žalovaného, že v případě
stěžovatele nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle §12, §13, §14 zákona o azylu,
ani pro udělení doplňkové ochrany dle §14a a §14b téhož zákona. Krajský soud uvedl,
že se žalovaný případem stěžovatele podrobně zabýval, řádně své rozhodnutí odůvodnil
a vycházel při tom z azylového příběhu stěžovatele i z informací o zemi původu mu dostupných.
Vytýkané vady rozhodnutí neshledal. Konstatoval, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti,
na jejichž základě by bylo možné učinit závěr o činnosti směřující k uplatňování politických práv
a svobod, za kterou by byl pronásledován ve smyslu azylového zákona. Zatčení a vyslýchání
příslušníky SBU v souvislosti s jeho účastí na demonstracích (Antimajdanu) je důsledkem jeho
finančně motivované aktivity. Stěžovatelem kritizované konání SBU neshledal takové intenzity,
že by jej bylo možné hodnotit jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu.
[4] Za azylově relevantní důvod krajský soud ve shodě se žalovaným neuznal
ani stěžovatelovu obavu z povolání k výkonu vojenské služby v ukrajinské armádě a jeho
nasazení v zóně ATO. Uvedl, že vzhledem k tomu, že si stěžovatel povolávací příkaz nepřevzal,
není ani momentálně možné ho trestně stíhat. Navíc shledal stěžovatelovo nasazení s ohledem
na výnos prezidenta Ukrajiny ze dne 26. 9. 2016 za velmi nepravděpodobné. Vzhledem
k informacím vyplývajícím z podkladů založených ve spise žalovaný rovněž správně shledal
bezpečnostní situaci na Ukrajině za stabilizovanou. Neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního
zřetele opodstatňující udělení humanitárního azylu, či důvody pro udělení tzv. doplňkové ochrany
pro skutečně hrozící nebezpečí vážné újmy po návratu do země původu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel podává kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Namítá, že krajský soud nesprávně odmítl za azylově relevantní skutečnost stěžovatelovu
spolupráci se Stranou regionů, účast na Antimajdanu na straně policie a s tím spojené
pronásledování ze strany SBU. Právě strach z dalšího pronásledování je důvodem podání žádosti.
Opodstatněnost jeho obavy potvrzují zprávy od rodičů ze země původu, kde ho opakovaně
hledají pracovníci vojenské správy i policie. Ostatně již v roce 2016 byl odveden na policii,
kde mu bylo vyhrožováno a kde byl donucen podepsat dobrovolný nástup do jednotek ATO.
Má za to, že uvedené dokazuje pronásledování z důvodu jeho politické aktivity. Namítá, že není
podstatné, zda je členem politické strany, zda politické přesvědčení sdílí, či zda tuto aktivitu
vyvíjel za úplatu. Za rozhodující považuje, že politickou činnost vykonával, opozice jeho činnost
jako politickou vnímá, a za toto jeho jednání je postihován azylově relevantním způsobem.
Naopak za nerozhodné považuje, zda složky státní moci vystupují pouze proti jednotlivci,
ale postačí, že proti němu bylo postupováno azylově relevantním způsobem pro jeho příslušnost
k politické skupině.
[6] V případě, že by byl nucen nastoupit do bojů v rámci jednotek ATO, s jejichž činností
nesouhlasí, byl by opět terčem násilí a mučení ze strany spolubojovníků, pokud by dal své názory
najevo. Nesouhlasí ani se závěrem žalovaného, že v konání SBU nelze spatřovat žádné znaky
protiprávního jednání či porušení základních lidských práv, naopak uvádí, že mu bylo
vyhrožováno jak fyzicky, tak vykonstruovaným trestním stíháním, a byl nucen nedobrovolně
podepsat vstup do jednotek ATO. To vše s ohledem na to, že mu byly připsány určité politické
názory.
[7] Dále stěžovatel namítá, že mu bylo nesprávně vytýkáno, že svá azylově relevantní tvrzení
ničím nedoložil. Má za to, že samotná jeho výpověď je důkazním prostředkem a nelze po něm
spravedlivě požadovat, aby svá tvrzení dokládal, když svou vlast musel opustit. Odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 6 Azs 235/2004. Má za to,
že žalovaný neobstaral žádné důkazy, které by jeho tvrzení vyvrátily, a tak nezjistil dostatečně
skutkový stav věci. Trvá na tom, že v jeho případě byly splněny podmínky pro udělení azylu.
[8] Dále namítá, že nebyla dostatečně aktuálně posouzena bezpečnostní situace v zemi
původu, a tím nesprávně rozhodnuto o udělení tzv. humanitárního azylu. Stejně tak nebyla
správně posouzena otázka stavu dodržování základních lidských práv a možného udělení
doplňkové ochrany, kdy má za to, že jím vylíčené zkušenosti se státními orgány dokládají ze
strany státních orgánů minimálně ponižující zacházení ve vztahu k němu, a lze v případě návratu
do země původu ze strany státních orgánů očekávat, že takovému zacházení bude stěžovatel
opětovně vystaven. Poukazuje i na to, že v případě návratu do země původu a nenastoupení
vojenské služby mu hrozí trest odnětí svobody na 2 - 5 let. Ze všech shora uvedených důvodů
navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v případě stěžovatele neshledal žádné důvody
pro udělení mezinárodní ochrany jakékoli formy. Stěžovatel není a nebyl členem žádné politické
strany, organizace či hnutí a kromě účasti za úplatu na Antimajdanu se žádným způsobem veřejně
neangažoval. Ničím nepodložené popisované potíže s SBU jsou s ohledem na informace o zemi
původu nevěrohodné, neboť účast v zóně ATO je dobrovolná a v případě, že stěžovatel s bojem
nesouhlasí, působila by jeho účast kontraproduktivně. Navíc občané žijící v zahraničí nejsou
povoláváni a stěžovatel žádný příkaz nepřebral, a proto je jeho případný nástup do boje pouze
spekulativní. Stěžovatel zemi původu opustil legálně, mikrobusem, s vlastním cestovním
dokladem, což snižuje hodnověrnost tvrzení o pronásledování ze strany SBU. Nesouhlasí
se stěžovatelem, že se měl na tvrzené skutečnosti o tom, že stěžovatele v zemi původu hledá
policie, dotázat jeho rodinných příslušníků a přátel, neboť jejich tvrzením nelze bez dalšího
s ohledem na blízký vztah osob přikládat důležitost. Navíc je to ekonomicky příliš náročné.
Skutečnost, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu až půl roku po příjezdu do ČR,
nesvědčí o odůvodněných obavách z pronásledování. Navrhuje kasační stížnost odmítnout
pro nepřijatelnost, případně zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí,
proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§102 s. ř. s.).
[11] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s §104a
s. ř. s. se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.
[12] Nejvyšší správní soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele v mezích
vytyčených výše zmíněným usnesením prvního senátu zdejšího soudu neshledal. Stěžovatel
v rámci svých tvrzení nepředestřel žádnou otázku, která by mohla mít obecný dopad
na rozhodovací činnost krajských soudů, k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyjádřit za účelem
sjednocování judikatury. Takovou otázku nenalezl ani z úřední povinnosti z obsahu spisů.
[13] Nepřisvědčil ani názoru stěžovatele, který přesah vlastních zájmů shledává v zásadním
pochybení krajského soudu a žalovaného při zjišťování skutkového stavu věci, hodnocení důkazů
a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky s přímým dopadem do svého
hmotněprávního postavení. Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené přezkoumal závěry
žalovaného i krajského soudu, přitom žádná zásadní pochybení s přímým vlivem na jeho
hmotněprávní postavení neshledal. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, z jakých skutečností
a podkladů vycházel, jakým způsobem hodnotil důkazy a předestřel úvahy, na základě
nichž dospěl ke svému rozhodnutí, že stěžovatel nepředestřel žádné důvody opodstatňující obavy
z pronásledování či obavy z hrozící vážné újmy v případě návratu do země původu. Nejvyšší
správní soud tak v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele v mezích vytyčených
výše zmíněným usnesením prvního senátu zdejšího soudu neshledal.
[14] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno.
Přesto soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jejich zájmy natolik,
aby se jí soud podrobně věcně zabýval.
[15] Nejvyšší správní soud se nejdříve věnoval námitce nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ač není zřejmé, v čem konkrétně
nepřezkoumatelnost rozsudku stěžovatel shledává, nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik
závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Je tomu tak proto, že vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Veškerá výše uvedená kritéria napadený rozsudek
splňuje. Z kasační stížnosti je naopak zřejmé, že stěžovatel se závěry krajského soudu,
resp. žalovaného, polemizuje, vyvrací je a poukazuje na nesprávnost právního posouzení věci.
[16] Stěžovatel během řízení o žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v zemi původu čelil
pronásledování z politických důvodů, které je i důvodem obavy z návratu do vlasti. Ze spisového
materiálu je patrno, že stěžovatel se v zemi původu účastnil za Stranu regionů v roce 2013 a 2014
několika protivládních demonstrací (tzv. Antimajdanu). Nepopíral, že motivem účasti byla
výhradně finanční odměna. Se Stranou regionů více nespolupracoval, neprosazoval žádné
politické názory. Po návratu z Ruska, kde pracoval, byl v roce 2016 z důvodu své účasti
na Antimajdanu zadržen příslušníky SBU na 24 hodin, bylo mu vyhrožováno vykonstruovaným
trestním řízením a byl donucen podepsat dobrovolný souhlas s povoláním do bojů v zóně ATO.
Následně odcestoval bez problémů do ČR, kde po půl roce požádal o mezinárodní ochranu.
Žalovanému sdělil, že má zprávy od rodičů a přátel, že byl několikrát vyhledávaný pracovníky
vojenské správy, a proto se nemůže vrátit do země původu, neboť by byl poslán do bojů v zóně
ATO, kde by ho zabili, či zavřeli do vězení.
[17] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry žalovaného i krajského soudu, že na základě
tvrzení stěžovatele i dalších podkladů rozhodnutí nelze dospět k závěru, že by byly splněny
podmínky pro udělení jakékoli formy mezinárodní ochrany.
[18] Pro opodstatněnost udělení azylu dle §12 písm. a) zákona o azylu je nutné, aby stěžovatel
byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. V případě azylu dle §12 písm. b)
téhož zákona musí žadatel tvrdit, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání
určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou
bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V rozsudku ze dne 28. 5. 2009,
č. j. 5 Azs 36/2008 - 119, Nejvyšší správní soud konstatoval, že pro udělení azylu podle §12
písm. b) zákona o azylu musí žadatel kumulativně splnit následující kritéria: (1) musí se nacházet
mimo zemi svého původu; (2) musí mít odůvodněný strach; (3) jemu hrozící újma musí
dosahovat intenzity pronásledování; (4) ochrana v zemi původu selhala; (5) musí být
pronásledován z azylově relevantních důvodů; a (6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule
(§15 zákona o azylu).
[19] Dle §2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv,
jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu
dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.
O pronásledování ve smyslu azylového zákona se jedná jen v případě, kdy jednání směřované
proti žadateli o mezinárodní ochranu ze strany státních orgánů, a to z azylově relevantních
důvodů, dosahuje závažné intenzity porušení základních lidských práv a svobod, nebo se jedná
o souběh vícero méně závažných ústrků, které ve svém celku dosahují závažného porušení
základních lidských práv a svobod.
[20] V projednávané věci stěžovatel dovozuje pronásledování i svůj strach
z dalšího pronásledování na základě ojedinělé události, kdy ho státní orgány zadržely na dobu
24 hodin v souvislosti s jeho aktivitou na tzv. Antimajdanu. Za rozhodující považuje, že státní
orgány mu na základě účasti na demonstraci připisovaly politickou činnost, za niž byl postižen
azylově relevantním způsobem. Žalovaný však ve svém rozhodnutí uvedl, že v konání příslušníků
SBU neshledal žádné znaky protiprávního jednání či porušení základních lidských práv.
Neshledal, že by stěžovatel byl vystaven negativnímu zacházení takové intenzity, že by bylo
možné jej považovat za azylově relevantní. Rovněž Nejvyšší správní soud nutnou intenzitu
neshledal. Stěžovatel sice uvedl, že mu bylo vyhrožováno a byl pod psychickým a fyzickým
nátlakem, vůbec však nepopsal, z jakého jednání příslušníků dovozuje závažné porušení
základních lidských práv. Nezmínil ani, jaký dopad na něj takové jednání mělo. Má-li pak
stěžovatel za to, že z jednání příslušníků SBU lze jednoznačně dovodit, že motivem údajného
pronásledování ze strany příslušníků SBU bylo jeho politické přesvědčení, ze spisového materiálu
dané nelze dovodit. Stěžovatel neuvedl, že by se příslušníci SBU zajímali o jeho politickou
činnost či jeho politické názory. Sám stěžovatel sdělil, že se Stranou regionů více než za úplatu
na zmiňovaných demonstracích nespolupracoval. Skutečnost, že se stěžovateli krátce
po incidentu podařilo na základě víza bez jakýchkoli problémů opustit zemi původu, vyvrací,
že by jeho aktivitu státní orgány skutečně považovaly za politicky závažnou. Nejvyšší správní
soud má za to, že na základě této jedné zkušenosti stěžovatele nelze dovozovat pronásledování
z důvodu uplatňování politických práv a svobod, ani domněnku pronásledování pro případ
návratu do země původu.
[21] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, že stěžovatel uvedl, že byl pod pohrůžkou
zahájení trestního řízení donucen podepsat dobrovolný souhlas s povoláním do bojů v zóně
ATO, a proto se nyní obává návratu do země původu. Otázkou toho, zda vynucené udělení
souhlasu s nasazením do bojů v zóně ATO zakládá důvodnost udělení mezinárodní ochrany tím,
že učiní riziko vážné újmy žadatele reálnějším, se Nejvyšší správní soud již zabýval ve svém
rozsudku ze dne 6. 3. 2019, č. j. 8 Azs 241/2018 – 76. Jak v případě řešeném v citovaném
rozsudku, tak v případě stěžovatele, nelze učinit jednoznačný závěr, že s ohledem na vynucený
souhlas je možné s jistotou konstatovat, že stěžovatel do bojů v zóně ATO skutečně nastoupí.
Ze spisového materiálu je patrno, že dosud nepřevzal povolání do bojů, které jediné má negativní
následky možného trestního stíhání. Navíc se stěžovatel proti postupu SBU žádným způsobem
dosud neohradil a nevyužil žádných prostředků ochrany ve své zemi původu. Nejvyšší správní
soud dodává, že samotná obava z nástupu do ozbrojeného konfliktu není azylově relevantním
důvodem, jak konstantně judikuje. Jak možnost vzniku újmy, tak i potenciálně hrozící trestní
stíhání pro nenastoupení vojenské služby, automaticky nezakládá azylově relevantní důvody
(k tomu rozsudek ze dne 9. 3. 2017, č. j. 7 Azs 34/2017-26). Ve světle citovaného rozsudku
osmého senátu Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že ani případná hrozba trestního stíhání za
účast na Antimajdanu nezakládá automaticky právo na mezinárodní ochranu, neboť mezinárodní
ochrana není nástrojem, který by sloužil k vyhnutí se negativním následkům trestního stíhání
v zemi původu.
[22] Nejvyšší správní soud stejně jako žalovaný a krajský soud neshledal ani důvody
pro udělení jak humanitárního azylu či tzv. doplňkové ochrany. Stěžovatel v kasační stížnosti
jen obecně uvádí, že mu v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy,
neboť okolnosti jeho případu prokazují, že by byl v zemi původu vystaven ponižujícímu
zacházení či napadení. V souvislosti s tím je přesvědčen, že aktuální informace o stavu lidských
práv v zemi jeho původu odůvodňují minimálně udělení tzv. doplňkové ochrany. Otázka udělení
humanitárního azylu i tzv. doplňkové ochrany byla žalovaným i krajským soudem řádně
vypořádána. Nejvyšší správní soud se se závěry žalovaného i krajského soudu ztotožnil a má
za to, že ze žádného tvrzení stěžovatele ani z informací o zemi původu, které jsou podkladem
rozhodnutí, nevyplývá, že by situace týkající se nedodržování základních lidských práv byla
v zemi původu natolik závažná, že by zakládala oprávněnost udělení těchto výjimečných forem
mezinárodní ochrany. Krajský soud k danému správně uvedl, že pouhá možnost špatného
zacházení ještě nezakládá oprávněnost udělení tzv. doplňkové ochrany. K problematice
nastoupení do bojů v zóně ATO se soud vyjádřil již výše. K situaci dodržování základních
lidských práv vycházel žalovaný z informací Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 3. 8. 2017,
ze zprávy OAMP – Ukrajina – Situace v zemi – Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní
smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby
ze dne 22. 1. 2018, Zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských
práv na Ukrajině ze dne 12. 1. 2017, Zprávy Freedom House, Svoboda ve světě 2018 – Ukrajina
z ledna 2018 a Výnosu prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 ze dne 26. 9. 2016. Nejvyšší správní soud
tak uzavírá, že tyto informace byly v době rozhodování žalovaného aktuální a dostatečné a nelze
z nich vyvodit žádné závažné porušování základních lidských práv v zemi původu stěžovatele.
[23] Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil se závěry žalovaného i krajského soudu, že v nyní
posuzovaném případě postup ze strany příslušníků SBU, a to ani v kombinaci s tvrzeným
donucením k dobrovolnému nástupu do ozbrojeného konfliktu, jakož i žádné jiné okolnosti
případu, nezakládají důvodnost udělení mezinárodní ochrany jakékoli formy.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání
a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji podle
§104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[26] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 31 Az 22/2018 – 30,
ustanoven právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Jan Lipavský, advokát se sídlem
Velké náměstí 135/19, Hradec Králové. Podle §35 odst. 10, věty poslední, s. ř. s. zástupce
ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 10, věty první, s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
[27] Ustanovený zástupce učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní
služby, kterým je písemné podání ve věci samé – podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)].
Za jeden úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], a dále 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková výše odměny
ustanoveného zástupce tak činí za jeden úkon právní služby 3 400 Kč. Vzhledem k tomu,
že zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku
odpovídající této dani, tedy o 714 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce tak činí
za jeden úkon právní služby 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu