ECLI:CZ:NSS:2019:APRN.1.2019:237
sp. zn. Aprn 1/2019 - 237
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. V., za účasti
osoby zúčastněné na řízení: I. Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4,
zast. advokátem JUDr. Markem Křížem, Ph.D., se sídlem Masarykova nám. 91/208, Karviná –
Fryštát, II. Telia Carrier Czech Republic, a. s., se sídlem K Červenému dvoru 3269/25a,
Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK52281/2015, ze dne 18. 6. 2015, o
návrhu osoby zúčastněné na řízení I. na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů, ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 76/2018,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Osoba zúčastněná na řízení Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4,
zast. advokátem JUDr. Markem Křížem, Ph.D., se sídlem Masarykova nám. 91/208,
Karviná – Fryštát, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Osoba zúčastněná na řízení I. (dále „navrhovatel“) podala u Nejvyššího správního soudu
dne 27. 2. 2018 blanketní kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 1. 2018, č. j. 22 A 98/2015 – 337, kterým bylo výrokem III. zrušeno výše označené
rozhodnutí žalovaného; doplnění kasační stížnosti bylo zasláno dne 8. 3. 2018.
[2] Dne 17. 4. 2019 navrhovatel Nejvyššímu správnímu soudu doručil návrh na určení lhůty
dle §174a zákona o soudech a soudcích; v něm uvádí, že dle jeho názoru dochází k nedůvodným
průtahům a požaduje, aby bylo o kasační stížnosti rozhodnuto do 30-ti dnů ode dne podání
návrhu, nebo aby byla dle zákona o soudech a soudcích stanovena lhůta k vydání rozhodnutí.
[3] K návrhu se vyjádřil předseda senátu JUDr. Karel Šimka, jemuž byla věc zpravodajsky
přidělena; sdělil, že ve věci byly provedeny všechny procesní úkony a vyžádány k věci
se vztahující spisy a vyjádření. Věc je tak nachystána k projednání a rozhodnutí v pořadí podle
§56 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Nemá tedy za to, že by při jejím vyřizování
docházelo k neodůvodněným průtahům a uvedený návrh považuje za nedůvodný.
[4] Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti tvrzené navrhovatelem, jakož i ty uváděné
předsedou ve věci rozhodujícího senátu, přitom zjistil, že mají oporu v soudním spise, který byl
předložen, a neshledal návrh důvodný.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva
účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného
zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[6] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu druhého senátu
zdejšího soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá
z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně
v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak,
aby věc mohl projednat a rozhodnout. Lze připustit, že soud po dobu několika měsíců žádné
úkony již nečiní; avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl
rozhodnout, v dané věci, která nemá přednostní režim, stále nerozhodl, není sám o sobě
známkou průtahu v řízení.
[7] Podle §56 odst. 1 s. ř. s. soud projednává a rozhoduje věci v pořadí, v jakém mu napadly;
přednostně projednává návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení
zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu
a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti
opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění
cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
se o takovou věc nejedná.
[8] Při zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud se nedopustil žádných průtahů ve vztahu
k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí.
Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci
či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu.
[9] Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup soudu a s přihlédnutím ke své
konstantní judikatuře, dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud
rozhodnutí, nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Lze
poukázat též na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným
úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části
VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni
obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli
však již delší).
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu