ECLI:CZ:NSS:2019:APRN.2.2019:52
sp. zn. Aprn 2/2019 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M. B., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2018, č. j. MPSV-2018/61288-919,
sp. zn. SZ/MPSV-2018/40132-919, v řízení o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb. ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 Ads 95/2018,
takto:
I. Návrh se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 24. 6. 2019, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 6. 2019,
se žalobce (navrhovatel) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Konkrétně
se navrhovatel domáhá meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 95/2018. Navrhovatel uvádí, že od podání kasační stížnosti
uplynulo bezmála devět měsíců a přesto, že jde o věc skutkově i právně jednoducho, soud
doposud nerozhodl.
[2] Soudce zpravodaj, JUDr. Tomáš Rychlý, se k podanému návrhu vyjádřil dne 27. 6. 2019.
Uvedl, že navrhovatel podal dne 18. 9. 2018 kasační stížnost, ve které také požádal o ustanovení
zástupce. V reakci na tuto žádost byl vyzván k doložení svých osobních, majetkových
a výdělkových poměrů. Vyplněný formulář obdržel soud dne 2. 10. 2018. Dne 17. 10. 2018 soud
navrhovateli ustanovil zástupce z řad advokátů, který dne 14. 11. 2018 doplnil kasační stížnost.
Dne 19. 11. 2018 soud zaslal doplnění kasační stížnosti k vyjádření žalovanému. Žalovaný
se vyjádřil dne 21. 11. 2018 a dne 28. 11. 2018 předložil soudu správní spis. Teprve od tohoto dne
je věc připravena k meritornímu rozhodnutí. Soudce je přesvědčen, že postupuje v souladu s §56
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), pokud nejprve rozhoduje věci staršího
pořadí, jakož i věci, u nichž byly dány zákonné důvody pro přednostní projednání a rozhodnutí
(o takovou věc se však v nynější věci nejedná). Návrh proto považuje za nedůvodný.
[3] Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti tvrzené navrhovatelem, jakož i ty uváděné
soudcem zpravodajem, a zjistil, že mají oporu v soudním spise, který byl předložen.
[4] Návrh není důvodný.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[6] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu třetího senátu zdejšího
soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá
z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně
v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak,
aby věc mohl projednat a rozhodnout. Lze připustit, že soud po dobu několika měsíců žádné
úkony již nečiní; avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl
rozhodnout, v dané věci, která nemá přednostní režim, stále nerozhodl, není sám o sobě
známkou průtahu v řízení.
[7] Podle §56 odst. 1 s. ř. s. soud projednává a rozhoduje věci v pořadí, v jakém mu napadly;
přednostně projednává návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení
zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu
a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti
opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění
cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
se o takovou věc nejedná.
[8] Při zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud se nedopustil žádných průtahů ve vztahu
k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí.
Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci
či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu.
[9] Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup soudu a s přihlédnutím ke své
konstantní judikatuře, dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud
rozhodnutí, nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Lze
poukázat též na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným
úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části
VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni
obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli
však již delší).
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu