ECLI:CZ:NSS:2019:NA.124.2019:86
sp. zn. Na 124/2019 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci navrhovatele: L. J., v řízení o
podání navrhovatele ze dne 8. 7. 2019 nazvaném jako kasační stížnost,
takto:
I. Návrh navrhovatele na osvobození od soudních poplatků se zamí t á .
II. Návrh navrhovatele na ustanovení zástupce se zamí t á .
III. Podání navrhovatele ze dne 8. 7. 2019 nazvané jako kasační stížnost se odmítá.
IV. Navrhovatel n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podáním ze dne 8. 7. 2019 nazvaným jako kasační stížnost se navrhovatel domáhá
ochrany před nezákonným postupem civilních soudů v jeho exekučních věcech, příslušných
exekutorů a oprávněných (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a Dopravního
podniku města České Budějovice, a.s.). Součástí podání je i návrh, aby Nejvyšší správní soud
přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby mu ustanovil advokáta. Dále žádal, aby mu Nejvyšší
správní odpustil poplatky všeho druhu. Navrhovatel dále požadoval, aby Nejvyšší správní soud
rozhodl o zastavení, zrušení, vymazání, smazání všech exekucí a vymáhání poplatků, odměn atd.,
navrácení všech exekvovaných peněz a vyplacení odškodnění.
[2] Podle ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
[3] Z obsahu podání ze dne 8. 7. 2019, byť označeného jako kasační stížnost, zjevně vyplývá,
že navrhovatel nebrojí proti jakémukoli pravomocnému rozhodnutí krajského soudu vydanému
ve správním soudnictví, ale že nesouhlasí s postupem oprávněných, soudních exekutorů
a příslušných soudů ve věcech týkající se exekuce příslušných pohledávek oprávněných.
V takovém případě však není dána pravomoc Nejvyššího správního soudu rozhodovat
o této věci, neboť by přezkoumával postup civilních soudů rozhodujících dle zákona
č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů.
[4] Jak vyplývá z ustanovení §12 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud je vrcholným soudním
orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví
a jako takový zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje
především o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů ve věcech správního
soudnictví. Soudní pravomoc ve správním soudnictví upravuje §4 s. ř. s., podle něhož soudy
ve správním soudnictví jednají a rozhodují o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu,
o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního
orgánu, o kompetenčních žalobách, ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského
referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho části pro rozpor se zákonem. Podle ustanovení §101e s. ř. s. správní soudy rovněž
rozhodují o zrušení služebního předpisu. Nejvyšší správní soud proto netvoří s ohledem
na pravomoc správních soudů dle s. ř. s. přezkumnou instanci v soukromoprávních sporech
vedených podle občanského soudního řádu, resp. exekučního řádu.
[5] Nejvyšší správní soud tedy musel podání navrhovatele ze dne 8. 7. 2019 nazvané
jako kasační stížnost odmítnout podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za přiměřeného
použití ustanovení §120 s. ř. s., neboť zde zjevně není pravomoc správních soudů rozhodovat,
tudíž ani Nejvyššího správního soudu. Podání přitom nemohl odmítnout podle ustanovení §46
odst. 2 s. ř. s., neboť navrhovatel nepodal žalobu v soukromoprávní věci, ale opravný prostředek,
kterým se domáhal přezkumu postupu civilních soudů u Nejvyššího správního soudu – shodně
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2018, č. j. Na 128/2018 - 7. V souladu
s ustanovením §46 odst. 2 s. ř. s. však Nejvyšší správní soud navrhovatele poučuje, že spory
civilního charakteru (návrhů na vyplacení odškodnění, nároků na náhradu škody), rozhodují
civilní soudy pořadem práva podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů. Věcně příslušným soudem je okresní soud; žaloba musí být podána
do jednoho měsíce od právní moci usnesení.
[6] Ve vztahu k návrhu navrhovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem na to, že o podání ze dne 8. 7. 2019 nemůže
pro nedostatek pravomoci jednat, není na místě navrhovateli přiznat osvobození od soudních
poplatků a ustanovit mu zástupce, jelikož samotné podání navrhovatele ze dne 8. 7. 2019 nemůže
být procesně úspěšné – srov. ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §35
odst. 10 s. ř. s.
[7] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2019
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu