ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.136.2019:82
sp. zn. Nad 136/2019 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudce Pavla Molka v právní věci žalobce: A. T., zast. JUDr. Matějem Šedivým,
advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018, čj. OAM-
132/ZA-ZA11-K02-2018, o nesouhlasu Krajského soudu v Plzni s postoupením této věci
Městským soudem v Praze,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 60 Az 33/2019
je př í sl ušný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 25. 1. 2019 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní
ochrany žalobci podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Městský soud dospěl k závěru, že není místně příslušný, a proto věc postoupil usnesením
ze dne 17. 4. 2019, čj. 13 Az 4/2019-41, Krajskému soudu v Plzni. Uvedené odůvodnil tím,
že zákon o azylu stanoví zvláštní úpravu místní příslušnosti soudu. Podle §32 odst. 3 zákona
o azylu je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení
mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Městský soud uvedl,
že zjistil, že žalobce je hlášen k pobytu na adrese X D. 18, okr. R., který náleží do obvodu
Krajského soudu v Plzni.
[3] Krajský soud v Plzni předložil dne 18. 7. 2019 spis NSS k rozhodnutí o místní příslušnosti
podle §7 odst. 6 s. ř. s., neboť nesouhlasí s postoupením věci. Krajský soud ověřil místo pobytu
žalobce. Žalovaný i cizinecká policie shodně uvedli, že místo posledního hlášeného pobytu
žalobce bylo od 13. 2. 2018 do 31. 12. 2018 na adrese X D. 18. Z úředního záznamu cizinecké
policie ze dne 6. 6. 2019 vyplývá, že se žalobce na této adrese nikdy nezdržoval. Současně sdělení
zástupce žalobce působí nevěrohodně, jelikož pokaždé uváděl jinou adresu (viz ze dnů 7. 6. 2019,
18. 6. 2019, 19. 6. 2019 a 1. 7. 2019). Žalobce tedy byl hlášen k pobytu na adrese D. 18 pouze od
13. 2. 2018 do 31. 12. 2018, od té doby jinou hlášenou adresu pobytu neuvedl. Z úředního
záznam cizinecké policie ze dne 3. 7. 2019 přitom vyplývá, že v současné době se zdržuje na
adrese C. 453, Z.. Není tedy známo, na jaké adrese byl žalobce ke dni podání žaloby hlášen
k pobytu, či na které skutečně pobýval.
[4] Žalobce ve vyjádření k nesouhlasu Krajského soudu v Plzni s postoupením věci uvedl,
že nemá námitek proti postoupení Městskému soudu v Praze, kterému žalobu původně
adresoval.
[5] V případě přezkumu rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany neupravuje místní
příslušnost soudu s. ř. s. (§7 odst. 2), nýbrž zvláštní zákon, a sice zákon o azylu, který
v §32 odst. 3 stanoví, že [k] řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu.
[6] Rozhodujícím kritériem pro určení místní příslušnosti soudu k projednání této věci
je pobyt žadatele – a to konkrétně místo hlášeného pobytu ve smyslu §77 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení jsou možné v zásadě dvě varianty místa pobytu žadatele o mezinárodní
ochranu, a to: (i) azylové zařízení, příp. zařízení pro zajištění cizinců či přijímací středisko,
nebo (ii) žadatelem zvolené libovolné místo pobytu v České republice, jsou-li pro to splněny
podmínky podle §77 odst. 2 až 6 zákona o azylu (žádost žadatele, vč. předložení dokladu
o zajištění ubytování, její kladné posouzení Ministerstvem vnitra).
[7] V případě žalobce není pochyb o tom, že spadá pod variantu ad (ii), tj. místem jeho
hlášeného pobytu je zvolené libovolné místo v České republice. Ze správního spisu vyplývá,
že žalobce podal dne 6. 2. 2018 v Přijímacím středisku cizinců Zastávka žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Dne 7. 2. 2018 předložil žalovanému nájemní smlouvu, podle níž měl
s vlastníkem nemovitosti sjednán nájem bytu na adrese D. 18 na dobu určitou od 1. 12. 2017 do
31. 12. 2018. Následně dne 9. 2. 2018 u žalovaného podal žádost o odchod do soukromí a jako
svou adresu uvedl D. 18.
[8] Městský soud v Praze i Krajský soud v Plzni usilovaly o zjištění adresy hlášeného pobytu
žalobce v den podání žaloby, tj. dne 25. 1. 2019. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 3. 2019
uvedl, že žalobce měl od 13. 12. 2018 do 31. 12. 2018 evidován pobyt na adrese D. 18.
Žalovanému není známa jiná adresa pobytu žalobce. Žalobce v reakci na výzvu městského soudu
podáním ze dne 8. 4. 2019 sdělil, že ke dni podání žaloby i ke dni podání tohoto sdělení je hlášen
k pobytu na adrese D. 18. Cizinecká policie dne 10. 4. 2019 uvedla, že poslední nahlášená adresa
pobytu žalobce byla D. 18, a to od 13. 2. 2018 do 31. 12. 2018 (shodně též sdělení Ministerstva
vnitra ze dne 11. 6. 2019, cizinecké policie ze dne 13. 6. 2019); současné místo pobytu není
známé. Z úředního záznamu cizinecké policie ze dne 6. 6. 2019 přitom vyplývá, že žalobce se na
adrese D. 18 nezdržuje, nepřebírá zde poštu a jeho jméno není uvedeno na schránkách. Následně
žalobce (jeho zástupce) uváděl různé adresy svého hlášeného, resp. skutečného pobytu. Tak ve
sdělení ze dne 7. 6. 2019 uvedl adresu D. 18, ve sdělení ze dne 18. 6. 2019 jako svou doručovací
adresu uvedl adresu svého zaměstnavatele Pařížská 1067/8, Praha 1, ve sdělení ze dne 19. 6. 2019
jako své kontaktní adresy uvedl D. 18 a M. Š. 5, P. 5, a ve sdělení ze dne 1. 7. 2019 uvedl, že se
přestěhoval na adresu C. 453, Z., kde se má také podle úředního záznamu cizinecké policie ze
dne 3. 7. 2019 nyní zdržovat.
[9] NSS v obdobné věci v rozsudku ze dne 15. 5. 2007, čj. 2 Azs 15/2007-51, č. 1294/2007
Sb. NSS, dovodil, že pro určení místa hlášeného pobytu není rozhodující místo faktického pobytu ani adresa
uvedená v samotné žalobě. Místo, které má na zřeteli §32 odst. 3 zákona o azylu je jen místo hlášeného pobytu
ve smyslu §77 zákona o azylu. Jedná se buď o azylové zařízení, do něhož byl žadatel o azyl
Ministerstvem vnitra umístěn, nebo o místo, které žadatel oznámil Ministerstvu vnitra, a s ním
toto ministerstvo vyslovilo souhlas.
[10] Na základě uvedených skutečností lze uzavřít, že v den podání žaloby (25. 1. 2019) neměl
žalobce hlášen pobyt dle§77 zákona o azylu na žádné adrese. Městský soud zřejmě přehlédl,
že žalobce měl pobyt na adrese D. 18 hlášen pouze pro období od 13. 12. 2018 do 31. 12. 2018,
nikoli pro období pozdější. Za této situace tedy nelze v projednávané věci místní příslušnost
podle §32 odst. 3 zákona o azylu určit.
[11] Ze vztahu obecného a zvláštního pravidla vyplývá, že nelze-li na určitou
skutkovou podstatu aplikovat pravidlo zvláštní, použije se podpůrně pravidla obecného
(srov. usnesení NSS ze dne 12. 5. 2004, čj. Nad 98/2003-40, č. 345/2004 Sb. NSS). Tak je tomu
i v této věci. Vzhledem k tomu, že místní příslušnost nelze určit podle zvláštního pravidla
obsaženého v §32 odst. 3 zákona o azylu, je na místě postupovat podle obecného pravidla
vyjádřeného v §7 odst. 2 s. ř. s. Podle něj je k řízení místně příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany. Takovým správním orgánem je Ministerstvo vnitra, které vydalo napadené
rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Sídlo Ministerstva vnitra spadá do obvodu
Městského soudu v Praze.
[12] NSS tedy shledal důvodným nesouhlas Krajského soudu v Plzni s postoupením věci,
a proto v souladu s §7 odst. 6 s. ř. s. rozhodl tak, že k řízení je místě příslušný Městský soud
v Praze. Rozhodnutím NSS o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu