ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.161.2019:28
sp. zn. Nad 161/2019-28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: LakAuto TD s.r.o., se sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3, zastoupené
JUDr. Václavem Luťchou, sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3, proti žalovanému:
Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 5. 2019, čj. 1035/1.30/19-5, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze s postoupením
věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je p ř í s lu š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
I.
[1] Oblastní inspektorát pro Středočeský kraj (správní orgán I. stupně) uznal svým
rozhodnutím žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle §140 odst. 2 písm. e) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti)“), ve znění účinném
do 28. 7. 2017, kterého se žalobkyně dopustila tím, že jako zaměstnavatel neměla v době kontroly
zahájené dne 23. 8. 2016 v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci
pracovněprávního vztahu přítomných fyzických osob, čímž porušila svou povinnost podle §136
odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Správní orgán I. stupně uložil žalobkyni za spáchaný přestupek
pokutu ve výši 60 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím částečně vyhověl a snížil
výši uložené pokuty na 39 000 Kč. Ve zbytku žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního
orgánu I. stupně potvrdil.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze.
[4] Usnesením ze dne 2. 8. 2019, čj. 11 Ad 10/2019-19, Městský soud v Praze postoupil věc
podle §7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve znění
pozdějších předpisů, k vyřízení Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že rozhodujícím pro
určení místní příslušnosti je §7 odst. 2 s. ř. s., dle kterého je k řízení místně příslušný soud,
nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve
věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá
ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu
své působnosti. Z výše uvedeného ustanovení Městský soud v Praze dovodil, že sice Oblastní
inspektorát práce pro Středočeský kraj sídlí v Praze, ale vykonává působnost ve Středočeském
kraji, a proto má být dána místní příslušnost Krajského soudu v Praze.
III.
[5] Krajský soud v Praze zaslal Nejvyššímu správnímu soudu nesouhlas s postoupením věci
a předložil spis k rozhodnutí o příslušnosti podle §7 odst. 6 s. ř. s. Podle Krajského soudu
v Praze ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. představuje obecné pravidlo místní příslušnosti krajských
soudů, které se neuplatní v případech, na něž dopadá speciální norma v ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s .
odvozující místní příslušnost soudů od bydliště či sídla žalobce ve věcech zaměstnanosti. Krajský
soud v Praze zároveň odkázal na judikaturu NSS, dle které i v případech, kdy je rozhodováno
o deliktní odpovědnosti za přestupky upravené v zákoně o zaměstnanosti, se jedná o „věc
zaměstnanosti“ ve smyslu §7 odst. 3 s. ř. s. Podle Krajského soudu v Praze proto nemůže být
rozhodné, že správní orgán prvního stupně vykonává svou působnost výlučně (nebo v dané
konkrétní věci) ve Středočeském kraji, ale rozhodující je, že žalobkyně měla v okamžiku podání
žaloby sídlo v Praze – Dolních Měcholupech, tj. uvnitř obvodu místní příslušnosti Městského
soudu v Praze.
IV.
[6] Nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný.
[7] Podle §7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[8] Podle §7 odst. 3 s. ř. s., ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění a dávek podle zvláštních
předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním postižením,
průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný
krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
[9] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že místní příslušnost „ve věcech
zaměstnanosti“ ve smyslu §7 odst. 3 s. ř. s. pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva
práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech upravených zákonem
o zaměstnanosti (viz např. usnesení ze dne 13. 3. 2013, čj. Nad 18/2013-43 ). Jak správně
poukázal i předkládající krajský soud, tyto závěry byly výslovně potvrzeny, i pokud jde
o přestupky (správní delikty) podle zákona o zaměstnanosti (usnesení ze dne 26. 1. 2017,
čj. Nad 41/2017-38).
[10] Rozhodující je tedy skutečnost, že žalobkyně byla uznána vinnou za spáchání přestupku
podle §140 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti za nesplnění své zákonné povinnosti mít
v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu dle §136
odst. 1 zákona o zaměstnanosti.
[11] Rozhodnutí žalovaného tak bylo vydáno ve „věcech zaměstnanosti“, což Městský soud
v Praze ve svém usnesení nevzal v potaz a chybně aplikoval obecné pravidlo obsažené v §7
odst. 2 s. ř. s. Posuzovaná věc tak spadá pod „věci zaměstnanosti“ a pro místní příslušnost
krajského soudu je rozhodná právní úprava obsažená v §7 odst. 3 s. ř. s.
[12] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že k projednání
a rozhodnutí věci je místně příslušný Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu se nachází
sídlo žalobkyně. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou
soudy vázány (§7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně 9. října 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu