ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.57.2019:33
sp. zn. Nad 57/2019 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové a v právní věci žalobkyně: S. A., zast. Mgr. Umarem
Switatem, advokátem, se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 1. 2019, č. j. OAM-248/LE-LE05-HA12-2018, o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě
s postoupením věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je p ř í s lu š n ý Krajský soud v Ostravě.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 2. 2019 u Městského soudu v Praze domáhala
přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. Městský soud usnesením ze dne
5. 3. 2019, č. j. 2 Az 9/2019 - 19, věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě.
[2] Městský soud příslušnost Krajského soudu v Ostravě odůvodnil odkazem na §7 odst. 2
s. ř. s. ve spojení s §32 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, podle kterého je k řízení o žalobě
místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce)
v den podání žaloby hlášen k pobytu. Dle evidence Ministerstva vnitra a rovněž dle sdělení
samotné žalobkyně bylo místem hlášeného pobytu žalobkyně v den podání žaloby P. s. (PoS) H.,
se sídlem N. k. 5, X H. – D. S. Vzhledem k tomu, že adresa hlášeného místa pobytu žalobkyně je
v obvodu Krajského soudu v Ostravě, rozhodl městský soud podle §7 odst. 5 s. ř. s. o
postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě.
[3] Krajský soud vyjádřil nesouhlas s postoupením věci městským soudem a věc předložil
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. Svůj postup odůvodnil tím, že ze sdělení Správy
uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ze dne 27. 2. 2019 vyplývá, že žalobkyně byla ubytována
v P. s. H. v období 15. 11. 2018 - 18. 1. 2019. Dne 17. 1. 2019 se žalobkyně nevrátila z
dlouhodobého opuštění střediska dle §82 odst. 3 zákona o azylu a dne 18. 1. 2019 byla vyřazena
z evidence ubytovaných z důvodu svévolného odchodu. Jako adresu pobytu, na které se bude
zdržovat v průběhu opuštění střediska, žalobkyně uvedla adresu Š. 23, P. 1. Dle evidenční karty
žadatele L010862 žalobkyně svévolně odešla z PoS H. dne 18. 1. 2019. Za tohoto stavu není
možné vycházet z prohlášení zástupce žalobkyně ze dne 1. 3. 2019, ve kterém uvádí, že v den
podání žaloby byla žalobkyně hlášena na adrese PoS H., neboť v té době již byla prokazatelně z
evidence ubytovaných vyřazena. Žaloba byla podána dne 14. 2. 2019, tedy v době, kdy žalobkyně
prokazatelně nebyla hlášena k pobytu v P. s. H. a ani na jiném místě v obvodu Krajského soudu
v Ostravě.
[4] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že [n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod
své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[5] Podle §32 odst. 3 zákona o azylu platí, že [k] řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu.
[6] Podle §77 odst. 1 zákona o azylu je [m]ístem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní
ochrany je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn, nebo zařízení pro zajištění cizinců anebo přijímací
středisko, ve kterém je zajištěn.
[7] Podle §2 odst. 1 písm. p) zákona o azylu se azylovým zařízením rozumí také pobytové
středisko.
[8] V usnesení ze dne 15. 10. 2003, č. j. Nad 102/2003 - 29, Nejvyšší správní soud vyslovil
závěr, že „svévolné opuštění azylového zařízení nemůže mít za důsledek právní změnu místa hlášeného pobytu
žalobce jako žadatele o azyl a tím i založení nové místní příslušnosti soudu.“
[9] V posuzovaném případě se žalobkyně dne 17. 1. 2019 nevrátila z dlouhodobého opuštění
PoS H. a dne 18. 1. 2019 byla vyřazena z evidence ubytovaných z důvodu svévolného odchodu.
[10] Jak vyplývá z výše citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, svévolný odchod
z azylového zařízení nemá za následek změnu místa hlášeného pobytu žadatele o azyl.
Skutečnost, že žalobkyně byla v důsledku svévolného odchodu vyřazena z evidence ubytovaných,
nevede ke změně místa hlášeného pobytu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že při odchodu
uvedla adresu pobytu, jelikož tuto adresu nelze považovat za adresu hlášeného pobytu (srov. §77
odst. 2 zákona o azylu k postupu při změně místa hlášeného pobytu) a není nijak ověřeno,
že žalobkyně se na této adrese skutečně zdržuje. Evidenční karta žalobkyně L010862 žádné další
místo pobytu po opuštění PoS H. neobsahuje.
[11] Za této situace není možné místní příslušnost dovodit na základě adresy uvedené
žalobkyní při dlouhodobém opuštění pobytového střediska, kterou nelze považovat za adresu
hlášeného pobytu, zákona o azylu, nýbrž je třeba vycházet z posledního známého místa
hlášeného pobytu, kterým je PoS H.
[12] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal důvodným nesouhlas krajského
soudu s postoupením věci, a proto podle §7 odst. 6 s. ř. s. rozhodl tak, že k řízení je místně
příslušný Krajský soud v Ostravě. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce
jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu