ECLI:CZ:NSS:2020:1.AFS.135.2018:92
sp. zn. 1 Afs 135/2018 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce: Mirko
Möllen, advokát se sídlem Barthstraße 16, Mnichov, Spolková republika Německo,
jako insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem
Germeringer Straße 1, Krailling, Spolková republika Německo, zastoupeného JUDr. Jiřím
Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 3. 2015, č. j. 7649/15/5100-41453-710158, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 5 Af 36/2015 – 36,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Specializovaný finanční úřad rozhodnutím ze dne 16. 9. 2014 zřídil zástavní právo
k movitým věcem společnosti Viktoriagruppe Aktiengesellschaft, podnikající na území ČR
prostřednictvím své organizační složky, k zajištění nedoplatku této společnosti na dani z přidané
hodnoty ve výši 80 839 160 Kč. Odvolání společnosti Viktoriagruppe žalovaný zamítl v záhlaví
označeným rozhodnutím. Žalobce (jako insolvenční správce společnosti Viktoriagruppe) napadl
rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Městského soudu v Praze, který ji shora uvedeným
rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností,
v níž stěžovatel mimo jiné uvedl, že jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudního
poplatku za kasační stížnost podle §11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích. Při předběžném posouzení věci první senát zjistil, že k této otázce existuje rozdílná
praxe jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu, proto postoupil věc rozšířenému senátu
podle §17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Rozšířený senát
usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 – 71, rozhodl, že §11 odst. 2 písm. n) zákona
o soudních poplatcích ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního poplatku
osvobozuje insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích,
které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny
z tohoto majetku, se na řízení před správními soudy nepoužije.
[3] Nejvyšší správní soud proto vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku za kasační
stížnost. V reakci na tuto výzvu stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku.
Tuto žádost soud zamítl usnesením ze dne 28. 11. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 – 87,
neboť stěžovatel k výzvě soudu nedoložil majetkové poměry týkající se majetkové podstaty
dlužníka, a současně stěžovatele opětovně vyzval k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů,
přičemž jej poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.
[4] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Z §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pak platí, že „[n]ebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může
soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[5] Usnesení č. j. 1 Afs 135/2018 – 87 bylo stěžovateli doručeno dne 29. 11. 2019, posledním
dnem lhůty tak bylo pondělí 16. 12. 2019 (§40 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatel poplatek v této lhůtě
nezaplatil.
[6] Nejvyšší správní soud proto zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
ve spojení s §47 písm. c) a §120 s. ř. s.
[7] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu