ECLI:CZ:NSS:2020:1.AFS.178.2020:14
sp. zn. 1 Afs 178/2020 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy,
soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně:
GLP service s. r. o., se sídlem Přístavní 531/24, Praha 7, zastoupené Mgr. Lukášem Matasem,
advokátem se sídlem E. Beneše 2439/70, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 12. 2019, č. j. 50428/19/5100-41453-712140, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 8 Af 51/2019 - 67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 8 Af 51/2019 – 67, zastavil
řízení ve shora označené věci pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě stanovené
usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. 8 Af 51/2019 - 61, které bylo žalobkyni doručeno dne
23. 1. 2020.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti usnesení krajského soudu podala kasační
stížnost, v níž namítla, že soudní poplatek uhradila ze svého bankovního účtu na účet Městského
soudu v Praze před právní mocí usnesení o zastavení řízení. Ke kasační stížnosti doložila výpis
z bankovního účtu, který svědčí o uhrazení soudního poplatku dne 24. 2. 2020.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[3] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Ze spisu krajského soudu i z potvrzení z internetového bankovnictví (č. l. 69 spisu
krajského soudu) je zjevné, že k úhradě soudního poplatku ve výši 3.000 Kč došlo dne
24. 2. 2020. Městský soud však stěžovatelku vyzval k úhradě do 15 dnů od doručení usnesení č. j.
8 Af 51/2019 – 61, tedy do 7. 2. 2020. Včasnost úhrady netvrdí ani samotná stěžovatelka, která
v kasační stížnosti toliko uvádí, že soudní poplatek byl uhrazen.
[6] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017
pak platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání
nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň
15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[7] Ačkoliv byl soudní poplatek uhrazen před právní moci o zastavení řízení, nemá tato
okolnost vliv na jeho zákonnost. Novelou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., došlo (mimo jiné) ke zrušení §9 odst. 7 věty první
zákona o soudních poplatcích, podle které „[u]snesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší
soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní
moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení “. Dle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve znění po novele se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
stanovené soudem nepřihlíží (viz výše). Navrhovaná právní úprava měla a má za cíl posílit
regulační funkci soudních poplatků, zjednodušit postup soudů v případě, že poplatek nebyl
vůbec zaplacen či byl zaplacen po uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení, což mělo za cíl
odbřemenit soudy vyřizující agendu zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019 č. j. 30 Cdo 825/2019 - 116). Novelizace zdůraznila
povinnost účastníka řízení (žalobce) hradit soudní poplatek a to nejpozději ve lhůtě mu k tomuto
účelu soudem stanovené. Účinná (nová) právní úprava, jež je aplikovatelná na projednávanou
věc, tedy zdůrazňuje ze zákona plynoucí povinnost navrhovatele (žalobce) zaplatit soudní
poplatek již s podáním žaloby/návrhu.
[8] Městský soud stěžovatele řádně poučil o následcích neuhrazení soudního poplatku
ve lhůtě mu k tomu stanovené (15 dnů). Stejně jako i o tom, že k úhradě soudního poplatku
po této lhůtě se nepřihlíží.
[9] V projednávané věci tak nedošlo k uhrazení soudního poplatku ve lhůtě stanovené
soudem, a kasační stížnost je proto nedůvodná.
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že kasační stížnost v souladu
s §110 odst. 1, větou druhou, s. ř. s., posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady běžné
administrativní činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu