ECLI:CZ:NSS:2020:1.AFS.430.2019:21
sp. zn. 1 Afs 430/2019 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Energetika
Návsí s. r. o., se sídlem Šemberova 66/9, Olomouc, zastoupena Mgr. Markem Gocmanem,
advokátem se sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad
pro Olomoucký kraj, se sídlem Lazecká 545/22, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 11. 2017, č. j. 2001857/17/3101-51523-809547, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Mgr. Ing. Pavla Buxbaumová, insolvenční správkyně se sídlem
Masarykovo náměstí 37, Uničov, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 10. 2019, č. j. 65 Af 10/2018 – 104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal vyrozumění o převedení přeplatku na daňový nedoplatek ze dne
25. 8. 2017, č. j. 1653593/17/3101-51523-809547 (dále také „vyrozumění o převedení
přeplatku“), kterým žalobkyni sdělil, že přeplatek na dani z přidané hodnoty, vykázaný ke dni
18. 8. 2017 ve výši 20.282 Kč, převedl na úhradu nedoplatku daně, vykázaného ke dni 18. 8. 2017,
ve výši 32.984 Kč.
[2] Proti vyrozumění o převedení přeplatku žalobkyně brojila námitkou ze dne 19. 9. 2017.
Uvedla v ní, že zpochybnila porušení rozpočtové kázně a následnou exekuci, a tím i převedení
přeplatku nadměrného odpočtu ve výši 20.282 Kč na daňový nedoplatek. Žalobkyně z uvedených
důvodů trvala na tom, aby jí byl nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty vrácen.
[3] V rozhodnutí o námitce žalovaný uvedl skutečnosti rozhodné pro převedení přeplatku
na nedoplatek a předchozí postup (převedení přeplatku na nedoplatek) shledal v souladu §154
odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Námitku žalobkyně proto zamítl.
[4] Proti rozhodnutí o zamítnutí námitky podala žalobkyně správní žalobu. Uvedla
v ní, že je přesvědčena, že na jejím osobním daňovém účtu není evidován žádný nedoplatek.
Žalovaný nedoplatek i nedostatečně identifikuje, což fakticky znemožňuje se proti tomuto tvrzení
účinně bránit. Vyrozumění o převedení přeplatku tak postrádá dostatečné vymezení daňového
nedoplatku.
[5] Krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že ze správního spisu je patrné, že žalobkyně byla
o daňovém nedoplatku (odvod za porušení rozpočtové kázně) žalovaným řádně vyrozuměna
a poučena o možnosti vzniku exekučních nákladů. V rozhodnutí o námitce, proti kterému
žalobkyně brojí, je dostatečně popsán daňový nedoplatek, na který se přeplatek v podobě
odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2017 převedl.
V rozhodnutí o námitce jsou i dostatečně jasně uvedeny informace o splatnosti a vykonatelnosti
platebního výměru, kterým byl odvod za porušení rozpočtové kázně uložen.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost. Rozsudek krajského soudu je založen na nesprávném právním posouzení dle §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), a skutková podstata,
z níž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech dle §103 odst. 1
písm. b) téhož zákona.
[7] Na osobním daňovém účtu stěžovatelky žádný daňový nedoplatek není a ani o něm
nebyla uvědoměna. Ve vyrozumění o převedení přeplatku nebyl daňový nedoplatek dostatečně
identifikován, což znemožnilo účinnou obranu proti postupu žalovaného. Z postupu správce
daně má být také patrné, kdy se jednotlivý nedoplatek stal splatným, resp. vykonatelným. Tyto
údaje postrádá jak vyrozumění o převedení přeplatku, tak i rozhodnutí žalovaného o námitce.
[8] Stěžovatelka pro výše uvedené navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu.
[10] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Kasační stížnost je včasná, přípustná a žalobkyně je řádně zastoupena advokátem.
Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu
a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu (§102 s. ř. s.) a důvody, které lze v kasační stížnosti s úspěchem
uplatnit, se tedy musí vztahovat právě k tomuto rozhodnutí. Směřují-li kasační důvody proti
postupu ve správním řízení či výlučně proti správnímu rozhodnutí, a nikoliv proti závěrům
krajského soudu, opírá se kasační stížnost jen o „jiné důvody“ než důvody uvedené v §103 s. ř. s.
Taková kasační stížnost je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Jestliže stěžovatelka v kasační
stížnosti bez dalšího mechanicky opakuje již uplatněné námitky, pomíjí věcné posouzení
krajského soudu. Tento deficit je zřejmý u většiny kasačních námitek. I přes tuto skutečnost však
není zcela znemožněna projednatelnost kasační stížnosti, protože kasační námitka dle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. jde fakticky i proti posouzení krajského soudu. Touto kasační námitkou
se proto Nejvyšší správní soud dále zabýval.
[14] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelce byl dne 23. 5. 2016 doručen platební výměr
č. j. 946486/16/3100-31471-801817, kterým jí byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně
ve výši 1.650.000 Kč (porušení podmínek stanovených pro projekt: „Výstavba zařízení na výrobu
tepla a elektrické energie z obnovitelných zdrojů – Český Těšín“). Proti platebnímu výměru
podala stěžovatelka dne 22. 6. 2016 odvolání. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne
16. 5. 2017, č. j. 22045/14/5000-10610-711361, které bylo stěžovatelce doručeno dne 19. 5. 2017
(nabylo právní moci), její odvolání zamítlo. Žalovaný dne 29. 6. 2017 stěžovatelku „uvědomil“
ve vyrozumění o převedení přeplatku o výši nedoplatku ke dni 26. 6. 2017 a vyzval k jeho úhradě
do 10 dnů od doručení vyrozumění. Dne 14. 7. 2017 vydal žalovaný dva exekuční příkazy
na přikázání pohledávky z účtu. Jeden na přikázání pohledávky z účtu vedeného u Komerční
banky, a.s., druhý na přikázání pohledávky z účtu vedeného u PPF Banka a.s. Dále stěžovatelku
upozornil na možnost nedoplatek vymáhat daňovou exekucí, jakož i na exekuční náklady
s tím spojené. Dne 15. 8. 2017 žalovaný vydal platební výměr na daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2017, ve kterém (konkludentně) stanovil nadměrný odpočet
ve výši 20.282 Kč. Žalovaný dále stěžovatelce dne 29. 8. 2017 doručil vyrozumění o převedení
přeplatku, ve kterém jí oznámil, že dle §154 odst. 2 daňového řádu převedl přeplatek na dani
z přidané hodnoty ve výši 20.282 Kč na úhradu nedoplatku daně (příslušenství daně) ve výši
32.984 Kč.
[15] Proti vyrozumění podala stěžovatelka dne 19. 9. 2017 námitku dle §169 daňového řádu.
O námitce rozhodl žalovaný dne 28. 11. 2017 tak, že ji zamítl.
[16] V rozhodnutí o námitce uvedl, že platebním výměrem ze dne 19. 5. 2017,
č. j. 946486/16/3100-31471-801817, byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně
ve výši 1.650.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo zamítnuto
rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 16. 5. 2017, č. j. 22045/5000-10610-711361.
Právní moci citované rozhodnutí nabylo dne 19. 5. 2017. Nedoplatek na dani se stal splatným
a vykonatelným dne 5. 6. 2017.
[17] Žalovaný k vymožení daňového nedoplatku ve výši 1.682.273 Kč (odvod za porušení
rozpočtové kázně včetně nákladů exekuce) vydal dne 14. 7. 2017 exekuční příkaz na přikázání
pohledávky z účtu vedeného u Komerční banky, a.s. a exekuční příkaz na přikázání pohledávky
z účtu vedeného u PPF Banky a.s. Oba nabyly právní moci dne 17. 7. 2017.
[18] Dne 25. 7. 2017 vydal žalovaný platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období 2. čtvrtletí 2017 ve výši 20.282 Kč. Dne 25. 8. 2017 žalovaný převedl přeplatek (odvod
na dani z přidané hodnoty ve výši 20.282 Kč) na úhradu části daňového nedoplatku - náklady
daňové exekuce ve výši 32.984 Kč.
[19] Krajský soud proto správně ve svém rozsudku uzavřel, že stěžovatelka byla vyrozuměna
o existenci nedoplatku; v napadeném rozhodnutí o námitce jsou zřetelně uvedené informace
o tom, o jaký nedoplatek se v projednávané věci jednalo, kdy se platební výměr (o odvodu
za porušení rozpočtové kázně) stal pravomocným, splatným a vykonatelným. Nadto informaci
o splatnosti výše uvedené daně (odvodu za porušení rozpočtové kázně) obsahovalo již poučení
uvedené ve výměru, konkrétně že je vyměřená daň splatná v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne
právní moci tohoto platebního výměru. Nejvyšší správní soud tak závěru krajského soudu nemá
co vytknout. Kasační námitka je proto nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že kasační stížnost v souladu
s §110 odst. 1, větou druhou, s. ř. s., posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka
nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady běžné administrativní
činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoba zúčastněná na řízení nemá
právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost v souvislosti
s níž by jí náklady vznikly (§60 odst. 5 s. ř. s. a contrario).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu