ECLI:CZ:NSS:2020:1.AFS.450.2020:47
sp. zn. 1 Afs 450/2020 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové,
soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce:
DOSING - Dopravoprojekt Brno group, spol. s r. o., se sídlem Kounicova 13,
Brno, zastoupen JUDr. Radkem Jurčíkem, advokátem se sídlem Obilní trh 312/6, Brno,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2019, č. j. 32673/19/5200-11432-712734, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2020, č. j.
62 Af 66/2019 - 119, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se n e p ř i zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se u k lá dá zaplatit ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto rozhodnutí České
republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (správce daně) vydal dne 3. 12. 2018 dodatečné
platební výměry č. j. 4870969/18/3001-51525-712060 a č. j. 4871129/18/3001-51525-712060,
kterými doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši
441.940 Kč a penále ve výši 88.388 Kč, a za zdaňovací období roku 2015 ve výši 711.740 Kč
a penále ve výši 142.348 Kč.
[2] Žalobce podal proti dodatečným platebním výměrům odvolání, která žalovaný v záhlaví
označeným rozhodnutím zamítl. Dospěl totiž k závěru, že žalobce neprokázal faktické
uskutečnění fakturovaného plnění (zhotovení části projektové dokumentace) svým
subdodavatelem, a výdaje za zhotovení části projektové dokumentace jeho subdodavatelem
tak nemohly být zahrnuty do nákladů snižujících základ daně ve smyslu §24 odst. 1 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
[3] Rozhodnutí žalovaného poté žalobce napadl žalobou, kterou krajský soud neshledal
důvodnou a zamítl ji.
II. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí
žalovaného. Zároveň navrhl, aby soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný účinek ve smyslu
§107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil stěžovatel tím, že má na základě
napadeného rozhodnutí zaplatit poměrně velkou finanční částku, k jejíž úhradě však nemá
dostatečné prostředky, resp. v případě okamžitého zaplacení by bylo ohroženo jeho další
fungování, neboť by neměl prostředky na mzdy zaměstnanců. Tyto důvody jsou dle jeho názoru
pro přiznání odkladného účinku dostatečné. Pokud by stěžovatel měl zaplatit dlužnou částku,
mohla by být ohrožena jeho další existence. Stěžovatel se přitom na trhu pohybuje několik
desítek let a nikdy s finanční správou problémy neměl. Přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel uvedl, že uložený doplatek daně byl
zaúčtován a zaplacen jiným subjektem, a že stěžovatel bude působit dále na trhu a plnit zákonem
stanovené daňové povinnosti. Podklady pro vyhovění návrhu jsou obsaženy ve spise krajského
soudu. Stěžovatel rovněž poznamenal, že krajský soud v předchozím soudním řízení odkladný
účinek žalobě přiznal.
[6] Dne 9. 12. 2020 stěžovatel doplnil podklady pro svůj návrh o účetní závěrku za rok 2019
a výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Uvedl, že jeho měsíční náklady provozního
charakteru jsou zhruba 1 mil. Kč; zaplacení celé částky vyplývající z napadeného rozhodnutí
najednou by pro něj bylo likvidační.
III. Vyjádření žalovaného
[7] Žalovaný ve vyjádření ze dne 4. 12. 2020 uvedl, že považuje návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti za nedůvodný, a proto navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud
nevyhověl.
[8] Stěžovatelovo tvrzení, že uhrazením daňových povinností může být ohrožena jeho
další existence, je dle žalovaného zcela nekonkrétní; stěžovatel nevysvětlil, jakým způsobem
by se výkon či jiné právní následky napadeného rozhodnutí měly promítnout do jeho
hospodářské sféry. Ačkoliv se vzhledem k uvedené částce může jevit doměřená daňová povinnost
relativně vysoká, samotná výše daňové povinnosti nemůže být bez dalšího důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Nadto je nutné podotknout, že stěžovatel může mít další
majetek dostačující k úhradě předmětné daňové povinnosti, aniž by tím zároveň byla ohrožena
jeho podnikatelská činnost. Podle žalovaného by se navíc přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v daném případě mohlo dotknout důležitého veřejného zájmu, tj. zájmu státu
a společnosti na řádném a včasném výběru vyměřených daňových povinností.
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá k asační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
Přiznáním odkladného účinku se pozastavují účinky přezkoumávaného rozsudku krajského
soudu a také účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit
lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat,
odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[10] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro
stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu (resp. napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[12] Stěžovatel v souvislosti s prokázáním své majetkové situace zaslal soudu rozvahu
a výkaz zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2019, ze kterého vyplývá, že jeho výsledek hospodaření (zisk)
po zdanění v roce 2019 činil 655 tis. Kč. Podle přílohy k daňovému přiznání k dani
z příjmů právnických osob měl stěžovatel v tomto roce průměrně 11 zaměstnanců. Stěžovatel
rovněž předložil výpis z bankovního účtu vedeného u Komerční banky, a. s. za období
8. 9. až 7. 12. 2020, v němž je uvedeno, že počáteční zůstatek činil 6.170.268,30 Kč a konečný
zůstatek 4.937.232,05 Kč.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovateli se předloženými podklady
nepodařilo prokázat, že by uhrazení uložené daňové povinnosti představující celkově necelých
1,4 mil. Kč bylo pro něj likvidační, resp. že by ohrožovalo jeho další existenci na trhu. Stěžovatel
uvedl, že jeho měsíční náklady provozního charakteru činí zhruba 1 mil. Kč, přitom však jeho
aktuální zůstatek na účtu představuje téměř 5 mil. Kč, tedy částku několikanásobně vyšší. Nelze
se tedy ani domnívat, že by stěžovatel v důsledku zaplacení požadované částky neměl na úhradu
mzdových nákladů na své zaměstnance. Nejvyšší správní soud vzal v úvahu, že stěžovatel působí
na trhu několik desítek let a prozatím (alespoň podle svých tvrzení) neměl s daňovou správou
problém; tyto skutečnosti však nejsou pro posouzení oprávněnosti návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti rozhodné.
[14] Stěžovatel tedy neprokázal, že by byla naplněna základní podmínka pro přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti - vznik nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Z tohoto důvodu
se již soud nezabýval splněním podmínky druhé (otázkou rozporu s veřejným zájmem).
[15] Soud navíc připomíná, že přiznání odkladného účinku je pouze mimořádným
prostředkem, jímž dochází k prolomení účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí
správního orgánu. To platí již v řízení o žalobě a ještě výrazněji pak v řízení před Nejvyšším
správním soudem, který by měl k užívání tohoto instrumentu přistupovat velmi zdrženlivě.
Rozhodnutí žalovaného a správce daně již bylo podrobeno soudnímu přezkumu,
a to aniž by krajský soud shledal na straně správních orgánů jakékoliv pochybení. Jakkoliv
tedy Nejvyšší správní soud nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti, je nutno mít na zřeteli,
že kasační stížnost je pouze mimořádným opravným prostředkem a na napadená rozhodnutí
žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správce daně je třeba za daných okolností pohlížet
jako na věcně správná a zákonná (srov. usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002 - 67,
č. 760/2006 Sb. NSS).
[16] Případné obtíže stěžovatele s plněním pravomocně uložené daňové povinnosti
(potvrzené též pravomocným rozsudkem krajského soudu) tak nemohou být samy o sobě
důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a nemohou nahrazovat instrumenty,
které ke zmírnění negativních dopadů placení daně zakotvuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád,
jako je posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (viz §156 daňového
řádu).
[17] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. splněny, a kasační stížnosti proto odkladný účinek nepřiznal.
[18] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky
20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti soudní
poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení.
Soudní poplatek ve výši 1.000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě
v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu
správnímu soudu), případně v hotovosti na pokladně soudu anebo bezhotovostně převodem
na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno,
závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010345020.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: