ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.103.2020:24
sp. zn. 1 As 103/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Contur media
s. r. o., se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, zastoupené Mgr. Viktorem Hunalem, advokátem
se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje,
se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: The building 91,
s. r. o., se sídlem tř. Tomáše Bati 5331, Zlín, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
23. 1. 2020, č. j. 30 A 46/2019-66,
takto:
I. Návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření ze dne 26. 2. 2020, jímž
by se žalovanému uložilo, aby se do pravomocného rozhodnutí o této kasační stížnosti
zdržel zásahů do reklamního zařízení (bigboardu) provozovaného žalobkyní, umístěného
na pozemku parc. č. 1152/11 v katastrálním území Zlín, a to zejména jeho zakrýváním,
odstraňováním či likvidací, se za mí t á.
II. Žalobkyni se u k l ád á , aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila
soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1.000 Kč.
III. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se od m ít á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou u krajského soudu domáhala ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, který spatřovala ve vydání výzvy k odstranění reklamního zařízení ze dne 6. 2. 2019,
č. j. KUZL 9565/2019, sp. zn. KUSP 9565/2019 DOP/MK, na pozemku parc. č. 1152/11
v katastrálním území Zlín. Krajský soud nepovažoval žalobu za důvodnou, a proto ji v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[2] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) neodůvodněnou kasační
stížností, se kterou spojila návrh na vydání předběžného opatření podle §38 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jímž by soud žalovanému uložil povinnost
zdržet se zásahů do reklamního zařízení (bigboardu) provozovaného stěžovatelkou, umístěného
na pozemku parc. č. 1152/11 v katastrálním území Zlín, a to zejména jeho zakrýváním,
odstraňováním či likvidací.
[3] V odůvodnění návrhu stěžovatelka uvedla, že je nezbytné ve smyslu §38 s. ř. s. zatímně
upravit poměry účastníků řízení pro hrozící vážnou majetkovou újmu na straně stěžovatelky
spočívající v tzv. skutečné škodě (v podobě odstraněného a zlikvidovaného reklamního zařízení)
a ušlém zisku způsobeném zakrytím reklamního zařízení, popř. jeho odstraněním
a zlikvidováním. Nelze vyloučit ani škodu v podobě správních sankcí, které by mohl žalovaný
v souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí uložit a vynucovat. Stěžovatelka zdůraznila,
že bude-li napadený rozsudek krajského soudu vykonán, aniž by ještě předtím bylo rozhodnuto
o kasační stížnosti, bude to pro ni znamenat nevratné a tíživé následky stavu věci. Dále
připomněla, že s uvedenými důvody pro uložení předběžného opatření se plně ztotožnil
v předcházejícím řízení krajský soud. Na tomto stavu se přitom v mezidobí nic nezměnilo,
tvrzené důvody opodstatňující vydání předběžného opatření nadále existují, jejich váha je navíc
vzhledem k vydání napadeného rozsudku ještě více zesílena.
[4] Stěžovatelka z opatrnosti podala rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v souladu s §107 s. ř. s., a to alternativně, pokud by nebylo vyhověno jejímu návrhu
na vydání předběžného opatření. Výkon nebo jiné právní následky rozsudku totiž
pro stěžovatelku nepochybně budou znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout žalovanému či jakýmkoliv jiným osobám. Přiznání
odkladného účinku svědčí obdobné okolnosti jako vydání předběžného opatření.
[5] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání předběžného opatření,
alternativně k návrhu na přiznání odkladného účinku, nevyjádřili.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Podle §38 odst. 1 s. ř. s. „[b]yl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit
poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům
uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost
i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.“
[7] I v řízení o kasační stížnosti je založena pravomoc Nejvyššího správního soudu
pro případné vydání předběžného opatření (srov. usnesení NSS ze dne 24. 5. 2006,
č. j. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS). Pro vydání samotného předběžného opatření musí
být dle citovaného usnesení současně (kumulativně) splněny tyto podmínky: „1) podaná kasační
stížnost, řízení, o níž nebylo zastaveno, a to zásadně včetně kasační stížnosti mající vady, s výjimkou takových
vad, že by z povahy věci bránily o předběžném opatření rozhodnout (např. vada spočívající v tom, že by z kasační
stížnosti nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí krajského soudu se jí napadá); vadu bránící o předběžném opatření
rozhodnout se soud pokusí odstranit, jde-li o vadu odstranitelnou, a pokud se mu to podaří, o předběžném opatření
poté rozhodne, jakmile to bude možné; 2) návrh na vydání předběžného opatření; 3) potřeba zatímně upravit
poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu; 4) podané vyjádření ostatních účastníků k návrhu na vydání
předběžného opatření, je-li takového vyjádření potřeba; 5) přípustnost návrhu, tj. neexistence důvodů
nepřípustnosti (zejm. §38 odst. 3 s. ř. s.)“. Tyto podmínky, mimo podmínky č. 5 (která byla zákonem
č. 303/2011 Sb. novelizujícím §38 odst. 3 s. ř. s. odstraněna), jsou aplikovatelné i na nyní
posuzovaný případ.
[8] Při rozhodování o předběžném opatření soud „[…] vychází v první řadě z tvrzení navrhovatele
a z obsahu spisu, přičemž v případě pochyb o pravdivosti skutkových tvrzení bude zpravidla vhodné vyžádat
si vyjádření ostatních účastníků či některých z nich. Není vyloučeno, aby si soud z vlastní iniciativy za účelem
řádného posouzení návrhu opatřil další podklady či informace a aby případně i provedl důkazy. Rozhodování
o vydání předběžného opatření je rozhodováním pod intenzívním časovým tlakem, neboť ochrana práv formou
předběžného opatření má smyslu pouze tehdy, je-li poskytnuta relativně rychle, zpravidla v horizontu
dní či maximálně několika málo týdnů. S ohledem na to nebude zpravidla možno skutečnosti, které soud vezme
za rozhodné pro posouzení věci, postavit najisto, nýbrž bude nutno v řadě ohledů vycházet pouze ze skutečností
účastníky osvědčených (učiněných pravděpodobnými) či jen tvrzených, nebudou-li v rozporu s dalšími informacemi
o věci, které soud bude mít k dispozici“.
[9] V tomtéž rozhodnutí se soud detailně zabýval i výkladem klíčového pojmu „vážná újma“,
který je „[…] nutno vykládat relativně autonomně a izolovaně od předběžného posuzování (přesněji řečeno
odhadování) budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného opatření v řízení ve věci samé. Vážnou újmou
je v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu účastníka-soukromé osoby uložena povinnost
správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn
či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě
nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik
zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel.
Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv
či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených […]. V praxi
půjde zejména o snahy správního orgánu proti vůli účastníka-soukromé osoby získat o účastníkovi informace,
jež má k dispozici jen on, odejmout mu věci, které oprávněně drží či má v oprávněné detenci, či zabránit
mu ve výkonu jeho práv nebo jej v něm citelně omezit (např. v právu užívat vlastněnou či pronajatou věc, v právu
podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost)“.
[10] V nyní posuzované věci stěžovatelka podala kasační stížnost a návrh na vydání
předběžného opatření, a splnila tedy první i druhou podmínku pro vydání předběžného opatření
(viz bod [7] výše). Nejvyšší správní soud však neshledal naplnění třetí podmínky, tedy
že by stěžovatelce hrozila vážná újma, pro kterou by bylo nutno zatímně upravit její poměry.
[11] Stěžovatelka spatřuje hrozící újmu v zásahu do svého vlastnického práva, spočívajícím
v zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního zařízení. Z výše uvedeného nicméně vyplývá,
že vydání předběžného opatření odůvodňuje pouze hrozba zásahu takové intenzity, že by nebylo
možné po stěžovatelce spravedlivě požadovat, aby tento zásah snášela, a že by v důsledku
takového zásahu mohlo dojít k nenávratným škodám. Byť zakrytí, odstranění a likvidace
reklamního zařízení nepochybně představují negativní zásah do majetkové sféry stěžovatelky,
v žádném případě nelze bez dalšího dospět k závěru, že se jedná o zásah natolik intenzivní.
[12] Stěžovatelka ve svém návrhu nijak konkrétně nespecifikovala (nekvantifikovala) škodu,
která mu v důsledku uvedeného jednání hrozí, a nepopsala své majetkové poměry způsobem,
který by soudu umožňoval posoudit závažnost dopadu předpokládaného jednání žalovaného
do její sféry. Bez dalšího tedy nelze říci, že by byl hrozící zásah dostatečně intenzivní. Je přitom
třeba připomenout, že je na navrhovateli, aby svá tvrzení důkazně podložil. Pokud neunese
důkazní břemeno ohledně tvrzených skutečností, nezbývá soudu než jeho návrh zamítnout.
Na splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je nutno beze zbytku trvat, a to i s ohledem
na to, že nařízením předběžného opatření může být zasaženo do majetkové sféry jiných
dotčených osob.
[13] Případným odstraněním či zlikvidováním reklamního zařízení sice dojde k určité finanční
ztrátě stěžovatelky, nejedná se však o nezvratný stav, o kterém hovoří výše citovaná judikatura.
Majetkovou ztrátu lze přitom nahradit velmi snadno, na rozdíl např. od situace, která by mohla
nastat v důsledku likvidace zásadního uměleckého díla, jehož hodnotu nelze redukovat na peníze
a jehož poškození či zničení by vedlo k takové újmě, že by ji nebylo možné finanční náhradou
napravit. V posuzované věci je však taková náhrada představitelná, stěžovatelka navíc nevyčíslila,
o jakou finanční ztrátu by se jednalo, a proto soud nyní nemůže posoudit, jak citelná škoda by
stěžovatelce vznikla.
[14] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že krajský soud stěžovatelčinu návrhu
na vydání předběžného opatření podloženému stejnými důvody v předcházejícím řízení vyhověl.
V řízení o kasační stížnosti však soud není názorem krajského soudu vázán, a není tak povinen
postupovat shodně s krajským soudem, pokud sám důvody pro nařízení předběžného opatření
neshledá.
[15] Soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatelka ve svém návrhu neprezentovala skutečnosti
svědčící o hrozbě natolik intenzivní, aby odůvodňovaly potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků
a tedy i výjimečný postup v podobě vydání předběžného opatření. Její návrh na vydání
předběžného opatření tak zamítl.
[16] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na vydání předběžného opatření podléhá
dle položky 5 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, poplatkové povinnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku
II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1.000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením
na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle
zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na podkladně soudu anebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní
banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010410320.
[17] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, který stěžovatelka alternativně uplatnila. Neposuzoval jej však po věcné stránce, neboť
dospěl k závěru, že je nepřípustný.
[18] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije
přiměřeně.
[19] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného
účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§73
odst. 3 s. ř. s.).
[20] Z citovaného ustanovení gramatickým výkladem vyplývá, že možnost přiznání
odkladného účinku soudem je vázána primárně na žaloby proti rozhodnutím správních orgánů,
tj. na žaloby, o nichž se vede řízení v režimu §65 a násl. s. ř. s. (část třetí, hlava druhá – zvláštní
ustanovení o řízení, díl první s. ř. s.). Tomuto gramatickému výkladu plně koresponduje i výklad
systematický, neboť institut odkladného účinku není (oproti institutu předběžného opatření)
upraven v obecných ustanoveních s. ř. s. o řízení ve správním soudnictví (část třetí, hlava
první – obecná ustanovení o řízení), nýbrž výlučně ve zvláštních ustanoveních pro řízení o žalobách
proti rozhodnutím správních orgánů. Platí tedy, že zatímco institut předběžného opatření
je principiálně využitelný pro všechny typy žalob a návrhů ve správním soudnictví, které jsou
předvídány v §4 s. ř. s., institut odkladného účinku nalézá uplatnění zásadně v rámci řízení
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, potažmo v řízení o kasační stížnosti proti
rozhodnutím soudů o těchto žalobách za použití §107 odst. 1 s. ř. s. U žalob na ochranu před
nezákonným zásahem ani v případných navazujících řízeních o kasační stížnosti tedy nepřipadá
obecně přiznání odkladného účinku v úvahu (srov. usnesení NSS ze dne 15. 10. 2015,
č. j. 3 As 192/2015 - 34).
[21] K této otázce se vyjádřil rovněž rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 29. 3. 2016, č. j.
4 As 217/2015-182, č. 3415/2016 Sb. NSS, v němž uvedl, že „[v] řízení o žalobě na ochranu před
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením krajský soud, vyhoví-li žalobě, dle §87 odst. 2 s. ř. s.
[r]ozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li
jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li
to možné, obnovil stav před zásahem. Obsahuje-li výrok rozsudku krajského soudu příkaz nebo zákaz, nelze
vyloučit, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může mít reálné opodstatnění a sistace jeho
účinků v konkrétním případě může být žádoucí. Při zamítnutí žaloby krajským soudem lze v řízení o kasační
stížnosti podat návrh na vydání předběžného opatření podle §120 ve spojení s §38 s. ř. s.“ (viz bod [50]
usnesení rozšířeného senátu, podtržení doplněno).
[22] Nejvyšší správní soud tedy považuje návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti za nepřípustný, a proto jej podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 26. března 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: