ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.144.2019:48
sp. zn. 1 As 144/2019 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: JUDr. M. P., Ph.D.
LL.M., proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1,
Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2018, č. j. MMB/0354573/2018,
sp. zn. OSP/MMB/0204686/2018/9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2019, č. j. 29 A 178/2018 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Dne 13. 7. 2018 zastavil Úřad městské části Brno-Tuřany řízení o námitce podjatosti
uplatněné žalobkyní proti úřední osobě Mgr. M. V. při výkonu funkce kolizního opatrovníka
nezletilého syna žalobkyně ve věci týkající se péče o nezletilé vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 40 P 29/2015. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Brně.
[3] Krajský soud výše uvedeným usnesením žalobu odmítl pro nepřípustnost,
neboť se dle jeho názoru nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Soud uvedl, že kolizní opatrovnictví dítěte vychází z §892 odst. 3 občanského zákoníku
a dle §469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jmenuje soud
procesním opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Kolizní opatrovník
vystupuje v řízení jako zástupce zastupovaného a v jeho zájmu. Zároveň je orgán sociálně právní
ochrany dětí povinen plnit všechny úkoly vyplývající z hlavy první zákona č. 359/1999 Sb.,
o sociálně právní ochraně dětí. Zastává tedy několik rolí, které může být v určitých situacích
obtížné plnit současně. Na jednu stranu má radit rodičům, podporovat je při řešení konfliktů
a napomáhat v hledání společného řešení, dále poskytovat odbornou pomoc v podobě
informování o mediaci nebo účasti na případové či rodinné konferenci a v neposlední řadě
také plnit roli kolizního opatrovníka dítěte.
[5] Z hlediska posouzení věci je nicméně klíčové že orgán sociálně-právní ochrany dětí
se při plnění těchto svých rolí pohybuje mimo správní řízení, nevede tedy samostatné správní
řízení, v němž by bylo rozhodováno o právech a povinnostech účastníků. Rozhodnutí o námitce
podjatosti tak má v posuzované věci toliko procesní důsledky, přičemž z předestřené žalobní
argumentace, v níž žalobkyně poukazovala na nedostatky v činnosti kolizního opatrovníka
poškozující její zájmy, nelze dle soudu dovodit zasažení do veřejných subjektivních práv
žalobkyně. Rozhodnutí, kterým bylo zastaveno „řízení“ o námitce podjatosti a nedošlo
k vyloučení konkrétních úředních osob z úkonů souvisejících s vedením věci nezletilých dětí,
totiž není úkonem správního orgánu, kterým by se zakládala, měnila, rušila nebo závazně určovala
práva a povinnosti žalobkyně tak, jak předpokládá §65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím na postavení
žalobkyně ničeho nemění.
[6] Stran otázek svěření do péče, stanovení výživného a úpravy styku rodiče s nezletilými,
kdy rozhodnutí soudu o těchto otázkách již nepochybně je způsobilé zasáhnout do práv
žalobkyně, se ovšem jedná o zásah do ryze soukromoprávních vztahů, vztahů rodinných.
[7] Orgán sociálně-právní ochrany nevystupuje v roli orgánu, který by zde rozhodoval
o právech a povinnostech, ale jako zástupce nezletilých. Pochybnosti o tom, zda ustanovený
kolizní opatrovník vystupuje v zájmu nezletilých, nebo zda v rozporu se svým úkolem vystupuje
v neprospěch jednoho z rodičů, je třeba směřovat do řízení, v němž byl tento kolizní opatrovník
ustanoven. Případné excesy v postupu úředních osob orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
jež by mohly ovlivnit řízení ve věci péče o nezletilé, resp. přímo rozhodnutí o svěření do péče,
stanovení výživného a úpravy styku rodiče s nezletilými, tak je nutno zohledňovat a namítat
v řízení před soudem, který dbá o jmenování takového kolizního opatrovníka. Je tedy úkolem
soudu v řízení ve věci péče o nezletilé, aby k námitkám vůči výběru kolizního opatrovníka
vyhodnotil, zda zde pochybnost o schopnosti opatrovníka řádně hájit zájmy opatrovance
skutečně vznikla a zda lze tuto pochybnost rozptýlit jmenováním odlišného kolizního
opatrovníka nebo jiným způsobem, např. určením jiné úřední osoby vnitřním postupem orgánu
sociálně-právní ochrany dětí.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[8] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[9] Stěžovatelka nesouhlasí s hodnocením soudu, že nebyla zkrácena rozhodnutím správního
orgánu na svých právech. Její zkrácení na právech vyplývá ze stížností, které jsou založeny
ve spise kolizního opatrovníka. Zásah do práv stěžovatelky potvrdila dne 5. 4. 2019 i veřejná
ochránkyně práv, která ve své zprávě shledala pochybení kolizního opatrovníka.
[10] Stěžovatelka dále uvádí, že požádala o změnu kolizního opatrovníka dne 2. 11. 2017, soud
však o návrhu dosud nerozhodl.
[11] Po opatrovnickém soudu nelze dle stěžovatelky spravedlivě požadovat, aby sám
bez řádného zjištění skutkového stavu, který by měl být učiněn především kolizním
opatrovníkem, prováděl dokazování, zvláště když je kolizním opatrovníkem stále a soustavně
uváděn v omyl výchovnými zprávami, které zcela zjevně neprocházely žádnou kontrolou.
Stěžovatelka dále ke kasační stížnosti přikládá zprávu ředitelky mateřské školy z 20. 3. 2019,
která potvrzuje, že kolizní opatrovník do poslední výchovné zprávy předložené soudu
dne 31. 5. 2018 uvedl nepravdivé informace.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že ze zprávy ombudsmanky plyne,
že až na méně závažné nedostatky postupoval Úřad městské části Brno-Tuřany správně.
Dále konstatuje, že neexistuje předpis, který by stanovoval parametry výchovné zprávy kolizního
opatrovníka. Prostředkem obrany je stížnost dle §175 správního řádu, jehož stěžovatelka
také v minulosti využívala.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[14] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud předesílá, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí
žaloby, může řešit pouze otázku, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, odmítl-li
stěžovatelčinu žalobu. Skutečnosti týkající se věcné podstaty sporu, tedy zda kolizní opatrovník
postupoval správně či nikoliv, nejsou pro projednávaný případ rozhodné.
[16] Dle §469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních je v řízeních ve věcech péče
soudu o nezletilé dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem
soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Funkci opatrovníka dle §17 písm. a)
zákona č. 359/1999 Sb. vykonává úřad obce s rozšířenou působností. Úkolem opatrovníka
je hájit v soudním řízení práva a oprávněné zájmy nezletilého dítěte, které zastupuje,
tedy vystupovat v jeho nejlepším zájmu.
[17] Jak správně poukázal již krajský soud, žalovaný jako orgán sociálně-právní ochrany dětí
současně plní i další úkoly, které mu vyplývají ze zákona č. 359/1999 Sb. V případě výkonu
kolizního opatrovníka však nemá vrchnostenské postavení, vůči ostatním účastníkům soudního
řízení je v rovném postavení, nemůže jim ukládat povinnosti a vydávat rozhodnutí.
[18] Obdobně tuto otázku před časem posoudil i Městský soud v Praze, který uzavřel,
že „činnost žalovaného coby kolizního opatrovníka, která se projevuje v rámci procesních úkonů vůči soudu,
tj. účast (ale i neúčast) na jednání soudu a různá procesní podání a vyjádření, včetně závěrečného návrhu, není
činností v oblasti (vrchnostenské – doplnil NSS) veřejné správy, žalovaný tedy při jejím výkonu nevystupuje
coby správní orgán, a tudíž tato činnost není přezkoumatelná v rámci správního soudnictví [srov. §4 odst. 1
písm. a) s. ř. s.].“ Výstupy činnosti žalovaného jako kolizního opatrovníka směřují vůči soudu.
(rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 5 A 57/2018 – 33).
[19] Je to proto soud rozhodující v řízení o péči o dítě, který opatrovníka jmenoval, jenž má
vykonávat jakýsi dohled nad ustanoveným kolizním opatrovníkem a nad průběhem soudního
řízení, přičemž případná pochybení kolizního opatrovníka má buď korigovat svým procesním
postupem, nebo i změnou kolizního opatrovníka (srov. nález Ústavního soudu ze dne
19. 2. 2017, č. j. I. ÚS 3304/13-2).
[20] Stejně tak v nálezu ze dne 23. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1244/15, Ústavní soud uvedl: „Soud
musí jmenovat takového kolizního opatrovníka, který je schopen vystupovat v zájmu účinné ochrany práv
opatrovance. Stejné hledisko musí zvážit i odvolací soud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o jmenování
kolizního opatrovníka. Je úkolem soudu, aby k námitkám vůči výběru kolizního opatrovníka vyhodnotil,
zda vznikla pochybnost o schopnosti opatrovníka řádně hájit zájmy opatrovance a zda lze tuto pochybnost
rozptýlit jmenováním odlišného kolizního opatrovníka nebo jiným způsobem (např. určením jiné úřední osoby
vnitřním postupem orgánu sociálně-právní ochrany dětí).“ Tento závěr vyslovil v situaci, kdy stěžovatel
namítal „podjatost“ celého úřadu, který byl kolizním opatrovníkem ustanoven. Dle Nejvyššího
správního soudu se ovšem takový postup s ohledem na výše uvedené musí uplatnit i v případě
námitek proti nestrannosti konkrétního zaměstnance, který za daný úřad jedná. Opačný postup
by mohl vést k absurdnímu výsledku, kdy bude postupně shledána „podjatost“ všech
zaměstnanců úřadu, který byl ustanoven jako opatrovník, a nadřízený správní orgán bude nucen
výkon této funkce delegovat jinému úřadu v rozporu s rozhodnutím soudu o určení opatrovníka.
Není však přípustné, aby správní orgán „revidoval“ soudní rozhodnutí a to navíc zcela mimo
toto soudní řízení.
[21] Je tedy nutné uzavřít, že žalovaný při výkonu funkce kolizního opatrovníka není správním
orgánem ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a tato činnost tak není přezkoumatelná ve správním
soudnictví.“
[22] Krajský soud proto postupoval správně, jestliže žalobu odmítl.
[23] Ani skutečnost, že soud rozhodující v řízení týkajícím se péče o nezletilého nerozhodl
v době podání kasační stížnosti o stěžovatelčině návrhu na změnu opatrovníka, nemůže založit
pravomoc přezkoumávat činnost ustanoveného opatrovníka ve správním soudnictví.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu