ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.256.2020:25
sp. zn. 1 As 256/2020 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: JUDr. Ing. J. J.,
LL.M., Ph.D, zastoupen JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/53, Česká
Lípa, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, o
žalobě na ochranu před nečinností žalovaného správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 6 A 35/2020 - 30,
takto:
I. Řízení se zast av uj e .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal
ochrany před nečinností žalovaného v souvislosti s insolvenčním řízením, s jehož vedením
coby insolvenční dlužník nesouhlasí a považuje je za nezákonné a šikanózní. Namítal, že žalovaný
je nečinný při vyřízení celkem čtyřiceti podání žalobce učiněných v průběhu roku 2019, které mají
spojitost s tímto insolvenčním řízením.
[2] Městský soud usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 6 A 35/2020 - 26, část žaloby vyloučil
k samostatnému projednání; jednalo se o část žaloby, v níž žalobce namítal nečinnost žalovaného
ve věci žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve věci žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle
zákona č. 82/1998 Sb., a ve věci odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu coby povinného
subjektu dle zákona o svobodném přístupu k informacím.
[3] Ve zbývající části městský soud žalobu nyní napadeným usnesením odmítl dle §46 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V této části žalobce
žalovanému vytýkal nečinnost ohledně podání učiněných žalobcem ve věci incidenčních sporů
vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, ve věci návrhu na zahájení
kárného řízení či podnětu k prověření spáchání kárného provinění v žalobě označených soudců,
ve věci podnětu k diagnostickému vyšetření v žalobě označeného soudce a státního zástupce,
ve věci podaných trestních oznámení, ve věci dohledu nad insolvenčním správcem, ve věci
dohledu nad soudy a ve věci dohledu nad exekutory. Dle městského soudu v uvedených věcech
neexistuje žádné správní řízení, v němž by se žalobce mohl domáhat vydání rozhodnutí dle §65
s. ř. s. V úvahu pak dle městského soudu nepřichází ani využití jiného žalobního typu v soudním
řízení správním.
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím
své zástupkyně, advokátky, kasační stížnost. Z jejího obsahu lze seznat, že stěžovatel se domáhá
zrušení napadeného usnesení a požádal o osvobození od soudních poplatků. Ve zbytku je kasační
stížnost v podstatě naprosto nesrozumitelná, byť sepsaná advokátkou coby právním
profesionálem.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 1 As 256/2020 - 19, stěžovateli
nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neboť jeho podání vyhodnotil jako zjevně
bezúspěšný návrh. Žádným návrhem učiněným ve správním soudnictví se totiž nelze domoci
přezkumu úkonů či tvrzené nečinnosti v insolvenčním řízení, vyřízení trestního oznámení
ani učinění úkonů při dohledu nad exekutory, státními zástupci či soudci (případně
vynutit si jejich odborné diagnostické vyšetření). Tato skutečnost musí být zřejmá i stěžovateli,
který dle vlastních tvrzení má odborné právnické vzdělání, nota bene pokud je v řízení o kasační
stížnosti nadto ještě zastoupen advokátkou.
[6] Uvedeným usnesením soud zároveň vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil
soudní poplatek za kasační stížnost. Soud stěžovatele taktéž poučil, že nebude-li soudní poplatek
za kasační stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti zastaví; k zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Toto usnesení bylo doručeno zástupkyni
stěžovatele do datové schránky v pátek dne 31. 7. 2020. Lhůta tedy uplynula v pondělí dne
17. 8. 2020.
[7] Nejvyššímu správnímu soudu je známo, že toto usnesení napadl stěžovatel ústavní
stížností, která je vedena pod sp. zn. I. ÚS 2210/2020 a nebylo o ní doposud rozhodnuto. Soudní
poplatek však ve stanovené lhůtě nezaplatil.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Z dikce §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“), vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační
stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[9] Protože stěžovatel ani přes výzvu soudu a řádné poučení soudní poplatek ve stanovené
lhůtě nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu