ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.280.2020:23
sp. zn. 1 As 280/2020 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: J. Z., zastoupen Mgr. Narcisem
Tomáškem, advokátem se sídlem U Starého mostu 111/4, Děčín, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2018, č. j. 1197/2018-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2020, č. j. 2 A 9/2020 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 2. 12. 2019 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí ze dne 8. 11. 2018. Žalovaný jím zamítl odvolání proti zamítavému rozhodnutí
Městské policie hl. m. Prahy o žádosti žalobce ze dne 13. 8. 2014 o obnovu blokového řízení
ve věci přestupku spáchaného dne 31. 3. 2010. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“),
napadeným usnesením žalobu odmítl pro opožděnost. Dle doručenky předložené žalovaným
bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno dne 9. 11. 2018 a žaloba byla podána k poštovní
přepravě až dne 2. 12. 2019, tedy po marném uplynutí lhůty k podání žaloby.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností.
Domnívá se, že městský soud měl věc posuzovat ve smyslu §72 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), „potvrdit“ lhůtu pro podání žaloby a žalobu
projednat. Městský soud dle žalobce pochybil i tím, že jej nejprve vyzval k zaplacení soudního
poplatku a nerozhodl o následné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků.
V budoucnu by tak mohl být žalobce nucen soudní poplatek hradit i exekuční cestou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[4] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[5] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí podat do dvou měsíců poté,
kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem
stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
[6] Kasační soud z kopie doručenky založené ve spise městského soudu ověřil, že napadené
rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 9. 11. 2018 a žalobu podal stěžovatel k poštovní
přepravě dne 2. 12. 2019. Tyto skutečnosti ani stěžovatel nečiní v kasační stížnosti spornými.
Nelze tedy než dospět k závěru, že žaloba byla podána po uplynutí zákonné lhůty, a tudíž
opožděně. Městský soud proto postupoval správně tak, že žalobu odmítl pro opožděnost dle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[7] Ustanovení §72 odst. 2 s. ř s. upravuje zvláštní lhůtu pro podání žaloby ve veřejném
zájmu některým ze subjektů dle §66 odst. 1 až 3 s. ř. s. Žalobce však není správním orgánem,
nejvyšším státním zástupcem ani veřejným ochráncem práv, a uvedené ustanovení se na něj proto
nevztahuje.
[8] Městský soud nepochybil ani tím, že nerozhodl o žádosti žalobce o osvobození
od soudních poplatků. Pokud je žaloba zjevně opožděná, soud o žádosti o osvobození
od soudních poplatků nerozhoduje a řízení bez dalšího ukončí tím, že žalobu dle §46 odmítne
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48).
[9] Stěžovatel se nemusí obávat ani toho, že by po něm byl soudní poplatek, k jehož úhradě
byl městským soudem vyzván, v budoucnu vymáhán. Naopak, pokud by stěžovatel soudní
poplatek v řízení před městským soudem zaplatil, byl by městský soud povinen zaplacený soudní
poplatek vrátit. Podle §10 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, totiž platí,
že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Z výše uvedeného vyplývá, že napadené usnesení není nezákonné z důvodů namítaných
v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle
§110 odst. 1 s. ř. s.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu