ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.309.2019:51
sp. zn. 1 As 309/2019 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: V. S., zastoupena
Mgr. Olgou Daňkovou, advokátkou se sídlem Slovanská 781, Liberec, proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze
dne 8. 4. 2019, č. j. 10.01-000266/19-005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 3 A 80/2019 - 49,
takto:
I. Žalobkyni se p ři zn áv á osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost
v plném rozsahu.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 3 A 80/2019 - 49,
se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Olze Daňkové, advokátce se sídlem
Slovanská 781, Liberec, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 6.800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou podanou jejím opatrovníkem domáhá zrušení napadeného
rozhodnutí, kterým jí žalovaná neurčila advokáta k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti
směřující proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn.
19 C 295/2014, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by před podáním ústavní stížnosti
využila institut návrhu na provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným usnesením žalobu odmítl
dle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
neboť opatrovník žalobkyně přes výzvu soudu nedoložil souhlas opatrovnického soudu
s podáním žaloby. K tomuto postupu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 10. 2016, č. j. 6 As 272/2015 – 53.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla prostřednictvím opatrovníka usnesení
městského soudu kasační stížností, požádala o ustanovení zástupce (této žádosti Nejvyšší správní
soud vyhověl) a poté o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatelka
se domnívá, že neexistuje zákonný předpis, který by stanovil, že pro podání žaloby, kterou se nota
bene prostřednictvím opatrovníka domáhá svých práv, je potřeba souhlasu opatrovnického soudu.
Takový požadavek je nadto v nynější věci nepřiměřený a nesleduje žádný legitimní cíl.
Stěžovatelka je osobou zranitelnou, zdravotně těžce znevýhodněnou, a je na místě jí poskytnout
účinnou a především rychlou soudní ochranu. Odmítnutím žaloby městský soud znemožnil
stěžovatelce domáhat se svých práv dle čl. 38 odst. 2 Listiny.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] K žádosti o osvobození od soudního poplatku Nejvyšší správní soud uvádí, že podle §36
odst. 3 věty první s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Soud dospěl k závěru, že u stěžovatelky
jsou dány předpoklady pro osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu, neboť
dle vyplněného prohlášení, které soudu na výzvu zaslala, je nemajetná, ve špatném zdravotním
stavu (závislá na pomoci jiné osoby a pobírá příspěvek na péči) a jejím jediným příjmem
je starobní důchod ve výši 9.305 Kč měsíčně, který z větší části vynakládá na bydlení a osobní
spotřebu. Soud tudíž výrokem I. tohoto rozsudku přiznal stěžovatelce osvobození od soudního
poplatku za kasační stížnost v plném rozsahu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost byla podána včas a proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost
ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[7] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[8] Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že městský soud opatrovníka žalobkyně
v průběhu řízení vyzval taktéž k doložení listiny o jmenování opatrovníkem v originále
nebo úředně ověřené kopii. Následně však sám u opatrovnického soudu ověřil, že J. H., který
žalobu podal, je skutečně opatrovníkem stěžovatelky. Tato skutečnost je tedy postavena najisto a
soud se jí nebude blíže zabývat, třebaže listina o jmenování opatrovníka (písemnost Okresního
soudu v Liberci, č. j. 26 Nc 43007/2016-60) byla doložena v prosté kopii.
[9] Podle uvedené listiny právní jednání učiněné za stěžovatelku v neběžných
záležitostech podléhají schválení soudu. Obsahem pojmů „běžných“ a „neběžných“ záležitostí,
a to i v souvislosti s podáním žaloby ve správním soudnictví, se Nejvyšší správní soud zabýval
v rozsudku ze dne 19. 10. 2016, č. j. 6 As 272/2015 – 53, který zmiňuje též městský soud.
[10] Za zásadní okolnost pro posouzení, zda je konkrétní jednání neběžnou záležitostí
a je k němu třeba schválení opatrovnickým soudem, je dle citovaného rozsudku nutné považovat
zejména skutečnost (nebo i pouhou možnost), že se takové jednání zástupce projeví negativně
v majetkové sféře zastoupeného (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015,
č. j. 36 Cdo 4696/2014). Nejvyšší správní soud v odkazované věci na základě tohoto
obecného východiska dospěl k závěru, že schválení opatrovnickým soudem vyžaduje situace,
kdy opatrovník jménem žalobkyně podává správní žalobu (včetně kasační stížnosti) proti
rozhodnutí, kterým bylo povoleno předčasné užívání stavby ve vlastnictví žalobkyně. Třebaže
stavbu užívala v dané věci jiná osoba (dcera žalobkyně), vyhodnotil Nejvyšší správní soud,
že důsledkem podání žaloby by mohl být zásah do vlastnického práva žalobkyně.
[11] V nyní posuzovaném případě však v napadeném usnesení jakákoliv úvaha městského
soudu v tomto směru chybí. Je přitom zjevné, že věcný výsledek řízení o žalobě proti rozhodnutí,
kterým žalovaná neurčila stěžovatelce advokáta k poskytnutí právní služby, se do právního
postavení stěžovatelky negativně promítnout nemůže.
[12] Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku podpůrně uvedl, že dle judikatury civilních
soudů je podání jakékoliv civilní žaloby neběžnou záležitostí, a to zejména z důvodu vznikajících
nákladů řízení a nákladů právního zastoupení. Ani tato úvaha však neznamená, že neběžnou
záležitostí je vždy podání žaloby ve správním soudnictví, už jen pro rozdílný rozsah a strukturu
nákladů řízení (žalovanému správnímu orgánu se náhrada nákladů řízení zásadně nepřiznává).
[13] Napadené usnesení je tedy nezákonné, neboť doložení souhlasu opatrovnického soudu
není podmínkou pro podání žaloby v posuzované věci. Ostatně, ani Nejvyšší správní soud nyní
nevyžadoval souhlas opatrovnického soudu s podáním kasační stížnosti, obdobně jako v jiných
věcech, v nichž podal v nedávné minulosti kasační stížnost za stěžovatelku tentýž opatrovník
(sp. zn. 1 Ads 200/2019, 1 Ads 254/2018 a 3 Ads 165/2018).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm je městský soud vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[16] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. j. 1 As 309/2019 - 40,
stěžovatelce zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátku Mgr. Olgu Daňkovou.
Ustanovené zástupkyni přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava
zastoupení, doplnění kasační stížnosti) ve výši 2 x 3.100 Kč [11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení
s §7, §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů],
a dále paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši 2 x 300 Kč podle
§13 odst. 3 uvedené vyhlášky, celkem tedy 6.800 Kč. Částka v uvedené výši bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu