ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.340.2018:33
sp. zn. 1 As 340/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. R. B.,
zastoupeného JUDr. Evou Ropkovou, LL.M., advokátkou se sídlem Jiráskova 1065, Choceň,
proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o
žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 18. 5. 2015, č. j. O-
503442/D1522/2015/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 8 A 137/2015 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 11. 4. 2013 u žalovaného přihlášku kombinované ochranné známky
„EWOONE“ v následujícím grafickém provedení:
[2] Zápis požadoval pro výrobky a služby ve třídách 9 [mobilní telefony, notebooky,
harddisky, flashdisky, tablety (PC), notepady, počítače], 25 (oděvy, obuv, kloboučnické zboží),
28 (hry, hračky potřeby pro sport spadající do této třídy) a 37 (opravy a údržba ručních
počítačových zařízení a mobilních komunikačních výrobků, včetně mobilních telefonů,
inteligentních telefonů, kapesních počítačů a tabletů) Niceského třídění.
[3] Námitky proti zápisu podle §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách, podala společnost EWON Société Anonyme se sídlem v Belgii (nyní HMS Industrial
Networks, dále též „namítající“). Tvrdila, že zápisu výše uvedené ochranné známky pro výrobky
a služby ve třídách 9 a 37 brání tři starší ochranné známky, jejichž je vlastníkem:
(1) mezinárodní slovní ochranná známka č. 1172230 ve znění „eWON“ s právem
přednosti od 1. 3. 2013 zapsaná pro výrobky a služby ve třídách 9 (mimo jiné
pro „přístroje pro záznam, převod nebo reprodukci zvuku nebo obrazu, zařízení
pro zpracování dat, počítače“) a 35,
(2) slovní ochranná známka EU č. 10053189 ve znění „eWON“ s právem přednosti
od 16. 6. 2011 zapsaná pro výrobky a služby ve třídách 9 (mimo jiné pro „přístroje
pro záznam, převod nebo reprodukci zvuku nebo obrazu, zařízení pro zpracování dat,
počítače“) a 38 a
(3) kombinovaná ochranná známka EU č. 10029858 ve znění „eWON MACHINES
CAN TALK“ v následujícím grafickém provedení:
s právem přednosti od 8. 6. 2011 zapsaná pro výrobky a služby ve třídách 9 (mimo jiné
pro „přístroje pro záznam, převod nebo reprodukci zvuku nebo obrazu, zařízení
pro zpracování dat, počítače“) a 38.
[4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014 vyhověl námitkám v celém rozsahu a zamítl
přihlášku žalobce pro veškeré výrobky a služby ve třídách 9 a 37. Dále rozhodl, že řízení o zápisu
žalobcovy přihlášky bude pokračovat pro výrobky zařazené do tříd 25 a 28. Podle žalovaného
existovala pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti z důvodu podobnosti přihlašované
ochranné známky se staršími slovními ochrannými známkami, jejichž vlastníkem byla namítající,
a zároveň shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení
a namítané ochranné známky vztahují. Z důvodu procesní ekonomie se žalovaný nezabýval
pravděpodobností záměny se třetí (kombinovanou) ochrannou známkou. Slovní ochranné
známky požívají širší ochrany, existence pravděpodobnosti záměny s nimi byla proto sama
o sobě překážkou pro zápis přihlašovaného označení pro třídy 9 a 37.
[5] Předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím.
II. Řízení před městským soudem
[6] Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Neshledal pochybení v tom, že se žalovaný
nezabýval srovnáním přihlašovaného označení s třetí namítanou ochrannou známkou. Přisvědčil
mu naopak, že první a druhá namítaná ochrana známka, které mají slovní podobu, požívají širší
ochrany než kombinovaná ochranná známka. Ochrana slovních ochranných známek zahrnuje
libovolné grafické a barevné provedení písma, které nemění jejich rozlišovací způsobilost. Čtyři
písmena namítaných slovních ochranných známek „EWON“ jsou obsažena v přihlašovaném
označení „EWOONE“, přičemž první tři písmena jsou identická. Porovnávaná označení
je proto třeba považovat za podobná. Stejná písmena jsou obsažena i ve třetí namítané
kombinované ochranné známce, není přitom rozhodné, v jakém typu písma, resp. jakými
písmeny abecedy jsou provedeny. Při porovnání přihlašovaného označení s třetí namítanou
(kombinovanou) ochrannou známku je nutno setrvat na závěru vysloveném správními orgány,
neboť i v této ochranné známce je slovo „EWON“ dominantní. Toto srovnání proto nemá vliv
na výrok napadeného rozhodnutí, neboť i zde byla shledána jejich podobnost.
[7] Žalovaný porovnal přihlašované označení s namítanými ochrannými známkami
z hlediska vizuálního, fonetického i sémantického, vyšel přitom z judikatury Tribunálu
a Soudního dvora týkající se hlediska průměrného spotřebitele. Tyto závěry pak podle městského
soudu správně aplikoval v posuzované věci. Zabýval se okruhem relevantní spotřebitelské
veřejnosti a dospěl k závěru, že úroveň pozornosti, obezřetnosti a opatrnosti zákazníka v nyní
posuzované věci bude s ohledem na charakter výrobků střední až vyšší (v závislosti na různých
faktorech jako je např. cena či dostupnost konkrétního produktu na trhu).
[8] Městský soud přisvědčil také závěru žalovaného, podle něhož není rozhodné,
jaké konkrétní výrobky nebo služby namítající prezentuje prostřednictvím internetu,
ale rozhodná je skutečnost, pro jaké výrobky nebo služby jsou namítané ochranné známky
zapsány. Obdobně není relevantní, zda je namítající fakticky přítomna na trhu v České republice.
Namítané ochranné známky jsou platně registrovány, a to u namítané mezinárodní ochranné
známky s účinností i pro území ČR, proto je namítající oprávněna požadovat, aby do rejstříku
ochranných známek nebylo zapsáno označení, u něhož existuje pravděpodobnost záměny
na straně veřejnosti z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s namítanými ochrannými
známkami.
[9] Žalobce nedůvodně vytkl žalovanému, že dostatečně nepřihlédl k obrazovému
prvku korunky obsaženému v přihlašovaném označení. Obrazový prvek korunky je malý a nelze
jej považovat za dominantní. Průměrný spotřebitel jej bude vnímat jako součást výrazného
slovního prvku EWOONE, rozhodující je přitom celkový dojem. Názor žalobce, že obrazový
prvek opticky rozděluje dvě části slovního prvku „EWO“ a „ONE“, a napomáhá tak správné
výslovnosti „ewouuan“, je spekulativní a není zřejmé, z čeho jej žalobce dovozuje. Obrazový
prvek je umístěn nad slovním prvkem EWOONE (nad písmeny OO), proto jej nemůže opticky
rozdělovat. Krom toho, výraz EWOONE nepatří do slovní zásoby českého ani jiného jazyka,
nelze tedy stanovit jeho správnou výslovnost.
[10] Soud nepřisvědčil námitce, podle níž měla dostatečná rozlišovací způsobilost vyplývat
ze skutečnosti, že namítané ochranné známky vycházejí z názvu jejich vlastníka (společnosti
EWON), zatímco přihlašovaná ochranná známka je zkratkou anglického výrazu „Easy Way Out
(number) one“, tedy „snadná cesta ven (číslo) jedna“. Žalobce toto motto do své ochranné
známky nezakomponoval a nevyplývá ani z jeho podstaty. Ostatně i žalobce připouští,
že s tímto vysvětlením musí být spotřebitel teprve seznámen. Se shodnou rozkladovou námitkou
se žalovaný dostatečně vypořádal. Zdůraznil, že výraz EWON ani výraz EWOONE nemají
v českém, anglickém, ani žádném jiném světovém jazyce konkrétní význam, proto je průměrný
spotřebitel vnímá jako bezobsažné, a tedy fantazijní. Žalovaný správně konstatoval,
že sémantické hledisko je z tohoto důvodu v posuzované věci nerozhodné.
[11] Nedůvodná byla také námitka nesprávného posouzení fonetického hlediska. Žalovaný
se této otázce podrobně věnoval. Uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že slovní prvek EWOONE
nepatří do slovní zásoby českého ani jiného jazyka, může být vysloven buď tak, jak se píše,
tj. „evone“, nebo „evůn“, a nelze vyloučit ani výslovnost „evon“. Městský soud neshledal
v tomto hodnocení „určitou rezervovanost“, jak tvrdil žalobce, ale považoval jej za náležité
vyhodnocení výslovnosti přihlašovaného označení. Souhlasil proto se závěrem o fonetické
podobnosti označení EWOONE a EWON.
[12] K poukazu žalobce na ochranné známky EU č. 868349 „WON“, č. 3676418 „EWO“
a č. 1488972 „iWON“ soud poznamenal, že se jedná o starší ochranné známky s právem
přednosti ode dne 3. 2. 2000 v případě „iWON“, ode dne 23. 2. 2004 v případě „EWO“
a ode dne 23. 2. 2004 v případě „WON“. V průběhu řízení o zápis druhé a třetí namítané
ochranné známky bylo pouze na vůli majitelů uvedených starších ochranných známek,
zda uplatní svá práva podáním námitek.
[13] Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že pod výrobky zapsané u namítaných
ochranných známek ve třídě 9 „zařízení pro zpracování dat“, „přístroje pro zpracování
informací“ nespadají všechny výrobky uvedené v přihlášce ve třídě 9, zejména mobilní telefony.
Žalobce opřel svůj názor pouze o slovní prvek „machines can talk“ obsažený ve třetí namítané
ochranné známce. Jak správně uvedl žalovaný, podobnost výrobků a služeb nelze vyvozovat
ze slovních prvků, které tvoří ochrannou známku, ale pouze z konkrétních pojmů obsažených
v seznamech výrobků a služeb přihlašovaných a namítaných ochranných známek.
[14] Žalobce také mylně dovozoval, že vyloučení třídy 9 nemůže mít za následek vyloučení
třídy 37. Při posouzení shodnosti a podobnosti výrobků a služeb není rozhodující, zda jsou
zařazeny do stejné nebo odlišné třídy. V rozhodovací praxi je běžné, že je shledána podobnost
výrobků na jedné straně a služeb na straně druhé nebo naopak. Pro posouzení podobnosti
výrobků a služeb je třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah
mezi nimi. Namítané výrobky ve třídě 9 přímo souvisí s napadenými službami ve třídě 37.
Spadají do stejné oblasti spotřeby, mohou být prodávány a poskytovány na stejných prodejních
místech nebo stejnému okruhu spotřebitelů. Nejde o dvě samostatné a nezávislé kategorie,
mezi nimiž by nemohla být shledána podobnost.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[15] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[16] Namítá, že městský soud nesprávně aproboval postup správních orgánů,
které se nezbývaly srovnáním stěžovatelovy ochranné známky s třetí namítanou ochrannou
známkou. Takový postup byl na úkor přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí. K nápravě
nedošlo ani tvrzením městského soudu, který navíc oproti správním orgánům uvedl, že i ve třetí
namítané ochranné známce je slovo EWON dominantní. Takové vysvětlení je z hlediska
požadavku na přesvědčivost a přezkoumatelnost nedostačující. Soud fakticky uznal, že správní
orgány měly zmiňované porovnání učinit. Třetí namítanou ochrannou známku používá
namítající ve styku se spotřebiteli, je proto bezpochyby tou, kterou nejčastěji vnímají (na rozdíl
od slovní ochranné známky).
[17] Městský soud podle stěžovatele nesprávně posoudil rozlišovací způsobilost jednotlivých
prvků stěžovatelovy ochranné známky. Stěžovatel je přesvědčen, že u průměrného spotřebitele
lze oprávněně očekávat, že bude natolik obezřetný, že srovnávané ochranné známky nezamění.
Soud nesprávně posoudil celkový dojem a až příliš se soustředil na posouzení slovního prvku
EWOONE. Obrazový prvek korunky je podle stěžovatele výrazný a tvoří významný odlišovací
prvek při celkovém dojmu (dosahuje cca 2/3 grafické podoby slovy EWOONE a cca 1/3
jeho délky). Průměrný spotřebitel je schopen si všimnout i jednoho chybějícího písmene (často
u nelegálně kopírovaných označení).
[18] Stěžovatel nesouhlasí ani s názorem soudu o podobnosti či shodnosti výrobků a služeb
porovnávaných označení. Stěžovatel i namítající se výrazně specializují. Výrobky namítající
se podle jejích webových stránek zaměřující na potřeby podnikatelské a průmyslové sféry.
Na rozdíl od běžných spotřebitelů v případě stěžovatele, budou její zákazníci z řad podnikatelů,
techniků a podniků, u nichž lze těžko předpokládat, že by srovnávaná označení zaměnili.
[19] Městský soud se nevypořádal s žalobní námitkou, podle níž výrobky u srovnávaných
ochranných známek spotřebitel nepoptává běžně (denně a pravidelně), a proto zde nelze
předpokládat sníženou nevšímavost nebo neobezřetnost spotřebitele. Soud se nevypořádal
ani s žalobním tvrzením, že výrobky a služby chráněné ochrannou známkou eWON jsou na trhu
prezentovány jako zahraniční, zatímco stěžovatel je českým podnikatelem. Přestože je třeba
zohlednit kritérium relevantní veřejnosti i kritérium obvyklého původu zboží, soud
je nepovažoval za rozhodné.
[20] S velkou pravděpodobností bude český spotřebitel vyslovovat označení „česky“,
tedy „ewone“. Na správnou výslovnost má navíc vliv reklama, kterou vlastník ochranné známky
bude užívat k tomu, aby své výrobky odlišil.
[21] Posouzení pravděpodobnosti je velkou měrou subjektivním hodnocením a vždy s sebou
nese značné procento nesprávnosti závěru. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na zapsané
ochranné známky, které mohou být pravděpodobně zaměnitelné s ochrannými známkami
eWON, přesto existují vedle sebe: slovní ochranná známka č. 868349 „WON“, slovní ochranná
známka č. 3676418 „EWO“ a slovní ochranná známka č. 1488972 „iWON“, které jsou zapsány
mimo jiné pro shodné třídy výrobků a služeb jako eWON. Pokud mohou tyto známky existovat
vedle sebe, stěžovatel vnímá neumožnění zápisu přihlašovaného označení jako nespravedlivé.
Podle stěžovatele je nerozhodný argument soudu, že zmiňované ochranné známky jsou starší.
[22] U namítaných ochranných známek jsou ve třídě 9 zapsány „zařízení pro zpracování
dat“, resp. „přístroje pro zpracování informací“. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu,
že pod tato označení spadají všechny výrobky vyjmenované pro třídu 9 stěžovatelem v přihlášce.
Zejména nelze podle jeho názoru pod uvedené pojmy podřadit mobilní telefony. Třetí namítaná
ochranná známka obsahuje slovní prvek „machines can talk“, přičemž namítající se prezentuje
svým zákazníkům právě touto známkou. Zejména mobilní telefony by průměrný spotřebitel
nepřiřadil k představě o náplni hesla „machines can talk“ nebo „zařízení pro zpracování dat“.
V návaznosti na tento argument stěžovatel nepovažuje za správný ani názor soudu, podle
kterého vyloučení třídy 9 má za následek i vyloučení třídy 37. Namítané ochranné známky nemají
zapsánu třídu 37, nelze proto ani z tohoto důvodu žádat zamítnutí zápisu třídy 37
u přihlašovaného označení.
[23] Stěžovatel shrnul, že namítané ochranné známky a ochranná známka stěžovatele jsou
vzájemně nezaměnitelné. Označení stěžovatele se skládá ze dvou výrazných a rovnocenných
prvků, které jsou spolu s přihlédnutím k praktickým možnostem výslovnosti a dalším výše
uvedeným skutečnostem dostatečnou zárukou nezaměnitelnosti.
[24] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že stěžovatel v zásadě opakuje
tvrzení, která již uplatnil v žalobě. Nepovažoval proto za potřebné se k nim opětovně vyjádřit
a odkázal na své vyjádření k žalobě.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[25] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[26] Kasační stížnost není důvodná.
[27] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Stěžovatel
uvedl několik dílčích výhrad k odůvodnění a přezkoumatelnosti rozsudku městského soudu.
Ve skutečnosti však brojí spíše proti důvodům, na kterých je tento rozsudek založen a zaměňuje
svůj nesouhlas s věcným posouzením za nepřezkoumatelnost, to platí zejména ve vztahu
k námitkám shrnutým výše v bodu [19]. K těmto námitkám se proto soud vyjádří v rámci
věcného posouzení. Dílčí námitka nepřezkoumatelnosti uvedená výše v bodu [16] se týkala části,
kterou městský soud uvedl nad rámec nezbytného odůvodnění, případné nedostatky odůvodnění
této části rozsudku proto nemohly způsobit jeho nepřezkoumatelnost. K této námitce
se Nejvyšší správní soud vyjádří podrobněji také v rámci věcného posouzení (viz dále bod [36]).
[28] Ve shodě s městským soudem Nejvyšší správní soud neshledal pochybení v postupu
žalovaného, který se zaměřil pouze na posouzení zaměnitelnosti přihlašovaného označení
se slovními ochrannými známkami, která vlastní namítající (tj. mezinárodní ochrannou známkou
č. 1172230 a ochrannou známkou EU č. 10053189).
[29] Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách v rozhodném znění [nyní
přesunuto do písmene b)] platilo, že přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě
námitek proti zápisu ochranné známky podaných „vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu
shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž
se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti;
za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.
[30] Zápisu přihlašovaného označení tak brání existence (byť i jediné) starší ochranné
známky, s níž by bylo přihlašované označení zaměnitelné ve výše uvedeném smyslu.
[31] Jak již uvedly správní orgány i městský soud, slovní ochranná známka poskytuje ochranu
pro dané slovní označení, ať již je ztvárněno v libovolném grafickém či barevném provedení
písma za předpokladu, že toto provedení nemění rozlišovací způsobilost daného označení.
Jinými slovy, slovní ochranná známka je chráněna ve všech svých grafických podobách, ledaže
by grafická podoba změnila celkový dojem natolik, že by si slovní prvek neponechal původní
rozlišovací způsobilost. Naopak v případě kombinované ochranné známky je chráněno slovní
i grafické zobrazení jako celek, případná zaměnitelnost jiného označení se zapsanou
kombinovanou ochrannou známkou je tak posuzována ve vztahu k tomuto celku.
Pravděpodobnost záměny novější kombinované ochranné známky obsahující shodný
nebo podobný slovní prvek, jaký obsahuje dřívější slovní ochranná známka, je proto obecně
vyšší, než v případě, že by se jednalo o dvě kombinované ochranné známky obsahující shodný
nebo podobný slovní prvek, ale odlišný grafický prvek.
[32] Je proto logické, že žalovaný nejprve porovnal přihlašované označení s ochrannými
známkami, u nichž z povahy věci předpokládal větší pravděpodobnost, že nebezpečí záměny
může být shledáno. A pokud dospěl ke kladnému závěru, tedy že nebezpečí záměny ve smyslu
§7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách existuje, bylo již nadbytečné srovnávat
přihlašované označení s další namítanou (kombinovanou) ochrannou známku. Jakýkoliv výsledek
takového srovnání by nemohl změnit závěr, že zde existuje překážka zápisu již z důvodu
existence nebezpečí záměny mezi přihlašovaným označením a staršími ochrannými známkami
č. 1172230 a č. 10053189.
[33] Je třeba dodat, že ochranné známky č. 1172230 a č. 10053189 jsou „starší“, mají
tedy vůči přihlašovanému označení právo přednosti, a zároveň se jedná o ochranné známky,
které poskytují své majitelce ochranu i na území České republiky. Mezinárodní ochranná známka
č. 1172230 je podle výpisu z rejstříku Světové organizace duševního vlastnictví (založeného
ve správním spisu) zapsána mimo jiné pro celé území EU. Rovněž ochranná známka EU
č. 10053189 se vztahuje na celé území EU [viz čl. 1 a bod 4 odůvodnění nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie, resp. čl. 1 a bod 3
odůvodnění dříve účinného nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství].
[34] Žalovaný proto nebyl povinen posoudit pravděpodobnost záměny přihlašovaného
označení také s ochrannou známkou č. 10029858. Takový postup by byl nadbytečný.
[35] Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že namítající používá (podle tvrzení
stěžovatele) v obchodním styku se spotřebiteli kombinovanou ochrannou známku č. 10029858.
Tato kombinovaná ochranná známka v sobě zahrnuje stejný slovní prvek jako slovní ochranné
známky č. 1172230 a č. 10053189, jejím užíváním proto namítající užívá zároveň slovní ochranné
známky č. 1172230 a č. 10053189.
[36] V této souvislosti je třeba doplnit, že městský soud v odstavci 31 napadeného rozsudku
poněkud zjednodušeně uvedl, že přihlašované označení je podobné i třetí namítané ochranné
známce (tedy kombinované ochranné známce č. 10029858), protože obsahuje stejná písmena
jako slovní ochranné známky, u nichž shledal podobnost s přihlašovaným označením.
Pokud by mělo být provedeno srovnání z hlediska pravděpodobnosti záměny přihlašovaného
označení s kombinovanou ochrannou známkou č. 10029858, bylo by třeba učinit podrobnější
rozbor, než jaký učinil městský soud ve zmiňovaném odstavci 31. Vzhledem k závěru městského
soudu (s nímž se Nejvyšší správní soud ztotožnil), že zápisu přihlašovaného označení
pro výrobky a služby uvedené ve třídách 9 a 37 bránilo již nebezpečí záměny s první a druhou
namítanou ochrannou známkou, byl závěr městského soudu k porovnání s třetí ochrannou
známkou učiněn nad rámec nezbytného odůvodnění a jeho nedostatečné odůvodnění nemůže
způsobit nepřezkoumatelnost ani nezákonnost napadeného rozsudku.
[37] Nejvyšší správní soud se proto dále zaměřil na otázku, zda městský soud správně vyložil
a aplikoval pojem „pravděpodobnost záměny“ v rámci hodnocení zaměnitelnosti přihlašované
ochranné známky s namítanými ochrannými známkami č. 1172230 a č. 10053189.
[38] Při této úvaze soud vyšel ze své předchozí judikatury i z judikatury unijních soudů,
podle nichž nebezpečí záměny existuje mezi dvěma ochrannými známkami tehdy,
pokud se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze stejného
podniku nebo případně z podniků hospodářsky propojených (viz např. rozsudky ze dne
6. 11. 2014, č. j. 8 As 37/2011 – 161, nebo ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 – 153,
a rozsudky Soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97, bod 29, nebo ze dne 22. 6. 1999,
Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, bod 17). Základní funkcí ochranné známky totiž je zaručit
spotřebiteli nebo koncovému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených
ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny
od výrobku nebo služby, které mají jiný původ (viz např. rozsudky Soudního dvora ze dne
6. 10. 2005, Medion („Thomson Life“), C-120/04, bod 23, nebo Canon, bod 28).
[39] Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného
spotřebitele (viz např. rozsudek ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 – 153 nebo rozsudek
Soudního dvora ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C-251/95, bod 23), a to z hlediska vizuálního,
fonetického a sémantického. O průměrném spotřebiteli se má přitom za to, že je běžně
informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný (viz např. rozsudky ze dne 28. 2. 2013,
č. j. 8 As 41/2012 – 46, č. 2859/2013 Sb. NSS, bod 32, či č. j. 8 As 37/2011 – 161 a judikaturu
tam citovanou).
[40] Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být existence nebezpečí záměny
u veřejnosti posuzována celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory
projednávaného případu (viz zejména rozsudky Soudního dvora SABEL, bod 22, Lloyd
Schuhfabrik Meyer, bod 18, a rozsudek ze dne 2. 9. 2010, Calvin Klein Trademark Trust, C-254/09 P,
bod 44). Celkové posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi
zohledněnými faktory, zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků
nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje [srov. rozsudek Soudního dvora Canon, bod
17, a rozsudek Tribunálu ze dne 14. 12. 2006, Mast-Jägermeister („VENADO“), T-81/03, T-82/03
a T-103/03, bod 74].
[41] Shodně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud. Překážkou bránící zápisu přihlašovaného
označení do rejstříku ochranných známek je existence pravděpodobnosti záměny na straně
veřejnosti, která je dána při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek,
kterými jsou (1) shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou
a (2) shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná
starší ochranná známka vztahují (viz rozsudky ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 As 59/2007 – 141,
a ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 – 97, č. 1064/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
i unijní soudy přitom uznávají tzv. kompenzační zásadu spočívající v tom, že menší podobnost
mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami,
a naopak [viz např. rozsudek č. j. 8 As 41/2012 – 46, body 27 a 39, rozsudek Soudního dvora
Canon, bod 17, nebo rozsudek Tribunálu VENADO, bod 74].
[42] Na těchto obecných východiscích vystavěli své závěry i žalovaný a městský soud
a Nejvyšší správní soud neshledal, že by při posouzení výše zmíněných dvou podmínek
pochybili.
[43] Ve vztahu k první podmínce (shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší
ochrannou známkou) stěžovatel namítl, že se městský soud příliš soustředil při hodnocení
přihlašovaného označení na slovní prvek EWOONE, podle stěžovatele se přitom označení
skládá ze dvou výrazných a rovnocenných prvků, přičemž obrazový prvek korunky je podle něj
výrazný a tvoří významný odlišovací prvek při celkovém dojmu. Této námitce Nejvyšší správní
soud nepřisvědčil.
[44] Ve shodě s městským soudem a žalovaným vyhodnotil obrazový prvek korunky v rámci
celkového dojmu jako méně výrazný než slovní prvek EWOONE. Korunka je v přihlašovaném
označení výrazně menší než slovní prvek a není od slovního prvku nijak barevně odlišena.
Lze rovněž konstatovat, že obecně je korunka (v různém provedení) běžným doplňkem řady
ochranných známek (jak dokládá i rešerše žalovaného založená na č. listu 3 správního spisu),
disponuje proto nízkou rozlišovací schopností. Korunka tedy není natolik výrazná, aby potlačila
velmi podobný zrakový dojem, který vyvolávají slovní prvky srovnávaných označení.
[45] Stěžovatel dále namítl, že průměrný spotřebitel je schopen si všimnout i jednoho
chybějícího písmene, jak tomu často bývá u nelegálně kopírovaných označení.
[46] V této souvislosti soud připomíná, že při hodnocení schopnosti individualizovat zboží
z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost
vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává s obrazem v paměti či dřívějším
sluchovým vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail. Zaměnitelnost
může být proto dovozována z podobnosti v dominantním prvku, nebo naopak z toho,
že výrobek dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací
schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem (viz např. rozsudky
č. j. 4 As 31/2008 – 153 a č. j. 8 As 41/2012 – 46, bod 30, a rozsudky Soudního dvora SABEL,
bod 23, nebo Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Jako pomocné kritérium judikatura dovodila
mimo jiné předpoklad, že průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční části
slov než částem následujícím, byť tato úvaha neplatí ve všech případech (viz např. rozsudek
č. j. 8 As 41/2012 – 46, bod 31 a judikaturu tam citovanou).
[47] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud ztotožnil se městským soudem
a žalovaným, že v posuzované věci existuje výrazná vizuální podobnost mezi přihlašovaným
označením EWOONE a namítanými ochrannými známkami č. 1172230 a č. 10053189 eWON,
resp. EWON, neboť v případě slovní ochranné známky není psaní velkých a malých písmen
(až na výjimky měnící rozlišovací způsobilost) rozhodující. Porovnává-li průměrný spotřebitel
přihlašované označení s obrazem v paměti, který si uchoval o namítaných ochranných známkách,
nelze vyloučit, že zejména s ohledem na bezobsažnost obou pojmů (na kterou opakovaně
poukázali městský soud i žalovaný) dojde k záměně slov EWOONE a EWON.
[48] Obdobný závěr je třeba učinit i z hlediska fonetického. Ostatně stěžovatel v kasační
stížnosti připustil, že s velkou pravděpodobností bude český spotřebitel vyslovovat označení
přihlašované označení „česky“ jako „ewone“. Stejně tak je pravděpodobné, že namítané
ochranné známky vysloví jako „ewon“. I z hlediska fonetického jsou si porovnávaná označení
natolik podobná, že posilují závěr o existenci pravděpodobnosti záměny.
[49] Stěžovatel v této souvislosti namítl, že městský soud se nevypořádal s žalobním bodem,
podle kterého výrobky u srovnávaných ochranných známek spotřebitel nepoptává běžně,
a proto zde nelze předpokládat sníženou nevšímavost nebo neobezřetnost spotřebitele.
Této námitce nelze přisvědčit, neboť městský soud stěžovatele upozornil, že žalovaný
nevycházel z předpokladu, že by všímavost a obezřetnost spotřebitelů byla snížená, ale naopak
ze skutečnosti, že úroveň pozornosti, obezřetnosti a opatrnosti zákazníka bude s ohledem
na charakter výrobků v posuzované věci střední až vyšší. Stěžovatelova námitka se tedy míjela
s rozhodovacími důvody žalovaného.
[50] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani okruhu námitek, které se vztahovaly k druhé výše
zmíněné podmínce (shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované
označení a namítaná starší ochranná známka vztahují).
[51] Stěžovatel brojil především proti tomu, že byla shledána podobnost mezi výrobky,
pro něž byly zapsány namítané ochranné známky ve třídě 9 „zařízení pro zpracování dat“,
„přístroje pro zpracování informací“, a výrobky, pro které žádal přihlášení ve třídě 9 on,
tedy mobilní telefony, notebooky, harddisky, flashdisky, tablety (PC), notepady, počítače.
Zejména nesouhlasil se závěrem o podobnosti mobilních telefonů. Jak již stěžovatele upozornil
městský soud, jeho argument, podle kterého nelze mobilní telefony podřadit pod výraz
„machines can talk“, je lichý, neboť směšuje výše uvedené samostatné podmínky [(1) shodnost
či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a (2) shodnost
nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná
známka vztahují]. Výraz „machines can talk“ je součástí označení třetí namítané kombinované
ochranné známky, již jen z tohoto důvodu jej nelze použít v rámci argumentace o shodnosti
či podobnosti výrobků (nadto, jak bylo výše uvedeno, žalovaný přihlašované označení s třetí
namítanou ochrannou známkou neporovnával, a nebyl k tomu povinen). Proti zařazení
mobilních telefonů pod výraz „zařízení pro zpracování dat“, „přístroje pro zpracování
informací“ stěžovatel neuvedl žádné konkrétní argumenty.
[52] V návaznosti na tuto námitku stěžovatel tvrdil, že vyloučení třídy 9 nemůže mít
za následek i vyloučení třídy 37. I v této otázce Nejvyšší správní soud přisvědčil městskému
soudu a žalovanému. Při posuzování shodnosti či podobnosti výrobků není samo o sobě
rozhodující, zda jsou v rámci mezinárodního třídění výrobků a služeb vytvořeného
pro administrativní účely zatřiďování výrobků a služeb řazeny do shodných či odlišných tříd.
Podstatné je, zda lze z hlediska průměrného spotřebitele takové výrobky a služby zařadit
do jedné skupiny oblasti spotřeby (viz např. rozsudek č. j. 8 As 41/2012 – 46).
[53] Služby, které stěžovatel žádal zapsat ve třídě 37 (opravy a údržba ručních počítačových
zařízení a mobilních komunikačních výrobků, včetně mobilních telefonů, inteligentních telefonů,
kapesních počítačů a tabletů) úzce souvisejí s výrobky, pro které stěžovatel žádal zápis ve třídě 9
[mobilní telefony, notebooky, harddisky, flashdisky, tablety (PC), notepady, počítače],
i s výrobky, pro které byly zapsány namítané ochranné známky (přístroje pro záznam, převod
nebo reprodukci zvuku nebo obrazu, zařízení pro zpracování dat, počítače). Uvedené služby
a výrobky nepochybně spadají do téže skupiny spotřeby, mohou být prodávány a poskytovány
na stejných prodejních místech nebo stejnému okruhu spotřebitelů.
[54] Dále stěžovatel argumentoval tím, že na rozdíl od běžných spotřebitelů v případě
stěžovatele, budou zákazníci poptávající výrobky označené namítanými ochrannými známkami
patřit mezi podnikatele, techniky či podniky, u nichž lze těžko předpokládat, že by srovnávaná
označení zaměnili. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, městský soud i žalovaný ve svých
úvahách zohlednili skutečnost, že obezřetnost a všímavost spotřebitelů bude v posuzované věci
střední až vyšší, a to s ohledem na charakter konkrétních výrobků, jejich cenu apod. Stěžovatelův
argument o vyloučení pravděpodobnosti z důvodu specializace zůstal pouze v obecné rovině,
aniž by účinně zpochybnil závěry městského soudu a žalovaného.
[55] Stěžovatel nedůvodně vytkl městskému soudu, že se nevypořádal s žalobním tvrzením,
podle kterého výrobky a služby chráněné ochrannou známkou eWON jsou na trhu prezentovány
jako zahraniční, zatímco stěžovatel je českým podnikatelem. Tvrzení o absenci vypořádání
uvedené žalobní námitky není pravdivé, neboť se jí městský soud věnoval v bodu 39
napadeného rozsudku. Ostatně i sám stěžovatel dále uvedl v kasační stížnosti, že soud nesprávně
nepovažoval kritérium obvyklého původu zboží za rozhodné. Tato kasační námitka je v rozporu
se stěžovatelovým předchozím tvrzením o nevypořádání dané žalobní námitky. Městský soud
v této souvislosti uvedl, že není relevantní, zda je namítající fakticky přítomna na trhu v České
republice. Namítané ochranné známky jsou platně registrovány, a to u namítané mezinárodní
ochranné známky s účinností i pro území ČR, proto je namítající oprávněna požadovat,
aby do rejstříku ochranných známek nebylo zapsáno označení, u něhož existuje
pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti
s namítanými ochrannými známkami. Proti tomuto závěru stěžovatel nevznesl žádné námitky,
Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod se touto otázkou blíže zabývat a pouze odkazuje
na své závěry ohledně územní působnosti namítaných ochranných známek, viz výše bod [33].
[56] Městský soud také správně vypořádal poslední námitku, podle níž má být nespravedlivé,
pokud mohou vedle namítaných ochranných známek existovat ochranné známky EU č. 868349
„WON“, č. 3676418 „EWO“ a č. 1488972 „iWON“, které jsou zapsány mimo jiné pro shodné
třídy výrobků a služeb jako ochranná známka eWON. Městský soud poukázal na skutečnost,
že stěžovatelem zmíněné ochranné známky jsou vůči ochranné známce eWON starší, a bylo
proto na vůli jejich vlastníků, zda budou bránit zápisu ochranné známka eWON. Stěžovatel
se nesprávně domnívá, že argument stářím ochranných známek není relevantní.
Pravděpodobnost záměny patří mezi relativní námitkové důvody, které příslušný úřad zkoumá
pouze k námitce vlastníka starší ochranné známky, viz čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94,
čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001:
„Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše: […] b) pokud
z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo
služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém
je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou
známkou“ (zdůraznění doplněno).
[57] S ohledem na výše popsané posouzení všech relevantních znaků posuzovaných
ochranných známek a především celkového dojmu, který vyvolávají, a na základě posouzení
podobnosti výrobků a služeb se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu
a žalovaného, že v posuzované věci jsou naplněny podmínky pro uplatnění námitkového důvodu
podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[58] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[59] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu