ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.421.2019:52
sp. zn. 1 As 421/2019 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. M., proti žalovanému: Krajský
úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 28. 8. 2018, č. j. KUJI 64296/2018, za účasti osoby zúčastněné na řízení: J. M., zastoupen
JUDr. Pavlem Liškou, advokátem se sídlem Krupská 1741/4, Praha 10, v řízení o kasačních
stížnostech žalobce a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. 50 A 3/2019 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti žalobce.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
IV. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení se zamí t á.
V. Osoba zúčastněná na řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o své kasační
stížnosti.
VI. Žalovanému a žalobci se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
osoby zúčastněné na řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Městský úřad Pelhřimov (dále jen „městský úřad“) vydal dne 4. 5. 2018 rozhodnutí č. j.
OV/48/2017 – 27, kterým podle §129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), dodatečně povolil stavbu „Oplocení části pozemku pozemková
parcela parcelní číslo X v katastrálním území K. u P.“. Městský úřad vydal rozhodnutí na základě
žádosti stavebníka - vlastníka pozemku p.č. X sousedícího s pozemkem p. č. X spoluvlastněným
žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný v záhlaví
specifikovaným rozhodnutím zamítl.
[3] Rozhodnutí žalovaného pak žalobce napadl žalobou, neboť považoval toto rozhodnutí,
stejně jako rozhodnutí městského úřadu, za nezákonné. Žalovaný dle žalobce řádně a spolehlivě
nezjistil skutečný stav a ignoroval námitky odvolatelů. Osoby, které rozhodnutí vydaly, nikdy
na místě nebyly.
[4] Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu pro její nedůvodnost zamítl. Zdůraznil,
že obsahem žaloby jsou zcela obecná tvrzení, absentuje v ní vymezení právních a skutkových
důvodů, ze kterých by žalobce dovozoval nezákonnost napadeného rozhodnutí,
resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav. Soud nepřisvědčil žalobci, že by žalovaný ignoroval
odvolací námitky; žalobce navíc ani nekonkretizoval, o jaké námitky šlo. Rozhodné podklady
pro posouzení souladu umístění stavby s operáty katastrálního úřadu, vytyčovací náčrt hranice
mezi pozemky stavebníka a žalobce a zaměření skutečného provedení stavby jsou založeny
ve spise a žalovaný je hodnotil. Důvodná není ani námitka, že osoby, které vydaly rozhodnutí,
nikdy na místě nebyly. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v průběhu řízení o dodatečném
povolení stavby provedl dne 22. 6. 2017 městský úřad povinné ohledání místa, o čemž svědčí
protokol o místním šetření z téhož dne. Z něj vyplývá, že se místního šetření zúčastnil rovněž
žalobce, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Nepřítomnost pověřené úřední osoby
k vydání rozhodnutí při místním šetření nepředstavuje vadu rozhodnutí městského úřadu,
protože z tohoto rozhodnutí je zjevné, že tato osoba se seznámila se zmíněným protokolem,
stejně jako s obsahem spisové dokumentace, na jejímž základě rozhodla.
II. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení a vyjádření žalovaného
[5] Osoba zúčastněná na řízení (stěžovatel) podala proti rozsudku krajského soudu dne
19. 11. 2019 kasační stížnost, ve které navrhla zrušení rozsudku i obou správních rozhodnutí.
[6] Stěžovatel namítl, že v rozsudku v bodu 13 krajský soud nepravdivě uvedl, že vznesené
námitky ignorovány nebyly. Z předložených fotografií je totiž zřejmé, že skutečný stav věci
v době rozhodování byl zcela jiný, než je dokumentace obsažená ve spise, která byla pořizována
a předložena na začátku řízení, tedy několik let před vydáním rozhodnutí. Na fotografii je zcela
patrné, že stavba oplocení do sousedního pozemku zasahuje.
[7] V bodě 14 rozsudku soud přehlíží skutečnost, že úřední osoby, které prováděly místní
šetření, byly z řízení vyloučeny, a že místní šetření bylo prováděno dne 22. 6. 2017. Od té doby
se skutečný stav na místě do doby rozhodování zcela změnil, což prokazuje fotografie. Úředníci,
kteří rozhodnutí vypracovali, tedy byli vyloučeni, a tajemník, který rozhodnutí vydal, nikdy
na místě nebyl a čerpal z chybných podkladů, které byly přeloženy ve spise vyloučenou úřední
osobou. Z toho důvodu je v rozhodnutí nepravdivě uvedeno, že stavba oplocení je vzdálena
od hranice 0,77 m – 3,5 m. Dnes stavebník uvádí, že na základě rozhodnutí má ještě pozemek,
což je v rozporu se skutečností. Dochází tak k nezákonnému zásahu do vlastnického práva. Místo
aby žalovaný uznal chybu, odkazuje účastníky řízení na katastrální úřad. Přitom z přiložené
fotografie je zřejmé, že hranice pozemků vede v těsné blízkosti podél stavby plotu
a tak to je i zapsáno na katastrálním úřadě. Není proto zřejmé, co by měli účastníci s katastrálním
úřadem projednávat, neboť skutečný stav a údaje v katastru jsou shodné.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Kasační námitky jsou nepřesné a neurčité. Stěžovatel odkazuje na důkazní materiál
(např. fotografie), avšak bez bližšího popisu a identifikace, takže není zřejmé, které závěry
krajského soudu vlastně napadá. Námitka, že řízení o dodatečném povolení oplocení prováděly
vyloučené úřední osoby, nebyla součástí žaloby, nadto není ani opodstatněná. Věcně a místně
příslušným správním orgánem v řízení podle stavebního zákona v katastrálním území K. u P. je
Městský úřad Pacov. V průběhu let však došlo k situaci, kdy i starosta města Pacov (po vyloučení
všech jemu podřízených oprávněných úředních osob) prohlásil, že není schopen vůči stěžovateli
a žalobci zachovat neutrální a nezaujatý postoj. Vedením řízení byl proto podle §131 odst. 4
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, pověřen Městský úřad Pelhřimov.
[9] K námitce, podle které je v rozhodnutí nepravdivě uváděno, že stavba oplocení
je vzdálena od hranice pozemku 0,77 m – 3,5 m, poukazuje žalovaný na podklady založené
ve správním spisu. Ten obsahuje výkres zaměření skutečného provedení stavby oplocení,
ze kterého je naprosto zřejmé, že oplocení je provedeno uvnitř pozemku p. č. X a od pozemku p.
č. X je umístěno ve vzdálenostech v jednom bodu 0,771 m a v druhém bodu 3,231 m (nikoli 3,5
m, jak tvrdí stěžovatel). Podrobnou úvahu, jakým způsobem k uvedenému číselnému údaji
dospěl, rozvedl žalovaný v písemné informaci ze dne 5. 10. 2018.
III. Posouzení kasačních stížností
[10] Proti rozsudku krajského soudu brojí kasační stížností ze dne 16. 12. 2019 též žalobce.
Ve svém podání uvedl, že se připojuje ke kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení. Soud
žalobce vyzval usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. 1 As 436/2019 – 43, aby ve lhůtě patnácti dnů
od jeho doručení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti, nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního; dále jen „s. ř. s.“). Současně jej poučil o následcích nevyhovění této výzvě.
[11] Žalobce v reakci na popsané usnesení soudu dne 17. 3. 2020 uvedl, že se obrátil
na advokáta, který mu sdělil, že je nemocný. Současně požádal s ohledem na aktuální stav panující
v České republice a omezený pohyb osob o prodloužení lhůty k předložení plné moci. Dále
požádal soud o sdělení, zda v řízení o kasační stížnosti může být veden jako „zúčastněná osoba“,
a pokud ano, zda je také třeba předložit plnou moc udělenou advokátovi. Soud na základě
žalobcovy žádosti usnesením ze dne 26. 3. 2020, č. j. 1 As 421/2019 – 49, lhůtu k doložení
zastoupení prodloužil do 10. 4. 2020. V usnesení žalobci též sdělil, že kasační stížnost osoby
zúčastněné na řízení bude meritorně projednána. Je proto na zvážení žalobce, zda považuje
skutečně za nutné se ke kasační stížnosti připojovat a vynakládat prostředky na soudní poplatek
a zastoupení advokátem.
[12] Žalobce dosud povinné zastoupení v řízení o kasační stížnosti nedoložil. Povinné
zastoupení advokátem – případně vlastní vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatele –
je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Soud proto kasační stížnost odmítl (výrok I.) pro nesplnění uvedené podmínky řízení na základě
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
[13] Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud kasační stížnost
odmítl.
[14] Soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci za kasační
stížnost (výrok III.), a to na základě §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
[15] Soud dodává, že žalobce je i poté, co jeho kasační stížnost byla odmítnuta, účastníkem
řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení (srov. §105 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud s ohledem na vyjádření podaná v průběhu tohoto řízení vnímá, že žalobce setrvává na svém
dosavadním procesním postoji, tedy že shodně se stěžovatelem usiluje o zrušení rozsudku
krajského soudu i rozhodnutí žalovaného.
[16] Dále se již soud bude věnovat meritornímu posouzení stěžovatelovy kasační stížnosti.
[17] Nejvyšší správní soud (obdobně jako soud krajský) nejprve připomíná, že v soudním
řízení správním vymezuje hranice soudního přezkumu žalobce, resp. stěžovatel. Soud není
povinen ani oprávněn nahrazovat jeho projev vůle, domýšlet za něj argumenty a vyhledávat vady
napadeného správního či soudního rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední
povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78,
č. 2162/2011 Sb. NSS). Stěžovatel, obdobně jako žalobce v řízení před krajským soudem, uplatnil
ve své kasační stížnosti obecné, místy obtížně uchopitelné námitky. Kasační soud je proto
v souladu se shora uvedenými východisky vypořádá v té míře obecnosti, v jaké byly uplatněny.
[18] Námitka, že tvrzení krajského soudu, podle kterého oplocení nezasahuje do pozemku
žalobce, je nepravdivé, není důvodná. Stěžovatel svou námitku zakládá na „předloženém důkazu
- fotografii“, aniž by blíže upřesnil, o kterou fotografii se má jednat. Pokud má stěžovatel
na mysli fotografie předložené během ústního jednání u krajského soudu, soud uvádí, že tyto
fotografie nejsou datovány, není tedy možno tvrdit, že prokazují skutkový stav v době
rozhodování žalovaného. I kdyby tento stav zobrazovaly, nijak se z nich nepodává,
že by oplocení zasahovalo do pozemku ve vlastnictví stěžovatele a žalobce. Co je však
podstatnější, sám stěžovatel při ústním jednání uvedl, že „nerozporuje, že oplocení se nenachází
na pozemku žalobce a osoby zúčastněné na řízení, ale právě zjištění uvedené v rozhodnutí o vzdálenosti oplocení
od společných hranic pozemků může mít vliv do budoucna (…)“. Je tedy zjevné, že sám stěžovatel
předložením fotografií v řízení o žalobě nehodlal zpochybnit umístění oplocení na pozemku
stavebníka.
[19] K další námitce, ve které stěžovatel opětovně poukazuje na změnu stavu na místě oproti
stavu v době vydání rozhodnutí, resp. provádění místního šetření (dne 22. 6. 2017),
což má dokládat předložená fotografie, poukazuje Nejvyšší správní soud na výše uvedené.
Fotografie předložená při jednání u krajského soudu nemůže zpochybnit skutková zjištění, která
správní orgány učinily ke dni svého rozhodování. Shodně se žalovaným i krajským soudem
považuje Nejvyšší správní soud podklady obsažené ve správním spisu za dostatečné pro zjištění
skutkového stavu. Soud zejména poukazuje na výkres zaměření skutečného provedení stavby
oplocení č. zakázky K-17042 ze dne 5. 5. 2017, katastrální mapu a katastrální situační výkres
a odměření provedené na místě stavby během místního šetření dne 22. 6. 2017, ze kterých
vyplývá umístění oplocení na pozemku stavebníka, a to včetně odstupu od hranic s pozemkem
ve spoluvlastnictví stěžovatele a žalobce. Stěžovatel nepřednesl žádnou konkrétní námitku,
kterou by správnost podkladů a z nich vyplývajících skutkových zjištění zpochybnil.
[20] K námitce, že v rozhodnutí je nesprávně uvedeno, že se oplocení nachází ve vzdálenosti
0,77 m – 3,5 m od hranice pozemků, kasační soud konstatuje, že toto stěžovatelovo vyjádření
je nepřesné. Jak poukazuje ve vyjádření ke kasační stížnosti též žalovaný, z rozhodnutí městského
úřadu i žalovaného se podává závěr, že odstupová vzdálenost od sousedního pozemku p. č. X je
v rozmezí 0,771 m – 3,231 m. Stěžovatel pak v kasační stížnosti nepředestřel žádný argument
(kromě poukazu na předloženou fotografii), který by tento skutkový závěr zpochybnil.
[21] Se stěžovatelem se nelze ztotožnit, že by stanovení (byť podle jeho názoru nesprávné)
odstupové vzdálenosti oplocení od pozemku v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby mohlo
vlastníka sousedního pozemku krátit na jeho vlastnickém právu. Rozhodnutím o dodatečném
povolení stavby nejsou autoritativně vytyčovány vlastnické hranice mezi pozemky, ani jeho
prostřednictvím nemůže dojít k přiznání vlastnického práva (vymezením odstupu od hranice
pozemků). Účelem rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je legalizace staveb prováděných
(resp. provedených) bez patřičného povolení. Stěžovatel se tak nemusí obávat důsledků
nastíněných v kasační stížnosti [že „stavebník má na základě rozhodnutí ještě (blíže nespecifikovaný,
pozn. soudu) pozemek“]. Je ostatně nutno připomenout, že stavebník v řízení před správními
orgány předložil souhlasné prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků ze dne 22. 6. 2017.
Z něj vyplývá, že se vlastníci pozemků (mezi nimiž byl stavebník, stěžovatel i žalobce) shodli
na průběhu hranic tak, jak byly dne 22. 6. 2017 v terénu označeny a zaměřeny Ing. M. F. Zjištěný
průběh hranic, na kterém se vlastníci shodli, je vyznačen v geometrickém plánu č. 296-42/2017.
Na základě tohoto prohlášení a geometrického plánu bylo do katastru nemovitostí zapsáno
zpřesněné geometrické a polohové určení pozemků. Je tedy zjevné, že sám stěžovatel souhlasil
s vyznačením průběhu hranic, přičemž zpřesněná vlastnická hranice je nyní vyznačena v katastru
nemovitostí.
[22] Námitka, podle které krajský soud přehlédl, že místní šetření prováděly vyloučené úřední
osoby, nebyla v řízení o žalobě uplatněna. Krajskému soudu proto nelze vytýkat,
že se jí v rozsudku nezabýval. Stěžovatel dále namítá, že vyloučená úřední osoba také vypracovala
rozhodnutí. Byť stěžovatel nespecifikuje, zda jde o rozhodnutí prvostupňové, či o odvolání,
lze z kontextu kasační stížnosti dovodit (námitka navazuje na pasáž o provádění místního
šetření), že stěžovatel má zřejmě na mysli „vypracování“ rozhodnutí prvostupňového. I ve vztahu
k této námitce kasační soud konstatuje, že nebyla řádně a včas uplatněna v žalobě. Žalobce
námitku, podle které rozhodovaly vyloučené úřední osoby, uplatnil až při jednání u krajského
soudu dne 16. 10. 2019, tedy opožděně (§71 odst. 2 ve spojení s §72 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatel
v rámci svého vyjádření při ústním jednání toliko uvedl, že „rozhodnutí vypracovala úřednice stavebního
úřadu, která byla z rozhodování vyloučena“. Je pravdou, že krajský soud na toto vyjádření stěžovatele
(v řízení před krajským soudem osoby zúčastněné na řízení) výslovně nereagoval. Nejedná
se však o vadu, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozsudku. Jednak totiž nešlo
o „podstatné vyjádření“, jehož nevypořádání by mohlo za přistoupení dalších okolností alespoň
teoreticky vyvolat nezákonnost rozsudku, pro kterou by bylo třeba rozsudek krajského soudu
zrušit (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123,
č. 3668/2018 Sb. NSS). Současně měla osoba zúčastněná na řízení možnost tuto argumentaci
přednést jako stěžovatel ve své kasační stížnosti, což učinila. „Tím se dostane osobě zúčastněné
na řízení náležité odpovědi na její argumenty, tedy bude učiněno zadost i jejímu procesnímu právu na řádné
odůvodnění soudního rozhodnutí, které je součástí práva na spravedlivý proces garantovaného Úmluvou a Listinou
základních práv a svobod. (srov. citované usnesení rozšířeného senátu, bod 35).
[23] Nejvyšší správní soud k této námitce uvádí, že žádná skutečnost ve správním spisu
nenasvědčuje závěru, že by „rozhodnutí vypracovala vyloučená osoba“. Prvostupňové
rozhodnutí obsahuje podpis oprávněné úřední osoby - tajemníka Městského úřadu Pelhřimov
(Mgr. Bc. J. M.), který byl usnesením ze dne 24. 1. 2018 určen jako jiná úřední osoba pro správní
řízení o dodatečném povolení stavby, a to po vyloučení Ing. Z. P., vedoucího odboru výstavby
městského úřadu, jakož i jemu podřízených osob z projednávání a rozhodování otázek
souvisejících s řízením o dodatečném povolení stavby (usnesení ze dne 18. 9. 2017, č. j.
KST/05/2017-9). Nejvyšší správní soud se pak shoduje s krajským soudem v závěru, že není
nezákonné (a ani nutné), aby se osoba, která nakonec vydává správní rozhodnutí, osobně
zúčastnila místního šetření. Protokol z místního šetření byl součástí správního spisu a jedním
z podkladů, na jejichž základu bylo následně vydáno rozhodnutí městského úřadu. To je pro
učinění závěru o skutkovém stavu dostačující.
[24] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení rozhodl podle
§60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Totéž platí pro žalobce, který hájil stejný procesní postoj
jako stěžovatel. Žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud
mu proto jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu