ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.85.2020:41
sp. zn. 1 As 85/2020 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) Mgr. T. R., b) M.
R., zastoupeni Mgr. Markem Matulou, advokátem se sídlem Jakubská 156/2, Brno, proti
žalovanému: Úřad městské části Brno-střed, se sídlem Dominikánská 264/2, Brno, zastoupen
JUDr. Radkem Coufalem, advokátem se sídlem Lidická 693/5a, Brno, za účasti: OLTEC a. s., se
sídlem Václavská 237/6, Brno, zastoupena JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem
Bašty 413/2, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 62 Af 179/2019 - 73,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.800 Kč, k rukám
zástupce žalobců, advokáta Mgr. Marka Matuly.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] V projednávané věci se žalobci zásahovou žalobou domáhali ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vydání sdělení ze dne 15. 7. 2019,
č. j. MCBS/2019/0117610/KALJ, kterým žalovaný podle §177 zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), vzal na vědomí
opatření osoby zúčastněné na řízení jako vlastníka objektu M. n. 8, č. p. 16, pozemek parc. č. X,
k.ú. S. B., obec B. (dále jen „nemovitost určená k demolici“), jimiž budou odstraněny následky
havárie – hrozící samovolné zřícení nemovitosti určené k demolici, přičemž ta bude kompletně
odborně odstraněna. Nemovitá věc žalobců sousedí (je stavebně navázána) na nemovitost
určenou k demolici.
[2] Krajský soud v Brně shledal žalobu důvodnou.
[3] Stav nemovitosti určené k demolici není důsledkem náhlé závažné havárie (např. výbuchu
nebo požáru), na kterou by dopadal §177 stavebního zákona, nýbrž je způsoben dlouhodobým
chátráním budovy. Byť je stav označen jako bezprostředně ohrožující bezpečnost okolí, nebyl
způsoben žádnou havárií, tedy nečekaně a náhle, nýbrž k němu došlo dlouhodobou nečinností
vlastníka objektu. Na takovou situaci však §177 stavebního zákona nedopadá.
[4] Pokud jde o řešení aktuálního stavu stavby, který znalec v dodatku ke znaleckému
posudku označil jako „kritický, havarijní, ohrožující bezprostředně bezpečnost okolí (chodce,
dopravní prostředky)“, pak na tuto situaci pamatuje §129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona,
podle něhož je stavební úřad oprávněn vlastníku stavby nařídit odstranění stavby, která svým
závadným stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí
anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě
neodstranil závadný stav stavby. Žalovaný v posuzované věci nemůže s úspěchem tvrdit,
že o stavu předmětné nemovitosti nebyl zpraven, neboť ten mu musel být znám z úřední činnosti
(bylo vedeno řízení o odstranění stavby zahájené na žádost osoby zúčastněné na řízení podané
dne 15. 8. 2018). Toto řízení bylo přitom žalovaným zastaveno, aniž by žalovaný havarijní stav
nemovitosti shledal a postupoval podle §129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona.
[5] Pokud tedy v mezidobí od zastavení řízení do vydání napadeného sdělení nedošlo
k závažné havárii (nic takového tvrzeno ani dokládáno není), pak nebylo namístě postupovat
podle §177 stavebního zákona a už vůbec ne takový postup stavebníka „brát na vědomí“,
jak učinil žalovaný.
[6] Krajský soud proto dospěl k závěru, že v posuzované věci nebyly naplněny zákonné
podmínky pro odchýlení se od postupů stanovených v §177 stavebního zákona a žalovaným
vydané sdělení je nezákonné.
II. Kasační stížnost, vyjádření žalobců a osoby zúčastněné na řízení
[7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost.
[8] V ní uvádí, že v projednávané věci bylo postupováno v souladu s §177 stavebního
zákona, neboť hrozila mimořádná událost, neboť mohla nastat závažná havárie spočívající
v možném samovolném zřícení nemovitosti určené k demolici. Možné samovolné zřícení této
nemovitosti bylo ze strany žalovaného dovozováno ze znaleckého posudku ze dne 11. 7. 2018
(č. 1678), resp. z dodatku k tomuto znaleckému posudku ze dne 10. 6. 2019, vypracovaného
znalcem Ing. J. H.. Závěry, které znalec v rámci tohoto znaleckého posudku a jeho dodatku
učinil, jsou pak dle žalovaného zcela jednoznačné a srozumitelné. Z dodatku ke znaleckému
posudku totiž vyplývá, že (toho času) současný stav objektu je kritický, havarijní, ohrožující
bezprostředně bezpečnost okolí. Znalec zároveň dospívá k závěru, že případné zabezpečovací
práce (včetně „zaplachtování“ dvorní části objektu) jsou zcela neúčelné a kontraproduktivní. Za
jediné vhodné řešení hrozící havárie (zřícení objektu) znalec považuje demolici objektu, a to bez
zbytečného odkladu.
[9] V projednávané věci nepřipadal v úvahu postup dle §129 stavebního zákona, neboť
osoba zúčastněná na řízení nebyla pasivní; naopak sama měla zájem na odstranění nemovitosti
určené k demolici. Výše uvedený postup je však v zákoně upraven pro případy, ve kterých
vlastník objektu závadný stav dobrovolně neodstraní ve lhůtě mu určené stavebním úřadem.
Slouží tedy jako subsidiární, podpůrné opatření, kterým stavební úřad může nahradit pasivitu
vlastníka stavby tehdy, představuje-li závadný stav budovy bezpečnostní riziko. Postup
žalovaného dle §129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona by tak byl jednak v rozporu se zásadou
hospodárnosti správního řízení a vyřizování věcí bez zbytečných průtahů, jednak by byl
v rozporu se samotným zněním citovaného ustanovení, neboť v tomto případě zcela absentuje
pasivita vlastníka objektu při odstraňování stavby.
[10] Osoba zúčastněná na řízení při odstranění stavby musela dodržovat veškeré obecně
platné předpisy stanovující postup vlastníka objektu při odstraňování staveb, čímž byly stanoveny
podmínky pro odstranění nemovitosti určené k demolici.
[11] Postup žalovaného byl legální a přiměřený okolnostem věci i s ohledem na skutečnost,
že v blízkosti nemovitosti určené k demolici se nachází dopravní uzel a pohybuje se zde velké
množství osob.
[12] Žalovaný ke kasační stížnosti přiložil „vyjádření znalce“ Ing. H.. Z něho žalovaný
dovozuje, že nemovitost určená k demolici byla v tak kritickém stavu, že bylo zcela na místě, aby
žalovaný postupoval dle §177 odst. 2 stavebního zákona.
[13] Žalobci ke kasační stížnosti žalovaného uvedli, že za závažnou havárii nelze považovat
samovolné a dlouhodobé chátrání budovy. Jde o pojem definovaný v §2 písm. g) zákona
č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií. Pokud by soud připustil autonomní výklad pojmu
závažná havárie, posvětil by tím chování vlastníka, který neplní své zákonné povinnosti
a následně je odměněn možností stavbu bez dalšího řízení či stanovení jiných podmínek zbourat
(bez zajišťovacích prací při demolici či akceptaci námitek účastníků řízení). Žalovaný účelově
nezmiňuje pasivitu osoby zúčastněné na řízení v řízení o odstranění stavby; v něm nedoplnila
podklady k návrhu na odstranění stavby ani po několika měsících od uplynutí výzvy k jejich
doplnění. Samotná výzva žalovaného byla vydána na základě stížnosti žalobců. Ti se obávali,
že dojde k neodbornému odstranění stavby. To se nakonec stalo a jejich nemovitost potřebuje
úpravy potřebné k zajištění statiky.
[14] Žalobcům byl odepřen přístup ke znaleckým posudkům, proto se k nim vyjadřovat
nemohou a souhlasí s hodnocením krajského soudu. Kasační stížnost považují za nedůvodnou.
[15] Osoba zúčastněná na řízení ke kasační stížnosti a vyjádření žalobců uvedla, že žádala
o vydání povolení k odstranění nemovitosti určené k demolici před více než rokem. Stav budovy
se zhoršil natolik, že hrozilo okamžité zřícení a nešlo čekat na vydání rozhodnutí žalovaného.
Osoba zúčastněná na řízení proto dle §177 stavebního zákona oznámila žalovanému mimořádný
postup. Žalovaný vzal oznámení na vědomí a stanovil podmínky pro odstranění nemovitosti
určené k demolici, neboť tím chránil bezpečí osob a majetek, kterým hrozila újma.
[16] Uložil-li by žalovaný osobě zúčastněné na řízení odstranit nemovitost určenou k demolici
podle §129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, prodloužil by jen dobu mezi zjištěním havarijního
stavu a reálnou demolicí stavby. Po celou tuto dobu by stavba byla přímým rizikem pro okolní
stavby a procházející osoby. Žalovaný proto neměl jinou možnost než co nejrychleji nechat
stavbu odstranit, neboť její stav byl v tomto směru nepochybně prokázán. Pro výše uvedené
navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[17] Žalobci k vyjádření osoby zúčastněné na řízení doplnili své vyjádření o chronologické
shrnutí skutkových okolností věci. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 15. 8. 2018 návrh
na zahájení řízení ve věci „Demolice objektů nebytových prostor parc. č. X a X, k. ú. S. B.“.
Předmětem návrhu bylo i odstranění nemovitosti určené k demolici. Dne 17. 4. 2019 žalovaný
přerušil řízení a stanovil osobě zúčastněné na řízení odstranění nedostatků jejího návrhu (mezi
jinými zcela chybělo posouzení dopadů odstranění stavby na sousední nemovitosti). Osoba
zúčastněná na řízení návrh nedoplnila o zákonné náležitosti a namísto toho předložila
žalovanému dodatek ke znaleckému posudku. Dne 15. 7. 2019 oznámila osoba zúčastněná na
řízení žalovanému postup dle §177 stavebního zákona. O tom se žalobci dozvěděli až v civilním
řízení soudním o žalobě z rušené držby, kterou podali v souvislosti se započetím demolice
nemovitosti určené k demolici dne 9. 8. 2019. Žalovaný řízení o odstranění stavby zastavil dne
12. 12. 2019. Osoba zúčastněná na řízení svou pasivitou bránila rozhodnout v řízení o odstranění
stavby (zejména nedodala žádnou dokumentaci k demoličním pracím), stav objektů byl
následkem zanedbání jejích povinností coby vlastníka. Žalovaný pak žádné podmínky pro
odstranění nemovitosti určené k demolici nestanovil.
[18] Dodatek znaleckého posudku, ač ho žalobci neviděli, zcela jistě nesplňuje požadavky
na jeho odbornost, jak stanovil krajský soud.
[19] Žalobci také dodávají, že měli důvodnou obavu o svůj majetek (nemovitou věc sousedící
s nemovitostí určenou k demolici). Při odstraňování nemovitosti určené k likvidaci došlo
k narušení statiky jejich nemovitosti. Sdělení žalovaného tak umožnilo obejít podmínky
pro odstranění stavby stanovené v řízení dle §129 téhož zákona; byla zcela ignorována práva
žalobců a demolice byla provedena bez podmínek pro bourací práce.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné
důvody a v řízení je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil kasační
stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními
důvody. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] V projednávané věci je sporným, zda byly splněny podmínky §177 stavebního zákona,
případně podmínky §129 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
[23] Dle §129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona „[s]tavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku
stavby, která svým závadným stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí
anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil
závadný stav stavby; jde-li o stavbu, která je kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního
předpisu“.
[24] Dle §129 odst. 9 téhož zákona „[v] případě nařízení odstranění části stavby, které bude vyžadovat
provedení prací k zabezpečení stavebně technického stavu stavby a podmínek pro její užívání a k jejich provedení
je nezbytná projektová dokumentace nebo jiné podklady, nařídí stavební úřad vlastníku stavby, na které má být
nařízení odstranění její části provedeno, aby je opatřil ve stanovené lhůtě. Nesplní-li vlastník uvedenou povinnost,
opatří projektovou dokumentaci nebo jiné podklady stavební úřad na náklady vlastníka stavby; na tento postup
musí vlastníka stavby předem upozornit.“
[25] Dle §130 odst. 1 téhož zákona „[v] povolení nebo nařízení odstranění stavby, terénních úprav
anebo zařízení stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby, podmínky
pro archivování dokumentace, popřípadě požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby. Může též uložit
vlastníku stavby povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, včetně nutných
opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí
stavby.“
[26] Dle §131 odst. 2 téhož zákona „[t]en, komu bylo odstranění stavby nařízeno, odpovídá za škodu,
která v souvislosti s odstraňováním stavby vznikla na sousední stavbě nebo pozemku, pokud nebyla způsobena
jejich závadným stavem. Náklady nutných zabezpečovacích prací, které je nutno provést pro závadný stav sousední
stavby, nese vlastník této stavby.“
[27] Dle §139 odst. 1 téhož zákona „[n]ení-li stavba řádně udržována, může stavební úřad vlastníkovi
stavby nařídit zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových
prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací.“
[28] Dle §177 odst. 1 téhož zákona „[p]okud při vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu
ohrožení státu nebo válečného stavu podle zvláštního právního předpisu […] anebo při bezprostředně hrozící
živelní pohromě či závažné havárii je třeba bezodkladně provést opatření k odvrácení nebo zmírnění možných
dopadů mimořádné události, lze se v mezích odstavců 2 až 4 odchýlit od postupů stanovených tímto zákonem.“
[29] Dle §2 písm. g) zákona o prevenci závažných havárií se závažnou havárií rozumí
„mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, například závažný únik,
požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu
nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována,
a vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážnému dopadu na životy a zdraví lidí, hospodářských zvířat8) a životní
prostředí nebo k újmě na majetku“.
[30] Již z pouhého jazykového znění je zřejmé, že §177 odst. 1 stavebního zákona
je speciálním ustanovením k §129 téhož zákona. Dopadá na mimořádné situace, které pro jejich
náhlost nelze zcela předvídat (závažné havárie či živelní pohromy) nebo jsou spjaty s vyhlášením
zákonem předvídaných „mimořádných stavů“ (nouzový, nebezpečí, válečný, ohrožení státu).
Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení (srov. důvodovou zprávu k vládnímu návrhu zákona
o územním plánování a stavebním řádu [stavební zákon], tisk 998, Poslanecká sněmovna
Parlamentu ČR, IV. volební období 2002 - 2006, k §186, digitální repozitář, www.psp.cz) „v tomto
ustanovení se upravují mimořádné postupy vlastníků staveb, stavebníků a stavebních úřadů při živelních
událostech a náhlých haváriích. K odvrácení nebo zmírnění možných účinků takových mimořádných událostí
zákon umožňuje odchýlit se ve vymezeném rozsahu od standardních zákonem stanovených postupů. Obdobné
ustanovení prokázalo svoji plnou opodstatněnost v souvislosti s povodněmi v letech 1997–1998 a zejména
v r. 2002, kdy bylo doplněno do stavebního zákona jako tzv. ‚povodňová novela‘ (zákon č. 422/2002 Sb.).“
Jeho smyslem je umožnit ve vyjmenovaných situacích (a jen v nich) odchýlit se od obvyklých
postupů stanovených stavebním zákonem (zjednodušit je).
[31] Odstranění stavby dle §129 stavebního zákona dopadá na případy odstranění stavby,
která svým stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí
anebo majetek třetích osob. Typicky například odstranění stavby, která působením vnějších vlivů
zchátrá natolik, že ji již není možné opravit (provést zabezpečovací práce).
[32] Je povinností vlastníka stavby udržovat stavbu (zabezpečit její dobrý stavební stav –
zachovat co nejdelší uživatelnost) a povinností stavebních orgánů (stavebního úřadu) nad tím
vykonávat dozor, například v rámci kontrolních prohlídek dle §132 odst. 2 písm. e) stavebního
zákona. Zanedbává-li vlastník stavby své povinnosti, má mu stavební úřad, zejména s ohledem
na práva vlastníků sousedních nemovitých věcí, uložit povinnosti vedoucí k nápravě vadného
stavu (provést udržovací či zabezpečovací práce, úpravu stavby apod.); odstranění stavby
je zpravidla nejzazší variantou dosažení nápravy. Odstranění stavby (bez adekvátní náhrady)
je nutné (zvláště v hustě zastavěných částech měst, kde na sebe jednotlivé nemovitosti
i bezprostředně stavebně navazují)provést vysoce odborně s ohledem na možnost porušení
statiky sousedních budov, ne-li celého „bloku“. Vlastníci sousedních budov jsou
pak i neodmyslitelnými účastníky řízení o odstranění stavby dle §129 odst. 10 stavebního zákona.
[33] V projednávané věci není sporné, že o nemovitosti určené k demolici bylo vedeno řízení
o odstranění stavby vyvolané ostatně návrhem osoby zúčastněné na řízení (srov. bod [17] shora).
Žalovaný v rámci tohoto řízení nepostupoval dle §129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona,
ačkoliv osoba zúčastněná na řízení nesplnila zákonem stanovené požadavky na dokumentaci
k návrhu na odstranění stavby (byla v řízení pasivní), a ve znaleckém posudku sama uváděla
naplnění podmínek pro odstranění stavby. Nařízení odstranění stavby navíc nebrání, jak tvrdí
žalovaný, aktivita vlastníka stavby určené k odstranění, zákon tuto podmínku nestanoví.
[34] Oproti výše uvedenému standardnímu postupu stavební zákon, jak je shora uvedeno
(srov. body [28] a [29]), pamatuje i na mimořádné situace. Jednou z nich je též závažná havárie,
kterou jako důvod pro odstranění stavby dle §177 stavebního zákona uvedla osoba zúčastněná
na řízení. Ačkoliv stavební zákon nikde pojem závažná havárie neuvádí, lze vycházet ze smyslu
a účelu §177 stavebního zákona, kterým se omezují vlastnická práva potenciálních účastníků
řízení. Za závažnou havárii nelze zpravidla považovat stav nemovitosti spočívající
v dlouhodobém chátrání, jak správně uvedl krajský soud. Jde o typický důvod pro nařízení
odstranění stavby dle §129 odst. 1 písm. stavebního zákona po provedeném řádném řízení.
[35] Chátrání nemovitosti je neodmyslitelně spjato s neplněním povinností vlastníka, nejde
o stav náhle vzniklý a nečekaný. Jeho vývoj je v čase naopak zcela předvídatelný a očekávatelný.
V projednávané věci se z ničeho nepodává, že by snad nemovitost určená k demolici měla natolik
narušenou statiku, aby bezprostředně hrozil její pád. Dokonce nebyla vyloučena možnost provést
zabezpečovací práce, resp. znalecký posudek se touto otázkou zabýval zcela povrchně a jeho
obecné závěry nemají podklad v žádných statických výpočtech; stejně jako jeho závěry o nutnosti
odstranit stavbu. Znalecký posudek se pak ani nezabýval otázkou, zda došlo k nějaké
z mimořádných situací stanovených v §177 stavebního zákona. Pro účely sdělení dle §177
stavebního zákona nejde hodnotit znalecký posudek jinak než jako neúplný a nepřesvědčivý.
[36] Nejvyšší správní soud se pro výše uvedené ztotožnil se závěry rozsudku krajského soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[38] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120
téhož zákona. Procesní úspěch zaznamenali v řízení o kasační stížnosti žalobci, neboť kasační
stížnost byla shledána nedůvodnou; mají proto vůči stěžovateli právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta, který žalobce v řízení
o kasační stížnosti zastupoval. Podle §35 odst. 2 in fine s. ř. s. platí, že „[z]a zastupování náleží
odměna; pro určení její výše, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní právní předpis,
jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advokátům za poskytování právních služeb.“ Tímto zvláštním
právním předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna advokáta za dva
poskytnuté úkony právní služby - vyjádření ke kasační stížnosti a podání osoby zúčastněné
na řízení [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu per analogiam] je určena podle §9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bod 5 advokátního tarifu částkou 2 x 3.100 Kč. K tomu náleží náhrada
hotových výdajů advokáta ve výši 2 x 300 Kč dle §13 odst. 4 téže vyhlášky. Celkem je tedy
žalovaný povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku
6.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobců Mgr. Marka
Matuly, advokáta se sídlem Jakubská 156/2, Brno. Naopak žalovaný ve věci neuspěl, jeho kasační
stížnost soud shledal nedůvodnou, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
[39] Osoby zúčastněné na řízení mají podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil.
V tomto řízení však osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti uloženy nebyly, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu