ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.302.2020:39
sp. zn. 1 Azs 302/2020 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: I. D., zastoupen
Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2018, č. j. MV-15709-4/SO-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2020, č. j.
31 A 52/2018 - 124, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná nadepsaným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 11. 2017 vydané pod č. j.
OAM-122506-13/MC-2017, kterým byla mu nebyla prodloužena platnost pobytové karty
rodinného příslušníka občana EU dle §87p odst. 2 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky a změně některých zákonů, neboť měl narušit závažným
způsobem veřejný pořádek, což je důvodem pro ukončení jeho přechodného pobytu na území
České republiky uvedeným v §87f odst. 3 písm. d) téhož zákona, a kterým byla dále stanovena
lhůta k vycestování z území České republiky do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnuté žalované.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku.
[4] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že na území České republiky
žije nepřetržitě 26 let, má zde vytvořené trvalé rodinné, životní a soukromé zázemí. 25 let žije
ve společné domácnosti se svou manželkou D. D., se kterou mají syna J. M. (nar. X) a od roku
2016 vychovávají a společně pečují o nezl. R. Š. (nar. X), který byl 20. 5. 2020 rozsudkem
Okresního soudu Brno-venkov č. j. Nc 113/2019 - 83 svěřen do péče manželce stěžovatele. Se
stěžovatelem si nezletilý vytvořil silné citové pouto. V zemi původu nemá žádné zázemí ani
majetek. Jeho rodina žije ve Španělsku. Rodina by za ním nemohla odcestovat do země původu.
[5] V případě nuceného opuštění České republiky by stěžovatel navíc neměl možnost
v předmětném řízení vystupovat osobně a být v kontaktu se svou právní zástupkyní a udělovat
ji pokyny v rámci právního zastoupení, bylo by tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces,
což by pro něj znamenalo značnou újmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, a ze dne 23. 8. 2016, č. j. 5 Azs 174/2016 - 20.
[6] Závěrem stěžovatel konstatuje, že i krajský soud přiznal jeho žalobě odkladný účinek.
[7] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný, jehož
účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními
následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115).
[8] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje, a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[9] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového
materiálu.
[10] Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního
rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat,
přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[11] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele i z obsahu soudního spisu soud dovodil, že újma
hrozící stěžovateli je skutečná a intenzivní. Krajský soud k tomu správně uvedl, že bezodkladný
výkon rozhodnutí je způsobilý intenzivně zasáhnout do práv osob, které se stěžovatelem žijí
ve společné domácnosti a do jeho práva na rodinný život. Vycestování stěžovatele
totiž nepochybně velmi silně zasahuje do soukromé a zejména do rodinné sféry cizince.
Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov je patrné, že nezletilý R. Š., o nějž stěžovatel společně
s manželkou pečují, je školou povinný a žije v domácnosti závislé i na výdělcích stěžovatele a
finanční podpoře jeho rodiny (na manželku jsou vedeny četné exekuce). Ke svěření do péče
přitom došlo i pro hmotnou nouzi spojenou s nemožností poskytnout nezletilému adekvátní péči
(srov. bod [10] rozsudku okresního soudu). Neudělením odkladného účinku by byl stěžovatel
nucen vycestovat z území České republiky, což by se zjevně negativně projevilo v rodinném
zázemí nezletilého, jehož zájmy s ohledem na zásadu nejlepšího zájmu dítěte, je nutné zohlednit i
v tomto řízení. Zdravotní stav manželky stěžovatele nebyl v poslední době stabilní, což
v kombinaci s epidemiologickou situací a vládními opatřeními souvisejícími s pandemii viru
SARS CoV-2 (nutnost domácího vyučování dětí školou povinných, horší dostupnost lékařské
péče apod.) je taktéž důvodem pro celkové převážení stěžovateli hrozící újmy nad ostatními
zájmy posuzovanými v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Podstatné je i to, že újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka
pro přiznání odkladného účinku splněna je. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by mohl
představovat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily.
[13] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá
v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který v minulosti
spáchal trestnou činnost, a byla mu pravomocně uložena povinnost vycestovat. Nevycestování
se tak negativně projeví toliko v tom, že zde bude cizinec pobývat bez pobytového oprávnění.
V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného
po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 4 Azs 69/2020 – 30).
[14] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[15] K porušení práva na spravedlivý proces soud uvádí, že rozhodovací praxe
týkající se návrhů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v cizinecké nebo azylové
agendě odůvodněných zejména možným dotčením procesních práv sjednotil rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v nedávném usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 – 38.
V citovaném usnesení uvedl, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepostačuje
pouze v obecné rovině vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení
o kasační stížnosti nebo jeho právo být v kontaktu se svým zástupcem, pokud k tomuto tvrzení
nepřistoupí další důvody či individuální okolnosti soudního řízení v dané věci. V nyní řešeném
případě však stěžovatel takové důvody ani specifické okolnosti v návrhu na přiznání odkladného
účinku nepředestřel. Stěžovatel neuvedl žádná tvrzení, z nichž by vyplývalo, že pro výkon práva
na spravedlivý proces je jeho osobní přítomnost opravdu stěžejní. Tomuto důvodu pro přiznání
odkladného účinku soud nepřitakal.
[16] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu