ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.392.2019:31
sp. zn. 1 Azs 392/2019 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce a): I. J., žalobkyně b): L. J., a
žalobce c): P. J., zastoupeni Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6,
Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 1. 2019, č. j. OAM-526/ZA-ZA11-K02-2018, č. j.
OAM-657/ZA-ZA11-K02-2018 a č. j. OAM-658/ZA-ZA11-K02-2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2019, č. j.
61 Az 14/2019 – 45,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobců Mgr. Ladislavu Bártovi se p ři zn áv á odměna
za zastupování ve výši 7.740 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci podali žádosti o udělení mezinárodní ochrany [v případě žalobce a) se jednalo
již o čtvrtou žádost a v případě žalobkyně b) a žalobce c) o pátou žádost], v nichž uvedli svou
obavu z návratu do vlasti z důvodu nemožnosti potvrzení jejich občanství Ukrajiny. V případě
vstupu na území Ukrajiny jim tak dle jejich tvrzení hrozí umístění do vazby. Žalovaný vydal dne
21. 1. 2019 rozhodnutí, kterým žalobci a) neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stejného dne vydal rozhodnutí, jimiž zastavil řízení
o žádosti žalobkyně b) a žalobce c) o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona
o azylu, neboť shledal žádosti nepřípustné podle §10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
[2] Žalobci brojili proti uvedeným rozhodnutím žalobami, ve kterých namítali, že žalovaný
nesprávně posoudil relevanci, věrohodnost a význam nových skutečností spočívajících
v informaci ukrajinského konzulátu v Brně o nemožnosti potvrzení státního občanství žalobců
a) a b). Uvedli, že jim v případě návratu do země původu hrozí pronásledování a vážná újma,
jelikož nemají doklady a podle tvrzení ukrajinského konzulátu pro Ukrajinu neexistují, resp.
nemají občanství této země.
II. Rozsudek krajského soudu
[3] Krajský soud spojil žaloby ke společnému projednání a rozhodnutí. Dospěl k závěru,
že žalobní argumentace není důvodná, a proto žaloby zamítl.
[4] Ve svém rozsudku krajský soud odkázal na informaci MZV ČR č. 115645/2017-LPTP
ze dne 17. 10. 2017 založenou ve správním spisu, podle které každý občan Ukrajiny, který pozbyl
doklady na území ČR a nemá povolení k pobytu v ČR, může obdržet na ukrajinském
zastupitelském úřadě náhradní cestovní doklad. Pro vydání tohoto dokladu je třeba prokázat
občanství Ukrajiny a registraci na území Ukrajiny. Pokud žadatel nemá k dispozici doklad nebo
jeho kopie, žádá úřad Státní migrační služby Ukrajiny o ověření občanství a registraci zmíněné
osoby. Z žalobci odkazovaného sdělení konzulátu v Brně ze dne 9. 2. 2018 podle krajského
soudu zejména vyplývá, že žalobci nejsou zaregistrováni ani vyřazeni z místa pobytu v oblasti,
ze které pocházejí, a proto u nich konzulát nemůže potvrdit ani popřít občanství Ukrajiny. Soud
upozornil, že ve správním spise žalobce a) jsou založeny fotokopie jeho osobních dokladů, jimiž
by ukrajinským orgánům i v případě závad v registraci obyvatel byl stále schopen prokázat
své státní občanství Ukrajiny. Žalovaný navíc správně odkázal na Zákon Ukrajiny o občanství
Ukrajiny č. 2235/III, který stanovuje důvody pozbytí občanství, přičemž žalobce a) ani jeden
z těchto důvodu neuvedl. Soud tedy shrnul, že žalobce a) má možnost získat na ukrajinském
zastupitelském úřadu náhradní cestovní doklad. Pokud není v místě bývalého pobytu ve Lvovské
oblasti zaregistrován, nepochybně je schopen doklady, které má k dispozici, prokázat občanství
Ukrajiny, jenž ve smyslu uvedeného zákona o občanství Ukrajiny nepozbyl.
[5] Stejně tak v případě žalobkyně b) a žalobce c) nemůže být odkaz na sdělení ukrajinského
konzulátu považován za důvodnou žalobní námitku, neboť nijak nezpochybňuje závěr
žalovaného, že tito žalobci neuvedli žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu
odůvodňující opětovné vedení správního řízení o jejich žádostech o mezinárodní ochranu.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobci (stěžovatelé) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
i rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení.
[7] Kasační stížnost je dle stěžovatelů přijatelná, neboť se soud dopustil pochybení, které
mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního postavení, protože nesprávně vyhodnotil skutkový
stav.
[8] Stěžovatelé namítli, že žalovaný nesprávně posoudil relevanci, věrohodnost a význam
nových skutečností spočívajících v informaci ukrajinského konzulátu o nemožnosti potvrzení
státního občanství stěžovatelů a) a b). Neztotožnili se ani se závěry krajského soudu, který založil
svůj názor na spekulativní možnosti získat na ukrajinském zastupitelském úřadu náhradní
cestovní doklad na základě dokladů, které mají stěžovatelé a) a b) k dispozici (patrně staré
doklady Sovětského svazu) a následně blíže nespecifikovaným způsobem prokázat občanství
Ukrajiny, které dle soudu nepozbyli. Stěžovatelé jsou tak v začarovaném kruhu, neboť ačkoliv
je Ukrajina jako své občany neeviduje, žalovaný je, s požehnáním soudu, za občany ukrajinské
příslušnosti považuje. Z doloženého vyjádření ukrajinského konzulátu je přitom třeba dovozovat,
že stěžovatelé nedisponují ukrajinským občanstvím, neboť neexistuje žádný jiný důvod, proč
by jim příslušný ukrajinský úřad neposkytl žádnou potřebnou součinnost a žádné informace
o jejich eventuální ukrajinské příslušnosti. Zcela nepochopitelný přístup ukrajinských úřadů
u stěžovatelů vzbuzuje důvodnou obavu, že v případě návratu na Ukrajinu by zde nebyli
na základě uvedeného vyjádření považováni za občany Ukrajiny a po eventuálním návratu
by stěžovatelé byli vystaveni nebezpečí vážné újmy (a to již s ohledem na svůj nelegální vstup
na území ČR). Soud se k relevanci vyjádření ukrajinského konzulátu vůbec nevyjádřil. Přitom
se jedná o oficiální diplomatický dokument, který se otevřeně vyjadřuje k neexistenci dokladů
o státní příslušnosti stěžovatelů. Žalovaný tedy nesprávně posoudil předmětný skutkový
stav a nevzal v potaz očividné nebezpečí, které by stěžovatelům v případě návratu
na Ukrajinu - jakožto země, která je očividně nepovažuje za své občany – hrozilo.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nepřijatelnou odmítl, případně aby ji zamítl pro její nedůvodnost.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[11] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
neshledal žádný z důvodů přesahu vlastních zájmů stěžovatelů. Rozhodnutí žalovaného
i krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl ve světle
konkrétních okolností případů řádně a správně vyhodnocen. Krajský soud se dostatečně
vypořádal se všemi žalobními námitkami a je zřejmé, proč dospěl k závěru o zamítnutí žaloby.
Napadený rozsudek tak splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
[13] Krajský soud se dostatečně zabýval sdělením konzulátu Ukrajiny v Brně ze dne 9. 2. 2018,
shodně s žalovaným jej však nepovažoval za dokument obsahující azylově relevantní skutečnosti.
Rovněž přesvědčivě vysvětlil, proč z tohoto sdělení nelze dovodit, že stěžovatelé nemají státní
občanství Ukrajiny. Správně zdůraznil, že konzulát toliko potvrdil, že stěžovatelé nejsou
zaregistrováni ani vyřazeni z místa pobytu ve Lvovské oblasti, neobdrželi občanské průkazy,
a není tak možné potvrdit ani popřít jejich státní občanství Ukrajiny. Stěžovatelé v kasační
stížnosti nijak nezpochybnili závěr žalovaného a krajského soudu, že mají možnost
na zastupitelském úřadu Ukrajiny získat náhradní cestovní doklad a poté prokázat státní
občanství Ukrajiny doklady, kterými disponují. Neuvedli ani, že by pozbyli státní občanství
některým ze způsobů uvedených v Zákoně Ukrajiny o občanství Ukrajiny č. 2235/III, na který
žalovaný i soud odkazovali.
[14] Pokud jde o stěžovatele a), lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 2. 2016, č. j. 7 Azs 294/2015 – 31, které se týkalo jeho třetí žádosti o mezinárodní ochranu,
jeho kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost. Již v tomto řízení se žalovaný a krajský
soud dostatečně zabývali otázkou absence dokladů totožnosti stěžovatele a) a možností jeho
vycestování na Ukrajinu.
[15] Krajský soud rovněž správně uzavřel, že informace uvedené v odkazovaném sdělení
konzulátu Ukrajiny v Brně nepředstavují nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opakované
posouzení žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatelky b) a stěžovatele c) (k důvodům opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j.
9 Azs 5/2009 – 65). Již v předchozích žádostech uváděli jako důvod, že nemohou prokázat
občanství Ukrajiny, a byli by proto v případě návratu do vlasti umístěni ve vazbě. Krajský soud
ani žalovaný proto nepochybili, pokud považovali žádosti stěžovatelů b) a c) za nepřípustné.
[16] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovatelům byl usnesením krajského soudu ze dne 22. 2. 2019, č. j. 61 Az 14/2019 - 19,
ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ladislav Bárta. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil odměnu
advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §12 odst. 4 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Advokátovi náleží odměna za zastupování každého ze stěžovatelů za jeden úkon
právní služby (podání kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč snížená o 20 % a dále částka 300 Kč,
která představuje paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše
odměny tedy činí celkem 7.740 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu