ECLI:CZ:NSS:2020:10.AFS.31.2019:35
sp. zn. 10 Afs 31/2019 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: VLTAVA
HOLDING, a. s., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zast. Mgr. Tomášem Svobodou,
advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel,
se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2016,
čj. 36283-2/2016-900000-302, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, čj. 30 Af 6/2017-58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Celní úřad pro Zlínský kraj provedl dne 5. 4. 2016 v provozovně žalobkyně „Lesní hotel“
na adrese Filmová 4346, Zlín, kontrolu zdanění skladovaných a nabízených lihovin.
Jelikož žalobkyně při místním šetření neprokázala zdanění vybraných výrobků a nepředložila
doklady podle §5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (a zároveň se neprokázalo,
že jde o výrobky určené pro osobní spotřebu ani oprávněně nabyté bez daně), celní úřad
tyto vybrané výrobky (celkem 28 ks otevřených i uzavřených láhví lihovin různých druhů
o objemu do 1 l) zajistil podle §42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních rozhodnutím
ze dne 7. 4. 2016 a uskladnil je u sebe.
[2] Žalobkyně následně předložila celnímu úřadu daňové doklady k některým zajištěným
láhvím s lihovinami, v důsledku čehož správce daně rozhodnutím ze dne 31. 5. 2016 uvolnil
ze zajištění celkem 23 kusů láhví a vrátil je žalobkyni. Zbývajících 5 láhví nechal ve smyslu
§42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních propadnout, neboť shledal, že k nim
žalobkyně nepředložila příslušné dodavatelské daňové doklady.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí celního úřadu odvolání, k němuž doložila
též prodejku za hotové vztahující se k jedné z pěti propadnutých láhví. Žalovaný vyhodnotil,
že přiložená prodejka prokazuje zdanění zajištěné láhve, změnil proto rozhodnutí celního úřadu
tak, že uvolnil tuto láhev ze zajištění a vrátil ji žalobkyni. Setrval však na tom, že propadnutí
zbývajících čtyř láhví bylo oprávněné.
[4] Žalobkyně se bránila proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou ke Krajskému soudu
v Brně. Tvrdí v ní, že předložila doklady i ke zbývajícím čtyřem zajištěným láhvím, o jejichž
propadnutí celní úřad rozhodl, avšak žalovaný tyto doklady přehlédl, případně je zaměnil s jinými
doklady. V jednom případě pak žalovaný neupozornil žalobkyni na odlišnou velikost balení,
a žalobkyně proto nepředložila správný doklad, ačkoli jím disponovala.
[5] Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Skutkovou verzi věci, kterou žalobkyně přednesla
v žalobě, shledal krajský soud nepřesvědčivou a účelovou. Přiklonil se k závěrům celního úřadu
a žalovaného, že doklady, které žalobkyně předložila, zdanění láhví neprokazují.
[6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Podle stěžovatelky se krajský soud nevypořádal s žalobním tvrzením, že měl celní úřad k dispozici
doklady prokazující zdanění zajištěných láhví, avšak tyto doklady s láhvemi neztotožnil.
Upozornila, že v hotelu při provozu se běžně vyskytuje několik láhví stejného alkoholu
zakoupených v různý den od různých prodejců a po daňovém subjektu nelze spravedlivě
požadovat, aby měl u každé láhve příslušný doklad a byl okamžitě schopen prokázat zdanění.
Aplikace umožňující ztotožnit konkrétní láhev s konkrétním dokladem je neveřejná
a mají ji k dispozici pouze celní úřad a žalovaný; stěžovatelka tedy neměla na rozdíl od nich
možnost shodu ověřit. Celnímu úřadu nic nebránilo, aby sám ztotožnil zajištěné láhve a vybral
z předložených dokladů ten správný.
[7] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Setrval na svém závěru, že stěžovatelka
v řízení před celním úřadem a žalovaným neunesla důkazní břemeno a neprokázala zdanění
zajištěných láhví. Žalovaný se zabýval všemi doklady, které mohly prokázat zdanění konkrétních
lihovin. Krajský soud podle žalovaného pečlivě vypořádal všechny žalobní námitky.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Celní úřad zajistil láhve, o něž je spor, na základě §42 odst. 2 písm. a) zákona
o spotřebních daních, podle něhož nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo není-li
prokázáno oprávněné nabytí vybraných výrobků za ceny bez daně, správce daně tyto vybrané výrobky zajistí,
jestliže jsou skladovány bez dokladu uvedeného v §5. Jelikož se ani následně neprokázalo, že byly láhve
skladovány s potřebným dokladem, nerozhodl celní úřad o uvolnění láhví [§42c odst. 1 písm. a)
zákona o spotřebních daních: správce daně rozhodne o uvolnění zajištěných vybraných výrobků, pokud s nimi
nebylo nakládáno způsoby uvedenými v §42 odst. 1 nebo 2], ale rozhodl o jejich propadnutí
[§42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních: pokud správce daně nerozhodne o uvolnění
vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich propadnutí v případě, že je vlastník těchto
výrobků nebo dopravního prostředku znám].
[10] Spornou otázkou je, zda stěžovatelka předložila celnímu úřadu doklady k propadnutým
láhvím, či nikoli.
[11] Stěžovatelka předně namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu,
neboť se krajský soud nezabýval námitkou, že celnímu úřadu předložila příslušné doklady
prokazující zdanění, avšak celní úřad je přehlédl či ignoroval a vybral si z předložených dokladů
ten nesprávný. NSS rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný nepovažuje. Krajský soud
se naopak pečlivě vypořádal s žalobní argumentací ke každé ze čtyř zajištěných láhví a vyjádřil
se rovněž ke konkrétním dokladům, které stěžovatelka v žalobě zmiňovala (třebaže k některým
tak, že vysvětlil, proč k nim celní úřad, žalovaný ani on sám nepřihlédli). Stěžovatelka naproti
tomu v kasační stížnosti ani blíže nekonkretizuje, které doklady podle ní krajský soud či celní úřad
opominuly.
[12] NSS se s rozsudkem krajského soudu ztotožňuje i věcně a dále bude reagovat na kasační
argumentaci pouze ve stručnosti. Krajský soud se vyjádřil zvlášť ke každé z propadnutých láhví
a rovněž zvlášť posoudil daňové podklady, které mohly prokázat zdanění konkrétních lihovin.
Stěžovatelka však v kasační stížnosti mezi jednotlivými láhvemi a doklady nerozlišuje, NSS tedy
kasační námitku vypořádá stejně obecným způsobem, jakým byla vznesena, a zároveň podotýká,
že kasační stížnost je pro svou nekonkrétnost na samé hraně projednatelnosti.
[13] Stěžovatelka namítá, že již celnímu úřadu předložila doklady prokazující zdanění
zajištěných láhví a bylo na něm, aby je ztotožnil s láhvemi. Z obsahu správních spisů vyplývá,
že stěžovatelka předložila jako důkaz o zdanění zajištěných láhví množství dokladů s různými
položkami bez dalšího komentáře, v dokladech zvýraznila některé položky žlutou barvou
(přitom ne všechny zažlucené položky se vztahovaly k zajištěným láhvím), k některým lihovinám
doložila bez vysvětlení vícero dokladů s různými daty prodeje. Krajský soud správně vyhodnotil,
že to ke splnění stěžovatelčiny důkazní povinnosti nepostačuje. Není povinností správce daně
pokoušet se ztotožňovat listiny, které mu stěžovatelka předložila bez bližšího popisu,
s propadlými lihovinami. Celní úřad a žalovaný tak přesto učinili a pokoušeli se ztotožnit
zažlucené položky se zajištěnými láhvemi. Následně podrobně zdůvodnili, proč některé zažlucené
položky zdanění konkrétních lihovin neprokazují. Tím méně po nich lze požadovat, aby následně
v předložených dokladech hledali ještě další neoznačené položky stejného druhu a jiného data
prodeje a pokoušeli se je přiřadit k zajištěným láhvím. Stěžovatelka si má řádně plnit svou
evidenční povinnost tak, aby byla schopna jednoznačně prokázat zdanění i druhově určených
výrobků. Pokud stěžovatelce znesnadňovala přiřazení dokladů k láhvím skutečnost, že celní úřad
láhve odvezl a zajistil, mohla jej požádat o součinnost. Stěžovatelka měla v průběhu řízení
před celními orgány dostatek času na to, aby jednoznačně identifikovala a předložila odpovídající
doklady k zajištěným láhvím. Pokud tak neučinila, nemůže to klást za vinu celním orgánům.
[14] Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
[15] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému
nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu