ECLI:CZ:NSS:2020:10.AFS.311.2019:42
sp. zn. 10 Afs 311/2019 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. D., zast. JUDr. Jaroslavem
Novákem, advokátem se sídlem Trojanova 2022/12, Praha 2, proti žalovanému: finanční arbitr,
se sídlem Legerova 69, Praha 1, ve věci ochrany před nečinností žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019,
čj. 14 A 220/2018-51,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze zastavil usnesením ze dne 26. 8. 2019 řízení o žalobě,
kterou se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného; učinil tak poté, co žalobce vzal
žalobu zpět. Protože žalovaný v průběhu řízení vydal rozhodnutí, jehož se žalobce domáhal,
a ke zpětvzetí žaloby tak vedlo pozdější chování žalovaného, přiznal soud žalobci náhradu
nákladů řízení.
[2] Žalovaný (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu kasační stížností. Vysvětlil,
že ve věci nebyl nečinný, naopak aktivně usiloval o smírné vyřešení věci. Žaloba měla šikanózní
charakter: žalobcův zástupce podal najednou žaloby proti nečinnosti v desítkách řízení,
aby stěžovatele zahltil. Městský soud tedy pochybil tím, že shledal stěžovatelovu nečinnost
(pro niž jej pak odsoudil k náhradě nákladů řízení), místo aby odmítl žalobu pro předčasnost.
[3] Kasační stížnost není přípustná.
[4] NSS již v minulosti odmítal stěžovatelovy kasační stížnosti, které mířily proti výroku
o zastavení řízení pro pozdější chování žalovaného správního orgánu a domáhaly se odmítnutí
žaloby (viz např. usnesení ze dne 30. 1. 2018, čj. 9 Afs 275/2017-73). Měl totiž za to,
že i když jsou splněny podmínky objektivní přípustnosti kasační stížnosti, nejsou stížnosti
subjektivně přípustné: stěžovatel se jimi nedomáhal meritorního, tj. zamítavého výroku soudu
o žalobě, nýbrž jen jiného procesního výroku, a to především proto, aby nemusel žalobci hradit
náklady řízení. Nedostatek subjektivní přípustnosti vyjadřoval NSS výroky, jimiž byly kasační
stížnosti odmítány jako podané osobou zjevně neoprávněnou podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[5] Tato rozhodovací praxe byla před časem zpochybněna a předložena k posouzení
rozšířenému senátu NSS. Ten ve věci rozhodl svým usnesením ze dne 26. 3. 2020,
čj. 9 Afs 271/2018-52. Protože stěžovatel byl i účastníkem řízení před rozšířeným senátem,
nebylo by účelné zde argumentaci rozšířeného senátu v celé její šíři opakovat. Postačí říci,
že rozšířený senát nedal za pravdu předkládajícímu senátu – který s dosavadní (nikoli jednotnou,
ale převládající) rozhodovací praxí nesouhlasil –, a potvrdil koncepci subjektivní nepřípustnosti,
zaujatou poprvé v usnesení NSS ze dne 20. 12. 2012, čj. 1 Ans 17/2012-33. Rozšířený senát sice
ve svém dřívějším usnesení ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 -64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod 31, shledal
přípustnou kasační námitku proti výroku rozhodnutí krajského soudu např. o náhradě nákladů
řízení, podanou souběžně s alespoň jednou kasační námitkou směřující proti rozhodnutí v meritu
věci, přípustnost napadení výroku o nákladech řízení však podmínil přípustností alespoň jedné
meritorní námitky.
[6] Taková námitka v této věci nebyla vznesena. Stěžovatel sice vyjadřuje nesouhlas
i s výrokem o zastavení řízení, ovšem veškeré důsledky, které napadenému usnesení přičítá,
pramení výhradně z výroku, jímž soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Výrok, jímž bylo
zastaveno řízení o žalobě, nemůže zasáhnout do stěžovatelovy dobré pověsti – takový potenciál
by neměl ani výrok pro stěžovatele jednoznačně v ě cn ě nepříznivý, tedy meritorní výrok,
jímž by soud uložil stěžovateli vydat rozhodnutí či jímž by (v jiném typu řízení) zrušil jeho
rozhodnutí jako nezákonné. Kasační tvrzení o zásahu do dobré pověsti správního orgánu
by ani nebylo možné přiřadit k žádnému z důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s.,
jakkoli jsou tyto důvody formulovány velmi široce.
[7] Relevantní újma zde stěžovateli z povahy věci nemohla vzniknout, protože žaloba sice
nebyla zamítnuta (pro správní orgán obecně nejpříznivější možný výsledek každého soudního
sporu), ale soudní řízení bylo skončeno jinak, aniž žalobě bylo (byť jen z malé části) vyhověno.
Újma, před kterou by NSS mohl stěžovateli poskytnout ochranu, přitom nemůže spočívat jen
v povinnosti založené výrokem ukládajícím náhradu nákladů řízení, jehož dopady považuje
stěžovatel za nespravedlivé. Takový akcesorický výrok totiž nelze napadnout samostatnou kasační
stížností (§104 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Shodně s rozšířeným senátem tak lze uzavřít, že stěžovatel je osobou zjevně
neoprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle
§47 písm. a) s. ř. s. Soud proto jeho kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) a §120
s. ř. s.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.: žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu