ECLI:CZ:NSS:2020:10.AFS.443.2019:27
sp. zn. 10 Afs 443/2019 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: SOFALAND, s. r. o.,
sídlem Chmelnice 28, Brno, zast. Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou se sídlem
Všetičkova 615/5, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2018, čj. 3012/18/5300-22444-
702525, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 12. 12. 2019, čj. 62 Af 21/2018-99, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj doměřil žalobkyni patnácti dodatečnými platebními
výměry vydanými ve dnech 28. 4. 2017 a 3. 5. 2017 daň z přidané hodnoty za měsíce říjen 2011
až prosinec 2012 a současně jí uložil povinnost uhradit penále. Žalobkyně podala
proti těmto rozhodnutím odvolání, které žalovaný zamítl dne 29. 1. 2018 rozhodnutím
označeným v záhlaví. Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou,
kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 12. 12. 2019. Žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Současně s podáním
kasační stížnosti požádala o přiznání odkladného účinku.
[2] Stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání odkladného účinku tím, že výkon rozhodnutí
by s ohledem na její ekonomickou situaci nevratně ovlivnil její hospodářskou činnost a ohrozil
její samotnou existenci. Uvedla, že s ohledem na výši svého obratu, související závazky,
zejména mzdové vůči zaměstnancům a státu, režijní náklady apod. nedisponuje dlužnou částkou
představující nedoplatek daně z přidané hodnoty a penále, která aktuálně činí více
než 6 milionů Kč. K prokázání své ekonomické situace stěžovatelka předložila přehled výnosů
a nákladů za jednotlivé měsíce leden až listopad i za celé toto období, výpisy ze svých bankovních
účtů od března 2018 do listopadu 2019, seznam skladových zásob včetně jejich hodnoty
ke dni 31. 12. 2018 a ke dni 30. 11. 2019 a přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2018
včetně příloh.
[3] Předmětem stěžovatelčiny činnosti je prodej luxusních sedacích souprav,
které jsou nakupovány vždy na objednávku konkrétního zákazníka. V současné době má celkem
pět zaměstnanců, nevlastní žádnou nemovitost, podniká v pronajatých prostorách.
Majetek společnosti představují pouze auta (celkem šest – rok výroby 2002, 2006 a 2009),
kancelářský nábytek a elektronika nacházející se v tzv. showroomech a skladové zásoby,
které se však ve skladu vyskytují v řádu dnů, než jsou předány konkrétnímu objednateli.
Náklady, které stěžovatelka měsíčně vynakládá, jsou odůvodněné náklady spojené se zajištěním
chodu prodejen a plněním povinností vůči zaměstnancům, odvody státu, náklady spojené
s nákupem zboží pro zákazníky na jejich konkrétní objednávku a reklama. Pokud by bylo
rozhodnutí žalovaného vykonáno, dostala by se stěžovatelka do platební neschopnosti a musela
by ukončit svou činnost.
[4] Stěžovatelka zdůraznila, že krajský soud odkladný účinek přiznal a důvody pro jeho
přiznání trvají i nadále. Podle názoru stěžovatelky neprodleným nezaplacením daňového
nedoplatku nehrozí jiným osobám žádná konkrétní újma. Přiznání odkladného účinku není
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Veřejný zájem na výběru daní bude pouze dočasně
odložen, nikoli znemožněn.
[5] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Uvedl, že jelikož mu soud současně
s kasační stížností nezaslal stěžovatelkou doložené listiny, nemůže se k nim konkrétně vyjádřit.
Přesto je toho názoru, že i když se listiny týkají stěžovatelčiných ekonomických poměrů,
nevypovídají o nich v úplnosti. Nemohou totiž dokládat vznik nepoměrně větší újmy spojené
s výkonem rozhodnutí. Žalovaný poukázal na skutečnost, že v daňovém řízení existují prostředky
umožňující daňovým subjektům dočasně odložit daňovou povinnost, např. institut posečkání
úhrady daně. Tento institut lze využít i opakovaně a měl by být použit přednostně.
Podle žalovaného by se přiznání odkladného účinku mohlo dotknout zájmu všech daňových
poplatníků na řádném a včasném výběru daní.
[6] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje
splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy
způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu
k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) chybějícího
rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky
napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.
[7] Institut odkladného účinku je institut mimořádné povahy, tedy výjimka ze zákonného
pravidla v §107 s. ř. s.; proto i k jeho využití musejí nastat mimořádné okolnosti.
Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby takové okolnosti tvrdil a podrobně uvedl,
proč mají kvůli nim být odloženy účinky pravomocného rozhodnutí.
[8] Po zhodnocení důvodů a podkladů, které stěžovatelka předložila, dospěl NSS k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení
s §107 s. ř. s. jsou naplněny. Přihlédl zejména k tomu, že v důsledku nepřiznání odkladného
účinku by stěžovatelce hrozila bezprostřední újma, tj. nutnost uhradit doměřenou daň a penále,
která by s ohledem na hospodářskou situaci stěžovatelky mohla nevratně ohrozit její fungování či
existenci. NSS vzal v úvahu také to, že se stěžovatelčina ekonomická situace ode dne rozhodnutí
krajského soudu o přiznání odkladného účinku výrazně nezměnila, částka k úhradě na penále
naopak vzrostla.
[9] NSS má za to, že stěžovatelka dostatečně a přesvědčivě prokázala vznik hrozící újmy.
Předchozí využití prostředků daňového řádu není nutnou podmínkou úspěšnosti návrhu
na přiznání odkladného účinku. Naopak újma, která by nesplněním uložené povinnosti hrozila
státu, je v poměru ke stěžovatelčině možné újmě zanedbatelná. Zájem na řádném výběru daní
nebude ohrožen, dotčen bude pouze zájem na včasném výběru daní, který však
v tomto konkrétním případě ustoupí prokázané hrozbě nenapravitelné újmy.
[10] NSS proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím však nijak nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu