ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.118.2020:51
sp. zn. 10 As 118/2020 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: D. K., zast. Mgr.
Michaelou Kasper Beňovou, se sídlem Masarykova 1250/50, Lysá nad Labem,
proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Plzeň, se sídlem Klatovská tř. 202, Plzeň, proti
rozhodnutím žalované ze dne 10. 4. 2019, čj. VS-82967-5/ČJ-2019/801130, a ze dne 29. 4. 2019,
čj. VS-106073-4/ČJ-2019/801130, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2020, čj. 30 A 77/2019-165,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Michaele Kasper Beňové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která jí bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná uložila žalobci během jeho výkonu trestu odnětí svobody dvěma rozhodnutími
ze dne 3. 4. 2019 a dne 24. 4. 2019 kázeňské tresty umístění do uzavřeného oddělení.
Proti oběma rozhodnutím podal žalobce stížnosti, které byly následně zamítnuty rozhodnutími
žalované ze dne 10. 4. 2019 a 29. 4. 2019, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozsudku.
Proti těmto rozhodnutím se žalobce bránil žalobou u krajského soudu. Soud žalobu odmítl
jako opožděnou, protože žalobci v případě obou rozhodnutí žalované již uplynula lhůta
pro podání žaloby.
[2] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel tvrdí, že mu lhůta k podání žaloby nemohla uplynout,
jelikož mu dosud žádné z napadených rozhodnutí nebylo doručeno; zpochybňuje přitom závěr
žalované o tom, že rozhodnutí odmítl podepsat a převzít. Stěžovatel byl v době doručení
hospitalizován, druhé rozhodnutí mu tedy (oproti záznamu ve spise žalované) nemohlo být
doručeno. Stěžovatel též vytýká krajskému soudu, že nezohlednil jeho žádost o osvobození
od soudních poplatků spojenou s návrhem na ustanovení zástupce, po jejímž podání až do právní
moci rozhodnutí o ní neběží lhůta pro podání žaloby.
[3] Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout. Dle žalované byla všechna rozhodnutí
stěžovateli doručena (což je zaznamenáno i ve spisovém materiálu), druhé z napadených
rozhodnutí bylo zasláno elektronicky do nemocničního oddělení Věznice Brno a tam předáno
stěžovateli, který rozhodnutí podepsal. Stěžovatel podal žalobu a po ní i žádost o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce až několik měsíců po doručení obou rozhodnutí,
tedy poté, co lhůta k podání žaloby již uplynula.
[4] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podstatou kasační stížnosti je otázka doručení obou rozhodnutí žalované o stížnosti.
Od toho se odvíjí včasnost žaloby, respektive uplynutí lhůty pro podání žaloby dle §72
odst. 1 s. ř. s. Byla-li rozhodnutí vskutku doručena tak, jak říká žalovaná a krajský soud,
je nepochybné, že žalobu podal stěžovatel pozdě.
[7] Doručování rozhodnutí o kázeňských trestech a o stížnostech proti nim je upraveno
v §76 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Rozhodnutí,
proti kterým je přípustná stížnost (tedy i rozhodnutí o uložení kázeňského trestu), se oznamují
doručením písemného vyhotovení; správní řád se na to nepoužije (§76 odst. 1 téhož zákona).
Bližší postup při ukládání kázeňských trestů pak vyplývá z §58 až §60 vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, a §31 a §34
nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 36/2014. Rozhodnutí o uložení
kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení se vyhotovuje písemně, oznamuje ústním
vyhlášením a v jednom vyhotovení se vydává pachateli kázeňského přestupku, který jeho převzetí
písemně stvrdí svým podpisem. Pokud pachatel odmítne rozhodnutí stvrdit podpisem a převzít,
jak tomu bylo v této věci, zaměstnanec s kázeňskou pravomocí o takovém postupu odsouzeného
učiní do rozhodnutí záznam. Takové rozhodnutí se pak zakládá do osobního spisu odsouzeného
(§43 výše cit. nařízení generálního ředitele Vězeňské služby).
[8] Stěžovateli nelze přisvědčit, že by mu jednotlivá rozhodnutí nebyla doručena. Jak správně
uvedl krajský soud, v případě rozhodnutí o stížnosti ze dne 10. 4. 2019 stěžovatel odmítl
podepsat a převzít rozhodnutí o stížnosti, příslušný zaměstnanec tak o této skutečnosti učinil
záznam. V případě rozhodnutí z 29. 4. 2019 ze správního spisu dokonce vyplývá,
že toto rozhodnutí mu bylo dne 30. 4. 2019 předáno a on jej podepsal. Nadto je obsahem
správního spisu též stížnost na napadené rozhodnutí, kterou stěžovatel v reakci
na něj dne 14. 5. 2019 adresoval řediteli věznice. Neobstojí tedy tvrzení stěžovatele, že během
pobytu v nemocnici neměl možnost se s rozhodnutím seznámit nebo jej podepsat kvůli tomu,
že prý neměl k dispozici psací potřeby. Krajský soud tedy správně posoudil, že i toto rozhodnutí
bylo stěžovateli doručeno.
[9] Žalovaná též správně poukazuje na to, že se doručení těchto rozhodnutí neuvede
ve výpisu korespondence odsouzeného (dle §24 odst. 7 výše cit. vyhlášky č. 345/1999 Sb. správa
věznice takto eviduje jen vybrané druhy korespondence zasílané prostřednictvím držitele
poštovní licence). Stěžovatel nemá pravdu, že by z neuvedení rozhodnutí o stížnostech
v tomto výpisu mělo plynout jejich nedoručení. Touto logikou by pak mohlo být zpochybněno
i doručení samotných rozhodnutí o uložení kázeňských trestů, které v tomto výpisu také není
uvedeno, ale proti kterým sám stěžovatel prokazatelně podal stížnosti.
[10] Je také třeba odmítnout argument stěžovatele, který z jediné jím tvrzené nepřesnosti
ve spise žalované (datování výpovědi svědka jednoho ze spáchaných kázeňských přestupků)
paušálně dovozuje nespolehlivost celého spisu jako takového. Postup při doručování jednotlivých
rozhodnutí v této věci (kdy druhé z nich dokonce stěžovatel sám podepsal, a stvrdil
tak jeho převzetí) nebudí pochybnosti o tom, že by informace poskytnuté žalovanou měly být
jakkoliv nespolehlivé nebo že by snad mělo docházet k systematickým pochybením při vedení
spisu.
[11] Konečně z výše uvedeného též vyplývá, že žádost stěžovatele (která následovala
až po podání samotné žaloby) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
nemohla zabránit uplynutí lhůty pro podání žaloby. Tato lhůta totiž uplynula před podáním
žaloby. Prominutí zmeškání této lhůty zákon v §72 odst. 4 s. ř. s. vylučuje, a to bez ohledu
na důvody takového zmeškání, proto ani návrhu na prominutí zmeškání lhůty nelze vyhovět.
[12] S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). Co se týče požadavku stěžovatele na osobní účast při jednání,
odkazuje ho NSS na §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje NSS
zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační
stížnosti jednání. V nynější věci však jednání nebylo ani vhodné, ani NSS neprováděl dokazování
(veškeré skutečnosti byly již obsaženy v soudním spise).
[13] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[14] Stěžovateli byla ustanovena zástupkyně z řad advokátů, Mgr. Michaela Kasper Beňová
(usnesení krajského soudu ze dne 18. 9. 2019). Ustanovené advokátce se s přihlédnutím
k §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti)
a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč; celkem částka 3 400 Kč. Advokátka je plátkyní
DPH. Proto se tato částka zvýší o 21 %, tj. o 714 Kč. Celková částka, která činí 4 114 Kč,
bude k rukám advokátky proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. NSS jako další
úkon neuznal doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 5. 2020, protože tam není uvedeno nic,
co by nemohlo být uvedeno již v textu samotné kasační stížnosti ze dne 8. 4. 2020.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu