ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.148.2019:32
sp. zn. 10 As 148/2019 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: R. S., zastoupené Mgr. Martinem
Rybnikářem, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 3, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 3. 2015,
čj. MV-170516-4/VS-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, čj. 5 A 71/2015-74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, které je v této věci žalovaným, nevyhovělo svým rozhodnutím ze dne
27. 11. 2014 žádosti žalobkyně o udělení státního občanství České republiky, kterou žalobkyně
podala za sebe a za svou nezletilou dceru. Rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra
dne 6. 3. 2015. Důvodem nevyhovění žádosti bylo to, že žalobkyně opakovaně hradila opožděně
pojistné na veřejné zdravotní pojištění, a tím nesplnila podmínku upravenou v §7 odst. 1 písm. e)
zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
[2] Žalobkyně podala žalobu, tu však Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne
10. 4. 2019.
[3] V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobkyně (stěžovatelka) namítla nesprávné
posouzení právní otázky a vady řízení před správním orgánem. Pokud žalovaný dospěl k tomu,
že stěžovatelčina dcera splňuje všechny podmínky pro udělení státního občanství, měl
respektovat zásadu jednotnosti státního občanství rodičů a dítěte a udělit státní občanství
jak dceři, tak samotné stěžovatelce. Stěžovatelčina pochybení ve vztahu k platbám pojistného
jsou pak nevýznamná (několikadenní zpoždění), pojistné bylo nakonec vždy uhrazeno (včetně
penále) a v současnosti stěžovatelka nic nedluží. K tomu stěžovatelka odkázala na rozsudek
Městského soudu v Praze publikovaný pod č. 1117/2007 Sb. NSS. Pozdní platby neměly žádný
zásadní vliv na financování stěžovatelčiny zdravotní péče ani na fungování Všeobecné zdravotní
pojišťovny ČR; proto nemůže být stěžovatelčino pochybení pokládáno za závažné. Stěžovatelka
má za to, že v řízení před správními orgány i před soudem bylo porušeno její právo
na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný krom toho
pochybil i tím, že nerespektoval zásady správního řízení upravené v §2 odst. 1, 3 a 4 správního
řádu (zásady zákonnosti, ochrany dobré víry, individuálního posouzení a oprávněného
očekávání).
[4] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §7 odst. 1 písm. e) zákona o nabývání a pozbývání státního občanství lze státní
občanství na žádost udělit fyzické osobě, která kromě splnění dalších podmínek plní též povinnosti
vyplývající z ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt a vstup cizinců na území České
republiky, povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní
pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky. Stěžovatelce nebylo státní
občanství uděleno proto, že měla opakovaně v průběhu několika let nedoplatky na účtu
pojistného hrazeného na veřejné zdravotní pojištění. Dlužné částky nakonec vždy doplatila
(jednorázovými platbami vyšších částek), opakovaně jí bylo vyměřeno penále, které rovněž
uhradila.
[7] Úvodem je třeba říci, že kasační stížnost je ve své velké části neprojednatelná.
Kdyby nebylo jedné pasáže v bodě 3 kasační stížnosti, v níž stěžovatelka reaguje na některé
formulace městského soudu, musela by být celá kasační stížnost odmítnuta jako nepřípustná.
[8] Celý bod IV.2 kasační stížnosti je doslovně převzat ze žaloby. Stěžovatelka
zde tak opětovně pronáší úvahy, na které již městský soud konkrétně reagoval, a neprojevuje
žádnou snahu s městským soudem polemizovat či poukázat na něco, co třeba městský soud
přehlédl. Takové kasační námitky jsou nepřípustné (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020,
čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS), protože kasační stížnost má přinášet argumenty
proti rozhodnutí správního soudu prvního stupně, nikoli doslovně opakovat argumenty
proti rozhodnutí správního orgánu, které už byly jednou vypořádány.
[9] I pokud by soud odhlédl od konkrétní úpravy kasačních důvodů v §103 odst. 1 soudního
řádu správního, musel by trvat na tom, že pánem soudního řízení, které se vede na návrh,
je navrhovatel (zde tedy stěžovatelka): především navrhovatel tedy do značné míry určuje,
jak bude řízení probíhat a čím vším se soud bude zabývat. Tato moc nad řízením s sebou nese
práva i povinnosti. Je na navrhovateli, zda řízení zahájí, a je jeho právem je z vlastní vůle ukončit.
Má-li ale řízení mít nějaký smysl, je také věcí navrhovatele, aby soudu přesvědčivě vyložil svůj
případ. Soud se pak bude věcí poctivě zabývat v takovém rozsahu, v jakém mu to argumenty
návrhu umožní. To má i svůj rub: nevěnoval-li navrhovatel svému návrhu dostatečnou
pozornost, nedostane se mu ani od soudu pečlivé procesní reakce. Ostatně by nebylo ani
procesně účelné, ani obecně lidsky správné, aby soud věnoval svůj čas a úsilí (které jsou nákladně
hrazeny ze státního rozpočtu) dokumentu, jemuž navrhovatel nevěnoval úsilí vůbec žádné. Přísně
logickou reakcí na část IV.2 kasační stížnosti by bylo doslovně zkopírovat do nynějšího rozsudku
podstatné pasáže rozsudku městského soudu; to však NSS pokládá za zbytečné i málo důstojné.
[10] Nepřípustné jsou i námitky, v nichž se stěžovatelka dovolává čl. 36 odst. 1 Listiny a §2
odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Jakákoli námitka vznesená před správním soudem – ať už žalobní,
nebo kasační – musí mít totiž především svou skutkovou složku, a je-li to možné, i složku právní
(žalobní či kasační bod je tak v ideálním případě kombinací právního a skutkového tvrzení).
Projednatelnou námitkou však není holá citace určitého ustanovení právního předpisu,
o němž navrhovatel jen tvrdí, že bylo porušeno. Stěžovatelka vznesla v žalobě konkrétní
skutkové námitky a z nich dovozovala, že správní orgán vyložil nesprávně §7 odst. 1 písm. e)
zákona o nabývání a pozbývání státního občanství. Těmito námitkami se městský soud zabýval.
Citace jednoho ustanovení Listiny a tří ustanovení správního řádu, která byla zahrnuta do kasační
stížnosti, však k věci už nic argumentačně nepřináší: jedná se jen o jakési okrasné pasáže,
které mají nejspíš za účel zvýšit působivost textu v očích právního laika. Nemohou však přivést
soud k tomu, aby se věci věnoval ještě z jiných úhlů pohledu než z těch, které už byly dříve
prozkoumány.
[11] Jedinou přípustnou částí kasační stížnosti jsou tak ty odstavce bodu IV.3, které nesouhlasí
s tím,
- jaký význam připsal městský soud opakovaným opožděným platbám a tomu,
že byly opožděny i o několik týdnů; a
- že městský soud nerespektoval zásadu jednotnosti státního občanství rodičů a dítěte
a neudělil stěžovatelce státní občanství navzdory tomu, že její dcera podmínky
pro udělení státního občanství splňovala.
[12] NSS se shodně s městským soudem domnívá, že opožděné platby pojistného nelze
považovat za bezvýznamné opomenutí právě kvůli tomu, jak moc byly opožděné a že nešlo
o jednorázové pochybení z roztržitosti. V tom nelze tuto věc srovnávat s věcí, jíž se týkal výše
citovaný rozsudek č. 1117/2007 Sb. NSS. V oné věci byla zamítnuta žádost o státní občanství
proto, že rodiče zletilé žadatelky v době, kdy ona sama ještě chodila na základní školu, neoznámili
správnímu orgánu místo svého (a tedy i žadatelčina) trvalého pobytu; tím porušili ustanovení
zákona o pobytu cizinců. Soud označil toto pochybení za formální opomenutí, které navíc nebylo
přičitatelné žadatelce, a rozhodnutí o neudělení státního občanství zrušil.
[13] V nynější věci, byť i zde nejde o žádné zavrženíhodné jednání, „jen“ o neplnění menších
finančních povinností vůči zdravotní pojišťovně (tisíce, později stovky korun dlužného
pojistného několikrát do roka po dobu několika let), je ale pochybení mnohokrát opakované
a přičitatelné dospělé stěžovatelce, která v ČR žije od roku 1999 a dlouhá léta tu podniká. Krom
toho jde o pochybení, kterému stěžovatelka mohla předejít, zejména poté, co se svou předchozí
žádostí o státní občanství neuspěla z podobného důvodu. V řízení před soudem však stěžovatelka
nijak nevysvětlila, proč svůj přístup k placení pojistného nezměnila – jen trvala na tom,
že se přece nic tak vážného nestalo, protože to neohrozilo systém zdravotní péče v ČR.
To ale není zákonné kritérium. Nejde tu o sankci, od níž by případně bylo možné upustit,
pokud formálně nezákonné jednání bylo bez materiálního dopadu: naopak předmětem řízení
je oprávnění v podobě nejužšího myslitelného vztahu ke státu, jehož získání je přísně regulováno
zákonem i co do svých formálních stránek. Zákon neříká, že státní občanství bude uděleno
každému cizinci, který nedůsledným plněním svých povinností nezpůsobí závažný následek.
Naopak státní občanství může stát udělit jen těm žadatelům, kteří splnili všechny své zákonné
povinnosti bezezbytku (nebyla-li jim některá z podmínek prominuta z důvodů předvídaných
zákonem, viz §11 zákona o nabývání a pozbývání státního občanství).
[14] Obstát nemůže ani námitka založená na zásadě jednotnosti státního občanství rodičů
a dítěte. Stěžovatelka v podstatě navrhuje, aby to, že neplnila zákonnou podmínku,
bylo přehlédnuto jen proto, že její dcera podmínky splňovala a že ji stěžovatelka zahrnula
do své žádosti. Takto ale zásada jednotného státního občanství fungovat nemá: jejím cílem není
umožnit zletilým rodičům obcházet zákonné podmínky přes své děti. Naopak primárně
se má občanství dětí odvíjet od občanství jejich rodičů, nejsou-li tu zvláštní důvody pro jiné
řešení (k tomu viz judikaturu citovanou v bodě 27 rozsudku městského soudu). V nynější věci
soud takové důvody nespatřuje a stěžovatelka je ani nijak nerozvinula.
[15] Stěžovatelčiny námitky byly nepřípustné nebo nedůvodné, a NSS proto kasační stížnost
zamítl.
[16] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému
pak nevznikly náklady vymykající se z jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu