ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.294.2020:27
sp. zn. 10 As 294/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Zájezdy.cz, a.s., sídlem
Na Potoce 468/25, Třebíč, zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem
Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát,
sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2019,
čj. ČOI 138295/19/O100/2000/19/Bal/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2020, čj. 51 A 1/2020-39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně je cestovní agenturou, která nabízí spotřebitelům na internetu zájezdy
cestovních kanceláří. Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeského
a Vysočiny, ze dne 11. 9. 2019 byla žalobkyni uložena pokuta 10 000 Kč za spáchání přestupku
podle §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění
do 15. 7. 2019. Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v lednu 2019 na internetových
stránkách https://www.zajezdy.cz v rámci nabídky zájezdu do hotelu Club Magic Life Kalawy
Imperial v Egyptu, v termínu od 27. 7. do 7. 8. 2019, uváděla nepravdivou informaci,
že zájezd je pro „dítě zdarma“, čímž vzbuzovala zdání, že pro rodiny s dětmi je zájezd výhodnější,
ačkoliv po objednání zájezdu účtovala spotřebiteli poplatek za dítě 4 900 Kč. Žalobkyně podala
proti rozhodnutí odvolání, jež žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 30. 10. 2019.
[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u krajského soudu, který ji zamítl.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka trvá na tom, že není
prodávajícím ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. Dále namítla, že za vadně uvedené ceny
zájezdu má odpovědnost osoba, která ceny vytváří (cestovní kancelář), a nikoli stěžovatelka,
která je vázána pokyny cestovní kanceláře. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek
krajského soudu i rozhodnutí žalované a správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalované
k dalšímu řízení.
[4] Žalovaná se ztotožnila s názorem krajského soudu a navrhla, aby NSS kasační stížnost
zamítl.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS předesílá, že se otázkou nepravdivých informací, které stěžovatelka uváděla
na své webové stránce u nabízených zájezdů, již zabýval, a to v rozsudku ze dne 27. 10. 2020
čj. 10 As 253/2020-31, a neshledává důvod se ani v nyní projednávané věci odchýlit od svých
předchozích závěrů.
[7] Podle §24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel,
prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních
praktik.
[8] Zákon o ochraně spotřebitele v §4 odst. 4 zakazuje užívání nekalé obchodní praktiky
před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí. Nekalou obchodní
praktikou zákon rozumí zejména klamavé konání podle §5 (§4 odst. 3 zákona o ochraně
spotřebitele). Dle §5 odst. 1 téhož zákona se obchodní praktika považuje za klamavou,
pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí
ohledně koupě, které by jinak neučinil.
[9] NSS předně konstatuje, že krajský soud se nadbytečně zabýval otázkou, zda stěžovatelka
byla či nebyla prodávající ve smyslu výše cit. §24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.
Stěžovatelka nebyla sankcionována za jednání, v němž by vystupovala jako prodávající. Zákaz
používání nekalých obchodních praktik zákon adresuje nejen prodávajícímu (respektive též výrobci,
dovozci, vývozci apod.), ale též jinému podnikateli [viz shora cit. text §24 odst. 1 písm. a) zákona
o ochraně spotřebitele]. Podstatné je, že takovýto „jiný podnikatel“ adresuje nepravdivou
informaci spotřebiteli, což se v nyní projednávané věci stalo – stěžovatelka nabízela zájezd
a v nabídce nepravdivě uvedla, že zájezd je pro dítě zdarma. Odpovědnost stěžovatelky
za klamavé sdělení vůči spotřebitelům je dána bez ohledu na to, že při dané nabídce a následné
kontraktaci vystupovala jako zástupce cestovní kanceláře pořádající daný zájezd. Jak NSS právě
vysvětlil, zákaz nekalých obchodních praktik je adresován podnikatelům jednajícím se spotřebiteli
obecně.
[10] Tento výklad zákona o ochraně spotřebitele je též v souladu s jeho účelem. Jistě platí,
že běžný spotřebitel často nerozlišuje komplikované právní nuance smluvních vztahů
mezi podnikateli, kteří mu posléze dodají nějakou službu či zboží. Často nerozlišuje
ani mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou. Právě proto je sankce za použití nekalých
obchodních praktik adresována každému podnikateli, který jedná se spotřebiteli a zajišťuje
jim dodání služeb. Přestupek podle §24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele
proto mohla spáchat též stěžovatelka jako cestovní agentura, která sama zájezdy neorganizuje
(a organizovat nemůže) a smlouvu o zájezdu uzavírá jménem nikoliv vlastním, ale jako zástupce
cestovní kanceláře. To, že stěžovatelka sama zájezd neorganizuje, je pro postih dle §24 odst. 1
písm. a) zákona o ochraně spotřebitele bez významu. Stejně tak jsou irelevantní veškeré
argumenty stěžovatelky, kterými prokazuje, že nebyla v postavení prodávajícího. Podstatné
totiž je to, že spotřebitelům zájezdy nabízela a v nabídce uvedla nepravdivou informaci.
[11] V tomto ohledu je třeba korigovat rozhodnutí krajského soudu, který
(a v tom má stěžovatelka pravdu) se dopustil několika zavádějících a nepřesných úvah. Důležité
však je, že nepřesnost těchto úvah nemá žádný vliv na nynější věc, proto nelze ani argumentovat
nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu.
[12] Stěžovatelka tvrdí, že nemůže být za přestupek odpovědná, protože byla vázána
informacemi, které dostala od cestovní kanceláře. Správnost informací prý nemůže ani efektivně
kontrolovat. V tomto ohledu se NSS plně ztotožňuje s argumentací, kterou krajský soud
uvedl k srovnatelné žalobní námitce v bodě 25 napadeného rozsudku (není tedy pravda,
že by se k této námitce krajský soud nevyjádřil, jak nesprávně tvrdí stěžovatelka; obdobnou
odvolací námitku správně shledala jako nedůvodnou též žalovaná). Krajský soud správně
upozornil, že za přestupek byla stěžovatelka odpovědná objektivně, zavinění se tedy nezkoumá
(viz §21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).
Byla to stěžovatelka, kdo nepravdivé informace o „dítěti zdarma“ zveřejnila na svých webových
stránkách. Je nepodstatné, kde, jak nebo od koho tyto informace získala. Pro naplnění daného
přestupku je bezvýznamný i obsah soukromoprávního ujednání mezi stěžovatelkou
(jako cestovní agenturou) a cestovní kanceláří (stěžovatelka tvrdí, že „soukromoprávně“ nemá
povinnost nabídky kontrolovat, nemá ani oprávnění měnit jejich cenové nastavení). Podstatné
je naopak to, že stěžovatelka nabízela zájezdy spotřebitelům, a to včetně nepravdivé informace.
[13] Lze jen dodat, že judikatura, které se stěžovatelka dovolává (rozsudek ze dne 21. 6. 2018,
čj. 2 As 269/2016-36, věc DEKTRADE, respektive rozsudek ze dne 28. 1. 2016,
čj. 9 As 55/2015-23, věc ROTO Plzeň), je na nynější věc neaplikovatelná. Týká se totiž jiného
správního deliktu (v současné terminologii „přestupku“) – deliktu prodávajícího podle §24 odst. 7
zákona o ochraně spotřebitele. Všechny přestupky podle §24 odst. 7 směřují (na rozdíl
od mnohem širšího §24 odst. 1) jen na prodávajícího. NSS opakuje, že §24 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele se uplatní nejen na prodávajícího, ale v podstatě na jakéhokoliv
podnikatele, který přímo či nepřímo vstupuje do jednání se spotřebiteli.
[14] NSS proto v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalované
náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu