ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.34.2020:25
sp. zn. 10 As 34/2020 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: L, K., zast. Mgr. Ladislavem
Preclíkem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalované:
Vězeňská služba ČR, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice, ve věci ochrany
před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2020, čj. 30 A 73/2019-40,
takto:
Kasační stížnost se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení v záhlaví označeného
usnesení krajského soudu, jímž byl podruhé zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované.
[2] Stěžovatel v této věci spolu s žalobou podal žádost o osvobození od soudních poplatků
a návrh na ustanovení zástupce. Krajský soud jej osvobodil od soudních poplatků v celém
rozsahu; návrh na ustanovení zástupce usnesením ze dne 11. 6. 2019 zamítl.
[3] Stěžovatel podal dne 14. 1. 2020 opětovně návrh na ustanovení zástupce. Krajský soud
návrh usnesením ze dne 21. 1. 2020 zamítl. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí ze dne
11. 6. 2019, čili že stěžovatel splňuje první z podmínek pro ustanovení zástupce – je nemajetný,
nikoli však podmínku druhou, jíž je nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka
řízení. Stěžovatel je podle krajského soudu schopen svá práva hájit sám. Žaloba obsahovala
veškeré náležitosti. Stěžovatel má znalosti týkající se řízení o tomto typu žaloby; u krajského
soudu podal jen během předchozích pár let desítky žalob na ochranu před nezákonným zásahem.
Ustanovení zástupce stěžovateli se neukázalo efektivní. Nadto krajský soud dodal, že nové
důvody pro ustanovení zástupce neshledal. K námitce stěžovatele, že se nemůže seznámit
s obsahem správního a soudního spisu, sdělil, že mu kopie písemností na žádost zašle; krajský
soud mu průběžně zasílá kopie všech podání učiněných žalovanou v soudním řízení.
[4] Proti usnesení krajského soudu ze dne 21. 1. 2020 podal stěžovatel kasační stížnost.
Stěžovatel namítl, že si v souladu s §4 odst. 2 a §24 odst. 8 vyhlášky č. 345/1999 Sb. může
ponechat korespondenci v množství odpovídajícím možnostem uložení v poskytnuté skříňce.
Proto má stěžovatel procesní způsobilost pouze v omezeném rozsahu. Navrhl, aby NSS usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[6] NSS v nynější věci nevyžadoval zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti
ani zastoupení stěžovatele advokátem, jelikož se jedná o kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí (viz usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] NSS nemůže plně přisvědčit krajskému soudu, že stěžovatel ve druhém návrhu
na ustanovení zástupce neuvedl žádné nové skutečnosti oproti prvnímu návrhu. Stěžovatel
totiž nově sdělil, že z důvodu výkonu trestu odnětí svobody má omezenou procesní způsobilost;
nemůže se osobně seznámit s obsahem správního spisu.
[9] NSS o kasační stížnosti shodného obsahu rozhodl již usnesením ze dne 11. 2. 2020,
čj. 9 As 25/2020-10, které lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. NSS v uvedeném usnesení
uvedl, že stěžovatel byl v napadeném usnesení krajským soudem ujištěn, že pokud si o to požádá,
soud mu kopii správního spisu zašle. Zpřístupnění kopie spisu soudem je pro hájení
stěžovatelových práv plně dostačující, a to bez ohledu na stěžovatelem zmiňované omezení
objemu korespondence, kterou si bude moci uschovat. Podstatné je, že se stěžovatel bude moci
seznámit s obsahem spisu; není nezbytně nutné, aby měl kopie listin neustále k dispozici. Krajský
soud zároveň konstatoval, že správní spis není nijak obsáhlý a s většinou dokumentů
se stěžovatel pravděpodobně již seznámil. Stěžovatel není vůči žalované jakkoli znevýhodňován
a samotná skutečnost, že se stěžovatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nepostačuje
k ustanovení zástupce.
[10] NSS dále podotýká, že o opakovaném návrhu na ustanovení zástupce, jímž navrhovatel
nedoloží podstatnou změnu skutečností oproti předchozímu návrhu, nemá soud povinnost
rozhodovat (viz rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2008, čj. 3 Ads 43/2007-150). V nyní projednávané
věci ovšem byla nová skutečnost oproti prvnímu návrhu uvedena.
[11] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[12] Závěrem NSS uvádí, že nepřehlédl, že podáním ze dne 27. 5. 2020 vzal žalobce podanou
žalobu zpět. Na rozhodnutí o kasační stížnosti však nemá zpětvzetí žaloby vliv – řízení
před krajským soudem nebylo doposud pravomocně skončeno a kasační stížnost v této věci
nebyla vzata zpět. V dalším řízení ovšem krajský soud uvedený dispozitivní úkon stěžovatele
posoudí a rozhodne o něm.
[13] O náhradě nákladů řízení NSS nerozhodoval, jelikož o nich přísluší rozhodnout
krajskému soudu podle výsledku řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto řízení končí
(§61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu