ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.68.2019:37
sp. zn. 10 As 68/2019 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců
Zuzany Břízové a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Bernat paliva – kovošrot s.r.o.,
se sídlem Košická 663/5a, Liberec IV - Perštýn, Liberec, zastoupeného Mgr. Terezou Ječnou,
advokátkou, se sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti žalované: Česká obchodní
inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované
ze dne 31. 8. 2017, č. j. ČOI 63536/17/O100/2500/17/Hl/Št, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
ze dne 12. 2. 2018, č. j. 59 A 109/2017 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupkyně žalobce
Mgr. Terezy Ječné na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 8. 2017, č. j. ČOI 63536/17/O100/2500/17/Hl/Št,
zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí inspektorátu Ústeckého a Libereckého
(dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 4. 2017, čj. ČOI/46025/17/2500/0193/17/RZ/BL,
které zároveň potvrdila. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč
za správní delikt podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole,
(dále „kontrolní řád“), spočívající v neposkytnutí potřebné součinnosti k výkonu kontroly
kontrolujícímu dle §10 odst. 2 téhož zákona.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci (dále „krajský soud“), který rozhodnutí žalované i správního orgánu prvního
stupně rozsudkem ze dne 12. 2. 2018, čj. 59 A 109/2017-40, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu
řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná byla ke kontrolnímu převážení oprávněna
využít jakékoli ověřené měřidlo ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii,
tj. i ověřené měřidlo třetího subjektu. Současně však dospěl k závěru, že při postupu
kontrolujícího správního orgánu nebyl přesvědčivě zdůvodněn rozsah požadované součinnosti
a jeho postup při kontrolách dne 19. 12. 2016 tak musel u žalobce nutně vzbudit pochybnosti,
zda požadovaný rozsah součinnosti směřuje ke zjištění skutečného stavu věci v rozsahu
nezbytném pro dosažení účelu kontroly. Zatímco v případě kontroly 1) požadoval správní orgán
prvního stupně převážení hodnoty brutto na vahách společnosti Ferona a.s., a v rozhodnutí
uvedl, že „návrat s prázdným autem zpět do Liberce nebyl požadován“, v případě kontroly ad 2) bylo
požadováno převážení váhy tara. Tento postup musel být podle krajského soudu pro žalobce
matoucí. Dále uvedl, že žalobce součinnost neodmítl zcela, neboť v případě obou kontrol
navrhoval převážení dodávaného uhlí na ověřené – certifikované váze ve své provozovně,
na což přistoupil správní orgán prvního stupně v případě kontroly ad 2), nikoli v případě kontroly
ad 1). Při převážení v případě kontroly ad 2) v provozovně žalobce byl rozdíl od váhy
deklarované v povolené toleranci váhy a váha tara odpovídala plně deklarované váze.
Proti tomuto rozsudku žalovaná (dále „stěžovatelka“) nyní brojí kasační stížností.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[3] Stěžovatelka navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu z důvodů dle §103 odst. 1
písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Stěžovatelka má za to,
že krajský soud nedostatečně posoudil individuální okolnosti jednotlivých případů,
při svém rozhodování vyšel primárně z porovnání obou kontrol. V rámci obou kontrol bylo
po žalobci požadováno, aby se dostavil s vozidlem s uhlím k převážení do provozovny
společnosti Ferona, a.s. V prvním případě žalobce požadavku nevyhověl, tím došlo k porušení
§10 odst. 2 kontrolního řádu. Ve druhém případě se ke kontrole dostavil. Navazující požadavky
vyplynuly z průběhu této kontroly. Vzhledem k tomu, že došlo ke zjištění rozdílu v hodnotě
brutto deklarované žalobcem a v hodnotě brutto zjištěné při kontrolním převážení na váze
společnosti Ferona, a.s. (250 kg), bylo nutné provést kontrolní převážení i na váze žalobce
a následně ověřit i hodnotu tara na váze společnosti Ferona, a.s. Bez zjištění těchto údajů nebylo
možné dosáhnout účelu kontroly. Ze strany žalobce odmítnutím převážení hodnoty tara na váze
společnosti Ferona a.s. došlo k porušení §10 odst. 2 kontrolního řádu. Odlišnost postupu
správního orgánu, která byla dle soudu pro žalobce matoucí, byla dána tím, že v prvním případě
se žalobce ke kontrolnímu převážení na vahách společnosti Ferona, a.s. vůbec nedostavil,
zatímco ve druhém případě se převážení uskutečnilo a vyvolalo nutnost další součinnosti žalobce.
V případě první kontroly je pouhou spekulací, jak by se situace dále vyvíjela a jaká další
součinnost by byla po žalobci požadována.
[4] Žalobce námitky stěžovatele odmítl jako nedůvodné. Správní orgán prvního stupně
ve svém rozhodnutí k námitce žalobce, že řízení je nehospodárné, když po něm byly vyžadovány
cesty přes 100 km, uvedl, že „návrat do Liberce nebyl požadován“. Pokud nyní uvádí,
že požadavek na vrácení prázdného vozidla je jen spekulací, opětovně překrucuje vlastní tvrzení
a závěry. Není pravdou, že nemohlo být pokračováno v první kontrole, když se žalobce odmítl
dostavit na kontrolní převážení na váhu třetího subjektu, neboť kontrolní orgán měl zajištěny
naprosto shodné podmínky v provozovně žalobce, když tuto možnost žalobce po celou dobu
pracovníkům kontrolního orgánu nabízel. Nabídka však zůstala bez vysvětlení nevyužita,
ač ve svém odůvodnění stěžovatelka uvedla, že „správní orgán vychází z toho, že řádně ověřené měřidlo
měří správně“. V případě druhé kontroly mohlo být rovněž účelu kontroly dosaženo.
Kontrolní orgán převážil hmotnost brutto a tara na řádně cejchované váze s platným úředním
cejchem za přítomnosti odborné osoby a pracovníků ČOI. Pokud stěžovatelka uvádí, že nemohlo
dojít ke zjištění úplného skutkového stavu bez ověření hodnoty tara na váze třetího subjektu,
takový závěr neodpovídá požadavku na rovnost subjektů a povyšuje váhy třetího subjektu
do pozice státních zkušebních vah a jeho hodnoty považuje za vyšší standart, přestože obě
předmětné váhy disponovaly shodným úředním cejchem. Kontrolovat správnost vážení měřidla
lze jen pomocí etalonů.
[5] Vedle důvodů uvedených v rozhodnutí krajského soudu spatřuje žalobce další důvod
pro zrušení rozhodnutí správních orgánů v nezákonném rozsahu součinnosti požadované
ze strany kontrolního orgánu. Správní orgán prvního stupně nevyužil možnosti kontrolního
převážení na shodně řádně cejchované váze za přítomnosti pracovníka ČMI. Jediným zákonným
i odborným způsobem odstranění pochybností o správnosti měření váhy je její ověření
prostřednictvím etalonů. Stěžovatel dostatečně nezdůvodnil, proč je možno provést kontrolu
pouze na vahách soukromé společnosti Ferona, a.s., když bylo možné provést kontrolu
za naprosto shodných podmínek v místě tak, aby nedocházelo k dalším nákladům na straně
účastníka řízení. Dále odkázala na odůvodnění stěžovatelky, v němž stěžovatelka uvedla,
že „pokud by byly zjištěny rozdíly v hodnotách hmotnosti na různých váhách, bylo by možné po kontrolované
osobě požadovat, aby za účelem zjištění skutkového stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, byly váhy
ověřeny prostřednictvím etalonů, příp. aby bylo učiněno ještě další převážení na jiné váze, které by mohlo napomoci
určení, která z navážených hodnot je hodnotou správnou.“ Podle žalobce tento postup připomíná
„tipovací soutěž“. K ověření váhy společnosti Ferona, a.s. pomocí etalonů došlo až 40 dnů
po datu provádění kontroly, a to až v souvislosti s námitkami žalobce. Žalobce současně
považuje za nelogické a nehospodárné, že nebyla ověřována váha, která byla předmětem
kontroly. Ze shora uvedených důvodů považuje žalobce rozsudek krajského soudu za správný.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou,
lze ji tedy projednat. Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat
i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Hned v úvodu NSS konstatuje, že námitka stěžovatelky na porušení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. krajským soudem není důvodná. Odůvodnění rozsudku je vystavěno na jasném,
srozumitelném a uceleném argumentačním systému, z něhož rozumně plynou právní závěry.
Stěžovatelka ostatně uplatňuje tuto námitku jen obecně, aniž by specifikovala,
v čem nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívá. Napadený rozsudek tedy není
nepřezkoumatelný.
[9] Stěžejní otázkou bylo, zda závěr krajského soudu o tom, že nelze v posuzovaném případě
dospět k závěru, že žalobce svým jednáním porušil §10 odst. 2 kontrolního řádu a naplnil tak
skutkovou podstatu správního deliktu podle §16 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť postup
žalované vzbuzuje pochybnosti o tom, že požadovaný rozsah součinnosti směřoval ke zjištění
skutečného stavu věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly, je správný.
[10] Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že správní orgán prvního stupně prováděl
dne 19. 12. 2016 kontrolu dodávky uhlí žalobcem ve dvou případech. V případě kontroly 1) bylo
zboží objednáno v provozovně Jablonec nad Nisou na adresu Občanská 481, Rychnov
u Jablonce nad Nisou. Dodání zboží bylo dohodnuto na 13:00 hodin. Na místo se dostavil řidič
s vozidlem Daewoo AVIA A80, rz X, který byl vyzván, aby umožnil kontrolní převážení
hmotnosti dodávaného uhlí v provozovně Ferona, a.s., Kašparova 1010/30, Liberec 6 Vesec.
Řidič sdělil inspektorkám, že uhlí není z Jablonce, ale z Malé Skály, kontaktoval jednatele
společnosti, vyrozuměl jej o provádění kontroly. Jednatel následně převážení na váze společnosti
Ferona, a.s. odmítl a nabídl převážení na váze žalobce v Malé Skále. Na stejný čas byla dále
objednána dodávka uhlí z provozovny v Liberci (kontrola 2) na adresu Proletářská 145, Liberec.
Řidič vozidla se dostavil na pokyn inspektora na převážení vozidla s nákladem uhlí na váhu
společnosti Ferona, a.s., kde došlo k navážení hmotnosti brutto 6 560 kg. Váha byla o 250 kg
nižší než deklarovaná hmotnost brutto 6 810 kg. Váha společnosti Ferona byla úředně ověřena
dne 9. 11. 2016. Povolená odchylka činila u této váhy 20 kg. Následně došlo k převážení vozidla
s nákladem uhlí rovněž na váze žalobce, kde byla navážena hmotnost brutto 6 790 kg,
tedy při povolené odchylce 20 kg nebyl rozdíl v hmotnosti zjištěn. Poté bylo převáženo vozidlo
bez nákladu uhlí a hmotnost tara byla navážena ve výši 3 880 kg, tedy hmotnost deklarovaná
na dodacím listu. Další převážení prázdného automobilu znovu v areálu společnosti Ferona, a.s.
jednatel žalobce odmítl s tím, že jde nad rámec standardních úkonů.
[11] Krajský soud se otázkou přiměřenosti postupu žalované zabýval v bodech 18 až 21
odůvodnění napadeného rozsudku, odkázal zde mimo jiné na katalog práv a povinností
obsažených v ustanovení §6 až 9 kontrolního řádu a konstatoval, že žalovaná byla
ke kontrolnímu převážení oprávněna využít jakékoliv ověřené měřidlo ve smyslu §9 odst. 1
zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. S těmito závěry (ač jsou poměrně kusé) se Nejvyšší správní
soud ztotožňuje.
[12] Dle §9 písm. a) kontrolního řádu je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly
povinen šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby, povinné osoby a třetí osoby.
Uvedené ustanovení představuje korektiv ve vztahu k oprávněním kontrolujícího,
která má kontrolující užívat pouze v rozsahu nezbytném k řádnému provedení kontroly
a ke splnění jejího účelu. Má tak chránit kontrolované osoby před zbytečným zatěžováním,
nepřiměřenými zásahy do práv těchto osob, opakovanými bezdůvodnými kontrolami, apod.
Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě s krajským soudem k závěru, že v případě kontrol žalobce
však rozsah požadované součinnosti nebyl dostatečně zdůvodněn, resp. že jeho zdůvodnění
nebylo logické. Jak vyplývá z odůvodnění správního orgánu prvního stupně k otázce
hospodárnosti řízení a šetření oprávněných zájmů dotčených osob, zabýval se tento správní orgán
k námitce žalobce i počtem najetých kilometrů v případě převážení vozidla v areálu společnosti
Ferona, a.s. v porovnání s provedením kontrolního vážení přímo na Malé Skále.
K tomuto pak uvedl, že „za předpokladu, že by řidič s nákladem uhlí odjel dle požadavku inspektorek
do Liberce a poté se vrátil zpět na Malou Skálu, ujel by celkem cca 40,5 km (návrat s prázdným autem zpět
do Liberce nebyl požadován). Rozdíl mezi oběma trasami by činil navíc cca 30,7 km.“ Z uvedeného tedy
vyplývá, že při posuzování otázky hospodárnosti řízení a šetření oprávněných zájmů žalobce
správní orgán prvního stupně uvažoval pouze s uskutečněním jedné jízdy. Byla by tak zjištěna
pouze hodnota brutto, tedy hmotnost vozidla s uhlím (ať už jen na váze společnosti Ferona, a.s.,
či rovněž na váze žalobce v provozovně Malá Skála). Žalobce by za této situace najel s nákladním
vozidlem naloženým uhlím v souvislosti s provedenou kontrolou přes 60 km.
Již zde lze polemizovat o přiměřenosti požadované součinnosti. Stěžovatelka přitom
ve svém rozhodnutí uvádí, že „je nutné provést kontrolní převážení jak hodnoty brutto, tak hodnoty tára,
bez takového převážení nebylo možné dosáhnout účelu kontroly, tedy ověření správnosti dodaného množství uhlí.“
Tento závěr lze podle Nejvyššího správního soudu nepochybně vztáhnout na obě kontroly,
přičemž převážení hodnoty brutto a tara musí být provedeno na totožné váze. Namítala-li
stěžovatelka, že je pouhou spekulací, jak by se situace v případě kontroly 1) dále vyvíjela a jaká
další součinnost by byla po žalobci požadována, je třeba uvést, že každá v úvahu přicházející
varianta dalšího postupu by logicky vedla k nehospodárnosti. Skutečnost, že správní orgán
prvního stupně počítal s tím, že uhlí bude dodáváno z provozovny v Jablonci nad Nisou a nikoliv
z Malé Skály, nemůže vést k tíži žalobci, jak se ve svém rozhodnutí domnívá žalovaná.
[13] V případě kontroly 2) naproti tomu došlo k převážení hmotnosti brutto jak na vahách
společnosti Ferona, a.s., tak žalobce, a následně byla převážena i hmotnost tara na váze žalobce.
Přestože v případě vážení na váze žalobce bylo zjištěno, že váha brutto je v povolené toleranci
váhy a váha tara odpovídá plně deklarované váze, bylo následně požadováno převážení
hmotnosti tara i na váze společnosti Ferona, a.s. Váha brutto byla přitom v případě převážení
na váze společnosti Ferona, a.s. oproti deklarované váze zjištěna o 250 kg nižší, zatímco na váze
žalobce jen o 20 kg nižší. Nejednalo se přitom o rozdíl nepatrný. Ze samotného faktu rozdílnosti
vážení logicky vyplývala potřeba ověřit správnost vážení váhy pomocí etalonů. Stěžovatelka
ve svém rozhodnutí uvedla, že „při rozdílných výsledcích by nebylo možné bez dalšího určit, které vážení bylo
správné, k učinění kontrolního zjištění by bylo nutné provést další šetření“. Dále v této souvislosti uvedla,
že má za to, že „by bylo možno po kontrolované osobě požadovat, aby za účelem zjištění skutkového stavu věci,
o kterém nejsou důvodné pochybnosti, byly váhy ověřeny prostřednictvím etalonů, příp. aby bylo učiněno ještě další
převážení na jiné váze, které by mohlo napomoci určení, která z navážených hodnot je hodnotou správnou.“
Žalobci lze v tomto ohledu přisvědčit, že stěžovatelkou výše naznačený postup připomíná
„tipovací soutěž.“ Požadavek na další převážení na váhách společnosti Ferona, a.s. již postrádal
logiku a nepřiměřeně zatěžoval kontrolovanou osobu. Z uvedeného je zřejmé, že zvolený postup
postrádal racionalitu a nešetřil dostatečně práva kontrolované osoby. Závěr krajského soudu
o tom, že požadovaný rozsah součinnosti nebyl ze strany žalované i orgánu prvního stupně
přesvědčivě zdůvodněn, a že tedy nelze dospět k závěru o naplnění skutkové podstaty přestupku
dle §16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, je správný.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto je povinna nahradit úspěšnému žalobci náklady
zastoupení ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření ke kasační stížnosti
[§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], spolu s paušální náhradou
hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Advokátka žalobce je plátcem
daně z přidané hodnoty, a odměna za zastupování se tak zvyšuje o tuto daň ve výši 21 %;
výsledná částka činí 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu