ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.85.2019:38
sp. zn. 10 As 85/2019 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní
pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, proti žalovanému: Státní úřad
inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Metrostav, a. s., se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
31. 8. 2018, čj. 8193/1.30/17-6, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2019, čj. 57 A 32/2018-50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Usnesením ze dne 7. 5. 2018 zamítl Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj
a Vysočinu žádost žalobkyně, která je zdravotní pojišťovnou, o nahlédnutí do spisu týkajícího
se pracovního úrazu jejího pojištěnce. Úraz se stal dne 19. 2. 2016 na pracovišti pojištěncova
zaměstnavatele, společnosti Metrostav (nyní osoba zúčastněná na řízení). Žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně svým rozhodnutím ze dne 31. 8. 2018.
[2] Žalobě, kterou pojišťovna podala, Krajský soud v Českých Budějovicích vyhověl, zrušil
obě rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 13. 2. 2019 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
Připomněl, že v jiné skutkově obdobné věci zrušil rozhodnutí žalovaného již dne 30. 8. 2017.
Správní orgány se však v nynějším řízení neřídily jeho tehdejším právním názorem a opětovně
dospěly k závěru, že nelze umožnit pojišťovně nahlédnout do spisu, protože by tím bylo
(v rozporu s §38 odst. 2 správního řádu) porušeno právo společnosti Metrostav a také veřejný
zájem na povinné mlčenlivosti kontrolních orgánů. Soud zdůraznil, že v obecné rovině
budou zájmy pojišťovny a zájmy zaměstnavatele při řešení pracovního úrazu vždy protichůdné;
to však automaticky neznamená, že by měl být zaměstnavatel dotčen na svých právech
(viz rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 6. 6. 2013, ve věci C-536/11, Donau Chemie
AG). Umožní-li správní orgán při splnění podmínek podle §38 odst. 2 správního řádu
nahlédnout do spisu, neporušuje tím povinnou mlčenlivost: takový postup je naopak zákonnou
výjimkou z pravidla povinné mlčenlivosti.
II. Kasační řízení
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítl
nepřezkoumatelnost a nesprávné posouzení právní otázky.
[4] Krajský soud podle stěžovatele dostatečně nezdůvodnil, proč by potřebě pojišťovny
nahlédnout do spisu měla ustoupit stěžovatelova povinnost mlčenlivosti a veřejný zájem
na ochraně informací a údajů osobního a potenciálně zneužitelného charakteru. Ve skutečnosti
tak soud neprovedl potřebný test proporcionality. Naopak správní orgány ve svých rozhodnutích
vysvětlily, že zaměstnanec i zaměstnavatel poskytli orgánům inspekce práce určité informace
vysoce osobního a soukromého charakteru – a nejsou povinni automaticky strpět,
aby tyto informace byly zpřístupněny pojišťovně pro potřebu jejího soukromoprávního sporu.
[5] Krajský soud zavázal správní orgány k tomu, aby případné odepření nahlédnout důkladně
odůvodnily, a to ve vztahu ke každé konkrétní listině. To ale správní orgány splnily
už v předchozím řízení: porušení práv zkoumaly ve vztahu k celému souboru dokumentů
a shrnujícím způsobem uvedly, jaké informace se ve spisu nacházejí. Stěžovatel má za to,
že rozsudek ve věci Donau Chemie AG není pro tuto věc přiléhavý.
[6] Pojišťovna ve svém vyjádření podpořila závěry krajského soudu. Stěžovatel se nezabýval
dostatečně jejím postavením jako osoby na pomezí veřejného a soukromého práva: pojišťovna
totiž plní veřejnoprávní roli a hospodaří se svěřenými prostředky. Konkrétně má zákonem
stanovené právo podle §55 zákona o veřejném zdravotním pojištění (náhrada nákladů na hrazené
služby vynaložených v důsledku protiprávního jednání vůči pojištěnci); pokud by je řádně nevykonávala,
mohla by být nařčena ze špatného hospodaření se svěřenými prostředky.
III. Právní hodnocení
[7] Kasační stížnost není důvodná. NSS vychází při jejím hodnocení z nedávného
svého rozsudku ze dne 29. 10. 2020, čj. 9 As 31/2019-33, který řešil stejnou otázku.
[8] Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný. Soud se zabýval všemi žalobními
námitkami a dostatečně vysvětlil své argumenty.
[9] Podle §38 odst. 2 správního řádu umožní správní orgán nahlédnout do spisu jiným
osobám než účastníkům a jejich zástupcům, prokážou-li právní zájem nebo jiný vážný důvod
a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob
anebo veřejný zájem.
[10] Prokáže-li tedy žadatel právní zájem nebo jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu,
správní orgán je dále povinen posoudit, zda nahlédnutím žadatele do spisu nebude
porušeno právo některého z účastníků řízení, popřípadě dalších dotčených osob, anebo veřejný
zájem. Je-li splněna i tato druhá podmínka, umožní správní orgán žadateli do spisu nahlédnout.
Musí však dbát na to, aby z nahlížení do spisu byly podle §38 odst. 6 správního řádu vyloučeny
veškeré jeho části, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje
zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti. To neplatí o částech spisu, jimiž byl
nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může nahlížet pouze účastník řízení
nebo jeho zástupce.
[11] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že neprovedl řádně test proporcionality. Není však
zjevné, kam stěžovatel těmito námitkami míří. Krajský soud totiž zrušil obě správní rozhodnutí
právě proto, že samy správní orgány nedostatečně vysvětlily své argumenty, které je přiměly
odepřít pojišťovně nahlédnout do spisu. K tomu soud odkázal na rozsudek ve věci Donau Chemie
AG, podle kterého může nahlédnutí do spisu představovat jedinou možnost získat důkazy
nezbytné pro žalobní argumentaci. Krom toho soud upozornil na to, že správní orgán
má možnost vyloučit ze spisu ty dokumenty, které obsahují utajované informace, osobní údaje,
obchodní tajemství a další údajů a informace chráněné zvláštnímu zákony (§38 odst. 6 správního
řádu).
[12] Ani v kasační stížnosti stěžovatel konkrétně nevysvětluje, proč nevyhověl žádosti
o nahlédnutí, ale naopak vytýká nedostatečné posouzení této otázky krajskému soudu. Není však
úlohou krajského soudu nahrazovat činnost správních orgánů, tedy rozhodnout o tom, zda mělo
či nemělo být pojišťovně umožněno nahlédnout do spisu, a to i přesto, že krajský soud měl
tento spis k dispozici.
[13] Jak dovodila judikatura NSS, není vyloučeno, že nahlížením podle §38 odst. 2 správního
řádu by mohl být účastník poškozen – na to ostatně pamatuje samotné citované ustanovení.
Správní orgán však musí být u každého dokumentu nebo souboru dokumentů schopen vysvětlit,
v čem konkrétně vidí porušení práv účastníka řízení. Nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit
jen obecně tím, že ve spisu jsou citlivé informace. Tím by se totiž mohlo účelově obcházet právo
třetích osob uplatňovat náhradu škody v civilním řízení (srov. rozsudky ze dne 23. 1. 2014,
čj. 1 Afs 87/2013-73, nebo ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 As 43/2015-67). Stěžovatel však vystavěl
svou argumentaci právě jen na tom, že zájmy jednotlivých účastníků jsou v rozporu,
což znemožňuje vyhovět žádosti pojišťovny, a že spis obsahuje citlivé údaje. Takto obecně pojatá
argumentace nemůže při soudním přezkumu obstát.
[14] Krajský soud nevyhodnotil věc tak, že by mělo být pojišťovně automaticky povoleno
nahlížet do spisů: zdůraznil jen nutnost posoudit všechna dostupná fakta a důkladně se zabývat
obsahem informací v daném spisu. Nelze paušálně odmítnout nahlížení do celého spisu
jen proto, že „hrozí dotčení práv“. Nepostačí ani, pokud se správní orgány vypořádaly s obsahem
listin jen „implicitně“, jak uvedl stěžovatel v kasační stížnosti, čímž podle jeho názoru vyloučily
spis jako celek.
[15] NSS na rozdíl od stěžovatele pokládá odkaz na rozsudek ve věci Donau Chemie AG
za vhodný. Správní řád skutečně – na rozdíl od rakouské právní úpravy posuzované v tomto
rozsudku Soudního dvora – dává správnímu orgánu možnost posoudit, zda lze nahlédnutí
do spisu povolit, či nikoli. Právě to však správní orgány neučinily řádným způsobem.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
[17] Pojišťovna, která měla v řízení úspěch, byla zastoupena svou zaměstnankyní a v řízení
požadovala paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za vyjádření ke kasační stížnosti. NSS
však nemůže přiznat procesně nezastoupenému účastníku náhradu nákladů řízení stanovenou
paušální částkou podle advokátního tarifu, ale musí i nadále vycházet z nákladů, jejichž vynaložení
účastníku soudu prokáže (rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 As 135/2015-79). Vyjádření
ke kasační stížnosti bylo soudu zasláno datovou schránkou a žádné další náklady spojené
s tímto vyjádřením nebyly ze spisu patrné.
[18] Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení podle §60 odst. 5
s. ř. s., neboť jí NSS v řízení neukládal žádné povinnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu