ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.109.2020:22
sp. zn. 10 Azs 109/2020 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. L., zast. Mgr.
Alenou Holubkovou, advokátkou se sídlem Revoluční 762/13, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 2. 2019, čj. OAM-431/ZA-ZA11-LE26-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, čj. 4 Az 13/2019-55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 20. 5. 2018 žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal o mezinárodní
ochranu. Ještě před podáním této žádosti vydala Policie ČR žalobci výjezdní příkaz platný
od dne 23. 4. 2018 do 1. 6. 2018. V ČR totiž žalobce pobýval bez platného víza. Před podáním
žádosti o mezinárodní ochranu v rámci řízení o správním vyhoštění vypověděl,
že z ČR nevycestoval, protože je na Ukrajině válka. K dotazu policisty pak potvrdil, že kromě
války mu na Ukrajině nehrozí žádné nebezpečí. Vrátil by se k rodině (protokol ze dne
23. 4. 2018).
[2] V žádosti a během navazujícího pohovoru žalobce mj. uvedl, že pochází ze Z., je zdravý,
rozvedený, vyznává pravoslaví. V ČR byl dosud asi sedmkrát, poprvé v roce 2016, zpočátku jako
turista, pak na návštěvě. Na Ukrajině podniká, ale obchod předal sestře, která mu nyní posílá
peníze. V letech 2013 až 2016 pracoval pro spolek Slovanská garda jako ochranka na mítincích.
Dostal obušek a slzný plyn, s nimi chránil účastníky Antimajdanu. V roce 2016 lidi, s nimiž
pracoval jako ochranka, začala sledovat Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU). V dubnu 2017 ho prý
pozvali na SBU. Nazvali ho ruským separatistou, začali ho vyslýchat mj. ohledně V. R., lídra
spolku Slovanská garda, který utekl do Ruska a vystupuje tam i v televizi. Nejvíce je zajímal
seznam členů spolku. Byl tam asi 3 hodiny; násilí proti němu nepoužili. Podepsal doklad o tom,
že nevycestuje. V květnu 2017 si ho pozvali na prokuraturu. Prokuratura proti němu údajně
zahájila trestní řízení „za separatizmus a proruské názory“. Žalobce si je jist, že jej chtějí „dostat“, že
na něj vytvoří kompromitující materiály. Tehdy pochopil, že jeho život je v ohrožení. Nevěří na
objektivitu vyšetřování ani soudů. Na hranicích při odjezdu z Ukrajiny neměl žádné problémy.
O mezinárodní ochranu nepožádal hned po příjezdu, neboť o této možnosti nevěděl.
[3] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Konstatoval, že žalobcem
uplatněné skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní
ochrany. Městský soud názoru žalovaného přisvědčil a napadeným rozsudkem žalobu zamítl.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností.
Namítá, že žalovaný a soud řádně nezjistili skutkový stav věci, což dílem dále konkretizuje.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Stěžovatel tvrdí, že jeho kasační stížnost by měla být přijatelná (§104a s. ř. s.). To však
nijak nekonkretizuje a zůstává jen u obecných frází o „pochybení při výkladu práva“ (není jasné
jakého), nerespektování judikatury NSS (není jasno jaké judikatury a v čem nebyla městským
soudem respektována apod.).
[8] NSS předesílá, že stěžovatel podal jen velmi jednoduchou žalobu, která se zčásti míjela
s rozhodovacími důvody žalovaného. Vedle slabé žaloby a jen o málo kvalitnější kasační stížnosti
stojí precizně zpracované rozhodnutí žalovaného. Žalovaný si obstaral o zemi původu dostatek
aktuálních podkladů, aby o skutkovém stavu v této konkrétní věci neměl důvodné pochybnosti
(§3 správního řádu). Shromážděné podklady věrně (a mnohdy v souladu s tvrzením stěžovatele)
popisovaly nepříznivou situaci v regionech na východě Ukrajiny, ale také otázku separatizmu.
[9] Žalovaný neměl povinnost skutkové okolnosti tohoto případu podrobněji prokazovat.
Zejména ne za situace, kdy vyslovil, že z řady informací, které uvedl sám stěžovatel, vyplývá,
že některá jeho tvrzení jsou rozporná a proto nevěrohodná. Například při výslechu dne
23. 4. 2018 stěžovatel vůbec nezmínil, že by měl potíže se státními orgány. Tehdy se bál jen války,
avšak jen o měsíc později žalovanému předestřel poutavý příběh o tom, jak jej pronásleduje SBU
a prokuratura (podrobně s. 7 a s. 13 rozhodnutí žalovaného). Pokud by byl stěžovatel
skutečně obviněn ze závažných trestných činů (separatizmus a porušování územní celistvosti),
je s podivem, že jej ukrajinské orgány nechaly bez jediného problému opustit zemi
(s. 15 rozhodnutí). Žalovaný také trefně poukázal na rozsudek ze dne 15. 10. 2015,
čj. 9 Azs 196/2015-25, bod 19, dle něhož jsou irelevantní obecná tvrzení o zkorumpovanosti
a neobjektivitě trestního stíhání na Ukrajině. To platí tím více, že podle posledních zpráv
Ukrajina provedla řadu ambiciózních změn v oblasti justice a zpřísnila protikorupční pravidla
(s. 9 rozhodnutí).
[10] NSS opakuje, že cizinec se nesmí pokoušet o legalizaci svého pobytu prostřednictvím
institutů azylového práva (viz např. rozsudek ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44,
č. 397/2004 Sb. NSS, a další). I z toho, že stěžovatel s žádostí o mezinárodní ochranu otálel
až do momentu zahájení řízení o správním vyhoštění, plyne zjevná účelovost žádosti.
[11] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu