ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.164.2020:43
sp. zn. 10 Azs 164/2020 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: B. R. O. O., proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2020, čj. CPR-47178-11/ČJ-2019-930310-V240, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2020,
čj. 17 A 35/2020-27, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, uložila žalobci
rozhodnutím ze dne 22. 11. 2019 správní vyhoštění pro porušení §119 odst. 1 písm. b) bodu 3
a bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Současně stanovila
žalobci dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce dvou let.
Zjistila totiž, že žalobce minimálně dne 15. 11. 2019 pobýval na území ČR bez cestovního
dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalovaná nahradila část
výroku krajského ředitelství policie tak, že nově stanovila dobu k vycestování žalobce ze země
a rovněž určila okamžik, od kterého začne plynout doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup
na území členských států EU. Ve zbytku však rozhodnutí krajského ředitelství policie potvrdila.
Žalobce se proti rozhodnutí žalované bránil žalobou, kterou Krajský soud v Plzni zamítl
rozsudkem ze dne 21. 4. 2020. Krajský soud nepřisvědčil žalobním námitkám zaměřeným
zejména na tvrzené překážky žalobcova vycestování.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Současně s podáním kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku.
[3] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku tím, že pokud by bylo správní
vyhoštění uskutečněno, neměl by již přístup ke spravedlivému soudnímu procesu a k soudní
ochraně. Pokud bude muset stěžovatel nuceně opustit území, nebude pro něj mít pozitivní
rozhodnutí soudu již žádný význam. Zároveň se podle stěžovatele přiznání odkladného účinku
nedotkne žádných práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel poukazuje
na rozhodovací praxi NSS a také na skutečnost, že zákon o pobytu cizinců přiznává žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek ze zákona. Podle stěžovatele není důvod,
proč by obdobnou možnost zůstat na území ČR neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu řízení
o kasační stížnosti.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje splnění
zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené
stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě
způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) chybějícího rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného
správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.
[5] Po zhodnocení důvodů, které stěžovatel předložil, dospěl NSS k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s.
jsou naplněny.
[6] NSS v usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25, konstatoval,
že „je-li přezkoumáváno rozhodnutí o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu zřejmá
ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces
a práva na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.) netvrdí konkrétní skutkové okolnosti
svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání “ (srov. též usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015,
čj. 10 Azs 186/2015-29).
[7] Stěžovatel tvrdí hrozící porušení svého práva na spravedlivý proces,
které by pro něj představovalo značnou újmu. NSS stěžovateli přisvědčil. Pokud by účinky
rozhodnutí o správním vyhoštění nebyly pozastaveny, musel by stěžovatel okamžitě vycestovat
ze země a vrátit se do Iráku, kde se ale obává potíží. To by mělo za následek mimo jiné to,
že ani případný úspěch v soudním řízení by jej před návratem do Iráku neochránil.
Zároveň v této věci z ničeho neplyne, že by přiznání odkladného účinku mohlo přivodit
jakoukoli újmu třetím osobám.
[8] NSS považuje za splněný též druhý zákonný předpoklad přiznání odkladného účinku,
tj. chybějící rozpor s důležitým veřejným zájmem. Důvody správního vyhoštění,
tedy že stěžovatel pobýval na území ČR bez cestovního dokladu a bez platného oprávnění
k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, nepředstavují bezpečnostní či jiná rizika pro ČR.
Setrvání stěžovatele na území České republiky do ukončení řízení o kasační stížnosti,
která je navíc projednávána v přednostním režimu, nenarušuje žádný důležitý veřejný zájem.
[9] NSS vyhodnotil, že újma hrozící stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku je podstatná,
naproti tomu intenzita narušení veřejného zájmu je v daném případě nízká. Protože obě zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, NSS stěžovateli vyhověl a přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba proti rozhodnutí žalované
o správním vyhoštění má podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek
ze zákona, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný
účinek ve vztahu k vykonatelnosti rozhodnutí žalované, kterým bylo stěžovateli pravomocně
uloženo správní vyhoštění.
[10] NSS současně připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu
usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Dále upozorňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je rozhodnutím předběžné
povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu