ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.260.2019:30
sp. zn. 10 Azs 260/2019 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: H. W. I., zast. Mgr.
Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 5. 2019, čj. OAM-274/LE-BA02-VL18-PS-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2019, čj. 17 A 105/2019-35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 1. 5. 2019 po příletu z Athén kontrolován v tranzitním prostoru letiště
Praha - Ruzyně. Při kontrole se prokázal cizím cestovním dokladem, cizinecká policie
ho proto zajistila za účelem správního vyhoštění podle §124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, a umístila ho do zařízení pro zajištění cizinců v Balkové. Dne
8. 5. 2019 požádal žalobce v Balkové o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím
ze dne 10. 5. 2019 označeným v záhlaví zajistil žalobce podle §46a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť existovaly oprávněné důvody domnívat se, že žalobce požádal
o mezinárodní ochranu pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Namítal,
že žalovaný nesprávně vyhodnotil, zda je žalobce zranitelnou osobou podle §2 odst. 1 písm. i)
zákona o azylu. Podle žalobce tím žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval sice nedostatky ve způsobu, jakým se žalovaný
zabýval žalobcovými psychickými problémy v souvislosti s jeho možnou zranitelností, žalobě
však nevyhověl. Podle krajského soudu ze správního spisu ani z žalobních tvrzení neplyne žádná
souvislost mezi žalobcovými psychickými problémy a jeho umístěním v zařízení pro zajištění
cizinců. Správní spis poskytuje oporu pro závěr, že obava žalobce ze zajištění je především
přirozenou obavou z omezení osobní svobody, která však svou povahou neodpovídá zákonným
typům zranitelnosti. Krajský soud vady řízení neshledal a dodal, že není ostatně ani jasné,
jak by potenciální vada řízení mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce totiž ani v žalobě
netvrdil, že by ve skutečnosti byl zranitelnou osobou.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Podle stěžovatele krajský soud nesprávně vypořádal žalobní námitku, podle níž žalovaný
nedostatečně zjistil, zda je stěžovatel zranitelnou osobou. Stěžovatel sdělil ve správním řízení,
že trpí psychickými problémy, pro které se natolik obával umístění v zařízení pro zajištění cizinců,
že raději riskoval trestní stíhání a opatřil si padělané doklady. Krajský soud sám neměl
přezkoumávat, zda je stěžovatel zranitelnou osobou. Vada rozhodnutí žalovaného nemůže být
napravena vlastní činností krajského soudu.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že stěžovatel neuvedl nic, z čeho by bylo
možno usuzovat, že je zranitelnou osobou. Domnívá se, že dostatečně zjistil skutkový stav
a své závěry dostatečně odůvodnil; žádné vady řízení neshledává.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Spor je o to, zda se žalovaný přezkoumatelně vypořádal s otázkou stěžovatelovy
zranitelnosti. Žadatele o mezinárodní ochranu, který je zranitelnou osobou, lze zajistit pouze
za přísných podmínek stanovených v §46a odst. 3 zákona o azylu. Jelikož žalovaný neshledal
stěžovatele zranitelným, nehledal prostor pro uplatnění tohoto ustanovení.
[8] Zranitelnou osobou je podle §2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu zejména nezletilá osoba
bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilým dítětem nebo rodič nebo rodina se zletilým dítětem se zdravotním
postižením, osoba starší 65 let, osoba se zdravotním postižením nebo s vážným onemocněním, těhotná žena, oběť
obchodování s lidmi nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám
psychického, fyzického nebo sexuálního násilí.
[9] Ze správního spisu vyplývají následující informace. Stěžovatel do protokolu o výslechu
účastníka řízení o správním vyhoštění dne 1. 5. 2019 (viz rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké
policie ze dne 2. 5. 2019) uvedl, že je po zdravotní stránce zdráv, jen po sebevražedném atentátu
na jeho matku a dvě sestry v roce 2015 v Kábulu „někdy trpí psychickou poruchou“, která se projevuje
tím, že má „špatné spaní a někdy zapomíná, co chce říci“. Na dotaz, proč nepožádal o azyl v Řecku,
stěžovatel sdělil, že pokud by tak učinil, byl by umístěn v táboře pro žadatele o azyl po dobu šesti
měsíců. S ohledem na své psychické problémy nechtěl být v táboře uzavřen bez možnosti kdykoli
odejít. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 13. 5. 2019 odpověděl
stěžovatel k dotazu žalovaného, že je zdráv, nemá žádná zdravotní omezení ani jiné zvláštní
potřeby. Během pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu (viz protokol ze dne 29. 5. 2019)
stěžovatel sdělil, že se cítí fyzicky zdráv, ale má psychické potíže, navštívil i psychologa, nemůže
spát a bere prášky na spaní. Také často zapomíná. Uvedl, že v Řecku nechtěl být v uzavřeném
táboře, nechce v něm být ani v Balkové.
[10] Žalovaný konstatoval v rozhodnutí o zajištění, že stěžovatel neuvedl nic, z čeho by bylo
možné usuzovat, že je zranitelnou osobou. Stěžovatel je dospělým a zcela zdravým mužem,
v žádném ze správních řízení neuvedl ani nijak nenaznačil, že by byl podroben jakémukoli násilí,
které by z něj činilo zranitelnou osobu.
[11] NSS ve shodě s krajským soudem (viz body 9 a 10 rozsudku) považuje způsob,
jakým se žalovaný vypořádal s možnou stěžovatelovou zranitelností, za nedostatečný.
Odůvodnění:
rozhodnutí žalovaného v tomto bodě je obecné a šablonovité, bez vazby
na konkrétní skutečnosti, které vyplývají ze správního spisu. Předchozí podrobení násilí není
nutným znakem zranitelnosti. Osoby mohou být zranitelné právě v důsledku toho, že trpí vážnou
duševní poruchou. Stěžovatel v řízení před správními orgány opakovaně uváděl, že trpí
psychickými obtížemi. Žalovaný se měl se stěžovatelovými tvrzeními vypořádat, posoudit
stěžovatelův duševní stav a vyhodnotit, zda jej činí zranitelným ve smyslu zákonné definice. NSS
však souhlasí s krajským soudem, že tyto vady v posuzovaném případě nezakládají
nepřezkoumatelnost ani důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného.
[12] Především je podstatné, že stěžovatel v řízení před krajským soudem ani před NSS
netvrdí ani nedokládá, že je zranitelnou osobou. Jestliže žalovaný nezjistil důvody zranitelnosti,
nemohl zasáhnout do stěžovatelových práv, pokud stěžovatel zranitelnou osobou ve skutečnosti
nebyl. NSS přitom souhlasí s krajským soudem v tom, že zjištěné skutečnosti vyplývající
ze správního spisu o stěžovatelově zranitelnosti nesvědčí. Uvádí-li stěžovatel v kasační stížnosti,
že se pro své psychické problémy „natolik obával umístění v zařízení pro zajištění cizinců, že raději
riskoval trestní stíhání a opatřil si padělané doklady“, tvrdí pouze obavu ze zajištění; o charakteru
a intenzitě jeho duševních problémů ani o jejich souvislosti se zajištěním to nijak nevypovídá.
[13] Stěžovatel nepředložil krajskému soudu žádná nová tvrzení ohledně svého duševního
stavu, ze kterých by bylo možno usoudit na jeho zranitelnost. Krajský soud tedy v souladu
s principem plné jurisdikce posoudil obsah správního spisu. Dospěl k závěru, že informace
zde nashromážděné poskytují dostatečnou oporu pro závěr, že stěžovatel není zranitelnou
osobou. NSS s tímto hodnocením souhlasí a ve zbytku odkazuje stěžovatele na odůvodnění
rozsudku krajského soudu. NSS pouze mírně koriguje úvahu krajského soudu o tom,
že stěžovatel v řízení před krajským soudem neoznačil jako příčinu obtíží umístění v zařízení
pro zajištění cizinců. Tato skutečnost je pro posouzení zranitelnosti bez významu,
neboť psychické problémy nemusely být nutně zapříčiněny zajištěním či obavou z něj,
aby bylo možno na stěžovatele nahlížet jako na zranitelnou osobu. S touto drobnou úpravou
rozsudek krajského soudu obstojí.
[14] NSS uzavírá, že přestože se žalovaný v odůvodnění výslovně nevypořádal s tvrzenými
psychickými problémy stěžovatele, jeho závěr o tom, že stěžovatel není zranitelnou osobou,
je správný. Lze přisvědčit stěžovateli, že krajský soud v tomto bodě částečně nahradil odůvodnění
žalovaného, v tomto konkrétním případě to však není důvod ke zrušení rozhodnutí: výsledek
posouzení krajského soudu nemůže být pro stěžovatele překvapivý, ostatně ani sám netvrdí,
že by byl zranitelnou osobou. NSS v posuzované věci neshledává zásah do stěžovatelových práv,
jimž by měl poskytnout ochranu.
[15] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované
nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[16] NSS ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Jde o odměnu jeden úkon právní služby, a to za písemné podání soudu ve věci
samé (doplnění kasační stížnosti) ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátní tarif). Zástupci náleží odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby
podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu. Dále mu náleží 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 4 advokátního
tarifu. Zástupce je plátcem DPH, proto mu rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky
3 400 Kč, tj. 714 Kč. Celkem odměna činí 4 114 Kč. Tato částka bude zástupci vyplacena z účtu
NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
[17] NSS ustanovenému zástupci nepřiznal odměnu za úkon spočívající v další poradě
s klientem přesahující jednu hodinu dne 16. 7. 2019 podle §11 odst. 1 písm. c) advokátního
tarifu. Potvrzení o právní konzultaci, které zástupce předložil, neprokazuje, že porada trvala
skutečně déle než jednu hodinu. Z potvrzení je zřejmé, že bylo vyhotoveno před uskutečněním
porady, v té době však délka porady nemohla být ještě známa. Podle potvrzení zástupce
stěžovateli vysvětlil zejména důsledky eventuální úspěšnosti kasační stížnosti, porada se však nijak
nepromítla do obsahu kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. ledna 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu