ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.291.2020:24
sp. zn. 10 Azs 291/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2019,
čj. OAM-432/LE-VL17-VL11-2019, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2020, čj. 62 Az 47/2019-32,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova
787/6, Ostrava, se n ep ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (státní příslušník Ukrajiny) podal dne 16. 9. 2019 opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Uvedl, že do ČR přicestoval v lednu 2017 a v listopadu 2018 neúspěšně
žádal o mezinárodní ochranu. V nynější žádosti sdělil, že na Ukrajině nemá práci a věřitelé,
u nichž má velký dluh, mu vyhrožují. Dále mu jeho manželka sdělila, že v tomto roce obdržel
třikrát povolávací rozkaz. Mezinárodní ochranu potřebuje, aby si ještě vydělal nějaké peníze
a částečně splatil dluh.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví rozhodl, že žádost o udělení
mezinárodní ochrany je dle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nepřípustná, a řízení
o ní podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalovaný po shrnutí aktuální situace na Ukrajině
dovodil, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu,
které by odůvodňovaly opětovné vedení správního řízení.
[3] Krajský soud uvedl, že se žalovaný nezabýval otázkou přípustnosti opakované žádosti
ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu. Pro tuto vadu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl,
že se krajský soud neřídil aktuální a ustálenou judikaturou NSS; neposoudil správně právní
a skutkové otázky a své závěry nepodložil dostatečnými důkazy. K tomu citoval judikaturu
NSS (rozsudek ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, a usnesení ze dne 6. 5. 2020,
čj. 4 Azs 64/2020-42). Stěžovatel navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí lze poukázat na rozsudky NSS ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44,
č. 689/2005 Sb. NSS atd. Krajský soud postupoval v souladu s touto judikaturou. Rozhodnutí
řádně odůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč rozhodl tak, jak uvedl ve výroku rozhodnutí.
[9] Ustanovení §10a písm. e) i §11a odst. 1 (na něž první uvedené ustanovení přímo
odkazuje) zákona o azylu předpokládá, že stěžovatel nejprve posoudí, zda je opakovaná žádost
o udělení mezinárodní ochrany přípustná, tedy zda splňuje obě podmínky stanovené v §11a
odst. 1 zákona o azylu.
[10] V projednávané věci není sporu o tom, že žalobce v opakované žádosti uvedl oproti
předchozí žádosti nové skutečnosti. Žalobce i stěžovatel označili tvrzení o povolávacích
rozkazech za nově uvedené důvody pro udělení mezinárodní ochrany; stěžovatel
je však neposoudil jako skutečnosti, které opodstatňují nové meritorní řízení.
[11] Stěžovatel posoudil opakovanou žádost žalobce způsobem, který nebyl s ohledem
na nově uváděné důvody pro udělení mezinárodní ochrany odpovídající. Žalobce svou obavu
z nástupu do armády založil na jím tvrzené skutečnosti, že mu byl opakovaně zaslán povolávací
rozkaz. Stěžovatel však žalobcovo tvrzení blíže nezkoumal, např. pohovorem. NSS
proto souhlasí s názorem krajského soudu, že stěžovatel „pouze obecně a poměrně vágně v napadeném
rozhodnutí uvádí, že žalobce sice v opakované žádosti uvedl nové důvody, které však neshledal jako nové
skutečnosti, odůvodňující opětovné vedení správního řízení o žádosti žalobce“ (bod 13; k tomu srov. rozsudek
NSS ze dne 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 331/2016-28, bod 22).
[12] Závěry stěžovatele o stavu bezpečnostní situace na Ukrajině a postupu při nabírání
vojenské síly proto NSS zatím shledává předčasnými, neboť předcházejí samotnému zhodnocení
otázky, zda je, či není žalobcova opakovaná žádost o mezinárodní ochranu přípustná ve smyslu
obou podmínek stanovených v §11a odst. 1 zákona o azylu.
[13] Současně NSS dodává, že do určité míry chápe jisté pochyby o pravdivosti tvrzení
žalobce (viz vyjádření stěžovatele k žalobě: „je zřejmé, že žadatel toto uvedl pouze účelově s cílem zvrátit
nepříznivý stav a získat tak možnost legálního pobytu v ČR“, a též argumentaci v kasační stížnosti:
„u žadatele se jedná především o podání opakované žádosti za účelem legalizace pobytu v ČR“). S ohledem
na další správní řízení vedená s žalobcem (dne 13. 9. 2019, tedy pouhé tři dny před podáním
opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, správní orgán rozhodl o správním vyhoštění
žalobce z ČR) a jím uváděné další důvody pro udělení mezinárodní ochrany v tomto řízení
(aby „si ještě vydělal nějaké peníze a splatil částečně dluh“) nelze jistě vyloučit možnost, že se žalobce
svým počínáním opravdu pouze snaží o legalizaci svého pobytu v ČR. Tyto okolnosti
ale mohou být relevantní až ve vztahu k meritornímu posouzení žádosti žalobce (viz shora).
[14] Pasáže rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, které stěžovatel citoval
na podporu své kasační stížnosti, naopak potvrzují výše uvedené závěry (a tedy i závěry krajského
soudu). Žalobce dostál povinnosti tvrzení, stěžovatel se však nezabýval tím, zda tato tvrzení
splňují požadavky pro věcné posouzení (přípustnost) žádosti o udělení mezinárodní
ochrany. Usnesení NSS ze dne 6. 5. 2020, čj. 4 Azs 64/2020-42, na tuto věc nedopadá,
jelikož se v něm NSS zabýval opakovanou žádostí, v níž na rozdíl od nynější situace žadatel
neuvedl žádné nové skutečnosti (viz bod 9; ostatně shodně NSS posoudil opakovanou žádost
v rozsudku čj. 9 Azs 5/2009-65).
[15] Závěrem NSS jen mírně koriguje názor krajského soudu, že bylo povinností stěžovatele
posoudit žádost žalobce meritorně. Obsah správního spisu sice napovídá, že tvrzené povolávací
rozkazy představují nové skutečnosti ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu, avšak stěžovatel
je povinen nejdříve zvážit přípustnost opakované žádosti v souladu s právě uvedeným
ustanovením a až poté ji věcně projednat ve smyslu §12 až 14b zákona o azylu.
[16] NSS s ohledem na vše výše uvedené dovodil, že krajský soud se nedopustil
hrubého pochybení při výkladu práva. Současně v této věci nevyvstala žádná právní otázka,
která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba
řešit odlišně.
[17] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s. Výrok o náhradě
nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Ustanovený
zástupce žalobce zůstal během řízení o kasační stížnosti nečinný, proto mu NSS nepřiznal
odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování žalobce.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu