ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.330.2020:23
sp. zn. 10 Azs 330/2020 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Y. H., zastoupeného JUDr. Matějem
Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2020, čj. CPR-34972-2/ČJ-2019-930310-V234, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020,
čj. 56 A 15/2020-20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a kasační řízení
[1] Žalobce byl dne 2. 7. 2019 kontrolován hlídkou Policie ČR, Krajského ředitelství policie
Středočeského kraje (dále též „cizinecká policie“) při provádění stavebních prací na rodinném
domu v obci J. Při kontrole cizinecká policie zjistila, že žalobce je držitelem platného polského
schengenského víza, neměl však povolení k výkonu jakékoli pracovní činnosti na území České
republiky. Téhož dne proto cizinecká policie zahájila s žalobcem správní řízení ve věci správního
vyhoštění a provedla žalobcův výslech za přítomnosti tlumočnice. Žalobce do protokolu o
výslechu uvedl, že do ČR přicestoval dne 4. 6. 2019, na konci června nejdříve pracoval asi pět dní
na stavbě v Humpolci, poté celou dobu sháněl práci. Práci na rodinném domu v J. žalobci
zprostředkoval kamarád Ukrajinec D.. Žalobce ji vykonával od 1. 7. 2019 v pracovní době od 8
do 15 hodin na základě ústní dohody. D. žalobce rovněž úkoloval, dal mu k dispozici své nářadí
a vyplácel mu mzdu v hotovosti.
[2] Dne 17. 7. 2019 zaslal žalobce cizinecké policii návrh na zastavení řízení. Popřel
svá tvrzení učiněná při výslechu ohledně úplatnosti vykonávané činnosti. Prováděné práce
byly podle žalobce pouze občanskou výpomocí nepřesahující meze obvyklé občanské úsluhy,
která nenaplňuje znaky závislé práce.
[3] Dne 29. 8. 2019 uložila cizinecká policie žalobci správní vyhoštění a zákaz vstupu
na území ČR po dobu šesti měsíců [mj. podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR], protože zde byl zaměstnán bez povolení
k zaměstnání. Žalobcovo odvolání zamítla žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví.
[4] Žalobce neuspěl ani se svou žalobou. Podle krajského soudu nezaložila žalovaná
své rozhodnutí na úředním záznamu, ale skutečnosti uvedené v záznamu (kdy a kde byl žalobce
kontrolován, jakou práci vykonával a jakými doklady disponoval) vyplynuly rovněž
z jiných důkazů (žalobcovy výpovědi a fotodokumentace), a ostatně nejsou mezi účastníky
ani sporné. Zatímco žalobcova výpověď při výslechu je standardním důkazním prostředkem,
návrh na zastavení řízení a argumentace v něm je procesní stanovisko, které nemá důkazní
hodnotu. Žalobce prostým popřením důkazu nezpochybnil věrohodnost své výpovědi, například
neuvedl, proč by jeho výpověď měla být nepravdivá, ani nenavrhl žádné důkazy směřující
k odlišnému závěru, než jaký vyplýval z jeho výpovědi. Nelze tedy žalované vyčítat, že se blíže
nezabývala žalobcovým obecným a ničím nepodloženým tvrzením o občanské výpomoci.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasí
se závěrem krajského soudu, že jeho návrh na zastavení řízení nemá důkazní charakter.
Stěžovatel zopakoval, že úřední záznam slouží jako informace vedoucí k dalšímu dokazování,
a nikoli jako důkaz k žalobcově tíži. Žalovaná neprovedla výslechy svědků a vyšla z obsahově
se vylučujících důkazů. Správní orgány ani krajský soud přesvědčivě nevysvětlily, z jakého důvodu
upřednostnily protokol o výslechu před návrhem na zastavení řízení. Stěžovatel poukázal
na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 96/2018 (pozn. NSS: stěžovatel měl patrně na mysli rozsudek ze dne
22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS), podle něhož je na osobě, vůči
níž se řízení vede, jakou procesní strategii zvolí. Pokud osoba nejprve připustí svoji vinu
a posléze tento postoj odvolá, může to sice snížit její důvěryhodnost, je třeba však vycházet
z dalších důkazů, a nikoli nekriticky klást jedno procesní stanovisko nad druhé.
[6] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění, protože byl na území zaměstnán bez (…) povolení
k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání [§119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona
o pobytu cizinců na území ČR]. Stěžovatel se snaží zpochybnit závěr, že vykonával na území ČR
zaměstnání, respektive závislou práci. Naproti tomu staví tvrzení, že vykonával
pouze bezúplatnou občanskou výpomoc, která nenaplňuje znaky závislé práce.
[9] Stěžovatel nemůže se svou argumentací uspět. Cizinecká policie svůj závěr o výkonu
závislé práce dostatečně odůvodnila a podložila, naproti tomu stěžovatel neuvedl žádné
skutečnosti, které by ho mohly důvodně zpochybnit. NSS se ztotožňuje rovněž se způsobem,
jakým se s věcí vypořádal krajský soud.
[10] Stěžovatel namítá, že úřední záznam nemá charakter důkazu. NSS souhlasí, avšak zároveň
podotýká, že tato otázka je pro posouzení věci bez významu. Úřední záznam věcně
a bez právního hodnocení popisuje průběh kontroly cizinecké policie: kdy a kde byla kontrola
provedena; že stěžovatel na místě prováděl stavební práce a měl na sobě špinavý oděv;
které doklady předložil na výzvu policie a které nikoli; výsledek lustrace v policejních evidencích;
následné zajištění stěžovatele a jeho odvedení. Stěžovatel nic z obsahu úředního záznamu
nezpochybňuje, ani žalovaný nepostavil své rozhodnutí výlučně na informacích získaných
z úředního záznamu. Stěžovatelova námitka je nedůvodná. NSS odkazuje stěžovatele rovněž
na bod 11 rozsudku krajského soudu.
[11] NSS souhlasí s krajským soudem také v tom, že stěžovatelův návrh na zastavení řízení
ze dne 17. 7. 2019 neslouží jako důkaz, neboť z něj nelze zjistit stav věci (srov. §51 odst. 1
správního řádu). NSS však opět uvádí, že formální procesní charakter stěžovatelova návrhu
je nepodstatný. Podstatné je (viz též bod 12 rozsudku krajského soudu), že stěžovatel zjištěný
skutkový stav nijak důvodně nezpochybnil a nepředložil vlastní důvěryhodnou verzi reality.
Stěžovatel nevysvětlil, proč svou původní výpověď popřel. Kromě toho ji vzal zpět pouze v části
týkající se úplatnosti vykonávané činnosti. Jak žalovaná správně upozornila ve svém rozhodnutí,
ze správního spisu nevyplývá, že by jiný občan požádal žalobce o provedení stavebních prací,
žalobce se sám zajímal o pracovní možnosti na území ČR, přicestoval do ČR z ekonomických
důvodů, pracovní činnost mu zprostředkoval jeho kamarád a stěžovatel ji hodlal vykonávat,
dokud to bude možné. Ačkoli se cizinecká policie ke stěžovatelovu tvrzení ve svém rozhodnutí
výslovně nevyjádřila, z obsahu jejího rozhodnutí lze seznat, že mu nepřikládala žádnou váhu
a skutkový stav měla za řádně zjištěný. Žalovaná a krajský soud potom výslovně a přesvědčivě
vysvětlily, proč považují stěžovatelovo tvrzení za neopodstatněné. Není tedy pravda,
že neodůvodněně upřednostnily jedno stěžovatelovo stanovisko před druhým. Odkaz
na rozsudek č. 1856/2009 Sb. NSS nemůže stěžovateli nijak prospět: žalovaná zjistila řádně
skutkový stav, stěžovatel v průběhu správního ani soudního řízení nevznesl žádné důkazní
návrhy, pouze jedno obecné a nepodložené tvrzení.
[12] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl, NSS proto kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
[13] NSS nerozhodoval o stěžovatelovu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení
nezbytných procesních úkonů. Odkladný účinek vyvolává účinky jen do skončení řízení
před soudem. Návrh na odkladný účinek tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbyl smyslu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu