ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.375.2019:39
sp. zn. 10 Azs 375/2019 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: S. T. K.,
zast. Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5/101,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, čj. 300831/2019-VO, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2019,
čj. 57 A 37/2019-67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem Pákistánu. V roce 2014, po cca čtyřletém vztahu,
uzavřel manželství s českou občankou. Opakovaně usiluje o vydání krátkodobého víza,
zejména k tomu, aby s manželkou mohli na území ČR vést rodinný život (srov. k tomu např.
rozsudky KS v Plzni ze dne 30. 6. 2016, čj. 57 A 131/2015-65; ze dne 10. 4. 2018,
čj. 57 A 55/2017-88; či ze dne 24. 10. 2018, čj. 57 A 159/2018-64). Dne 12. 10. 2018 žalobce
podal již několikátou žádost o vydání krátkodobého víza, kterou Velvyslanectví ČR v Islámábádu
zamítlo rozhodnutím ze dne 11. 11. 2018. Dle velvyslanectví je manželství fiktivní a žalobce se
dopustil obcházení zákona a podvodného jednání s cílem získat vízum k pobytu na území ČR
[§20 odst. 5 písm. e) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky].
[2] Nynější spor se týká žádosti žalobce ze dne 10. 12. 2018 o nové posouzení důvodů
neudělení právě zmíněného krátkodobého víza (§180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců).
Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2019 žalovaný (opětovně) zamítl žalobcovu žádost o nové posouzení
důvodů neudělení krátkodobého víza. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou.
Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem pro nepřezkoumatelnost.
Konkrétně uvedl, že žalovaný se vypořádal jen s námitkami ohledně Nikah Nama
(obdoba oddacího listu). Ostatní námitky zůstaly v napadeném rozhodnutí bez reakce.
Žalovaný pominul všechny doklady, které žalobce předložil k žádosti o udělení víza,
namísto toho se v rozhodnutí věnoval otázkám, které nejsou pro nynější rozhodnutí
jakkoliv významné.
[3] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Má za to, že neměl povinnost vést vízový spis v českém jazyce. Stěžovatel se údajně dotazoval
krajského soudu v jiném řízení téhož žalobce v rámci vyjádření k žalobě, zda má právní analýzy
založené do spisu překládat do češtiny, avšak krajský soud na tento jeho dotaz nezareagoval.
Chybějící překlad některých listin spolu s tím, že krajský soud ve věci nenařídil jednání,
prý zásadním způsobem ovlivnily celý soudní přezkum napadeného rozhodnutí.
Krajskému soudu stěžovatel dále vytýká, že se nedostatečně vypořádal s otázkou podvodu
na straně žalobce. Dle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, jelikož se krajský
soud nedostatečně vypořádal s cizojazyčnými podklady, ze kterých rozhodnutí stěžovatele čerpají
a které citují.
[4] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
NSS však musí úvodem vyjádřit pochybnosti o kvalitě kasační stížnosti. Navzdory tomu,
že stěžovatel nepochybně zaměstnává mnoho právníků, dokonce odborníků na problematiku
cizineckého práva, zformuloval kasační stížnost, která je na samé hranici projednatelnosti.
Stěžovatel se omezil na polemiku o domnělé nepřezkoumatelnosti rozsudku a smyšlených
procesních vadách, aniž se byť jen pokusil oponovat důvodům, na kterých krajský soud založil
rušící výrok. Obsah kasační stížnosti však předurčuje obsah rozhodnutí soudu
(srov. takto např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78,
č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Je nepochybné, že při vyřizování žádosti o krátkodobé vízum (§20 zákona o pobytu
cizinců), respektive při novém posouzení důvodů neudělení víza (§180e odst. 6 téhož zákona),
nelze použít ustanovení části druhé a třetí správního řádu (viz §168 odst. 1 zákona o pobytu
cizinců). Nelze tedy ani použít §68 správního řádu, který stanovuje základní náležitosti
rozhodnutí. Ve shodě s krajským soudem však NSS připomíná, že rozhodnutí musí dostát
elementárním požadavkům na jeho obsah, tak, aby jej mohly správní soudy přezkoumat
(podobně např. rozsudky ze dne 21. 12. 2011, čj. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS;
ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013-39, č. 2973/2014 Sb. NSS, body 20 a násl.;
ze dne 31. 10. 2013, čj. 9 As 92/2013-41; a ze dne 29. 10. 2015, čj. 5 Azs 89/2015-30).
[8] Stěžovatel tvrdí, že krajský soud zrušil správní rozhodnutí zejména kvůli tomu,
že ve správním spisu nebyly založeny překlady listin v cizím jazyku. To však není pravda.
Krajský soud v bodě 52 rozsudku pouze předeslal, že stěžovatel soudu předložil „kopii správního
spisu, který neobsahoval spisový přehled, jeho strany nebyly očíslovány a žádná z listin vyhotovená v cizím jazyku
a založená ve spisu nebyla opatřena překladem do českého jazyka“. Tento aspekt, jakkoliv mohl
při prvotních úvahách soudu o věci plnit nějakou úlohu, ani ve spojení s ostatními vadami vedení
spisu nebyl důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud totiž v bodech 61
a násl. rozsudku zcela jednoznačně uvedl, že stěžovatel v napadeném rozhodnutí vypořádal
pouze jeden okruh námitek. Stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí pominul všechny zbylé
námitky, které ve spojení s předloženými doklady měly prokázat žalobcova tvrzení.
Dle krajského soudu se stěžovatel věnoval převážně otázkám pro věc zcela nepodstatným, uváděl
nesrozumitelné a neodůvodněné závěry na úrovni domněnek, odkazoval na neidentifikovaná
soudní rozhodnutí a dále též žádal žalobce o vysvětlení pákistánského práva, či mu v odůvodnění
rozhodnutí kladl otázky (body 62 a 63 napadeného rozsudku). V tom se kasační stížnost
zcela míjí s úvahami krajského soudu. Stěžovatel bohužel nepochopil odůvodnění rozsudku. NSS
má za to, že jde přitom o odůvodnění zcela srozumitelné a přezkoumatelné. Asi proto stěžovatel
v kasační stížnosti polemizuje s něčím, co nebylo důvodem pro zrušení rozhodnutí,
namísto toho, aby polemizoval s jádrem úvah krajského soudu v bodech 58 až 66
(tedy že se stěžovatel v rozhodnutí zaměřil na otázky pro věc zcela bezvýznamné, a naopak
nereagoval na žalobcovy námitky).
[9] V této souvislosti je irelevantní stěžovatelův poukaz na obsah jeho vyjádření k jiné věci
téhož žalobce (vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 159/2018) či citace
z odůvodnění rozsudku, který v této jiné věci krajský soud vydal. Předmětem kasačního
přezkumu je rozsudek vedený Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 57 A 37/2019,
nikoliv jiný rozsudek téhož soudu ve věci téhož žalobce. Rovněž je lichá námitka, že ve věci mělo
být nařízeno jednání a stěžovatel se jej nedomáhal jen proto, že tak učinil žalobce.
Pokud krajský soud ruší rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatelnost, činí tak zpravidla
bez nařízení jednání [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[10] Stěžovatel dále kritizuje, že se soud nedostatečně vypořádal s cizojazyčnými podklady
rozhodnutí. Ani tato námitka nemůže obstát. Stěžovatel totiž v podstatě po krajském soudu chce,
aby doplňoval chybějící důvody rozhodnutí. Nic takového však není úkolem správního soudu,
naopak by takovéto počínání soudu bylo protizákonné (k tomu viz již rozsudek
ze dne 13. 10. 2004, čj. 3 As 51/2003-58).
[11] Konečně stěžovatel v kasační stížnosti vznesl i jednu věcnou výtku. Krajský soud
se prý nedostatečně vypořádal s jedním ze dvou „zamítacích“ důvodů, konkrétně s důvodem
dle §20 odst. 5 písm. f) zákona o pobytu cizinců, podle něhož se rodinnému příslušníku občana
EU krátkodobé vízum neudělí, pokud se dopustil podvodného jednání s cílem získat vízum
k pobytu na území. Ani tato námitka však není důvodná. Krajský soud totiž v rozsudku
stěžovateli předestřel detailní návod, jak je třeba v případě žalobce dále postupovat.
Z něj také jasně plyne, proč nepovažoval právě zmíněnou otázku za významnou. Soud v bodě 65
vysvětlil, že „[o]kolnosti uzavření sňatku a jeho registrace v Pákistánu jsou v těchto fázích řízení
pro rozhodnutí žalovaného právně bezvýznamné (ty byly řešeny a posouzeny v předchozích vízových řízeních).
Úkolem žalovaného je zabývat se pouze a jedině tím, zda nově tvrzené a prokázané skutečnosti v řízení
o vízum ze dne 12. 10. 2018 odůvodňují závěr, že manželství (byť i mohlo být uzavřeno účelově) se vyvíjí tak,
že ho lze považovat za trvalý manželský svazek. Žalovaný neztratí z paměti, že sňatek (i pozdější vztah
manželů, jejichž manželství bylo založeno účelovým sňatkem) není možné považovat za účelový sňatek (vztah)
pouze z toho důvodu, že je spojen s výhodou přistěhovalectví nebo s jinou výhodou, a že není oprávněn zabývat
se kvalitou vztahu. Pokud manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat
za účelově uzavřené, a to ani tehdy, když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo“
(zvýraznění doplnil NSS). Dle krajského soudu stěžovatel špatně uchopil žádost žalobce o nové
posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Posuzoval ji – ostatně jako i v předchozích
řízeních – optikou účelově uzavřeného sňatku, kterou již nyní dle krajského soudu použít nelze.
Stěžejní skutková a právní otázka se od počátku sporu o krátkodobé vízum zcela změnila,
a to zejména s ohledem na čas, který od uzavření manželství uplynul, a dále vzhledem k tvrzené
a neutuchající trvalosti vazeb mezi žalobcem a jeho manželkou, uzavřel krajský soud.
[12] Ani jedna ze stěžovatelových námitek tedy není důvodná.
[13] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch; žalobci žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu