ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.403.2019:29
sp. zn. 10 Azs 403/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: S. O. A., zast.
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 9. 2019, čj. OAM-435/LE-VL17-VL18-PS-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2019, čj. 62 Az 41/2019-28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč, která bude proplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 9. 2019 byl žalobce podle §46a odst. 1 písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a doba zajištění byla
stanovena do 10. 1. 2020.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítl, že žalovaný ani krajský soud neposoudili správně možnost uložení zvláštních opatření
dle §47 zákona o azylu. Stěžovatel se nikdy neprotivil žádnému správnímu rozhodnutí
a nedopustil se protiprávního jednání narušujícího veřejný pořádek. Jeho nelegální pobyt
na území ČR nemůže vést k závěru, že je nespolehlivou osobou, u které je aplikace zvláštních
opatření vyloučena.
[4] Stěžovatel uvedl, že při posouzení účinnosti zvláštních opatření dle §47 zákona o azylu
je nutné přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením zvláštního opatření nebyl
zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Je proto třeba posoudit i pobytovou historii
žadatele o mezinárodní ochranu, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních
povinností (viz rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016-48). Stěžovatel v ČR žije
již pět let a vede stabilní život. Stěžovatel si oblíbil českou kulturu, zvyky a učí se česky.
Byl zaměstnán, jeho zaměstnavatel s ním neměl žádný problém a rovněž s kolegy měl přátelské
vztahy. Stěžovatel má kladný vztah k ČR a lze očekávat, že se dobrovolně podrobí uloženým
omezením. Neexistuje rovněž důvod domnívat se, že by nehodlal plnit své povinnosti žadatele
o mezinárodní ochranu, neboť prokázal, že je připraven spolupracovat s příslušnými orgány
a že není jeho úmyslem mařit výkon příslušných rozhodnutí. Tyto otázky žalovaný neposoudil.
Stěžovatel také zdůraznil, že správní orgány mají přednostně aplikovat zvláštní opatření dle §47
zákona o azylu a současně odkázal na čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2013/33/EU, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (dále jen
„přijímací směrnice“), která zajištění podmiňuje zásadami nezbytnosti a přiměřenosti.
[5] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil napadený rozsudek krajského soudu i rozhodnutí
žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[6] Podle žalovaného je kasační stížnost nedůvodná. Jeho rozhodnutí i napadený rozsudek
byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal na správní spis, správní rozhodnutí a své
vyjádření k žalobě. Stěžovatel během svého pobytu v ČR vědomě nerespektoval zákonné
povinnosti, podal účelově žádost o mezinárodní ochranu s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění
nebo ho pozdržet. Tyto okolnosti nasvědčují splnění podmínek pro zajištění stěžovatele. Podotkl,
že z jeho rozhodnutí je zřejmé, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil
a k jakým závěrům jeho úvahy vedly. Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu může ministerstvo v případě nutnosti
rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo
v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost
o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné
důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem
vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu
k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet,
ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
[9] Podle §47 odst. 2 zákona o azylu může ministerstvo rozhodnout o uložení zvláštního
opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle §46a odst. 1
nebo §73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné
k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní
ochrany.
[10] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel byl na území ČR dne 18. 9. 2019 kontrolován
Policií ČR, při které na výzvu předložil k prokázání totožnosti cestovní doklad Kamerunu
na jméno E. E. Jednatelka společnosti, u níž v té době stěžovatel pracoval, sdělila, že stěžovatel
ve společnosti pracuje jako skladník a při sjednání zaměstnání předložil doklad na jméno S. O.
Kontrolou policisté pojali podezření, že osoba, která doklad předložila, není držitelem tohoto
dokladu. Následně byl stěžovatel ztotožněn jako A. S. O. Stěžovatel pobýval na území ČR bez
platného povolení k pobytu. Dále bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie ČR ze dne 20. 9. 2019
bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 1, 3 a 4 zákona č.
326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“). Dne 20. 9. 2019 zároveň rozhodla Policie ČR o zajištění žalobce za
účelem správního vyhoštění dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dne 23. 9. 2019
stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel byl poté zajištěn na základě
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2019 dle zákona o azylu. Žalovaný neshledal důvody pro
uložení zvláštních opatření dle §47 zákona o azylu.
[11] NSS v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016-48 uvedl, že „[p]ři zvažování
zvláštních opatření jako alternativy k důvodu zajištění podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je proto
namístě zohlednit pobytovou historii žadatele, včetně případného maření předchozích rozhodnutí o správním
vyhoštění. Jakkoliv nelze paušálně říci, že by v případě existence důvodů zajištění podle §46a odst. 1 písm. e)
zákona o azylu byla možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena, jejich neúčinnost bude častější
než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Vždy však bude třeba zvážit osobní, majetkové
a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní
chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU, včetně charakteru
porušení těchto povinností ze strany cizince (srov. přiměřeně usnesení rozšířeného senátu čj. 5 Azs 20/2016 – 38,
odst. 36 a 37). Zároveň je třeba nepochybně dbát na to, že zajištění žadatelů by mělo být možné pouze v souladu
se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti (bod 15 odůvodnění přijímací směrnice)“. Dále také dodal, že „[p]ři
posouzení účinnosti zvláštních opatření proto nelze odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze
zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo“.
[12] NSS v nyní projednávané věci konstatuje, že žalovaný i krajský soud dostatečně posoudili
možnost udělení zvláštních opatření a přihlédli k osobním poměrům stěžovatele a k jeho
pobytové historii. Dosavadní život stěžovatele, při kterém se opakovaně prokazoval cizím
dokladem a pobýval na území ČR bez platného povolení k pobytu, nedával dostatečné záruky
k tomu, že by se stěžovatel dobrovolně podřídil uloženým zvláštním opatřením. Vzhledem
k tomu, že o mezinárodní ochranu požádal až ve chvíli, kdy mu hrozila realizace správního
vyhoštění, bylo s ohledem na stěžovatelovo dosavadní chování vysoce pravděpodobné,
že by uložením zvláštního opatření byl případně zmařen výkon správního vyhoštění. Žalovaný
i krajský soud posoudili možnost uložení zvláštních opatření v zákonných mezích a v souladu
se související judikaturou, přihlédli k individuálním okolnostem daného případu. Jejich závěry
jsou plně přezkoumatelné a NSS se s nimi ztotožňuje. Námitky stěžovatele v tomto směru
vznášené tedy nejsou důvodné.
[13] Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatele, že si život v ČR oblíbil
a měl bezproblémové vztahy se svým zaměstnatelem i spolupracovníky. Tyto skutečnosti nejsou
pro rozhodnutí ve věci relevantní a s ohledem na již popsané jednání stěžovatele ani nemohou
být důvodem pro uložení zvláštních opatření.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[15] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec jeho běžné činnosti.
[16] V řízení před krajským soudem byl stěžovateli usnesením ze dne 9. 10. 2019 ustanoven
Mgr. Ladislav Bárta, advokát, jehož odměnu a hotové výdaje podle §35 odst. 10 s. ř. s. hradí stát.
Advokát provedl ve věci jeden úkon, a to písemné podání soudu ve věci samé (sepsání kasační
stížnosti) ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupci
náleží odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu. Dále mu náleží 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem odměna činí
3 400 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu